Laaca komentáře u knih

Pro děti kolem deseti let výborné. Ale i pro dospěláka je to zábavné čtení. Ukotvení, zápletka i děj jsou povedené a knížka se tak příjemně čte. Povedlo se postupné odkrývání tajemství internátní školy a koexistence s kočičím uspořádáním a jejich společenskými zákonitostmi. Je pravda, že řada věcí tam nedává smysl a logika trochu skřípe. To bych ale knížce odpustil - nemá to být maniakálně propracovaný fantazy svět, ale zkrátka hezké čtení pro děti.

Desetileté dceři se kniha líbila, ale mě vadila neúnosná nekonzistence a nelogičnost děje. Jazykově, nápaditostí a originalitou také podprůměr.

Od prvních vět je zřejmé, že nejde o vysokou literaturu. Ale to je jasné a přistupujeme na to už při koupi knihy. Přesto ale, po většinu čtení jsem měl dojem, jako kdybych se probíral literálním ekvivalentem MacDonaldu. Všechno prefabrikované, plastové, omyvatelné, katalogové.
Kdyby se hodnotil jen spád akce, tak by to bylo na pět hvězdiček, ale od literatury, i brakové, přece očekáváme i jiné kvality. A těch se zde dostává podstatně méně než bych od tak zvučného jména autora čekal. Knize celkově neprospívá přepálený rádoby drsňácký pohled hlavního hrdiny a pokusy o hláškování, které mají asi být "hustý", ale jsou povětšinou přiblblé. Více než tři hvězdičky dát nemůžu.

Povedené zakončení trilogie. Podobně jako druhý díl je to nejvíce válečný román, ale z perspektiv mnoha osob. Jak velitelů a vojáků z obou válčících stran, tak ale i z pohledu civilistů, konkrétně odloučených manželek obou hlavních mužských postav - Vadima Roščina a Ivana Tělegina. Vše je podané velmi živě a plasticky a je tak vyjevováno, jak strašlivý masakr pro všechny byla ruská občanská válka při formování SSSR.
Z pohledu našich očí může být kontroverzní, jak se postupně hlavní hrdinové přiklánějí k bolševické válčící straně. V logice románu to však dává smysl a nemůžeme se jim divit. Celá trilogie Křížová cesta se dá přirovnat k dílu Tichý Don, ovšem nikoliv očima kozáků, ale očima příslušníků velkoměstské vyšší vrsty, kterým revoluce naprosto rozvorala život.
Serióznější čtenář než já by mohl dát i pět hvězdiček, ale kniha je náročná na čtení, obsahuje velmi mnoho postav, které jsou v řadě frakcí, které navíc různě střídají. Je proto proto potřeba číst soustředěně, větší úseky v kuse a nedělat dlouhé pauzy, aby se neztrácely souvislosti. Já takhle důsledný přístup bohužel neměl, a proto se mi kniha četla obtížněji a zdlouhavě.

Dceři se knížka líbila, tak ji doporučila mě. A mě se líbila také. Pěkně napsané, velmi povedené. Jedině bych trošku vytknul uspěchaný závěr. Jakoby to paní spisovatelka chtěla mít už hlavně z krku.

Příběhu prospělo zařazení prvku žárlivosti na praktikanta Davida, kterému by určitě nebylo proti mysli, kdyby Jonášovi přebral holku.

Trošku horší než první díl. Znovu nejsou moc podařené dialogy a znovu nejsou dobře začleněny encyklopedické části.

Tohle opravdu není vysoká literatura. Naopak, pokud bych měl někomu vysvětlovat význam slova "plytké", tak bych odkázal na tuhle knihu. Teď bych mohl postupně vypichovat různé aspekty a kritizovat je, ale proč....
Na druhou stranu, příběh pěkně odsýpá, svoji nekomplikovaností se čte kniha velmi rychle a pro čtení k ukrácení dlouhé chvíle nebo například nudné směny se doporučit dá.

