LEGACY komentáře u knih

Tento díl nijak nevybočuje z této perfektní ságy o brejlatém klučinovi, spíše naopak. Druhý díl je velice příjemným pokračováním, kde se stejně jako v prvním díle vyskytuje plno úžasných nadpřirozených událostí, které jsou (zdůrazňuji) velice důležité k pochopení v dalších částí. Je to prostě taková oddychovka, která každého čténáře zarytého do magie a kouzel nadchne.

3 27.12.2012

Ilustračně komiksový neberáj, jehož protagonisty včetně toho hlavního vyvrhlo samotné peklo. Kniha pro někoho, kdo ztratil někoho hrozně blízkého a spolu s tím i svůj rozum. Kniha s trochou textu, ale fůrou akce, kde se autor musel podusit ve vlastní šťávě. Říká se oko za oko, dnes se ale také už říká, že oko za oko zanechá svět slepým. Do komiksového světa je tohle ale výborné vytržení z reality, no a jestli jste šikovaný outsider typu Sheldona Coopera, tak vás Vrána chytne za srdce. Já mám ale teď celkem fajn život bez konfliktů s okolním světem, a tak mohu hrdinovi jen z dálky tleskat, ale nesoucítím s ním. Ovšem kdyby mi někdo udělal to, co jemu, tak bych jen těžko dokázal nastavit druhou tvář. Přesto přát druhému smrt nevypovídá o dotyčném nic dobrého. Ledaže by v něm už nic dobrého nezůstalo. Jsem rád, že se tady o tom jen fantazíruje.

2 23.02.2024

Knihu s šíleným názvem, od dosti šílené osoby, která nám ráda připomíná jak bychom si měli cenit lidí v našem okolí, protože bychom taky takové štěstí mít nemuseli a mohli bychom mít doma právě Lucku Macháčkovou a její eskapády. Knihu prvně sfoukla mamka, potom sestra, všichni se u toho smáli jak puberťáci, no a když byla stejná reakce i u mého padesátiletého tatínka, tak už to bylo prostě divné. Tak jsem to přečetl za pár dní též, no a čůral jsem smíchy stejně tak. Je prostě bavička, vtipy jsou úderné, místy morbidní, urazit se musí každý a Tinder to je klenotnice příběhů do hospod. Takže jo, na odlehčení beru, vykouzlí vám to úsměv.

2 17.02.2024

Je celkem povzbuzující si přečíst Orwellova přívětivá slova k pracující třídě, jejímu nasazení, postoji a uvědomění si, čemu všemu této skupině tvrdě pracujících vděčíme. Díky pracovní třídě si můžeme hrát na kanceláře, byrokracii a sledovat kolesa mašinérie zpovzdálí. To drsné svědectví, které světu zpracoval na severu v industriálních ghettech starého Wiganu je silné kafe i pro posledního mohykána dolu Darkov. Neustálý prach, vedro k zešílení, klaustrofobie, hrbení se, lámajíce podpěry nad hlavou, v temnotě několika set metrů podzemí, a to vše za pár mizerných šupů. Tihle lidi a jejich osudy by se měli citovat do novodobých fabrik a pracovišť, kde se lidé ohánějí právy, bonusy, placeným volnem, nemocenskou a dovolenou navíc. Přál bych si, aby věděli jak vypadal "GRIT", když se rubali peníze a statusy zemí na úkor blaha pracujících. Jak se dřelo, s čím se museli vypořádat, že je ty autobusy nevyhodili přímo před recepcí, že někteří by neměli ani na ten autobus, někteří možná museli i ten oběd vynechat, aby měli něco více pro rodinu tísnící se v jedné shnilé chatrči, kam zatékalo a vy jste nevěděli jestli jste na záchodě, nebo v obýváku. Tahle kniha mně osobně moc pomáhá. Zejména, když jsem sám v pracovním procesu a doléhá na mě únava. Asi už to někdo řekl, ale zopakuji to - je sakra neuvěřitelný jak jsme zpohodlněli a jak líní jsme - ano, stárnu.

