lena.o.knihach komentáře u knih

Podle obálky jsem čekala komedii, ale tohle zas tak vtipný příběh nebyl. Na začátku jsem se bavila, první třetina vážně neměla chybu, ale pak jsem jen kroutila hlavou, kam to celé směřuje.

Co když nemůžete mít děti, ale váš vyvolený touží po velké rodině?
Víc bych k ději nedodávala, protože tato jedna věta mluví za vše.

Kristen Petersonová je hlavní hrdinka, která mi nesedla. Místo toho, aby problémy řešila a hledala varianty, neviděla a neposlouchala nikoho jiného. Myslela hlavně na sebe, jakoby ani neexistovalo další řešení.
Na hlavního hrdinu jsem zapomněla hned po otočení poslední strany. Tady Joshovi nepomohlo ani to, že je sexy hasič.

Kniha se mi četla rychle a naštěstí odsýpala, takže se těším na další díly a budu doufat, že tam už mi postavy sednou.

#spoluprace @mystery.press

29.03.2024

Na druhý díl série Never After jsem se moc těšila. Proč? Protože Lví král je můj nejoblíbenější animák a na zjizvenou postavu v hlavní roli temné romance jsem byla hodně zvědavá. A víte co? Já se do toho úplně zamilovala.

Věděla jsem, že mi knížka uteče. Už Lapeni se mi četli skvěle, ale postavy mi moc nesedly, což se ovšem v tomto případě říct nedá.
Tristan Faasa. Zjizvený princ. Má jediný cíl - svrhnout svého bratra Michaela a zaujmout jeho místo s korunou na hlavě.
Jenže pak se objeví Sara (králova nastávající) a vše zkomplikuje.

Ve vyprávění se střídají pohledy hlavní dvojice a bylo to naprosto boží! To, co se mezi nimi odehrávalo.. nemám slov. Napětí by se dalo krájet, kdykoli se střetli očima.
Oblíbila jsem si ale i vedlejší postavy a usmívala se, když se objevil Simon.

Po první knize jsem ani nedoufala, že by mohla přijít taková pecka. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout a hltala každou stranu. Vyznačila jsem si pár ikonických scén, ke kterým se budu ráda vracet.

V této knize nenajdete hodného klaďase a než začnete číst, musíte to vědět. Tristan je nebezpečný, krutý, narušený, zkrátka a doslova šílený a Sara se od něj moc neliší. Jsou pro sebe jako stvoření a stojí za to je poznat.

#spoluprace @knihydobrovsky

18.03.2024

Takako je po rozchodu jako tělo bez duše a strýčkova nabídka, aby mu pomohla v jeho knihkupectví, nemohla přijít v lepší čas.
Hlavní hrdince knihy nic neříkají, jenže je to šance se konečně posunout vpřed a ujasnit si, co v životě dál.

Dnů v knihkupectví Morisaki mohlo být klidně víc. Ano, knížka má sice jen 144 stran, ale dost času se příběh odehrával v kavárně nebo kdekoli jinde, jen ne mezi těmi regály plných knih.

Obálka je nádherná, jenže uvnitř knihy zas tak důležitou roli nehrají, což je škoda. Ve druhé polovině se navíc objevila postava, která mi úplně nesedla.

Je to milé čtení na jedno odpoledne a věřím, že si z toho každý něco odnese, i když na nějaké hlubší myšlenky zde nebylo místo.

#spoluprace @knihydobrovsky

13.03.2024

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace

Lásku na hraně jsem minula, protože jsem se obávala, že to už by byla kniha za mojí hranou, ale Penelope Douglas se na mě valila ze všech stran, takže jsem ji už nedokázala odolávat a pustila se do Troufalé vášně.

O této romantice jsem věděla jen jediné. Dívka se s přítelem nastěhuje do domu k jeho otci a postupně si s ním začne rozumět lépe než se svým klukem. Nic víc jsem vlastně vědět ani nepotřebovala. Tohle totiž mluví za vše.

