Tři kapitoly

Tři kapitoly https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450248/bmid_tri-kapitoly-3Im-450248.jpg 4 85 25

Pokud se první prozaický text básníka Daniela Hradeckého nazýval Trosky jednoho deníku, jeho nová próza by mohla směle navazovat podtitulem Trosky jednoho románu. Trojici jazykově vybroušených, kratších próz naplňuje svědectví o souboji jedince s existencí na okraji, a to nejen společenského vyloučení, ale i oné ontologické propasti. Oč je vypravěčův svět zúženější okolnostmi, o to širší záběr má jeho mysl při tvrdě ironické analýze okolního světa. Alkohol, rodinné patologie, severní Čechy, ale také neoblomná vůle – to jsou součástky teleskopu namířeného do chladné temnoty všehomíra.... celý text

Přidat komentář

memphisz
17.05.2021 4 z 5

Bohatostí jazyka přeplněné tři krátké prózy. Tok myšlenek bez jasného děje. Hradeckého hrdinové (nebo hrdina) žijí na okraji. Alkoholismus, traumata, nihilismus, cynismus a Ústecko. V první próze se setkáme s alkoholikem na podpoře, který žije jen pro vidinu dnů strávených ve společnosti krabicového vína a neupřímně snícího o mladé sousedce. Ve druhé nešťastný a nihilistický hlídač továrny vzpomíná na traumata z dětství, které mu způsobil otec. A ve třetí se podíváme do psychiatrické léčebny, kde pan spisovatel musí sesmolit věrohodnou obhajobu své psychické nemoci a přitom se vyrovnat s absurditou společnosti a existence. Zkrátka postavy, které se jen tak nevidí! Jazyk složitější, děj pozvolný a místy chaotický (až neexistující). Ale zato velmi osvěžující dílo.

PetraDamianova
24.04.2021 3 z 5

Pozoruhodný, bohatý jazyk, originální formulace, místy ironie a hříčky, ale upřímně řečeno, takový styl bych uvítala spíš v poezii nebo ve slam poetry, v próze mi nesedí. Možná jsem staromódní, ale za základní prvek prózy pokládám příběh a ten tady poněkud postrádám.


puml
23.04.2021 5 z 5

Próza jde Hradeckému snad ještě líp než básně. První povídka je podle mě nejlepší a je to také skvělou pointou. Další dvě už jen rozvíjejí to, co bylo řečeno v té první. Ne že by to bylo horší, to určitě ne, ale je to takové víc ukecané a vlastně to neříká nic moc jiného než ta úvodní povídka. Jsou to ale, jak slibuje název, tři kapitoly ze zřejmě "nedokončeného" (protože ani nechtěl být dokončen) románu o strastech a slastech sekuriťáka Gusty Dakla, což je dle všeho alter ego samotného autora. Jako kombinace Thomase Bernharda s Bukowským a Heideggerem; již ne "Bytí a čas" ale "Bytí a chlast", tak by se totiž tyhle Tři kapitoly taky mohly jmenovat. Existenciální syrová sonda do nitra autorovy mysli. Doporučuji.

antuka
16.04.2021 5 z 5

"Kam se vrtnout? Co činit, do jeba boha? Tam, kde jiní ve své nebojácnosti lomeno nevědomosti zvažují pro a proti, aby se rozhodli pro, on zohledňuje celý vesmír, a když nakonec přece jen stráví všechna proti, nerozhodne se vůbec..." Gustav se nachází ve velmi přesném momentu lidské existence, kdy imperativ "žít se musí", začíná být poněkud neiperativní. Gustav naštěstí zároveň postrádá jakoukoli vůli k činu. Smála jsem se nahlas. Ale to byl jenom takový reflex.

Lexand
06.03.2021 5 z 5

Parádní. Výborné. Prostřední Výlety s otcem jsou až dost dlouhé a nejméně dynamické. Ale první próza je skvělá a ta třetí, Vikštejn, no jak to říci - kulervoucí. Nejen v síle postřehů, v metaforách, jazyce, ale i ve fabuli.