2 02.06.2023

Je příjemné zjistit, že v mém okolí působil spisovatel, který měl potenciál světového formátu. Jedná se o to kouzelnější literární zážitek, když člověk velmi dobře zná zákoutí boskovické židovské čtvrti, která si přímo říká o napsání něčeho nápaditého. Soubor povídek byl i přes mou prvotní skepsi chytlavý, autor mě dokázal strhnout, upoutat slovy, neotřelým jazykem, ale i druhem surovosti jak fyzickou, tak ale i emoční. Kratší párstránkové věci mě ke konci už tolik neoslovily, každopádně hned první příběh z hospice - A Man and A Maid se mi vryla hluboko pod kůži. Je to pro mě dílo hodné zfilmování, diskuze, mnoha rešerší, diplomek a zaráží mě, že tohoto autora musíme druhým dohazovat, aby i oni poodkryli jakýsi nový odstín literatury, díky které můžeme pochopit lidi se všemi jejich zvrhlosti, které ostatní zavrhnou bez sebemenší úvahy, či znejištění.
"I can't take the risk of having people think that I am always writing about myself. The thought so paralyze me that I just can't go on working. - Kafka, Ungar - kdo dál?

2 21.05.2023

Dost možná nejlepší kniha od jakéhokoliv amerického spisovatele, která mně sedí na míru a čtu ji v podmínkách, jenž mi umožňují se s příběhem intelektuálního, ale i nabubřelého mladíka ztotožnit. Je to kniha, která je tragická, ale vlastně mi dává hroznou úlevu. V konečném důsledku nám napovídá, že jedna z nejdůležitějších věcí jsou naše rozhodnutí, jejíchž následky nás mohou dostat z zářné kariéry právníka až do zákopů války, jenž je nám cizí, někde na druhé straně planety. Mohl Roth vymyslet lepší kontrast pokud je nyní válka za humny a má univerzitní dráha jde do kopru? Navíc mám s Markusem moc společného. Odtažitá povaha, výsměch tupým pravidlům, konformitě, náboženství, otcovské patálie a frustrace a to vše na pozadí hrozivé a nesmyslné války v Koreji. Líbí se mi jak je autor konkrétní a dává si záležet na detailech, jako když Markus zcela záměrně vepsal do formuláře, že pracoval jako pouhý řezník, nikoliv košer řezník. Markus i Olivia se dají krásně psychologicky pitvat hodiny, každý kdo si pamatuje svá mladistvá léta na ně nesmí být moc přísný, jelikož mladí jsou často nerozvážní a impulzivní, nejde to jinak - mají své důvody a nesmyslné činy jsou v jejich hlavách dost dobře odůvodněny. Většina z nás se přes to dostane, poučí se a je silnější, jsou ale i případy, kdy si následky neseme navždy - je to vlastně často ruleta a hra na nespravedlivost. Stejně tak jako, když na jedné straně vybuchují do vzduchu končetiny tvých bývalých spolužáků, když ty jsi v teple doma a nevážíš si každodenního sluníčka. Jak film, tak kniha jsou světová extratřída a to poučení a nadhled, který příběh dává je obrovský.

2 05.02.2023

Čte se to snadno, což skvělé, jelikož má člověk čas nad vlastními úvahami, ale to nejpodstatnější mě osobně mnohdy nedochází. Beatníková život začínající Fialka bojujíc s identitou i svým textem, zhoubná, přesto půvabná bojovnice něčeho ztraceného v minulosti i v sobě samé Mjú, či rozhovor nejspíš výtečného učitele K. s podivným klukem kleptomaniakem, jehož máti tak trochu o přestávkách klátí. Spousta nových momentek, postav, přesto si však myslím, že má Murakami mnohem lepší knihy a Sputnik je jeho průměr.
Dodatek: Byť každou Murakamiho knihu hltám a s každou jeho postavou mám patrně více společného, než se spoustou lidí z mého okolí, tak jsem až u této knihy zjistil, do jaké míry je pro mě důležitý vševysvětlující závěr pana překladatele Tomáše Jurkoviče i z oblasti japonských reálií. .