Knihu jsem přečetla za dva večery a řeknu vám, že od autorky určitě nebyla poslední. Sice ji hodnotím “pouze dobře, protože se mi víc líbí jiné romance (třeba série On nebo Twisted), ale čtení mi utíkalo a docela mě to i bavilo.

A ještě něco.. jsou ty epilogy vážně nutné?!

25.02.2024

Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia

Pátý díl Srdcerváčů je předposledním dílem této úspěšné série, jejíž velmi povedenou seriálovou adaptaci najdete na Netflixu. Mně se líbí obě zpracování a na pokračování jsem se hodně těšila.

Nick a Charlie chtějí vztah posunout zas o krok dál, čekají je první intimnosti a do toho Nick řeší výběr vysoké školy a s tím případný vztah na dálku a další věci.

Tento díl mě ničím nepřekvapil, dostala jsem přesně to, na co jsem od Alice Oseman zvyklá. Zabývá se tu problémy, které se netýkají jen dospívání, poukáže vždy na obě strany a není díl, kdyby mě autorka nepřinutila se připitoměle uculovat.

22.02.2024

Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace

Knihu jsem četla už v roce 2017, kdy u nás vyšla poprvé. Tehdy jsem jí dala plný počet hvězdiček a nemohla jsem si vzpomenout, proč jsem ji poslala dál a nenechala si ji. Teď už to vím.

Když jsem si Tisíc polibků přečetla znovu po těch letech a rovnou na jeden zátah, došlo mi, proč jsem si 1. vydání nenechala. Já si nedokázala představit, že bych si tento příběh ještě dobrovolně někdy přečetla. Protože to, co jsem u knihy prožívala celé jedno dopoledne, to bylo neskutečný.

V polovině knihy mi začaly téct slzy a v poslední třetině jsem na text přes pláč skoro ani neviděla a musela si dávat pauzy, abych se trochu vzpamatovala.

Nebudu vám říkat, o čem kniha je, ale měli byste vědět, že jsem ji určitě nečetla naposledy. Mám v plánu si zvýraznit některé pasáže, napsat k scénám poznámky, zkrátka si ji celou vyzdobit lepíky a barvičkami a už se jí nikdy nevzdat.
To samé radím i vám, pokud jste si Tisíc polibků doposud nepořídili. A nezapomeňte, že v novém vydání je navíc bonusová kapitola.

30.01.2024

Na třetí díl série jsem se moc těšila. Hře o dědictví i Odkazu Hawthornů jsem neměla co vytknout a čekala jsem, že Poslední gambit dopadne stejně.

Jenže můj nejoblíbenější ze čtyř sourozenců Hawthornových jakoby v tomto díle ani nebyl. A když už, tak by v podstatě ani být nemusel. Celá kniha by se bez něj obešla.
Jeho místo nedokázal nikdo nahradit. I když dva z nich byli skvělí (jako obvykle), ale zas tam na můj vkus byli málo a k tomu zbylému jsem si za celou dobu nedokázala najít cestu.

Avery mi nevadila, ale ani mi nějak nepřirostla k srdci. Zkrátka nepatří mezi top hlavní hrdinky a když se řekne Hra o dědictví, na ni si (na rozdíl od Nashe, Graysona, Jamesona a Xandera) nevzpomenu.

Poslední gambit je přímo nadupaný hádankami, šiframi a rébusy, které musí hlavní postavy vyřešit. Díky tomu hltáte každou stranu a čtení neskutečně utíká. Pomáhají tomu i krátké svižné kapitoly a já ani nedokážu popsat ten pocit úlevy, když jsem zjistila, že tento díl není úplně poslední.

#spoluprace @knizniklub @knihkupectvi_luxor @yoli.cz

29.12.2023

Moc je druhá kniha, kterou jsem od Johna Gwynna přečetla. Ačkoli na první pohled nemá tato bichlička chybu, k příběhu uvnitř bych pár výtek měla.

Když je v příběhu hodně postav, je velká pravděpodobnost, že si minimálně jednu z nich oblíbíte, jenže v tomto případě jsem měla co dělat, abych aspoň o jedné z nich mohla říct, že je mi sympatická. A první místo nezískává nikdo jiný, než mladý Corban.

