Lamanai komentáře u knih

Důmyslně vystavěný příběh. Nejdříve jako klidně plynoucí, široká řeka. Pak někde zavadí o kmen trčící do proudu a roztočí vír událostí, strhává do sebe všechny ty křivdy, msty a následky sepnuté svorkou jednoho století. A taky hvězdičky hodnocení. U mě nakonec za plný počet a děkuju za skvělé zpracování tématu, do kterého se málokdo bojí šťouchnout. A i když je celková podoba knihy asi záměr vydavatele, obálka je pro mě odpudivá a bezpečně splňuje 15. téma letošní výzvy ????

9 16.01.2020

Knížek od DD už jsem přečetl několik, autorův rukopis není těžké poznat. Případ ponožkového vraha se odehrává v době změn nejen společenských, ale také v době přijímání nových vyšetřovacích metod na základě nedávných vědeckých poznatků (zlom ve výzkumu jedinečnosti DNA) - za tohle díky, to je docela osvěžující. Zároveň je to období bez hyperkorektnosti. Jenže autor vyvažuje přehnanou korektnost mnohdy dost lacinými vtípky za každou cenu. Osobně se mi nelíbí ani jeden extrém, i když chápu, že jde o zachycení autentické atmosféry na stanici. A sem směřuje má další poznámka. Některé vztahy a drobné události jsou důležité pro děj, ale je tu i spousta takových, které už jsou svou bodrostí trochu otravné (tohle asi ocení reální chlapi ve službě). Navíc, postavy sice jednají každá jinak, ale vyjadřují se prakticky všechny stejně. Podle přímé řeči bez uvozovacích vět byste je od sebe nerozeznali. Další výtka: čtenář by poznal, že je na stanici družná a pospolitá atmosféra, i kdyby to autor stále neomílal dokolečka jako mantru. Navíc vzdychání po starých časech už je na mě dost přes čáru, což je ale spíš osobní pohled. Příběh samotný zajímavý, děsivý je chladnokrevný kalkul a nerozpoznání zla z pohledu vraha, které trochu připomínají mrazivé poválečné procesy s nacisty. Pak si člověk říká, jak by to dopadlo, kdyby nepřišly ty převratné novinky na poli forenzní kriminalistiky. Trochu to totiž působí, jako by policie byla předtím jen do počtu, což je samozřejmě nesmysl. A jinak by mě docela zajímalo, nakolik čerpá příběh ze skutečných případů. (Jo, a nešlo by knihu zadat jako knihu od DÁNského autora? :-D jen vtip, pro rejpaly.

4 14.01.2020

Dospělácké povídky Roalda Dahla jsou odzbrojující. Z větší části parádní pointy a nezaměnitelný rukopis. Hvězdu ubírám za to, že chvílemi už je znát starší datum napsání a povídkám nestačí dech, ale také za chybu ve slavné povídce Jed, kde překladatel použil ve své verzi krajtu, což je ovšem škrtič a správně mělo být "bungar" (angl. "krait"), případně aspoň "korálovec", aby nedošlo ke znehodnocení textu.

2 11.01.2020

Kouzelná knížka. Pulmann je očividně mistr vypravěč (pro mě první z jeho příběhů, rozhodně ne poslední). Argo navíc odvedlo úžasnou práci (četl jsem jeho vydání z roku 2019), hlavně ilustrátor a grafik v jedné osobě. Mohu jen doporučit. Půvabná jednohubka.

2 11.01.2020

Zrcadlové anglicko-české vydání. Přišlo mi, že přebásniteli (básník Petr Mikeš) uniklo pár drobností a že to bylo převedeno trošku moc přímočaře). Básně jsem si tedy pak přečetl v originále a hodně mě zaujaly. Ke sbírce jsem navíc přišel dost zajímavým způsobem, když jsem namátkou zašátral v jedné veřejné polici s knihami v plzeňské kavárně :-)

1 11.01.2020

Chtěl jsem dát dvě hvězdy. Třetí je za to, že mě kniha přiměla, najít si zase pár informací o vcelku nedávné historii Peru. V Jižní Americe, včetně této země, jsem tři měsíce žil. Vždy jsem rád četl beletrii z Latinské Ameriky, včetně Llosy. Jenže tohle je z velké části jen porno (zrovna já rozhodně nejsem puritán) a vzhledem k tomu, že Vargas Llosa figuroval v prezidentských volbách proti Fujimorimu jako protikandidát, moc to titulu nepřidává na objektivitě. Nebo spíš autenticitě. Možná právě s ohledem na ty okolnosti se tu autor trošku bojí šlápnout vedle. Navíc míchá nesourodě spoustu stylů. V kontrastu s afektovaným "miláčkováním" některých postav vylíčil jiné velmi ploše, špatně se tomu věří a celé to cukrování smetánky, která neví, co roupama, je vyloženě otravné.

