Sága o Lundirovi

Ale jo, proč ne. Umberto Eco to sice není a myslím, že pro milovníky dnešní pokleslé fantasy to asi bude nestravitelné, i když inspirace oblíbeným Tolkienem je značná. Nejvíc mě ale bavily spíš ty nadčasové narážky, kde autor zúročil své zkušenosti z běžného a čtenářského života i z akademické sféry.

Zábavné a promyšlené bylo i dělení lidí na žijící a nemrtvé, co obývají zásvětní nekropole, dokud se na ně ve světě živých nezapomene, zatímco jejich živí protějšci obývají biopole.

U podobných fantasy,které se mají odehrávat v jakýchsi předkřesťanských dobách, mě vždy překvapí, jak moc si autoři tyto doby představují vrcholně středověce (vyspělá města s jasně hierarchizovanou společností, rozvinutá a specializovaná řemesla, mlýny - považte, že těm s pádem Říma do značné míry odzvonilo a znovu se rozšířily až později ve středověku). To je ale asi chyba ve mě, že si je představuju zasazené v barbariku, kdežto autoři si prostě tvoří zcela svůj svět, který přebírá co se jim hodí z několika dějinných etap a kulturních okruhů.

U klanu Kvanari autor uvádí, že tito lidé milují blízkost přírody a jejich domy oplývají dřevěnými prvky a rukodělným nábytkem - jiný než rukodělný nábytek však před vznikem průmyslu neexistuje, jde tedy o anachronismus. Klan Avinar zase chová jen bílé ovce a kusy jiné barvy jsou s křikem vyháněny - přitom "zesvětlování" zvířat je produktem dlouhotrvající domestikace a většina domácích zvířat ještě ve středověku vypadala divočeji, než si dnes představujeme.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 7): Jejich autorem je profesor..., proslulý nejen svou učeností, ale i - tomu zcela protikladnou - schopností svou učenost srozumitelně sdílet.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 12): ...v nichž se hrdinové jeví jako bezchybné sochy z alabastru a zloduši jako neméně estetické bestie z obsidiánu.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 13): Vymyšlené ságy svými nerealistickými příběhy plnými výmyslů a fantazie zcela zkazily vkus řadových čtenářů: ti si nejprve zvykli na pohodlí fantastických příběhů s jejich umělým napětím a vybájenými hrozbami, ale nakonec je odložili, protože nafouklá bublina fantasmagorie neprokázala dostatečné literární kvality a nedala se doopravdy číst. Dodnes zůstává jediným uznávaným fantastou zakladatel žánru Ivaren Alaronion,...

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 17): Onen jazyk totiž nemá nejen časy, ale ani podstatná jména, osoby a čísla, postrádá rozdíl mezi kladem a záporem a další pro nás základní představy.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 76-77): Odejdu s tebou, podle zvyků tvého lidu ulehnu po tvém boku ke kořenům stromu, nebo s tebou vystoupím na hranici podle zvyku mých předků.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 167): ...život jen jako kratičký průlet ptáčka hodovní síní.

Jan A. Kozák - Sága o Lundirovi (str. 215): Nalháváme si, že rosteme, ale ve skutečnosti umíráme a přicházímeo své sny každou vteřinu.

24.08.2023

Knížka má v podstatě tři části. První je uvedení fikčního světa Qurand. To je provedeno mistrovsky a má formu představení vědních oborů, které se zabývají historiografií, kulturologií a lingvistikou tamních státních útvarů. Qurand je pojat jako svět existující paralelně s naším, který je sice obtížně dosažitelný, ale je zkoumatelný a poznatelný. Konkrétní prostorové a technické upřesnění chybí, ale působí to, jako svět dosažitelný třeba přes něco jako hvězdnou bránu nebo něco podobného. Velmi pěkně je v této části popsána evoluce literálního žánru qurandská sága. Celé je to pojaté jako rozšířený prolog pro čtenáře, který nemusí být zběhlý ve faktografii a filologii Qurandu.
Druhá část je samotná Sága o Qurandovi. Ta je opět velmi pěkná. Je to příběh o čtyřech generacích rodu Solpinar Vinari. Poslední je Lundir a přestože je sporné, že zrovna on je ten historicky nejvýznamnější, tak celá sága je shrnutí jeho vyprávění svému zapisovateli. Přes všechny popisované generace dlí v rodu obrovský talent pro stavitelství, ale i pro válečnictví a snad všichni mají tendenci k určitému uhranutí pro bitevní řež.
Bohužel je tu ještě třetí část. To je encyklopedie reálií světa Qundar.
Autor to myslel dobře. Chtěl v ohromující šíři představit svoje universum. Jenže v kontextu s tím, že z tohoto univerza máme představenu jen jednu ságu, navíc poměrně krátkou, tak celá encyklopedie vypadá samoúčelně a zbytečně. Měl by to být analog Silmarilionu. Jenže ten se opírá o Hobita, Pána prstenů a další menší díla.
Tady se to opítá o jedno vyprávění a i když je Sága o Lundirovi povedená, tak je toho obsahu prostě málo. Tudíž třetí část vypadá jako sebestředná intelektuální exhibice autora, o čem všem by mohl psát, kdyby chtěl.
Jasně, třetí část můžeme přelétnou očima a vyzobnout si jenom co nás zaujme. V tom případě by bylo možné hodnotit silnými čtyřmi hvězdičkami.
Jenže pokud mám spravedlivě hodnotit, tak musím vzít do úvahy všechno a v tom případě musím jednu hvězdičku srazit.
Bohužel, bohužel.