Laaca komentáře u knih

Paráda, paráda, paráda. Takhle by měla vypadat realistická sci-fi. Je tam příměs populárně naučné literatury, ale hlavně jde o pěkný příběho cestě raketou za záchranou světa. Jediné, u čeho si nejsem jistý, jestli je to realistické, je ta příkladná spolupráce celého lidstva na řešení problému. A taky příkladná spolupráce a přátelství člověka a mimozemšťana.

17 26.03.2022

Nejčtivější a nejzajímavější díl trilogie byl podle mě díl druhý. Třetí díl je literárně trošku, ale opravdu jen trošku, slabší, ale, pokud se na to podívám z trochu jiné perspektivy, tak bych ho označil za nejobdivuhodnější.
V jednom románu popsat několik zcela rozdílných budoucích epoch lidstva, které vyvrcholí věkem budování rozsáhlých měst ve sluneční soustavě a pak po kataklyzmatu ti galaktičtí osadníci, to je opravdu neskutečné. Všechno drží pohromadě a oceňuji, jak si autor dal práci s popisováním fyzikálních principů různých futuristicých technologií. Kdo ví, třeba by to tak opravdu mohlo fungovat - relativistické kosmické lodě fungující na principu "žehlení" prostoru, princip tvorby černých domén a zpomalování světla, hrátky s dimenzemi a podobně.
Myšlenku že trojrozměrný vesmír je vlastně torzo vícedimenzionálního vesmíru zdevastovaného galaktickými válkami, jsem viděl poprvé. Takže v popisu futuristické vědy a kosmologie za mě hluboká poklona.
Na tomto titánském pozadí jsou pak ale životní peripetie hlavní hrdinky Čcheng Sin vylíčené trochu neobratně. Její chování není moc uvěřitelné a nešikovně prokreslených postav je ve knize více. Některá místa jsou možná až moc rozvleklá, což by samo o sobě nevadilo, ale v kombinaci s tím, že postavy nejsou perfektní, už to na závadu je. Ale přesto - za ten obří záběr knihy, kterou muselo být nesmírně obtížné vymyslet a napsat, patří panu spisovateli velký obdiv a plný počet hvězd.

16 29.03.2021

I přesto, že si myslím, že obecně čtenáři hodnocení knih nadsazují (asi pro pocit sebeuspokojení ve smyslu "Jsem king, zdolal jsem knihu), tak i přes svojí autokorekci hodnotím pěti hvězdičkami. Strašně se mi líbíla ta premisa, že za nějakých 400 let dorazí invaze mnohem vyspělejších mimozemšťanů, kteří dopředu avizují, že chtějí vyhladit lidstvo. Protože 400 let je taková těžko uchopitelná lhůta - není to ani na pořadu dne a ani nekonečně vzdáleno. Takže se mi líbily ty střety mezi eskapisty, defétisty a triumfalisty. Opravdu obdivuju autora za obří množství nápadů a motivů, které použil. Až si člověk říká, jestli s těmi nápady neplýtvá, že by to jiným klidně stačilo na tři další knihy.
Vždycky mě potěší, když se v knize objeví nějaký rébus, já celkem brzy vymyslím nějaké řešení, v knize chvíli tápou, pak příjdou na to, co jsem vymyslel předtím já, jenže se ukáže, že je to sice nadějnější varianta postupu, ale že to také nejde použít.
V tomto případě jsem si říkal, že je to jasné jak facka, že trisolarany lze udržet na cestě hrozbou garantovaného zničení Země, kdy sice zemřou všichni pozemšťané, ale také se doslova vypaří důvod, proč by se měli trisolarané o sluneční soustavu zajímat. Takže by se muselo vyjednávat. A o něco později se tato taktika rozebírá, dokonce v několika variantách, ale ukazuje se, že to takto jednoduché být nemůže. Pěkné.
Jediné, co bych knize možná vytkl je to, že není jasné, co sofony zvládnou a co nezvládnou. Přeci jenom, jsou to jenom protony. Z jedné strany dokážou monitorovat veškerou komunikaci na zemi (elektronickou, psanou i mluvenou) a z druhé strany nezvládnou zamordovat meditátora. To je možná škoda - třeba důležitou složkou příběhů o superhrdinech je pátrání po hranici, co ještě zvládnou a co už ne.
Myslím, že jdu shánět třetí díl.