2 05.01.2023

Nikdy jsem nebyl největším fanouškem Brna, ale to město mě nějakou oklikou vždy přitáhne zpět. Jelikož Brno není nejturistyčtější město, lidé vaří vlastně pro místní, a proto se musí velmi snažit. Pokud jste milovníci chození na blind, tak je tady velká šance, že skončíte na nějakém uhrančivém místě, kde to frčí elánem. My jsme se tahle slézali po úmorné škole v Bonjour Vietnam, na druhé straně ulice jsme měli Ramen, odkud jsme měli výhled na cukroví ze "Sorry pečeme jinak". Zkrátka gastro dělá Brnu dobrý jméno, transformuje ho a je tou nejlepší reklamou. To vše díky místním.
Těším se: Manya, Coffee Fusion, Matyho Chálka nebo Carlini.

2 27.11.2022

Nedávno jsem si uvědomil, že si v knihovně ponechám pouze knihy, ke kterým se budu opakovaně vracet a zbytek pošlu zpátky do světa. Po tomto zjištění si člověk zároveň uvědomí, které knihy mu chybí - mě chyběla tahle. Tahle buclatá, historicko-politická kniha východního světa je odpovědí na otázku, kdo jsme, odkud pocházíme, proč se tak chováme, co nás formovalo a co k nám v minulém století vstoupilo za zemi. Řeknu zcela upřímně, že je konec léta a já bych měl brouzdat spoustou jiných učebnic, předepsaných školou, ale zkrátka cítím, že ke správnému pochopení rozdílů mezi námi a východem je potřeba pročítat knihy právě Zubova, nebo si poslechnout moudra pana Dvořáka, kteří se nesnižují k náhlým a zbrklým tvrzením, jenž slýchám dost často i kupodivu ze západních médií, kde se donedávna zkrátka nikdo o nějaký historický vývoj postsovětských stran nezajímal. Jedna z mála dobrých věcí na 24.2.22 je fakt, že se svět začal zajímat. Skvělá kniha.

2 28.08.2022

Svoji poslední knihu z dlouhého seznamu ruské literatury 20. století jsem se rozhodl prubnout v podobě audioknihy, jež byla perfektně namluvena frontmanem skupiny Leningrad (S.Šnurov). Jedná se o peprný jazyk, kde si člověk musí hlídat hladinku v krvi hlavního hrdiny, protože se od toho značně odvíjí dlouhá a strastiplná cesta do utopického města Petušky. Potřeboval jsem si během čtení zapamatovat rovněž metodu Stanislavského, a tak jsem se rozhodl, že budu knihu poslouchat a zároveň se postarám o to, abych sám měl trochu alkoholu při ruce. Hádanky se Sfinx, ustavičné rady a připomínky ke čtenáři, kulturní význam vodky jako prostředku sociální interakce a přijetí byl vynikající, stejně tak jako vypichování různých historických postav ve spojitosti s alkoholem. Je to trošku halucinogení pouť, ve které vás alkohol dosti vykoupe, vystřízlivět se ale nikomu nechce. Je to óda na absurdum, které se do jisté míry dotýká nás všech. Chlast je zde vlastně prostředek procitnutí z dlouhého spánku, kdy jsme upadli do jakéhosi transu, ve kterém jsme si zvykli na to, že se přetvářka stala součástí nás samých. Pomatencům patří svět, umírají sice mladí, ale jsou tak opravdoví jak jen to lze. Hold ve světě, který působí vyumělkovaně, se vlastně reakce stát se její plnohodnotnou parodií jeví jako velmi rozumná protiváha a projev vzdoru.