Na začátku mi trvalo, než jsem se zorientovala. Autor na čtenáře všechno chrlí a ve vyprávění se postavy často střídají, k tomu neustále přeskakuje v ději a do čtení jsem se musela nutit. Proto jsem s knížkou strávila několik týdnů.

První díl série Věrní a padlí nebyl holt pro mě, i když mám epickou fantasy ráda, autoři Brandon Sanderson nebo Anthony Ryan vedou.

#spoluprace @hostbrno

28.12.2023

Musím se vám přiznat, že vůbec nevím, co si o pokračování Atlasovy šestky myslet. Přibližně jsem věděla, na co se mám připravit. Není to žádný akcemi nabitý příběh, ani nejste moc napnutí nebo vám neběhá mráz po zádech. Je to pomalé vyprávění o světě a společnosti, diskutování o nekonečném vesmíru a magii. Možná to na první pohled může vypadat nezáživně, ale já ještě nezmínila to nejdůležitější.

Olivie Blake se zaměřuje hlavně na postavy (a že to jsou teda charaktery!), na které jsem se už víc těšit nemohla. Protože tu je víc hlavních postav, určitě si někoho z nich oblíbíte. K mým favoritům se ve druhé knize dokonce přidali i ti, které jsem v té předchozí moc nemusela. Autorka každou postavu dokáže neskutečně realisticky vykreslit, připadají vám pak skuteční.

Bohužel, druhý díl si mě tolik nezískal. Nevadí mi, když je děj pomalý, ale v tomhle případě byl spíše nudný a to mě mrzí, protože ty postavy miluju. Jak už jsme u sérií zvyklí, druhé díly bývají vycpávkové a přesně takový je i Atlasův paradox.

#spoluprace @knizniklub @knihkupectvi_luxor @laser_nakladatelstvi

05.12.2023

Na pokračování Makové války jsem se hodně těšila. Nevěděla jsem totiž, co mě čeká. Já prvnímu dílu série nemůžu nic vytknout a stále si stojím za tím, že je to naprostá pecka. Ale Dračí republika? To byl obrat o 180 stupňů.

Už je to vážně hodně dlouho, kdy jsem jednu knihu četla přes měsíc. Dračí republika mi dala zabrat a prokousávala jsem se jí velmi pomalu. Děj se neskutečně vlekl a vlastně se toho ani moc nedělo. Plány na svržení císařovny, politikaření, plány na založení nové republiky, politikaření a další plánování.

Pokračování této válečné série určitě má i světlá místa, pro mě to byla celou dobu postava Ne-či, protože Rin jsem nepoznávala. Ano, zažila příšerné věci a takhle vypadají následky, jen jsem si po skončení Makové války představovala vývoj hlavní hrdinky trochu jinak.

Něco jsem si o asijských dějinách zjišťovala a autorka vám je v této knize dokonale převypráví, když k tomu přidáte pár fantasy prvků (ale opravdu jen pár, protože víc jich tu nebylo), dostanete Dračí republiku.

#spoluprace @hostbrno

27.11.2023

Nejvyšší slovodějec byl popraven a jeho moc přešla na dceru. Amálie nevěří, že by byl její otec schopen činu, který se trestá smrtí, proto se pouští do hledání odpovědí, a k tomu se jí do života připlete okouzlující klavírista Artur.

Amálie pracuje v knihovně, která si dělá, co chce. Není radno ji pokoušet, protože když si něco usmyslí, už byste se nikdy nemuseli dostat ven. Jako knihomola mě tohle místo naprosto učarovalo.

Postav tu není úplně málo, takže je velká pravděpodobnost, že si čtenář minimálně jednu oblíbí. Nejlepší z nich je rozhodně chrlič Hugo. Scény s ním jsou naprosto skvělé. Nesmím zapomenout ani na Bedřicha nebo svéráznou babičku hlavní hrdinky.