9 15.01.2021

Čtení ze kterého mrazí. V jedné rovině příběh o domácím násilí, ale hned zkraje si uvědomíte, že v reáliích Afghánistánu se Rašíd nechoval nijak mimořádně a že takhle to tam prostě chodí. A do toho válka - původně snad spravedlivý boj proti okupantům, ale pak naprostý zmar konfliktu mezi frakcemi nejrůznějších militantů. A v tomhle prostředí je potřeba nějak přežívat, vychovávat děti a nepřilákat k sobě pozornost náboženské policie tálibů.

9 06.12.2020

Na ne až tak velké ploše se dozvíme, co se řešilo v politických a církevních kruzích ve vrcholném středověku. Netušil jsem, že už tehdy byly ideologické a mocenské zápasy tak intenzivní, a přesto naprosto jiné než dnes. Na pozadí techto velkých věcí řeší Vilém a Adso své detektivní pátrání v Italském opatství a asi se dá říci, že detektivní zápletka je oproti zbytku knihy o něco slabší.

7 20.03.2023

Vždycky jsem si říkal, jak je to bizarní, že v době kdy Melvile píše Bílou velrybu o velrybářích a Jack London příběhy dobrodruhů z Aljašky, tak v románech z carského Ruska chodí jedni znudění šlechtici k jiným, hrají karty, pijou vodku a jejich duševní obzor sahá od Moskvy do Petrohradu. V případě, že jde o vojáky, tak možná ještě na Kavkaz.
A tady jsou velmi pěkně napsané povídky ne z prostředí aristokracie, a z venkovského prostředí - lesy, stepi, polostepi, zapadlé vesničky a lidé v nich.
A je jasné, že být v té době rolníkem v takovém Bělevu, Bessonovce nebo v jakékoliv jiné zmíněné dědině, že to rozhodně žádný med nebyl. Protože ve všech oblastech, kde se povídky odehrávají, ještě vládlo nevolnictví a tom, co to v praxi znamenalo se v této knížce dovíme dost a dost. Některé historky jsou mrazivé. A proto Lovcovy zápisky tak přispěly ke zrušení nevolnictví. A na jedné straně kruté zacházení s nevolníky a na druhé straně krásné popisy přírody, až se člověk přímo vidí někde na okraji zrajícího žitného pole a březového háje s protékajícím potůčkem. Takhle sugestivní umí Lovcovy zápisky být.
Zrovna jsem knihu dočetl, ale mám takový dojem, že se k ní budu v budoucnu ještě vracet.
A ještě jedna hluboká poklona překladateli - chvílemi mluva naprostých vypitých primitivů s IQ tykve, jinde podlézavé obraty notorických pochlebníků a jinde rádoby učené rozpravy pseudointelektuálů. Všechno opravdové a plastické. Smekám.

7 09.07.2021

Knížka má velmi zajímavou formu vyprávění, kdy je příznaná role vypravěče, který nám nejenom popisuje osudy a dilemata hlavních postav, ale jejich rozhodnutí a činy také hodnotí a polemizuje s nimi.
Je to kniha hloubavá, analytická, kdy zkoumá lidské chování v nesvobodě. Děj je druhořadý. Proto se nedá říct, že je Nesnesitelná lehkost bytí napínavá. Do čtení je třeba se, alespoň v první polovině, nutit. Myslím, že není úplně dobře zvládnutá erotická linka, přestože dostává tak mnoho prostoru.
V každém případě jsem rád, že jsem se knížkou prokousal. Jenom mi nesedí název. Řeší se v tam jiné věci a nějaká frustrace z jalového proplouvání životem se v knize neděje.

