LelaR komentáře u knih

Tuto knihu jsem dostala před několika lety. Odložila jsem ji do knihovny s tím, že snad někdy, až budu mít chuť, si ji přečtu. Bohužel jsem po ní sáhla až v okamžiku, kdy jsem už neměla možnost za ni poděkovat. Není to kniha na rychlé čtení bez přemýšlení. Chce to čas a tu správnou náladu. Po jejím přečtení jsem pochopila, proč mi byla darována.

9 28.07.2015

Pro mě zatím nejslabší Jonassonův počin. Unylý, nezajímavý příběh, absence humoru. Potřetí použitý vzorec (jak chudý občan Švédska svou mazaností darebáky o peníze připravil) je bohužel už poněkud vyčpělý. Až si říkám, jestli tohle nebyla od autora zbytečná snaha.

6 22.06.2016

Kniha o dětství, dospívání, škole, muzice, šermu, létání, válce i rakovině. Trochu něco jiného než klasický životní příběh. Krásně to četlo. Zasmála jsem se i dozvěděla pár nových informací. Četba nejen fanoušky.

5 08.07.2021

Dá se vůbec o kuchařce říct, že ji má člověk přečtenou? Stále z ní čerpám.

Detektivky s Adamem Dalglishem patří k mým oblíbeným. Tady mi trochu vadilo, že zůstaly některé záležitosti nedovysvětlené.

4 24.11.2018

Stejně jako série Padesáti odstínů i tohle je prostě oddechové čtení na dovolenou. Není třeba za tím hledat cokoliv hlubšího. Ano, vyprávění příběhu z pohledu mužské postavy je trošku drsnější a záživnější. Intelektuální počin roku to není. Mně to nevadí. Přesně takovou literaturu si čas od času potřebuju přečíst, aby si mozek odpočinul od práce a přemýšlení v angličtině.

Při čtení prvního dílu celé série jsem nevěděla, co si o Rolandovi myslet. V okamžiku, kdy do příběhu zasáhli Eddie a Odetta/Detta/Susannah jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Jakeův návrat a objevení se Ocha jsem přivítala s radostí. Z vyprávění příběhu z Mejis, tedy o Rolandově prvním ka-tet, jeho první, jediné a životní lásce a ostatních, více či méně šílených, obyvatelích toho městečka, mě mrazilo v zádech. Neskutečně jsem se bavila v momentech, kdy do příběhu začaly zasahovat jiné příběhy mistra Kinga i mistr sám. Žasla jsem nad tím, jak sám o sobě psal. Domnívám se, že si tento způsob zvolil jako formu odvykací terapie ze svých závislostí. Při čtení tohoto posledního dílu jsem i bečela a příběh se promítal i v mých snech. Ovšem za ten konec bych sai Kingovi nejraději setnula hlavu orizou. Na druhou stranu konec asi jiný být nemohl. A dává naději. Jestli ráčíte, byl to krásný příběh a já říkám díky, King-sai. Dlouhé dny a příjemné noci vám všem.

4 27.03.2015

Vlastním vydání z roku 1966 (dědictví po prastrýci) a dodnes považuji tuto kuchařku za jednu z nejlepších, které u nás kdy vyšly. Když jsem jako dítě listovala v té, co má moje mamina, vždycky mě fascinovaly fotografie, které jsou součástí této kuchařky. Úplně nejvíc se mi líbí fotografie prostřených stolů k různým příležitostem. Přispěly k mé společenské výchově. A nejvděčnější jsem byla za fotografie jednotlivých druhů mas.

4 26.01.2015

Když jsem zjistila, že Dave Grohl napsal knihu, moc jsem si přála, aby vyšla i u nás. Stalo se.
Dave se podělil o svou životní cestu provázenou hudbou. Při čtení jsem se díky zmínkám o různých metalových, rockových, grungeových a postpunkových skupinách vrátila do svých postpubertálních let a divoké první poloviny devadesátek.
Je to zatraceně dobré čtení!

3 14.11.2022

Konečně zase plnohodnotný Peter Grant. Vypadá to jako finále série, ale kdo ví... Třeba se lady Ty vážně naštve.