Na konci této ya fantasy jsem v hlavě stále měla více otázek než odpovědí, což je strašná škoda. Spoustu věcí (a nejen o světě za hradbami) si čtenář musí domyslet, protože se je v příběhu nedozví.

Autorčinu předchozí knihu jsem nečetla, takže nemám srovnání, ale mně se Slovodějky četly strašně dobře. Nikam se nespěchalo, vše tak krásně a pozvolna plynulo, a přesně tak mi to i vyhovovalo. Ráda jsem si od příběhu nabitých akcemi odpočinula.

#spoluprace @a.adrianet.h

25.11.2023

Čekala jsem romantický příběh z univerzitního prostředí, on je hokejista, ona tanečnice a i podle anotace a nadšených ohlasů to vše vypadalo na skvělou oddechovku. No, spletla jsem se.

Nevadí mi, že Jen sekunda začíná přesně tam, kde většina romanťáren končí. Ale vůbec nechápu, že spolu ti dva vůbec byli, když se víc času hádali. Wafley měla každou chvíli slzy v očích a víc brečela, než se usmívala.

Začátek vztahu by snad mělo být jedno z nejkrásnějších období, ne? Ta zamilovanost, roztomilá poblázněnost, ale v tomto případě se nic takového nekonalo, jen nesmyslné hádky.

Když si s hlavními hrdiny nesednu hned na začátku, nevadí mi to. Naopak se těším na ten vývoj postav, kdy se z arogantního namyšlence stane aspoň ucházející přítel, nicméně u Siriuse jsem se ničeho takového nedočkala a to samé platí i u Waf. Hysterická naivka byla od začátku až do konce.
Mezi postavami nebyla žádná chemie. Měli pár světlých míst, ale převažovalo úplně absurdní dohadování.

Aby toho nebylo málo, v knize se objevila i mafie. Plno věcí ale v příběhu není vůbec vysvětlených a stejně tomu je tak i u mafiánů, kteří se sem tam objevili, vyhrožovali a nějak jsem vůbec nepochopila, co tam dělali.

Hokej jsem si užila aspoň v prologu, ale o nějakém tancování vůbec nemůže být řeč.
Jen Sekunda od slovenské autorky mi bohužel nesedlo a nemůže za to jen neskutečné množství chyb v textu, kéž by to byl jediný problém

#spoluprace @j.levinski

22.11.2023

Pokud se vám líbily Kouzla rodu Thornů, věřím, že o této fantasy novele vůbec nepochybujete a už ji máte přečtenou, nebo vyčkává doma na poličce, popřípadě ji máte zapsanou na vánočním wishlistu, nebo ji postupně posouváte výš a výš na tbr listu, protože se přeci jenom jedná o kraťoulinký příběh, který vám příliš času nezabere.

Já jsem moc ráda, že jsem se aspoň na chvíli mohla vrátit ke svým oblíbeným postavám - Elisabeth s Běsobijcem, démonu Silasi a kouzelníku Nathanielu Thornovi.

I když má Tajemství rodu Thornů pouhých 200 stran, zápletka dává smysl. Skvěle se u toho pobavíte, vždyť Nathaniel se Silasem jsou skvělá dvojka a pokud jste Kouzla četli, tak víte, o čem mluvím a rozhodně se máte na co těšit.

#spoluprace @albatrosmedia

14.11.2023

Zbožňuju ten pocit, kdy si můžu odškrtnout další dočtenou sérii. Z tohoto důvodu jsem si v poslední době oblíbila duologie a mezi ty top řadím i My všichni neřádi.

Pád všech neřádů začíná přesně tam, kde končí první díl. Mrtvý chlapec ožil. Hlavní hrdinové se rozdělili do skupin. Jedna chce celý turnaj zničit a druhá zas vyhrát, jak bylo od začátku v plánu. Do hry navíc vstupuje nový šampion.