6 02.03.2024

Vím. Spravedlivější by asi byly tři hvězdičky. Jakkoliv je kniha opravdu hodně čtivá a napínavá až pohlcující, tak je z druhé strany i mělká. Jestli chcete detailně prokreslené psychologie postav, nadčasové úvahy nebo jazykové klenoty, tak hledejte jinde. Ale, je fakt relax tuhle knížku číst. Navíc já jsem jasná cílovka. V roce 89 jsem začal chodit do školy, takže osmibitovou éru a éru hracích automatů celkem pamatuju. Několik kamarádů mělo Atari a nad automaty s osmdesátkovými pařbami jsem slintal na poutích. Valnou většinu zmiňovaných her a filmů jsem alespoň podle názvu znal a některé i hrál. Takže za takové to "jasně, já vím", přidávám hvězdičku.

6 25.05.2023

S autorem, panem Macháčkem, jsem viděl natočený rozhovor s titulkem "Brežněv o okupaci nerozhodl, generálové SSSR ji chtěli už dávno". Tam mluvil natolik poutavě, že jsem si pak zjišťoval, co napsal a když jsem zjistil, že monografii o G.Husákovi, tak jsem si řekl: "To chci".
A dobře jsem udělal - ono by se zdálo, že tlustá monografie o normalizačním politikovi bude hrozná nuda, ale bylo ro přesně naopak. Text je napsaný velmi čtivě a to přesto, že zabíhá do dost velkých podrobností. O spoustě skutečností jsem vůbec netušil - třeba, že byly celkem seriózní úvahy o připojení Slovenska k SSSR anebo to, jak nestabilní vlastně bylo česko-slovenské soužití a česko(-)slovenský stát. Každopádně - Gustáv Husák byl mnohem barvitější osoba, než jsem si myslel.

5 11.10.2020

Mistrovsky napsaný sci-fi příběh o kolonii ztroskotaných lidí na k lidskému životu velmi nevlídné planetě. Dějové linky s těmito nedobrovolnými osadníky jsou napsané skvěle a téma rozevírající se mentální propasti mezi dospělými, kteří si pamatují Zemi a standardní životní podmínky a mezi novou generací, pro které je naopak Země něco velmi abstraktního. Snahy o předávání pozemské kultury a vzdělání vnímají spíše jako pošetilý folklór, který nemá praktický význam a spíše obtěžuje. A spíše jen z povinné úcty souhlasí s extrémně rizikovou výpravou ke ztroskotané kosmické lodi.
Části děje věnované trojčlennému pozemskému výzkumnému dílu jsou o něco slabší a je dobře, že nedostávají velký prostor.
Každopádně, jak se všechny dějové linky na závěru sbíhají, je opravdu neskutečně strhující a od knihy se na posledních stránkách snad ani nedá odtrhnout.
Velká škoda, že všechno končí ne sice uťatě, ale přesto až příliš náhle, bez dojezdu.
A další škoda je, že není další díl. Bylo by moc zajímavé číst si, zda obyvatelé osady kompletně přesídlí na Zemi nebo jestli naopak na cizí planetu přibudou další kolonisté a vznikne životaschopnější osídlení.
Rozhodně by si tahle knížka zasloužila důstojné zfilmování.

4 11.03.2024

Masakrózní až úchylná ujetost, která se čte úplně sama.
Jasně, vysoká literatura to není, je to brakovka, ale velmi pěkně napsaná a skvěle vyvolává syndrom "ještě jednu kapitolu a už jdu fakt spát", až pak zjistíte, že je půl čtvrté ráno. Za tuto návykovost dávám čtyři hvězdičky, i když spravedlivější by asi byly tři - přeci jenom, různé logické nesrovnalosti a nelogičnosti tam jsou. Na druhou stranu, atmosféra a erotické a krvavé detaily jsou bezchybné, takže za mě spokojenost.

