LenkaK666 komentáře u knih

Perfektní manuál k maiňáčkovi. Dozvěděla jsem se spoustu užitečných informací a pohled na různé věci zkušené kočkařky, která ví o čem píše. Je to taková povinná výbava knihovničky každého milovníka maine coon ❤ S pár věcmi úplně nesouhlasím, ale autorka nabízí na všechna témata více pohledů a svůj nevnucuje, jen ho sdělí, což opravdu oceňuji. Jsou to ale věci o kterých se dohadují chovatelé neustále ???? Moc díky za tuhle knížku, je skvělá ????

16.01.2019

Do druhé knížky ze ságy jsem se pustila víceméně z nudy, když jsem byla nemocná. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi ji chce číst, ale nakonec jsem se do toho pustila a byla jsem příjemně překvapená! Přijde mně, jako by se spisovatelka naučila konečně psát profesionálnějším stylem, než tomu bylo u prvního dílu, kde mi její styl vyloženě vadil (psala jsem o tom v hodnocení Stmívání…).
Nový měsíc se četl o poznání lépe a snad nic z toho, s čím jsem měla v jedničce problém, mě teď už nedráždilo – v první řadě styl psaní, pak Bella, která už nebyla tak nemožně neschopná a neohrabaná (to bylo v jedničce opravdu až trapné), neopakovala se neustále přesně ta samá a tak častá slovní spojení jako óda na Edwardovu krásu (v minimálním počtu 3x na stránce :-D ), nechoval se tak šíleně majetnicky.
Moc se mi líbilo, jak byla spisovatelka schopna vylíčit psychický stav postav, zvláště pak Belly. Úplně jsem s ní soucítila a moc dobře věděla, čím si prochází. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout, mělo to spád, „hluché“ pasáže netrvaly nikdy dlouho. Moc jsem fandila Jackobovi a vždycky když už skoro k něčemu došlo a pak nic, tak jsem byla za něj neuvěřitelně zklamaná :-D Jsem velmi zvědavá, jak se bude příběh vyvíjet dál. Dnes jsem četla do třech do rána, abych to dorazila a už se těším na další díl. Teď jsem si jistá, na rozdíl od dočtení jedničky, že další díl si přečtu. A ráda :-)

Knížku jsem si přečetla až teď, po letech. V době své největší slávy mě odrazovala masovost, s jakou ji všichni hltali. Z filmu jsem viděla kousek a stačilo mi to. Teď jsem si řekla, že bych tomu mohla dát šanci a jsem ráda, že si můžu udělat vlastní názor, i když vůbec netuším jak hodnotit. Začátek mě odrazoval. Klasický popis z první osoby mladé holky, jaký známe ze všech možných brakových slaďáků. Odrazovalo mě to, ale četla jsem dál. Takových holek, jako je Bella je všude v knížkách a filmech plno. Klasická děsně rozumná holka, kterou nikdo nechápe a je vyspělejší než její rodiče, kteří ji také nechápou... Její neohrabanost mně lezla neuvěřitelně na nervy celou knížku. Takhle přiblblý člověk co se týče pohybů snad být ani nemůže... Taková hňupka. Edward oproti tomu jako dokonalost sama. Vadilo mi ale, jak to bylo neustále zdůrazňováno, často úplně stejnými slovními spojeními. Přišel mně ale celkem sympatický a přitažlivý, i když mě vždy štvalo, když se projevily jeho příšerné majetnické sklony. Podobnosti v těchto ohledech s 50 odstíny šedi si nešlo nevšimnout a potěšilo mě, když jsem si zde přečetla, že nejsem sama, kdo to tak vidí. Jinak byl příběh pěkný, velmi čtivý, ve správných chvílích vzrušující. Vadil mi jen takový ten styl psaní který je typický pro knížky pro dívky. Občas mi přišlo, že je to stylově jako takové ty příběhy, co si píšou pubošky pod lavicí... Jestli si přečtu další díly zatím nevím. Bella mě svojí povahou štve, ale příběh jako takový mi přijde prima :-)

Miluji knihy o mumincích! Ačkoli by to člověk zpočátku neřekl, je v nich plno moudrosti, kterou oceňuji až teď, v dospělosti ❤.