Kapitoly se střídají ze čtyř pohledů:
Alistair Lowe je oblíbenec snad všech čtenářů a já k nim samozřejmě také patřím. Všichni ho mají za nestvůru, musíte ho ale víc poznat, abyste pochopili, proč je to jen zlomený kluk, který touží po úplně obyčejných věcech

Gavin Grieve mě v tomto díle velmi překvapil. Vážně jsem nečekala, že si nakonec my dva sedneme a scény s ním a Alem budou jedny z mých nejoblíbenějších v celé knize.

Isobel Macaslanová si tady projde velkou změnou a mně se hodně líbilo, jakým směrem se to všechno ubíralo.

A Briony Thorburnová je na tom furt stejně. Z těchto čtyř hlavních postav si mě získala nejméně a upřímně mi bylo jedno, jak to s ní dopadne.

V turnaji jsou ještě další tři postavy, a i když se jich může zdát hodně, ani na malou chvíli se mi jména nespletla nebo že bych třeba nevěděla, o kom je řeč, to vůbec. Dost se od sebe jejich charaktery liší, takže je čtenář bez problému rozezná.

Co mě ale totálně dostalo? Nový šampion! Postava je už v předchozím díle, ale tam rozhodně nemá tolik prostoru jako tady. I scény s ním mám vyznačené, protože mě neskutečně bavily.

Ačkoli mi tento díl přišel ze začátku trochu pomalejší, jako celek tahle série funguje skvěle. Je to Hunger Games s kouzly a to prostě chcete číst.

07.10.2023

Do prvního dílu komiksového zpracování Percyho Jacksona jsem šla z toho důvodu, že jsem si chtěla před seriálem připomenout příběh a také jsem se na návrat do tábora Polokrevných hodně těšila, protože tuto sérii už jsem kdysi dávno četla.

Percy se poprvé setkává s bytostmi, které doteď vídával jen v učebnicích. Zloděj blesku je vystihující název, protože právě hlavní hrdina je údajně zodpovědný za krádež Diova blesku. Nezbývá mu nic jiného, než blesk najít a vrátit zpět. To vše za pomoci svých starých i nových přátel.

Upřímně jsem z tohoto grafického románu celkem na rozpacích. Kdybych děj neznala dopředu, těžko bych se tady orientovala. Bylo to hodně uspěchané a než jsem se konečně našla, už jsme zas byli v jiné scéně, v jiném čase a na jiném místě.
Myslím si, že prostor pro větší detaily a dovysvětlení by se tu našel a bohužel té orientaci nedopomáhala ani kresba.

Určitě je to skvělý úvod do série pro fanoušky komiksů, který věřím, že čtenáře dokáže nakopnout, přečíst si celou knihu nebo se třeba podívat na film či na připravovaný seriál.

#spoluprace @albatrosmedia

17.09.2023

Má to háček je volně navazující díl na Holku před palubu. Postavy, které v této novince hrají hlavní roli, jsme měli šanci poznat už v předchozí knize Tessy Bailey a já si Foxe a Hannu neskutečně oblíbila. Jsem moc ráda, že se ti dva dočkali svého vlastního příběhu.

Když Fox vejde do místnosti, každá se za ním otočí. Lovec krabů si moc dobře uvědomuje, jak na ženy působí, ale od žádné ještě neslyšel slovo "ne".
Hannah žije hudbou, má slabost pro vinyly, a když tentokrát přijede do Westportu, ubytuje se ve volném pokoji u největšího svůdníka, kterého zná.

Tuhle romantiku jsem si moc užila. Už od začátku je mezi nimi cítit to správné napětí, které postupně graduje díky vzájemným provokacím, pohledům a nevinným dotekům, až to konečně nevydrží.

Bylo tam pár míst, kdy se na můj vkus zbytečně opakovaly myšlenky a pocity postav, ale vynahrazovaly mi to vtipné scény, úžasná chemie mezi hlavní dvojicí a to vše se odehrává na nádherném místě se skvělou atmosférou.

#spoluprace @grada_cz

14.09.2023

Nejroztomilejší komiks, jaký jsem doposud četla? Jednoznačně Recept na lásku.