2 29.05.2022

Tenhle kousek z mého pohledu zaujímá jasný primát v několika ohledech. Tím nejzřetelnějším je cena za nejlepší knižní obálku, a byť jsem na vlastní kůži hukot války nezažil, tuším, že se jedná o doposud nejpřesnější a nejvěruhodnější vykreslení rutiny prostého vojáka, který se každý den probouzí s tím, že to může být jeho poslední den. Kniha jasně předává poselství, že válka může být silně romantického pojetí a zglorifikována ve verších, avšak realita zákopů, zlomenin, průstřelů, dehydratace, výpadků paměti, či dezoriantace mezi dobrem a zlem je to, co na vás čeká, když naverbujete. Nyní, když se země otřásá na Ukrajině je čtení o to působivější, když města jako Kryvyj Rih, nebo Mariupol vystupují v této knize, kde je stále hlavní hybnou silou zemidrtící nacistický třetí reich. Vlastně si čteme období, kdy Sověti vzdorují hnací síle, jenž měla předpoklady dobít celý svět. Takže sečteno, podrženo - Někrasov - ANO. Bez toho režimem řízeného patriotismu a velebení hlavních pohlavářů a myšlenek, je to i čtivé.

"Stáli jsme na přehlídce na Prvního máje na chodníku s rukama v kapsách a dívali se na tanky, na letadla, na vojáky, pochodující v dlouhých řadách ... To je ale krása, to je ale síla! To bylo vše, o čem jsme tenkrát přemýšleli. Není to pravda? Ale o tom, že i my jednou budeme muset pochodovat, ovšem ne po asfaltu, nýbrž po zablácené cestě s tlumokem na zádech, a že na nás bude záviset život - ne-li několika set, tedy alespoň několika desítek lidí... Což jsme tehdy o něčem takovém přemýšleli?" P.S. Válka, či jakákoliv jiná tragédie se často týká prostých lidí, kteří jsou jako ty a já.

2 04.05.2022

Jak cestujeme dále a dále do budoucnosti, je dosti možné, že budeme natolik technologicky rozvití, že lidství, jak ho známe, bude vnímáno jako bezpředmětné a omezující. Take Soma a nechť se o zbytek postará chemie.

"Pamatuj, že na učení není nikdy pozdě... Ale já nechci mít žádné povolání ani řemeslo... A proč? .. Protože se mi práce zdá namáhavá.
Milý chlapče, řekla víla, .. ti, kdo takto mluví, skončí skoro vždy buď v žaláři, nebo v nemocnici. Ať už se člověk narodí bohatý, nebo chudý, musí mít nějaké zaměstnání, musí pracovat, abys věděl. Běda tomu, kdo se poddá lenosti! Lenost je velmi ošklivá nemoc a musí se léčit hned od dětství, protože když člověk dospěje, už se z ní nevyléčí.
Tato slova promluvila Pinocchiovi do duše, zvedl vesele hlavu a řekl: Budu se učit a budu pracovat, udělám všechno, co mi řekneš, protože se mi život dřevěného panáčka už zprotivil a chci se stůj co stůj stát chlapcem."