5 21.12.2019

Četlo se to dobře, ale bylo to opravdu hodně přitažené za vlasy.

5 10.12.2019

Četl jsem svým synům. Mikulku mám rád, ale tohle mi přišlo takové až moc prostinké. Ale jako taková jednohubka, proč ne.

1 03.12.2019

Kniha s významnými myšlenkami, která svým rozjímavě sebezpytujícím stylem zkouší trpělivost a vytrvalost čtenáře. Bylo to jako hrabat poslepu rukama v bahnitém dně řeky, než vylovíš perlorodku. A pak se z toho postupně stane obsese. Po první přijde druhá, pak dvě najednou a zničehonic jich mám plné kapsy a cítím se jako zloděj, kterého nikdo nehledá. Po útrpné první třetině jsem v textu našel hodně cenných myšlenek, obrazů, příběhů, otázek. Zajímavé překlenutí časem přes několik zlomových období bolestných dějin konce 20. století, ale taky překlenutí různých pohledů na víru, absenci boha, vyprázdněnost doby a ducha. Velmi nečernobílý pohled na člověka jako studnici tajemství, osobních dilemat, selhání, nalézání opojných chvil života a jejich ztrácení navěky. Silné pojmenování témat jako oběť, zrada, ústupek, ohnutí hřbetu, donášení, sebeobrana a obrana rodiny, zanevření na svět, vytrácení sil. A smrt, v jejímž tupém světle vše nabývá přízračných kontur. Bylo to těžké čtení, ale nakonec jsem výzvě vděčný, že jsem v zoufalství a bezradnosti ohledně tématu "Ostrava" po titulu sáhl. Hvězda dolů je za to, že se to tak hrozně špatně čte a tudíž spousta moc pěkných a důležitých momentů v knize zůstane mnohým navždy skryta.

6 02.12.2019

David Mitchell opět potvrdil svou genialitu. Baví mě šíře jeho záběru, hravost, bezbřehá fantazie, síla příběhu. Nečetl jsem Hodiny z kostí, ale cítím tam propojení. Paradoxně v něm vidím největší slabinu knihy, protože do té doby autor už skrze své postavy vysvětlil dost a přišlo mi, že sám malinko nevěděl, jak ze záhadného domu ven. I tak se jedná o laskominu a přitom paradoxně také odpočinkovku, kterou každému rád doporučím. P.S. Ten princip Trnkovy Zahrady, Alenky v říši divů, potterovských světů ve škvírách v realitě, to nakukování za oponu snu zkrátka funguje parádně, když se ho chopí mistr pera.

6 27.11.2019

Po prvních kapitolách jsem knihu málem zaklapl a odložil. Pak se to rozjelo a nebylo to zase tak špatný. Hodně si mě získal vztah dvou malých bratrů. Ale ta předvídatelnost některých zkraje načrtnutých linek! Naštěstí tam byly aspoň dva překvapivé momenty. Úplný konec pak hodně divný, překombinovaný a zároveň nedotažený. Od autora ale ještě něco zkusím, jako oddychovka to šlo.

4 21.11.2019

Mělo mě hned napadnout, že když se někdo jmenuje Ladislav, nebude to špatný člověk :-D Ke knize mne přivedla výzva a já jí za to letos už po několikáté děkuji. Líbí se mi nejen proto, že je autor můj jmenovec. Svěží humor a mne hodně blízký přístup k cestování a lidem. Vlastně je to vůbec hlavně cestování po lidech. Nádhera. Hvězda dolů za to, že ke konci už mi to přišlo trochu osekané a uspěchané, jako by snad hořela uzávěrka. Mohu se mýlit, každopádně od pana Zibury si rád přečtu i další příběhy :-D P.S. Hned jsem kouknul na seznam přednášek u nás a ejhle, byl tu dnes! :-D Lokh lyava.

3 04.11.2019

Většina povídek už někde vyšla, osobně doporučuji pro mě nedotknutelnou a nepřekonanou sbírku Kaleidoskop. Vydat X knih, do kterých se rozprostřou již kdysi vydané povídky a doplnit je jednou či dvěma novými kousky mi nedává smysl (jednoduše šlo vydat jednu knihu s povídkami, které ještě nebyly vydány). Možná, kdyby měly publikace nějaké ozvláštněné ilustrace nebo něco, pak bych to chápal. Ale s touto až hnusnou grafikou, ke které Baronet v "sérii" sáhl, to je děs. V rámci výzvy jsem se těšil na příběhy, které jsem ještě nečetl, což bylo zklamání. Tři hvězdy jsou pro Bradburyho a jeho neopakovatelnou lidskost a vynalézavost.