Je těžké hodnotit takovéto knihy. Samotný příběh Berena a Lúthien je romantický a pěkný, ale v ucelené a definitivní podobě ho zde vlastně nenajdeme. Místo toho ukazuje různé varianty fragmentů tohoto příběhu, tak jak se farmoval v Tolkienově hlavě. Takže napřed čteme variantu části příběhu, kdy je Beren ještě elf a o něco dále čteme pozdější iteraci, kdy jde o člověka. A další varianty, které jsou tu představeny jsou prozaická a veršovaná. Ale, opakuji, definitivní (a nerozfragmentovanou) verzi, nebo, pro šťouraly, alespoň pseudodefinitivní, tak jak je v Silmarilionu, tu nenajdeme.
Nicméně, prozaické i veršované části jsou přeloženy výborně. Potěší pěkné ilustrace a celkově dobrá grafická úprava knihy. A dobrou práci odvádí i závěrečný rejstřík.

Což o to, knížka se čte příjemně a je to takové milé vyprávění. Jenže, z druhé strany, neodehrává se žádný napínavý děj. Je to takové unylé, bez energie. A kontext děje je zcela nesrozumitelný. Proč Bast vysedává pod bleskostromem a dává rady dětem výměnou za jejich drobná tajemství a službičky? Jakým způsobem se to takhle zavedlo?
Dále, vypadá to, že Bast je velmi silně svázán nějakými pravidly co může a nemůže dělat a říkat, ale celé je to nejasné a nekonzistentní. Přesto ale, jako odpočinkové čtení, dobré.

První díl trilogie na mě působil jako hybridní text - dílem jakoby starý ruský román ze šlechtického prostředí a částečně válečný román.
Druhý díl se ale odehrává v roce 1918 v době, kdy se rozbíhá občanská válka. A to nejenom bílých proti rudým, ale frakce i proti frakci a skoro i všichni proti všem. Všechno, co bylo oporou v minulosti, se rozpadá a všechno jde do sraček. Knížku není jednoduché číst, je to jako přebírání v poslepované mozaice. Je těžké utvořit si vztah k některé postavě. Jsou na různých stranách konfliktu, střídavě se díváme na děj z jejich perspektivy. Všem by člověk držel palce, ale jejich postoje i činy jsou navzájem neslučitelné.
Je to zajímavá a kvalitní kniha, ale nepříliš čtenářsky přívětivá a asi by jí prospělo zjednodušení a proškrtání v postavách i v ději.

Taková zajímavá hybrydní kniha. V některých částech takový ten klasický ruský společenský román, tak jak je psali klasici z 19. století. K tomu ale tematiky stávkujících dělníků, komunistů a po vypuknutí 1.sv. války i příběhy z bitevní linie. Před čtením jsem knihu vůbec neznal a autora jenom na úrovni, že existuje. Jsem příjemně překvapen a divím se, že oboje, tedy jak kniha tak autor, nejsou známější.

Knížku mi doporučila moje osmiletá dcera, která se líbila. Mě se líbila také, ale vytknul bych prkenné dialogy a určité koketování s tím, že text zkouší být trochu i manuálem pro chov psa, což působí rušivě. Ale jinak dobrý.

Průběh vyšetřování vraždy byl jistě přitažený za vlasy a postavy Micaely a Rekkeho nevěrohodné. Přesto je ale postupné rozplétání historie zdánlivě bezproblémového afghánského forbalového rozhodčího pěkné a příběh je tak čtivý a zajímavý, Proto navzdory nedotaženostem a nedomyšlenostem nakonec dávám čtyři hvězdičky.

Úvod a pět povídek - jedna řekněme sociální a ostatní trochu do scifi. Jenže všechny jsou nemastné, neslané, nanicovaté. Celou dobu jsem měl pocit, že čtu zbytečnou knihu. Naštěstí je krátká.

