Lenka0007 komentáře u knih
Vděčné téma, z mého pohledu však nevyužitý potenciál. Ačkoli se kniha jmenuje Bývali jsme bratři a obálka láká čtenáře na příběh dvou chlapců, kteří věřili, že jejich přátelství je silné a věčné, jejich dětský příběh v zásadě nic nenabízí. Nyní, týden po přečtení knihy, se mi vybavuje pouze jedna jejich cesta ze školy a jinak nic….. Souhlasím s komentáři níže, podle kterých je vyprávění Bena zbytečně rozvláčné, i já byla netrpělivá jako chuděra Cat, která musela poslouchat desítky hodin trvající příběh (nepopírám, že zajímavý), než dostala odpověď na svoji otázku. Kromě tématu holocaustu, které je v kombinaci se soudním procesem zajímavé, tu na všestranné čtenáře čeká ještě love story. Dočetla jsem, poháněla mě jen zvědavost, jak to dopadne, nikoli ten skvělý pocit, že čtu knihu, která je nezapomenutelnou peckou.
Mornštajnová má vypravečský talent, její styl psaní mi vždy vynahradí chybějící dějové wow zvraty. Jen zdánlivě obyčejný příběh,...konec mě potěšil.
Zajímavý námět, ovšem kniha nesplnila mé očekávání. Pokud se mi povedlo na chvíli začíst, rušily mě časté chyby v podobě vynechaných písmen. Vadilo mi přeskakování v čase, množství postav a jejich občasné nelogické chování. To, že má Rafi posttraumatickou poruchu a Hannah je bez blůzy, bylo připomínáno na každé stránce. Za mě ne.
Postava Timothyho nemá chybu, bizarní čtení okořeněné ironií a vtipem. Hádanky jsou příjemný bonus. Další díl beru všemi deseti.
Mornštajnová má vypravečský talent, takže nevadí, že jde "jen" o příběh jedné velké rodiny. Potěší nápad s obsahem, začátek i konec coby rámec knihy a vlastně každá stránka knihy.
Téma neotřelé, podobná nevyhledávám, ale když už jsem se začetla a zjistila, o co jde, dojela jsem do konce. Čtivé to bylo, ale pro mě jako pragmatika nepochopitelné, závěr ponurý.
Povídky, které vezmou za srdce, potěší, pobaví, dojmou.
Musíme si promluvit- tentokrát o Violet. Bavilo mě- zajímavý styl psaní, střídání časových rovin, napínavý, i když trochu předvídatelný děj a závěrečná věta, která stačí a vlastně nestačí. Za mě dobrý.
Příběh vražedného domu, zdánlivě předvídatelný, ale ve výsledku překvapivý. Bavilo mě prolínání časových rovin, i když jsem občas musela zalistovat zpět a zorientovat se. S ohledem na množství postav mně nějak uniklo, co se stalo Tobymu, ale znovu jsem kvůli tomu číst půlku knihy nechtěla. Takže kdyby nějaký čtenář věděl.....docela by mě to zajímalo. Kniha má ode mě 4 hvězdičky, nebála jsem se ani trochu, občas bylo únavné číst o tom, co si zrovna ta a ta postava pomyslela, ale pozitivně hodnotím závěrečnou gradaci.
Autorkou příběhu je žena, hlavními postavami matky a jejich dcery, v závěru se objevují dvě policistky- to bude thriller pro ženy, na prázdniny ideální. Hlavní hrdinka blbka, příběh laciný a předvídatelný. Abych nebyla jen kritická, ano, je to čtivé a závěr překvapil.
Za mě coby česká detektivka dobrý, ale žádná pecka. Děj poklidně plyne, popletenec vztahů se rozmotává pomalu, efektivní vyšetřování chybí, čtenář si spolu s policisty při návštěvách u svědků dává dohromady pozadí příběhu a najednou tu máme pachatele s těžko uvěřitelnými motivy. Takže dočteno, ale do dalších dílů už nejdu.
Detektivka s pomalejším tempem, ale vlastně docela dobrá, s krátkými kapitolami a s koncem, který odpoví na všechny otázky. Pár výhrad bych měla (to, že je kniha druhá ze série, přesto první vydaná v Čechách, a tak se čtenář občas neorientuje, množství a chování některých postav, klišé v policejním sboru...) I tak hodnotím nadprůměrně a doporučuji.
Necelých 180 stran přečtených za neděli. První díl bych si do MHD nevzala, vzhledem k tomu, že kniha donutí člověka k hlasitému smíchu. V tomto případě s klidem, pár úsměvů, a to jen díky paní Tiché. Každopádně doporučuji, pohodové čtení a postavy, na které se budu těšit v dalším dílu.
Knížka, která si vysoké hodnocení rozhodně zaslouží. Za zasazení do autentické minulosti, originální navazování kapitol, postavy, jejichž jednání navzdory všemu člověk chápe. Za mě čtyři hvězdičky. Ta pátá je za konec, který mě rozsekal.
Milé a oddychové čtení navzdory tomu, že jde o povídky z prostředí ordinací. Každý by si mohl najít tu, která ho zaujme a kterou si připomene při příští návštěvě lékaře. Za mě nejlepší Krmítko a Kopretina.
I rychlý vzestup a největší bohatství nemusí znamenat šťastný konec. Příběh úspěšného člověka, který už v dětství objevil moc peněz i svou schopnost je vydělat. K dosažení svých cílů však neváhal obětovat ženy, které snad i miloval. Kniha s bezohledným a sobeckým hrdinou je aktualní i dnes.
Mnoho tajemství v jedné rodině, jejichž odkrývání zahájí poslední slova a hrůzný nález. Čtenář díky retrospektivním záznamům a dopisům tak nějak tuší, jak to tenkrát bylo, ale k úplné pravdě se dobírá s postupně ubíhajícím dějem. Za thriller bych knihu neoznačila, za přečtení však rozhodně stojí. A vzhledem k tomu, že je hlavně o ženách, bych řekla, že se bude spíše líbit čtenářkám.
Až při čtení knihy jsem si vybavila celý příběh, který znám z filmového zpracování. Jiná Agatha Christie, ale stejně dobrá, ne-li lepší. Bavilo mě, i když jsem znala pointu. Těm, kteří neviděli filmovou verzi, závidím překvapení na konci knihy.
Skutečné kriminální případy, které nejsou notoricky známé. Čtivé, ačkoli temné. Doplněno fotografiemi, které čtenáři připomenou, že se nejedná o povídky, ale beletrizovanou literaturu faktu.
Strana 100 nebojim. Strana 200 nebojim. Nedočteno, ale nepochybuji, že si kniha své fanoušky najde.