4 08.01.2024

Romantické a chvílemi také dramatické a hlavně zamilované a místy erotické čtení. Moc pěkné. Přemýšlel jsem, jestli mi vadí nebo nevadí kulisy socializmu a občasné soudruhování, ale ne. Není to ze současné doby a není to nadčasové, ale knížka zestárla se ctí.

4 13.09.2022

Čekal jsem něco jiného - sevřené vyprávění o cestě napříč americkým kontinentem, něco jako cestopis. Ve skutečnosti je to rozsáhlé dílo o válčení a politikaření v polovině 18.století kolem dnešní americko-kanadské hranice. A v tom je skryté vyprávění o osudech vojenského velitele Roberta Rogerse, kterého jsem dosud neznal, ale kterého jsem ji ihned po přečtení knihy načítal ve wikipedii.
A jestli máte rádi indiánskou tematiku, tak je tahle kniha pro vás. A nechci sýčkovat, ale jestli si Cestu na severozápad chcete sehnat, tak shánějte rychle. V Kanadě už poběhly akce s veřejným pálením knih, které se "zraňujícím způsobem" vyjadřují o menšinách. Jestli se to uchytí, tak se Cesta na severozápad ocitne na hranici také.
Protože na řadě míst se sice k indiánům vyjadřuje s obdivem, ale ve velké převaze jsou pasáže, které se k nim vyjadřují s despektem. Ale to je přece v pořádku! Takhle je to autentické! V 18. století bílí osadníci opravdu (a oprávněně) cítili svoji převahu nad indiány. A že se rudokožci devastovali alkoholem a že brzy začali být závislí na bělošských obchodnících, to je také pravda.
Ostatní komentáře se tady vyjadřují ve smyslu, že první polovina knihy je výrazně lepší než druhá. Něco na tom je, ale i ta druhá je naprosto strhující. Doporučuji!

4 21.09.2021

Ideální knížka ke čtení někde na hotelové pláži nebo při čekání na letišti. Nečekejte nějakou hloubku nebo propracovanost. Možná právě proto je to fajn oddechové čtení. A je to sranda. Člověk by řekl takový jakoby svěrákovský humor. Kromě toho i humor černý.

3 10.09.2023

Tři čtvrtě knihy jsem se musel do čtení vyloženě nutit. Děj i vykreslení prostředí jsou strašně nepřehledné. Spousty střípků, které se špatně skládají dohromady. není jasné, proč se co děje. Čekal jsem, že v jednu chvíli to do sebe všechno zázračně zapadne a plynutí děje se vyjasní a zpřehlední. na posledních řekněme 30 stránkách se opravdu leccos vysvětlí, ale všechno je kostrbaté, neučesané...
Ono nestačí, kdy má spisovatel bujnou fantazii. Ono to chce taky trpělivou mravenčí dřinu, aby všechna kolečka, drátky a součástky příběhu poskládal a vyladil. A tuhle pečlivou hodinářskou práci Gibson naprosto zanedbal. Takže fajn, že řadu jednotlivostí vymyslel a zformuloval a dík za to, ale jako celek kniha nefunguje. Asi nedoporučuji.

3 19.05.2023

Kdo si chce přečíst moderní ruský román, tak ať si vybere tuhle knihu. U Petrovových řádí chřipka je nepochybně vysoká literatura. Hlavní dějová linka není silná, je naopak chabá, roztřesená a rozpadlá na několik epizod a časových rovin, ale to k horečkám a chřipce perfektně sedí. Naopak je neskutečně živě popsána běžná realita pochybné rodiny v Jekatěrinburgu, který se tu jeví jako dost nevlídné místo plné nevlídných lidí. I nám, čtenářům bez nějaké zvláštní obrazotvornosti, před očima úplně vyvstává zanedbané město s obstarožními trolejbusy a paneláky. Co mě ale zaujalo nejvíc je skvěle prokreslená psychologie postav. Autor neustále popisuje, co se jednotlivým osobám odehrává v hlavě. Jak okamžité myšlenky, tak i trvalé rysy. Takový vhled nitra postav jsem snad nikde jinde neviděl.