1 22.08.2018

Jsem ten vyvrhel, co viděl film a pak zjistil, že je podle knižní podoby :-D Do čtení jsem se dala kvůli čtenářské výzvě a jejímu bodu o jídle. Knížka se mi velmi líbila, byla svižná, vtipná a jakožto kniha pro děti i přiměřeně dlouhá. Četla se krásně, člověk se nad ní musí usmívat. Překvapilo mě také, jak moc se shoduje s filmovou adaptací Tima Burtona. To je u filmů obecně, většinou, výjimka. Všechno bylo přesně jako ve filmu, mám takový pocit, že se občas shodovaly i jednotlivé promluvy postav. Mírně se to rozcházelo až u konce (v knize není pasáž o Wonkově otci zubaři a také ta o tom, že chtěl pan Wonka po Karlíkovi, aby šel do továrny sám bez rodiny, která by ho rozptylovala při práci). Kniha má krásnou atmosféru. Jediné, co se mi moc nelíbilo byly písně Umpa-Lumpů, které byly psány jako básničky a podle mého se moc nerýmovaly, moc k sobě nevycházely jednotlivé verše zvukomalebně ale ani délkou. Ale to je možná chyba překladu, a ne knihy jako takové. Kdo ví. Možná na to, až budu umět lépe anglicky, někdy přijdu. Nicméně je to moc pěkná knížka, kterou jednou s radostí přečtu svým dětem.

5 18.07.2018

Knihu o bohyních jsem zahlédla u mých dvou oblíbených blogerek a protože mi je téma přírodního léčitelství a různého „čarování“ velmi blízké, chtěla jsem si ji přečíst také. I když jsem si myslela, že mě kniha bude bavit, dalece předčila všechna má očekávání. Příběh je skvělý, velmi silný a hluboce vás zasáhne zvláště když si uvědomíte, že je založen na reálných věcech, které se v naší historii děly. I když je to, jak sama autorka píše přímo v knize, ale říká i v různých rozhovorech, beletrie, a ne literatura faktu, zakládá se na realitě. Ať už byly příběhy jednotlivých bohyní mírně pozměněny, nebo byly přiřazeny k jiné bohyni, než to bylo ve skutečnosti, to, jak se s takovými lidmi (a s mnohými dalšími) nakládalo v průběhu věků a režimů je prostě fakt, ze kterého mrazí. Kniha je velmi čtivá a s nedočkavostí jsem obracela každou stránku abych se dozvěděla, jak bude příběh pokračovat. Téma bohyní ve mně vzbudilo opravdový zájem a určitě si přečtu i jiné knihy, které se jím zaobírají. Byly to jistě velmi silné ženy s obrovskou vnitřní moudrostí. Jak tu už někteří psali, mám teď také nutkání jet navštívit kraj, kde se příběh této knihy odehrává a cítit místní energii. Musí být neuvěřitelně silná.

11 13.07.2018

Hanu jsem četla, protože ji četli všichni a všichni na ni pěli chválu a já byla prostě zvědavá :) Také se mi moc líbil přebal – to já, jako grafik ocením vždycky, jak kniha vypadá vizuálně :) Dala jsem se tedy do čtení a musím říci, že mě příběh zcela pohltil a celou knížku jsem přečetla velmi rychle. Byla opravdu čtivá a bylo úžasné odkrývat potupně rodovou historii a osudy jednotlivých členů. Nebylo to ovšem ve stylu těch „úžasných“ TV seriálů kde se v rodině řeší jen kdo kdy s kým, ale je to prostě kus historie z předválečného, válečného a poválečného období rodiny, která žila v Česku. Kniha je moc pěkně napsaná, není to taková ta strohá kronika, ale příběh vyprávěný s citem, kde se ztotožníte s jednotlivými postavami a budete jim v postupu času víc a víc fandit. Myslím, že Hana není populární knihou nezaslouženě. I když takovýto žánr obvykle nečtu, Hana mě bavila a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.

