Kytiii komentáře u knih
Naštvalo mě, když jsem příliš brzo odhalila velkou část zápletky. Za to hvězdu dolů. Na druhou stranu wau... jak si hrdinka dokázala omluvit vlastní temnou stránku, to se jen tak nevidí.
Kniha se mi jednoduše nelíbila, nemám ráda takovéto nimrání v hlubokých pravdách. Kdyby mi ji nedal srdci blízký člověk, po prvním otevření bych se k ní nevrátila. Takhle jsem jí dala šanci a kromě pěkných ilustrací mi nedala nic. Ale věřím, že svoje obdivovatele má a nové najde.
Škoda, že jsem sérii Dárce neobjevila, když jsem byla cílovou čtenářskou skupinou. Ale zase jako matka cílové skupiny alespoň mám materiál pro doporučení... I tak jsem si čtení užila a nelitovala peněz za eknihy.
Velmi čtivé, vztahová linka lepší než ta napínavá, ale dohromady podélný koktejl...
Ráda bych napsala nějaké hodnocení, ale po pár měsících od přečtení si absolutně nevybavím, o čem to bylo...
Celou sérii Naslouchače jsem četla téměř s otevřenou pusou. Nemohla jsem uvěřit, že je autorka češka. Propracovanost světa naslouchačů můžete srovnat s mnohem známějšími světy hobitími nebo čarodějnými. Sama jsem se divila, proč jsem čtení tak dlouho odkládala. Aneb předsudky jsou svině. Výběrem tohoto díla rozhodně chybu neuděláte. A ani pokud už vám není náct.
První díl jsem víceméně vdechla, čtivé, svižné, stop to ve vás moc nezanechá, ale na dovolenou na pláž se hodí.
Jako oddechovka asi dobré, ale hrdinka mě dost často štvala a nedokázala jsem se do příběhu naplno ponořit. Nemám moc ráda takto naivní hrdiny a růžový svět.
Když potřebujete vypnout, dočetli jste obtížnou knihu, nebo v metru nezvládnete něco, kde se musíte hodně soustředit, sáhnete jako já po Young adult. S tímto titulem neuděláte chybu. Jen si po pár měsících stěží vzpomenete, o čem byl...
Nenáročná, lehká četba, co neurazí, ale taky nenadchne. Skoro je mi líto těch peněz, co jsem za ni utratila. Půjčit si ji v knihovně, byla bych milosrdnější.
Tak jo, přiznám se, že jsem jen hledala lehké čtení do metra... ale co se z toho vyklubalo, mi úplně vzalo dech... čtení celý den, dlouho do noci... miluji knížky, co nejdou odložit... a pak zjištění, že na druhý díl si počkám. Taková frustrace. Každopádně doporučuji.
Velmi čtivá kniha úzkost vzbuzujících rozhovorů. Velmi citlivě pokládané otázky, některé odpovědi okomentované pro reálie neznalé čtenáře. Knihu jsem vysloveně vdechla.
Vrátila jsem se s vlastními dětmi do školních let. Poslouchali jsme spolu jako audioknihu a snad ještě palčivěji než při prvním čtení v rámci povinné četby jsem si uvědomovala zbytečnost válčení, zmar mladých životů pro "vyšší účel". Syn u poslechu ani nedutal, každá kapitola nám přinesla spoustu námětů na rozhovory.
(SPOILER) Četla jsem po víc jak 20 letech - poprvé jako středoškolačka - a vlastně jsem si ji vůbec nepamatovala, nebo možná kvůli životním zkušenostem jsem ji četla jako úplně novou knihu. Tenkrát jsem zcela jistě nemohla domýšlet veškeré pointy, ani vidět celý rozlehlý obraz, který nám Orwel namaloval. S husí kůží sleduji, jak před víc jak 70 lety načrtl svět, do kterého se slepě řítíme (obrazovky, které nejen vysílají, ale i sledují mi něco připomínají...). Ideozločin nepřináší smrt, ideozločin JE smrt! A až nám Elon prodá čipy do mozku, bude dokonáno...
Knihu jsem si musela dávkovat postupně, některé pasáže pro mě byly tak silné, že jsem je nemohla vydýchat. Čekala jsem, že se bude kniha více věnovat právě Mengelemu, ale nakonec jsem byla ráda, že ne. Nevím, zda bych více zvěrstev ještě unesla a všichni, kteří tomu zrůdnému zacházení byli vystaveni, mají mou hlubokou úctu a obdiv.
Co jsem zjistila, tak čtenáři Marii buď výhradně milují, nebo nenávidí. Vzhledem k přečtenému pátému dílu je asi jasné, který břeh jsem zvolila já. Marie si to na konci docela zavařila, tak jsem zvědavá, jak to s ní bude dál... baví celou rodinu celou svojí rodinou :D
K této knize jsem se dostala díky spotu v televizi na nový film Moje slunce Mad... a protože si vždy nejdřív raději přečtu knihu než vidím film, pořídila jsem si ji. A nelituji. Po jednostranně a tendenčně zaměřených Dcerek, bez kterých se neodchází a Tisíců sluncí a dalších, konečně kniha, co neodsuzuje a leccos vysvětlí. Čte se sama a nabízí jedinečný pohled na to, že co je a co není správné si musíme určit sami a nepřebírat slepě jen vnucované.
Oddechovka, ale častěji mě štvala a scény, kde se setkávají kamarádky, které neustále ječí a jsou aaaa prostě strašně šťastné, že jsou spolu a musí si to pořád dokazovat, mě vyloženě urážely. Za mě nejslabší kniha Alice Claytonové. A to o za předpokladu toho, že saháte pro tento typ knih, když potřebujete něco nenáročného do MHD na cestu do práce. Pro mě zklamání.
I když se budete smát (hodně), tak spousta situací vlastně vtipná není a to smutno poznáte ve spoustě postav i událostí. Za mě plný počet a nemám co vytknout. Nejen proto, že jsem měla při každém vynuceném odložení pocit, že čekání na pokračování nevydržím.
No jak bych to... je to jízda, těším se na filmové zpracování. A přijdou tomu na chuť i čtenáři, kterým je Bond proti srsti, a to i když se analogie s tímto britským nesmrtelným hrdinou nabízí. Gentry krvácí (hodně), vraždí (ještě víc), ovládá bojová umění i všechny zbraně světa (včetně svojí hlavy a těla)... ale spolu s ním si vyšlápnete Alpy ve Švýcarsku, prohlédnete Prahu, Budapešť i Paříž... a jak už tu bylo zmíněno, je super, že nikdo není černo-bílý. Závěr s Němcem mě potěšil. Hvězdičku dolů za občasné klopýtnutí ve slohu...