3 22.05.2022

Nejsem znalec zombie žánru, ale mám dojem, že myšlenka, že za některých okolností se mohou zombíci do jisté míry uzdravit a pak v některých ohledech překonávat normální lidi je podle mě nová a je super. To je největší přednost knihy - společně s hlavním hrdinou poznávat zákonitosti života zombíků (zde jim říkají "povstanci") a hlavně okolnosti, za kterých se mohou přeměnit v "kvazi". Samotná detektivní zápletka není žádný zázrak, ale jako kostra pro vyprávění o povstancích a o nelehkém soužití živých lidí s kvazi funguje.
Škoda slabší jazykové stránky věci. Přesto ale dobré a asi si přečtu i druhý díl.

3 19.01.2022

Možná, že spíše než strohé "Romanovci" by se měla kniha jmenovat "Šukání napříč věky". Přes celých asi devět set stran je na historii Romanovců nahlíženo hlediskem, kdo měl jaké milenky (a milence), co spolu prováděli a jak soukromě říkali svým genitáliím. Ale velký počet stran naštěstí nakonec dává dost prostoru i pro standardnější historii. A je fajn počíst si do nejmenších podrobností o takovém caru Petrovi, Kateřině veliké a dalších. Kromě sexuálních historií je v knize také spoustu šťavnatě vylíčených masakrů. I to je důvod, proč je kniha tak čtivá. Těch devět set stran tak uteče jako voda. A závěr - detailně vylíčená likvidace carské rodiny bolševiky je opravdu mrazivý.

3 02.04.2021

Zpracování formou scénáře ve mě napřed budilo obavy, ale brzy mi to přestalo vadit a ještě později jsem to přestal vnímat úplně. Děj je rozporupný - je těžké zpracovat cestování časem do minulosti tak, aby ve výsledku nebyly logické nesrovnalosti. To se tady moc nepodařilo, skřípe to na příliš hodně místech. Na druhou stranu bylo sympatické, jak si postavy postupně uvědomovaly, co můžou drobné změny minulosti natropit a postupně si snižovali cíle - ze záchrany Cedrika se stalo jenom úsilí vrátit všechno do původního stavu, hlavně nezabraňovat ničí smrti a pohlídat, aby se děj předchozích knih odehrál jak měl, i když to znamená, že Harry bude vidět masakr svých rodičů Voldemortem.
Bylo trochu bizarní, jak dva pubertální kluci detailně znali, jak se přesně odehrávalo randění a různé drobné příhody nějakých, z jejich pohledu, páprdů o generaci až dvě starších.
Moc se mi líbily postavy Scorpiuse a záporačky Delphi. Albus Potter mi přišel jako blbeček, což ale může být ne nekvalitou knihy, ale tím, že blbeček prostě byl.
Možná by byly spravedlivější tři hvězdy, ale knihu jsem přečetl asi na čtyři zátahy a vždycky se těšil, až se k ní večer dostanu a nakonec mi bylo líto, že už je konec.

3 30.07.2020

Je to už moje sedmá zdolaná kniha od Murakamiho. Tím pádem vidím, že řada motivů a nápadů se opakuje z jeho dřívějších knih. Ale přesto, nemůžu si pomoct, pořád je to skvělé! Mísení realistických rovin s mystickými je pořád parádní, postavy zajímavé, děj mimořádně čtivý.
A vynikající jazyk a skvělý cit pro to, vyjádřit velmi přesně a srozumietlně komplikovanou myšlenku. A ty metafory.
Takže i když jsem měl mnohokrát pocit, že "tohle už jsem jednou četl", tak i přesto dávám plný počet hvězdiček.

3 23.02.2020