3 26.10.2019

Ta knížka je krásná a taky tragická. Nádherné akvarelové ilustrace a srdcervoucí příběh. Možná by ani nemělo být možné ji hodnotit, protože je to jako fotka vyhublého afrického dítěte s mouchami kolem očí - pocit, že jsme trošku citově vydíráni. Jenže ten příběh je tak důležitej, že to tak asi má být. Na mnoho lidí by to ale mohlo mít opačný efekt. Asi dvakrát jsem tam šklobrtl o překlad. Na knihu si každopádně těch pár minut vyhraďte, stojí za to.

10 22.10.2019

Vzdušné, celkem dobře strukturované, s několika zajímavými ukázkami a praktickými cvičeními. Za mě by mohly být detailněji zpracované praktické pasáže k malbě některých konkrétních prvků a zahrnuto více technik pro vyjádření daného subjektu. Líbí se mi naopak sekce věnovaná malbě s primárními barvami a praktická část na konci, jejíž jediný nedostatek je právě nízká podrobnost.

19.10.2019

To je nádhera. Úžasně nápadité a fantaskní, ale přitom nepřetažené, takové milé a jemné, jazykově hravé a něžné. Krásně se to čte dětem nahlas před spaním, i rodič se u toho vyřádí a kluci mi vždycky úplně visí na rtech. Příběhy jsou přitom kraťounké.

1 17.10.2019

Krásná knížka, která má několik částí. V první jsou obrázky různých scén (eskymácká osada, indiánská osada, hory, opuštěný ostrov atd.), jejichž jednotlivé výjevy jsou očíslované a taková popisovací, vtipná, hravá básnička je u toho. Ty jsme vždycky dávali na závěr, po jednom z "prozaičtějších" příběhů, které tvoří další část. Na konci je ještě jeden delší příběh. Vše je velmi hezky, jednoduše, dětsky ilustrované, má to vtip a moc pěkně se to čte nahlas.

08.10.2019

Pěkná rozpočítávačka :-) Myslím, že se královna detektivních příběhů při psaní dobře bavila. Líbí se mi ten nadhled, vlastně je to celé trošku žert, nadsázka a takové spisovatelské dovršení spravedlnosti pomyslným potrestáním viníků, kteří trestu unikli.

14 03.10.2019

Četl jsem už asi před rokem, po vydání anglické verze, takže hodně lovím ze dna paměti. Pro mě ne až tak atraktivní prostředí, ale JKR se vypsala a dobře se to čte, nechybí solidní atmosféra. Jen se autorce moc nedaří čtenáře mást, nemám u ní nikdy problém odhalit pachatele. Zatím nejlepší kousek ze série Cormorana Strikea je dle mého názoru Ve službách zla, tento titul je v závěsu.

3 16.09.2019

Ještě něco málo přes sto stránek před koncem jsem věřil, že dám pět hvězd. Na konci jsem měl nutkání dát tři. Tak proč nakonec čtyři? Follett píše velmi čtivě, se spoustou přímé řeči, což knihám dodává živost. Vybírá atraktivní témata. A nejen to, má talent dotýkat se těch důležitých. Bohužel tíhne k několika neduhům. Prvním je propojování velkých příběhů, které v mnoha švech bohužel praskají a působí nedůvěryhodně. Buduje strach z okupačních sil a jejich nohsledů vykreslováním jejich absolutní důslednosti, ale pak nechává postavy jednat naivně tam, kde potřebuje dát hlavním představitelům prostor k úniku. Ta disproporce pedantnosti a do očí bijící hlouposti vnáší do napínavého vyprávění pochybnosti a nedůvěru čtenáře. Pak je tu úporná snaha neustále udržovat čtenáře v napětí, která ústí v křečovitosti, nikdy si neoddechnete a nakonec se dostaví únava z rutiny. Poslední věc, která mi vadila, je patos v dialozích a v jednoznačnosti mnoha postav. A některé scény působí až směšně, přestože by právě v tu chvíli měly tahat za druhý konec čtenářova kapesníku - kombinace Belmonda, X-menů a laciného románku z řady čtení pod lampou. Tak proč nakonec nechávám čtyři hvězdy? Knihu zhltnete jedním dechem, i když vám tep v poslední fázi vypadne z rytmu. Otevírá navíc příběhy, které by nikdy neměly zapadnout. Je mi moc smutno, když pak znám historický vývoj a s vědomím toho, kolik opravdových hrdinů (ani by je Follett nemusel vydávat téměř za Supermany) obětovalo život za svobodu, kterou jsme si pak nechali vzít a ještě hrdiny uvláčeli do potupných konců. A je mi o to smutněji, když vidím, že si ji zase necháváme brát a jsme schopni ji lacině prodat. Příběhy takřka zapomenutých hrdinů by nikdy neměl smazat čas. Jinak je s námi amen.

4 15.09.2019