8 13.07.2018

Pěkná knížka, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Spousta lidí tu píše, že je druhá půlka nebavila. Osobně to vidím tak, že otázky typu "co byste chtěli vědět od faráře, ale bojíte/stydíte se zeptat" jsou všechny vystřílené hned na začátku, takže se čtenář, co šel hlavně po tomhle hned z kraje nasytí tím, co chtěl a na to ostatní už pak nemá chuť. Jsou to obecnější věci o víře, životě, atd. atd. Mě, protože mě takové věci zajímají, kniha bavila až do konce. Ale chápu, že lidi, kteří nejsou moc na to filozofování a rozebírání duchovních věcí, tak jim stačil ten "senza" začátek, kde se mluví o ženách a podobných tématech, která ve spojení s osobou faráře působí na takovou tu "wow zvědavost".

3 05.07.2018

Knížka se mi líbila, ale hodně rychle se tam objevila spousta postav a vyznat se ve jménech a jejich rodinném zařazení pro mě bylo velmi těžké a i když už jsem byla hluboko v knížce, musela jsem někdy hodně přemýšlet kdo že to ten a ten je. Jinak super příběh, napínavý, čtivý. Na konci mě jen mrzelo manželské uvíznutí hlavního hrdiny, že nechal vše při starém, i když byl už teď zcela osamělý a nenaplněný. A rozhodl se v tom zůstat navždy.

1 21.06.2018

První díl jsem četla až po tom, co jsem přečetla prvních 9. Byl v knihovně dlouho vypůjčený. Musím tedy říci, že mě nadchnul. Ilustrace jsou úžasné. Propracované, skvěle vystínované, prostě špičkové. Nevím, co se stalo, že v dalších sešitech jsou tak odfláknuté. Tenhle kabátek sluší Živým mrtvým mnohem víc! Obsahově se mi první díl také moc líbil.

2 15.06.2018

Známá knížka, která na mě vykukovala opravdu dlouho z různých míst. V rámci čtenářské výzvy (bod č. 1 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize – zmíněno v knize Zkrocení bouřliváka) jsem ji konečně přečetla a musím říci, že opravdu nelituji. Knížka je plná moudrosti a ti, kteří nevěří na žádné vyšší vědomí a neocení její symbolismus, si ji mohou užít díky pěknému příběhu. Já osobně se k ní nejspíš budu ještě vracet a je to taková ta kniha, kterou si asi koupím domů i když jsem j měla půjčenou z knihovny…

2 21.05.2018

Na knížku jsem narazila v knihovně, když jsem hledala něco k bodu č. 15 čtenářské výzvy (Kniha, kde hraje roli knihovna - knihovník, knihovnice). Je to podle mě taková ta kniha, co nenadchne. Prostě část soukromého života několika ženských, které pracují v knihovně. O jejich mužích, milencích, rodinách... Vše ale dost předvídatelné a takové nijaké. Už teď vím, že na knížku asi brzy zapomenu, není podle mě ničím výjimečná ani originální… Jediné, co mi přišlo zajímavé byla řeč, kterou byla psaná. Používání řeči hovorové, slov charakteristických pro určité postavy a styl jejich mluvy.

18.05.2018

Knížku jsem dostala darem při studiu na umělecké škole asi v prvním, nebo druhém ročníku. Absolvovala se mnou celé studium a pořád ji, už spoustu let, znovu a znovu otvírám, abych se o některých postavách něco dozvěděla, nebo si něco připomněla. Vše je přehledně uspořádané, stručné a praktické. Když tak nad tím přemýšlím, je to asi jediná kniha, ke které se neustále vracím tolik let a je mi neustále k užitku… Pro mě jako pro milovníka historie umění téměř nepostradatelná :-)

1 15.05.2018

Herriot opět nezklamal :-) Po přečtení dvoudílu „To by se zvěrolékaři stát nemělo“ jsem se s chutí pustila do této knihy, která mi přišla pod ruku (vím, že časově je mezi těmito dvěma ještě několik dalších knih). A jsem opět nadmíru spokojena. Setkáme se se starými postavami, ale kniha nám přiblíží i nové, se kterými se Herriot během svého působení seznámil a navázal přátelství. U některých příhod jsem se musela nahlas smát a při čtení příběhu s blechami jsem měla nutkání se začít drbat :-D Opravdu jsem se zvěrolékařem soucítila :-) Na rozdíl od první knihy tu není tak pevná hlavní dějová linie, ale to není mínus, jen rozdíl. Znovu jsem si krásně početla, nasmála se a upřímně se bavila. Můžu jen doporučit :-)