Mistrovsky napsaný sci-fi příběh o kolonii ztroskotaných lidí na k lidskému životu velmi nevlídné planetě. Dějové linky s těmito nedobrovolnými osadníky jsou napsané skvěle a téma rozevírající se mentální propasti mezi dospělými, kteří si pamatují Zemi a standardní životní podmínky a mezi novou generací, pro které je naopak Země něco velmi abstraktního. Snahy o předávání pozemské kultury a vzdělání vnímají spíše jako pošetilý folklór, který nemá praktický význam a spíše obtěžuje. A spíše jen z povinné úcty souhlasí s extrémně rizikovou výpravou ke ztroskotané kosmické lodi.
Části děje věnované trojčlennému pozemskému výzkumnému dílu jsou o něco slabší a je dobře, že nedostávají velký prostor.
Každopádně, jak se všechny dějové linky na závěru sbíhají, je opravdu neskutečně strhující a od knihy se na posledních stránkách snad ani nedá odtrhnout.
Velká škoda, že všechno končí ne sice uťatě, ale přesto až příliš náhle, bez dojezdu.
A další škoda je, že není další díl. Bylo by moc zajímavé číst si, zda obyvatelé osady kompletně přesídlí na Zemi nebo jestli naopak na cizí planetu přibudou další kolonisté a vznikne životaschopnější osídlení.
Rozhodně by si tahle knížka zasloužila důstojné zfilmování.

Knížka má velmi zajímavou formu vyprávění, kdy je příznaná role vypravěče, který nám nejenom popisuje osudy a dilemata hlavních postav, ale jejich rozhodnutí a činy také hodnotí a polemizuje s nimi.
Je to kniha hloubavá, analytická, kdy zkoumá lidské chování v nesvobodě. Děj je druhořadý. Proto se nedá říct, že je Nesnesitelná lehkost bytí napínavá. Do čtení je třeba se, alespoň v první polovině, nutit. Myslím, že není úplně dobře zvládnutá erotická linka, přestože dostává tak mnoho prostoru.
V každém případě jsem rád, že jsem se knížkou prokousal. Jenom mi nesedí název. Řeší se v tam jiné věci a nějaká frustrace z jalového proplouvání životem se v knize neděje.

Průzkumná výprava na cizí neobyvatelné planetě, kdy ještě větší obtíže než nehostinná planeta si dělají jednotliví členové výpravy navzájem. Pozorujeme, jak se v nepohodě zhoršují vzájemné animozity a že to asi nedopadne úplně dobře. V závěru se sice některé věci podaří, ale od výsledků výpravy si jistě před vydáním na cestu všichni zúčastnění slibovali více...

Masakrózní až úchylná ujetost, která se čte úplně sama.
Jasně, vysoká literatura to není, je to brakovka, ale velmi pěkně napsaná a skvěle vyvolává syndrom "ještě jednu kapitolu a už jdu fakt spát", až pak zjistíte, že je půl čtvrté ráno. Za tuto návykovost dávám čtyři hvězdičky, i když spravedlivější by asi byly tři - přeci jenom, různé logické nesrovnalosti a nelogičnosti tam jsou. Na druhou stranu, atmosféra a erotické a krvavé detaily jsou bezchybné, takže za mě spokojenost.

Jedna z horších Murakamiho knih, ale přesto velmi čtivá. Bohužel se nelze ubránit dojmu, že by vše mohlo být lepší. Jindy má Murakami přetlak nápadů, že je až člověku líto, co všechno je jen zmíněno a dále nerozvito, ale tady z textu vane jakási autorská bezradnost. Jistě, v mnoha místech je bezradná hlavní postava, ale to jen málo ospravedlňuje velké množství výplňového textu, který je mezi pasážemi, kde se reálně něco odvíjí.
Jazykově také na autorův standard podprůměr. U Murakamiho knih jsem zvyklý vypisovat si pozoruhodná slovní spojení a věty.
(např. z 1Q84: "Takové sny jsou zřejmě jako hlubokomořské ryby, které také nemohou vyplavat do blízkosti hladiny. A i kdyby vyplavaly, rozdíl v tlaku vody je stejně zdeformuje k nepoznání.")
Tady jsem si taky vypsal dva zajímavé kousky, ale nemají takovou sílu jako u jeho jiných knih.
Pokud máte Murakamiho rádi, tak si přečtěte i tuto knihu. Pokud jeho tvorbu neznáte, tak bych pro seznámení doporučil spíše 1Q84, Kafka na pobřeží, Kronika ptáčka na klíček nebo Komturova smrt.