Sága o Lundirovi

(SPOILER) Jsem nadšená!
Autor očividně ví, co dělá, a dělá to zatr dobře.
Báječně promyšlený svět, který by si zasloužil o mnoho víc, než jen jednu ságu, i když více slouží pravděpodobně Kozákovým spolunadšencům v herním univerzu, atd. Ale asi mu napíšu a budu žebronit. Kolegyně ho prý trochu zná a je to dobrej týpek.
Qurand je báječná míchanice fantasy světa s velkou inspirací v té naší matičce, vždyť se ale hned na začátku dozvíme, že vlastně nejsou od sebe až tak vzdálené. Sága je ságovitě ságovitá, přesně jak by měla být, s milionem aluzí, skutečně klobouk dolů. Líbilo se mi pojetí tamní mytologie, spoiler, kdy jejich Světlonoš je ten hodný, který s pomocí dalších padlých vyvedl obyvatelstvo Qurandu z područí boha šupáka. Ovšem ale zase jak z čího pohledu, že.
Mapa je báječná, i kočce se na první dobrou zalíbila, když ji okamžitě zvalchovala, učinivše si z ní v nestřežené chvilce lůžko. Jediné, co mi chybělo byla směrová růžice (na tý prostě trvám, i když jsou směry jasné ;-)) a měřítko. Měla jsem o něm své představy, ale text mě přesvědčil, jak moc jsem se mýlila, ale to jsou jen drobnosti, které vyvažuje ten krutopřísnej ferda vlevo nahoře, co tam jakoby něčím hází, či co... :-DDD
A ty iluminace! Jsou prostě PŘE-KRÁ-SNÝ!!! Toho zajíce s mečem si asi nechám vykérovat.
Doporučuju pro lepší orientaci přečíst nejdřív úvod, potom druhou půli knihy s vysvětlením, jakže to v tomhle světě vlastně chodí, a samotnou ságu až na konec, nebudete se pak tolik ztrácet, s čímž prý měli problém moji spolučtenáři. Ale fantasy- a ságo- čítateľ by se měl orientovat podle mě mrk frk.
Zase hýřím přes míru vykřičníky, ale opravdu jsem z knížky, jak jsme postaru říkali, vypytlená a doporučuju kudy chodím. Je to kniha krásně zpracovaná nejen jako objekt, ale i "vnitřně". Zasloužená Magnesia litera.

Je mi líto, ale dává podle mě mnohem větší smysl přečíst si skutečné ságy, které ostatně i vyšly v češtině. Kniha je neuvěřitelně propracovaná a krásná na pohled i na dotyk, jenže co naplat, když se tak špatně čte?

Ale jo, proč ne. Umberto Eco to sice není a myslím, že pro milovníky dnešní pokleslé fantasy to asi bude nestravitelné, i když inspirace oblíbeným Tolkienem je značná. Nejvíc mě ale bavily spíš ty nadčasové narážky, kde autor zúročil své zkušenosti z běžného a čtenářského života i z akademické sféry.

Zábavné a promyšlené bylo i dělení lidí na žijící a nemrtvé, co obývají zásvětní nekropole, dokud se na ně ve světě živých nezapomene, zatímco jejich živí protějšci obývají biopole.

U podobných fantasy,které se mají odehrávat v jakýchsi předkřesťanských dobách, mě vždy překvapí, jak moc si autoři tyto doby představují vrcholně středověce (vyspělá města s jasně hierarchizovanou společností, rozvinutá a specializovaná řemesla, mlýny - považte, že těm s pádem Říma do značné míry odzvonilo a znovu se rozšířily až později ve středověku). To je ale asi chyba ve mě, že si je představuju zasazené v barbariku, kdežto autoři si prostě tvoří zcela svůj svět, který přebírá co se jim hodí z několika dějinných etap a kulturních okruhů.

U klanu Kvanari autor uvádí, že tito lidé milují blízkost přírody a jejich domy oplývají dřevěnými prvky a rukodělným nábytkem - jiný než rukodělný nábytek však před vznikem průmyslu neexistuje, jde tedy o anachronismus. Klan Avinar zase chová jen bílé ovce a kusy jiné barvy jsou s křikem vyháněny - přitom "zesvětlování" zvířat je produktem dlouhotrvající domestikace a většina domácích zvířat ještě ve středověku vypadala divočeji, než si dnes představujeme.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 7): Jejich autorem je profesor..., proslulý nejen svou učeností, ale i - tomu zcela protikladnou - schopností svou učenost srozumitelně sdílet.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 12): ...v nichž se hrdinové jeví jako bezchybné sochy z alabastru a zloduši jako neméně estetické bestie z obsidiánu.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 13): Vymyšlené ságy svými nerealistickými příběhy plnými výmyslů a fantazie zcela zkazily vkus řadových čtenářů: ti si nejprve zvykli na pohodlí fantastických příběhů s jejich umělým napětím a vybájenými hrozbami, ale nakonec je odložili, protože nafouklá bublina fantasmagorie neprokázala dostatečné literární kvality a nedala se doopravdy číst. Dodnes zůstává jediným uznávaným fantastou zakladatel žánru Ivaren Alaronion,...