Začínám věřit, že se věci nedějí jen tak chaoticky a bez řádu. Pinocchia jsem měl chuť si přečíst pár týdnů zpátky, ale štěstí se na mě usmálo až na horách, kde byla tato malá velká knížka o lumpačivém kousku neobyčejného dřevo objevena. .. Je to kniha, která může být pro spoustu lidí zásadní a ti rodiče, co se rozhodnou ve svém nabitém čase v noci večer předříkávat právě tato dobrodružství tak neprohloupí. Je zde fůra lidové moudrosti a zkušeností nabitých až dlouhými lety. Přerod neposedného kluka, jenž působí více méně jako neochvějný outsider a důvěřivec v takřka svéhlavě poctivého a dobráckého člověka je zdrojem inspirace i pro mnohé dospělé nedospělé ukrývajících před svinstvem života za maminčinou sukni v mamahotelu. Vždycky se mi zdá, že v klasických příbězích lze načerpat obrovské množství materiálu k dumání a rozhodně by dospěláky neměla v četbě zastavit značka dětské knihy. Podívejte se na Grimmy, ti by mohli vyprávět. Komentář utnu tím, že Pinocchio je trochu mamlas, který se nechá rád zlákat na zcestí, je to hlupáček, ale ve všem se patřičně vykoupe a na konci dne můžete počítat s tím, že před vámi nestojí vedlejší postava ze Shreka, ale neohrožený hrdina.

2 16.02.2022

Stejně jako ostatní tak i já jsem měl svoje nostalgické epizodky, kdy jsem se vracel ve své paměti zpátky do dob, kdy jsem se díval na "neposkvrněnou" dětskou loutkovou verzi, kde je zobrazení Robinsona takřka výhradně idylické. Dnes však budu malinko kritičtější v ohledu na otroctví, nebo elitářský přístup.
Na druhou stranu je to příběh o přerodu namyšleného a materialistického floutka v pokorného, soběstačného a s osudem vyrovnaného člověka, jenž svým odhodláním a vírou přežije přes 20 let v tomto očistci.
Je to na jednu stranu hrozně motivující příběh, na stranu druhou se to ovšem četlo docela blbě. Oceán mám rád, co se týče Robinsona tak nemám, bohužel, úplně jednotné myšlenky.
Každopádně mě na konci celkem dostal takový můj postřeh/dohad. Přestože jej právě otevřené moře dostalo do šlamastiky jménem Karibik, tak první věc, jenž mu ležela na srdci (poté, co si po návratu dal věci do pořádku) byla znovu to moře. Byla to jeho láska, a byl v tom nejhorším případě ochoten ztroskotat znovu.
"I would much rather go a thousand leagues by sea, though I were sure to meet with a storm once a week"

2 08.01.2022

Ruská literatura je vskutku studnicí tragických příběhů. Tohle je generační svár, který čtenáři dává najevo, jaké postoje a ctnosti měli různé věkové skupiny a jak popudlivost a zlost starších, neomylných postihne mentální rozum a zdraví mladého člověka. Kniha pro ty, co se rozhodují zda-li je už načase vyletět z rodinného hnízdo. Škoda Káti.

2 11.11.2021

Kniha je rozhodně čtivá a záživná, každopádně na stejné vlně jako Lucka bych se asi nenesl. Myslím, že na treku bych s Goldielocks vydrž jen pár dní, každopádně člověk zde musí žasnou jak se z české princezničky postupně stala divoženka, která by přežila na vlastní pěst skoro všude. Aktivity se zde samozřejmě dost opakovali, což mě trochu iritovalo a navíc je i knihy vlastní takovým přepisem blogu. Lucka je bystré děvče, ale píše a tiskne do puntíku, co má v ten daný moment na srdci, což je fajn, ale pro dobrodruha, který si chce přečíst více o popisu přírody a ne ustavičnému pláči, či svádění to úplně není. Tak jako tak má můj obdiv ... a sám knihu využiji, jestli si někdy sám zkusím projít kupříkladu tu část v Oregonu.