3 14.05.2018

Agathu Christie, královnu detektivek, znám asi jako každý už opravdu dlouho. Asi o ní nejde nevědět :-) Moje babička je její velkou milovnicí a má ve své knihovně asi všechny její knihy. Jednou přišla na to, že Pět malých prasátek má dvakrát, a tak mi jednu knihu darovala. Ležela mi v knihovně opravdu dlouho. Nedávno jsem viděla o A. Christie krásný dokument a když jsem procházela čtenářskou výzvu a viděla bod „Kniha poprvé vydaná před rokem 1950“, tak jsem si na Prasátka vzpomněla a konečně je vytáhla z knihovny. Doposud jsem od Christie nic nečetla. Trochu jsem se bála, splní-li knížka má velká očekávání (napsala ji autorka tak zvučného jména…). Bála jsem se také bude-li rozuzlení opravdu tak překvapivé, aby překvapilo i mě s tak velkým očekáváním. A bylo! Nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Kniha je psaná velmi čtivě, a i přes to, že jsem měla obavy nebudu-li se v ději, postavách a jejich vidění příhody ztrácet a mít zmatek, tak bylo vše tak srozumitelně a poutavě vylíčeno, že jsem si s klidem užívala příběh. Zkrátka mých obav před čtením byla spousta, ale záhy se všechna rozplynula a já se na vlastní kůži přesvědčila, že si Agatha svůj královský titul právem zaslouží :-)

7 14.05.2018

Knížku jsem četla dvakrát, jednou když jsem ji před lety dostala darem a podruhé mi padla do ruky teď, v rámci čtenářské výzvy (více autorů jedné knihy). Vůbec jsem si nepamatovala, že bych ji kdy četla, nic mi nebylo povědomé a už teď vím, že to takhle dopadne i podruhé. Moc mě nebavila, nezaujala, taková nijaká…

10.05.2018

Na poezii moc nejsem – i proto jsem se do této knihy v rámci čtenářské výzvy (Kniha žánru, který běžně nečtete) pustila. Některé básně se mi nelíbily a přišly mně takové divné, jiné byly zase moc hezké, procítěné takovým tím přirozeným způsobem. Jak jsem psala, na básničky mě moc neužije, takže si netroufám dílo ani hodnotit, nebylo by to objektivní a musím se přiznat, že vlastně ani nevím, kolik hvězd bych měla udělit – nemám moc s čím porovnávat.

O Herriotových knížkách jsem slýchala, asi jako všichni, dlouhou dobu a pak jsem se do jedné také pustila. Kniha je psaná takovým tím milým, něžným, upřímným a vzpomínkovým stylem, který si mě získal. Četla jsem ji celkem dlouho, většinou kapitolku, dvě, před spaním a musím se přiznat, že jsem si ji takhle možná i úmyslně šetřila. Teď jsem začala číst další jeho knihu (Zvěrolékař a jeho přátelé) a je stejně prima, uff :-D Myslím, že jsem skrz tuto knihu získala nového oblíbeného autora a zaplať pánbůh, knih napsal celkem dost, tak mám zase něco „do zásoby“ :-)

7 09.05.2018

Knížku jsem přečetla za jediný den, nemohla jsem se odtrhnout. Mám ji půjčenou od mojí maminky, která ji dostala jako dítě. Asi proto, že je, stejně jako já, také „Leni“. Pokukovala jsem po ní už hodně let, ale díky čtenářské výzvě jsem se do toho konečně pustila a musím říci, že mě nadchla. Je to neskutečně silný příběh, ke kterému se v myšlenkách budu vracet ještě opravdu dlouho. Dokonce jsem si na konci i trochu pofňukala :-)
Jediné, co bylo trochu divné bylo to, co tu píše malpet – někdy se Leni chová jako malé dítě a někdy má zase myšlení vysokého intelektuála. Ale což, to se dá, alespoň u mě, snadno přehlédnout :-)

5 09.05.2018

Taková oddechovka. Je tam hodně znát blogový styl psaní, což mně nikterak nevadí. Knížka se pěkně svižně čte, je vtipná, takovým tím ženským způsobem. Moc se mi líbí perfektní ilustrace, na těch jsem mohla oči nechat :-)

1 09.05.2018