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 17): Onen jazyk totiž nemá nejen časy, ale ani podstatná jména, osoby a čísla, postrádá rozdíl mezi kladem a záporem a další pro nás základní představy.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 76-77): Odejdu s tebou, podle zvyků tvého lidu ulehnu po tvém boku ke kořenům stromu, nebo s tebou vystoupím na hranici podle zvyku mých předků.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 167): ...život jen jako kratičký průlet ptáčka hodovní síní.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 215): Nalháváme si, že rosteme, ale ve skutečnosti umíráme a přicházímeo své sny každou vteřinu.

Knížka má v podstatě tři části. První je uvedení fikčního světa Qurand. To je provedeno mistrovsky a má formu představení vědních oborů, které se zabývají historiografií, kulturologií a lingvistikou tamních státních útvarů. Qurand je pojat jako svět existující paralelně s naším, který je sice obtížně dosažitelný, ale je zkoumatelný a poznatelný. Konkrétní prostorové a technické upřesnění chybí, ale působí to, jako svět dosažitelný třeba přes něco jako hvězdnou bránu nebo něco podobného. Velmi pěkně je v této části popsána evoluce literálního žánru qurandská sága. Celé je to pojaté jako rozšířený prolog pro čtenáře, který nemusí být zběhlý ve faktografii a filologii Qurandu.
Druhá část je samotná Sága o Qurandovi. Ta je opět velmi pěkná. Je to příběh o čtyřech generacích rodu Solpinar Vinari. Poslední je Lundir a přestože je sporné, že zrovna on je ten historicky nejvýznamnější, tak celá sága je shrnutí jeho vyprávění svému zapisovateli. Přes všechny popisované generace dlí v rodu obrovský talent pro stavitelství, ale i pro válečnictví a snad všichni mají tendenci k určitému uhranutí pro bitevní řež.
Bohužel je tu ještě třetí část. To je encyklopedie reálií světa Qundar.
Autor to myslel dobře. Chtěl v ohromující šíři představit svoje universum. Jenže v kontextu s tím, že z tohoto univerza máme představenu jen jednu ságu, navíc poměrně krátkou, tak celá encyklopedie vypadá samoúčelně a zbytečně. Měl by to být analog Silmarilionu. Jenže ten se opírá o Hobita, Pána prstenů a další menší díla.
Tady se to opítá o jedno vyprávění a i když je Sága o Lundirovi povedená, tak je toho obsahu prostě málo. Tudíž třetí část vypadá jako sebestředná intelektuální exhibice autora, o čem všem by mohl psát, kdyby chtěl.
Jasně, třetí část můžeme přelétnou očima a vyzobnout si jenom co nás zaujme. V tom případě by bylo možné hodnotit silnými čtyřmi hvězdičkami.
Jenže pokud mám spravedlivě hodnotit, tak musím vzít do úvahy všechno a v tom případě musím jednu hvězdičku srazit.
Bohužel, bohužel.

Jsem učarována. Promakaný barvitý svět, chci vědět víc. Víc proniknout. Jsem nadšena, že byla napsána českým autorem. Naprosto doporučuji.

Tohle je opravdu unikátní knížka. Je to fantasy? Je to nějaká alternativní historie? Je to podvrh? Je to dramatický příběh ve stylu severských ság, popisující osudy jednoho rodu napříč třemi generacemi, současně je to ale dobrodružná fantasy, v níž jsou božstva, magie a proroctví.

Na první pohled zaujme už provedení knihy. Celostránkové barevné ilustrace ve stylu středověkých rukopisů, po okrajích stránek všelijaké rukopisné malůvky bojovných králíků a šneků, v dodatcích mapy a cizokrajná písma. Sazba je velmi estetická, písmem, které upomíná na bibliofilie z 19. století.

Sága samotná zabírá jen asi polovinu knihy, zbytek tvoří úvody, dodatky, mapy, rejstřík postav, časová osa a další doprovodné prvky. Mapa na předsádce jednoznačně prozrazuje, že jedním ze zdrojů inspirace je dílo J.R.R. Tolkiena, zato vložená rozkládací mapa je originál, nic podobného jsem ještě ve světě fantasy neviděl.

Pokud bych chtěl knize něco vytknout, pak snad jen to, že sága samotná se přečte docela rychle. Čtenář by chtěl číst dál, navázat dalším příběhem z toho světa, ale ten tam už není, čekají na vás jen dodatky. Ty jsou samy o sobě zajímavé, ale jsou popisem světa a příběh už dál neposunou. Na druhou stranu pomáhají vybudovat dojem, že se jedná o velký neprozkoumaný svět.

Knihu bych doporučil především milovníkům fantasy unikátnostem, těm čtenářům, kteří mají rádi Silmarillion a zajímají je severské ságy.