Ben nemůže po škole sehnat práci, protože nemá dostatek zkušeností a náhodou skončí jako výpomoc v kuchyni u šéfa bručouna, jeho sexy asistenta Liama a toho nejdůležitějšího člena týmu, kterého si všichni zamilujete, prasátka Watsona.

Řeší se tu témata, která nejeden z nás zná - nepřijetí do zaměstnání kvůli nulové praxi, vysoká očekávání od rodiny a okolí, zjištění, že chcete nakonec dělat úplně něco jiného, než k čemu jste byli vedeni

Tohle bylo tak ňuňu čtení, že to není možný. Ben a Liam jsou děsní roztomilouši a i ostatní postavy jsou skvělé. Šéfkuchař a jeho jediný kámoš nemají chybu! Je to vtipný, potrhlý a náramně se u toho pobavíte.

#spoluprace @albatrosmedia

27.07.2023

Palestinský chirurg Amin Džaafari zažívá den jako z noční můry. V centru Tel Avivu došlo k sebevražednému útoku a on se snaží zachránit co největší počet zraněných. Když se dozví, že atentátnicí byla jeho žena, zhroutí se mu celý svět.
Amin se rozhodne zjistit, kdo jeho ženu zradikalizoval a co ji ke strašlivému činu vedlo.

Tato komiksová adaptace je zpracovaná podle románu Yasminy Khadry, který vyšel v roce 2007 i v českém překladu pod názvem Černá vdova.

Já jsem za grafický román moc ráda, protože kniha by mě v tomto případě moc nezaujala. Příběh to byl neuvěřitelný a je škoda, že tu nejsou žádné vzpomínky hlavní postavy na dobu před strašlivou událostí, aby i čtenáři mohli poznat atentátnici a udělali si o ní obrázek.

#spoluprace @albatrosmedia

16.06.2023

Melanie s babičkou snily o tom, že jeden opuštěný dům promění v malý rodinný penzion. Není to nikde jinde, než v malém městečku na Floridě, na místě zvaném Rozmarýnová zátoka. Melanie se po babiččině smrti z poslední vůle dozví, že jí na vysněný dům odkázala peníze, a tak jí nezbývá nic jiného, než sbalit kufry a jet si splnit sen.
Nová majitelka na rekonstrukci ale nestačí sama, takže shání pomocníka a na scéně se objevuje zamlklý sympaťák Josh.

Rozmarýnová zátoka je milá oddechovka, ale já takových příjemných romantických příběhů už četla tolik, že tato novinka od autorky Jenny Haleové je pro mě jen průměrná knížka. Jsem hodně velký fanoušek romantické linky od nenávisti k lásce, ale ani ta to v tomto případě moc nezachránila.
Ačkoli byly hlavní postavy sympatické, pro mě ničím nevynikaly a po otočení poslední strany jsem na ně okamžitě zapomněla.
Nicméně, i přesto je to kniha velmi čtivá, ideální do teplých dnů.

Věřím, že pokud sháníte knihu o starém domě, rodinném tajemství, dopisech z minulosti a lásce, budete spokojeni, jen vás ničím nepřekvapí.

13.05.2023

Po Vzpomínce zvaná říše přichází Pustina zvaná mír, pokračování série Teixcalaan. Doufala jsem v lepší druhý díl, ale nakonec jsme se, bohužel, nikam neposunuli, ale ani jsme úplně nepropadli, což je alespoň ta světlá stránka.

Opět se setkáváme s Mahit, která přijala nabídku Trojí Posidonie a před nebezpečím utíká na válečnou frontu. Objevuje se nová civilizace, která používá jazyk tak odporný, že se lidem při poslechu krátké nahrávky dělá špatně od žaludku. Jak je možné se s takovou mimozemskou rasou vůbec domluvit?

Jak mě v první knize příjemně překvapila jména postav, tady nebylo nic, z čeho bych byla odvařená. Kvůli čemu bych musela dočíst kapitolu a neodložit ji třeba i uprostřed věty. Občas mi přišlo, že se tu neřeší nic jiného než politika. Na můj vkus se to příliš táhlo. Do čtení jsem se tak musela nutit a těšila se na konec.

11.05.2023