3 31.12.2019

Za mě zatím nejslabší díl série. Nudná a uspěchaná zápletka, jen velmi slabé náznaky potenciálního budoucího děje. Čekala jsem mnohem víc, než příběh, který přečtu za tři hodiny.

2 06.11.2018

P. D. James je moje oblíbená autorka. Tahle kniha však pro mě byla malinko zklamáním. Příběh mi přišel zbytečně roztahaný, některé mikropříběhy byly jaksi nadbytečné, což roztříštilo celou knihu. Ta pak nebyla tak čtivá jako ostatní případy A. Dalglieshe. I když tohle Dalglieshův případ vlastně ani nebyl.

2 05.02.2018

POZOR - obsahuje spoiler!
John Flanagan opět nezklamal. Hora Štírů líčí další dobrodružství neohroženého bratrstva a sestry Volavek. Příběh má spád, Hal znovu prokáže svůj důvtip a vynalézavost, čímž pomůže mimo jiné i jednomu deprimovanému členu bratrstva. Gilan pro změnu ukáže svou hraničářskou prohnanost a šermířskou zručnost. Thorn a Lydia pokračují ve vzájemném pošťuchování se. A Kluf se ukáže jako neocenitelná pomoc a součást posádky (až na její zálibu v Erakově sekeře po dědečkovi). Nechybí obvyklá dávka narážek, ironie, zábavy i napětí. Setkáme se se starými známými z hraničářských příběhů. Takové knížky se čtou téměř samy a velmi rychle, což znamená jedno odpoledne.Těším se na nové příběhy od pana Flanagana.

2 27.03.2015

Tohle bylo vyloženě zklamání. Nečekala jsem žádný intelektuální zázrak ani od jedné knih ze série, jen odlehčené čtení, u kterého nemusím přemýšlet. Jenže toto byla naprostá katastrofa. Dočetla jsem to se skřípěním zubů a vztekem, že za knížku chtějí tak nehoráznou sumu.

Mám knížky od Daphne ráda, ale tahle mě moc nebavila. Četla se mi špatně

1 17.11.2018

Trošku nezvyk. Trvalo mi poněkud déle, než se mi podařilo začíst. Není to klasická detektivka, i když by se tento titul dal zařadit mezi krimi literaturu. I když nedávám plný počet hvězdiček, musím přiznat, že P. D. James byla geniální spisovatelka.

1 11.07.2018

Zajímavý profesní životopis laureáta Nobelovy ceny napsaný jeho přítelem a naším významným vědcem. Ano, je poplatný době, ve které vznikl, ale tak to prostě je. Frédéric Joliot-Curie je bezesporu významná osobnost světové vědy. Leckdo by mu mohl vyčítat jeho politické názory či určitou naivitu, nicméně nebyl tenkrát jediný.
Při čtení tohoto životopisu se musí laik, k jehož koníčkům experimentální fyziky zrovna nepatří, poněkud více soustředit, o to více však obdivuje odhodlání a nadšení pro to, čemu se manželé Joliot-Curieovi věnovali. Domnívám se, že tuto knížku by si měl přečíst každý, kdo se zajímá o vědecké obory.

1 01.05.2018

Docela mě mrzí, že si už nebudu moct přečíst žádná další dobrodružství nejen obyvatel Ankh-Morporku (nepočítám Toničku, na tu se velmi těším). Chápu, že si pan Terry Pratchett nepřál, aby v jeho díle kdokoliv pokračoval. Ale mrzí mě, že si další osudy obyvatel Zeměplochy přehraju jen ve své hlavě.

Trochu jsem způsobila rozruch na tramvajové zastávce, jelikož Dobromil Rettig mě naprosto rozsekal. Díky, pane Kantůrku!

1 04.10.2015

První díl série Temná věž se mi nečetl moc dobře. U jiných knížek čtu plynule a rychle, tady se mi to nedařilo, ale nakonec jsem příběh po několika dnech přelouskala. Naštěstí mě to neodradilo od pokračování, protože přece jen jsem zvědavá, jestli se pistolníkovi podaří k Věži doputovat.

U knížky jsem se výborně bavila. Při čtení mi většinou tekly od smíchu slzy. Dávám 4 místo 5 *, protože ta knížka kvůli způsobu psaní (forma nedatovaných poznámek a zápisků) vypadá trochu chaoticky.

1 05.03.2015