Silážní jámy
Daniel Hradecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482241/bmid_silazni-jamy-lTp-482241.jpg
4
12
3
Silážní jámy mají různou kapacitu a také konstrukčně jsou pestré, mohou být průjezdné a neprůjezdné, nadzemní, polozapuštěné, zapuštěné. Při silážování může být ohroženo životní prostředí dvěma faktory: zápachem a silážní šťávou… Silážní jámy Daniela Hradeckého jsou důkazem, že teorie s praxí se nemusí rozcházet. A je taky důkazem, že vysoké i nízké je sobě tak blízké. Autorův asymetrický text, střídající se spisovnost s nespisovností, vulgarita s filozofickými termíny, nekorektnost, vkládání slov či vět z jiných jazyků, neotřelá slova z kapsáře češtiny, drobky banality a patosu, zkratky, život jako putování čili Hradeckého odysea, protože ztotožnění hlavního vypravěče s hlavním hrdinou je vlastně nejférovější cesta v páchání současné literatury. Lze se jen pokorně pokusit vcítit se do toho bludiště nesystému, do té udusané hromady hnoje, jak se dají slova a věty a odstavce slušně nazvat, do toho procesu fermentace…... celý text
Přidat komentář
Zjev. Ping pong. Cením si té otevřenosti, i toho přístupu, poezie v próze, próza v poezii, nové rozměry, úderný název, sexy obálka... na stranu druhou, mmm (something wrong with my head). A to vím, že tu samozřejmě pokrýváme téměř tři dekády, ne-li i něco okolo a dál a je nám jedno, co si o tom kdo bude myslet.
"Najal jsem si byt,
který mne zajal.
Hned první den byl
jsem v prdeli.
Nevěděl co dělat.
Byt byl v Mostě.
Byl tam psací stůl,
na němž jsem
nikdy nic nenapsal.
Byl tam záchod,
který jsem nečistil.
Byla tam skvostná
knihovna, již jsem
bůhvíproč pročetl.
Hodně jsem se tam bál,
měl jsem se totiž starat,
místy jsem se staral,
ale většinou nestaral,
proto muselo to jít
nakonec do prdele.
Muselo? To ne,
určitě ne, ale šlo -"
Tohle ke mně hluboce promlouvalo, skrze můj vlastní literární záměr:
"Věta, kterou teď a tady píšu, je věta
kterou teď a tady čteš.
Oba jsme teď a tady, ale mezi námi leží celé roky, celé země -"
"Ve vypjatých momentech
a fázových přechodech
si naštěstí nic nezapisuju.
Vono by se totiž ukázalo,
co jsem za zmrda."
"To věčné předstírání, že nemám strach,
že mě to baví, že to mám rád,
že se věci vyvíjejí správným směrem,
mě skličuje a klíč nepasuje do zámku."
Autobiograická zpověď, co jde až na dřeň. Jako Bukowski řízlej Bernhardem a Célinem. Na jednom čtení říkal Hradecký, že ho za tuhle knížku kritika sejme a že se na to vlastně dost těší. Nemyslím si, zase se budou spíš pět ódy. Silážní jámy ukazují Hradeckého jako autora, který je ze své generace opravdu jedním z nejlepších, na druhé straně v porovnání s čím; (nejen) česká literatura si v poslední době libuje spíš v různých "líbivých" subžánrech, pseudo-románech a fantasy světech, než v psaní se kterým se jde takříkajíc s kůží na trh. Důstojné pokračování ve stylu Tří kapitol. Hradecký zraje jako víno.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Tři kapitoly |
| 2013 |  64 |
| 2021 | Silážní jámy |
| 2016 | Trosky jednoho deníku |
| 2019 | Přibližování dřeva |
Autobiografický román ve verších, který dle mého názoru neobstojí ani jako poezie, ani jako román, ani jako cokoli jiného - nového; ojedinělé pasáže dobré, ale stále tatáž kadence, vyčerpá se, neudrží.