2 31.12.2020

Myslím, že se jedná o moji první knihu, která má jakoukoliv větší spojitost s Ruskem a jeho hrůznou minulostí plné bezpráví a lynčování. Samozřejmě je znát, že autor je touto zemí okouzlený, musel strávit několik měsíců v knihovně zavrtán do ruských reálií a tak se na pulty dostalo čtivo, které není úplně okázalé. Člověk má zde k postávám hodně blízko, vše navíc umocňuje fakt, že Rusko kdysi na podobné bázi fungovalo a do jisté míry ještě pořád funguje - proto si myslím, že je dobré vyzdvihnout ty, co zbrojí proti. Já měl u jistých pasážích trochu problémy udržet pozornost, ale myslím, že po půli jsem si začal všechny ty malé bezvýznamné slepé uličky dávat do souvislosti a najednou přede mnou stála bravurně vymyšlená story, která umí ve čtenáři vyvolat spoustu dojmů a vzbudí zájem nastudovat si něco více třeba o pracovních táborech. Není to kniha roku, ale zakončení je celkem strhující.

2 26.09.2019

Druhá světová mi někdy přijde jako fikce nějakého sadomistického spisovatele, který ze sebe potřeboval dostat všechnu zlobu, bohužel tomu tak není, jedná se o pasáž v naších dějinách, kdy jsme jako lidstvo málem neobstáli. Někde jsem postřehl, že druhá světová je událost tak ohromná, že není možné, aby nebyla v literatuře zachycena, a je to právě literatura, která díky této strašlivé události získali několik mistrovských kousků, právě jako je Maus. Komiks byl skvělý, autentický, nic nepřibarvoval, mám o tehdejší situaci mnohem jasnější představu, je to prostě něco, co se do vás vryje a zůstane napořád. (konečné shledání v Sosnovci zahřeje u srdce)

2 28.11.2018

"Dnes mám narozeniny, nikdo si nevzpomněl."
Rozumím chování hlavní postavy, jeho pesimismu, aroganci nebo nanicovatosti ostatních, a jsem právě i proto moc rád za to jaký konec pro něj autor vybral, protože kniha má působit empaticky pro člověka, který se potýká s neporozuměním od druhých, pohrdá životem a lidmi (i když je ve skutečnosti zklamaný hlavně ze sebe). Každopádně je víc než na místě si uvědomit, že každý z nás je šíleně komplikovaný, sebevražda je né ve všech případech volbou, ale také, že sebevražda eliminuje možnost, aby se věci kdykoliv obrátily k dobru a každá laskavost se počítá. Život, který je jedná velká procházka růžovým sadem může být pro druhé denodenní agónie. Je vždycky dobré nepřestávat v úsilí a mít naději, i proto se vyplatí psát si dopisy z budoucnosti. Kvalitní oddechové čtivo o závažném tématu.

2 20.11.2018

"Já vím, co pro něj jsem. Motýl, kterého chtěl vždy chytit"

To je tak, když slepě milujete a slepě věříte, jste strnulý magor, tyran bez vlastního rozumu, pokřivenej zabedněnec, který v normální společností nemá šanci a ublížená oběť svého nekontrolovatelného sebeklamu, která se vám snaží ve všem vyhovět a dá vám vše na světě, kromě toho, co potřebujete nejvíce. S dlouhodobou osamělostí se těžko bojuje, začnete se dvořit, když jste neustále odmítán můžete se začít izolovat od společností být skeptický vůči všemu a všem, probouzíte v sobě zášť a paranou a začnete fantazírovat. Clegg neměl v životě moc štěstí (Miranda už vůbec ne), za něco si mohl sám, za něco ne, nefunguje zde jako typickej nemilosrdnej záporák, naopak je to člověk, který se snaží být ohleduplný a pozorný, ovšem nikdy by se nesmířil s tím, že by nebyla jeho (lépe řečeno, že by byla někoho jiného) a i když je vztah jednostranný a nemá šanci na úspěch on se jej nikdy nevzdá, já osobně jsem se v něm neskutečně zklamal a je mi jich obou líto, každého trochu jinak jestli mi rozumíte. Jinak nevím jestli to víte, ale Sběratel je jedna z nejoblíbenějších knih u sériových vrahů - shodou okolností i jedna z mých - škoda jen, že se něco podobného skutečně stalo - mrazivé a bravurní.

2 31.12.2017