Kulasec komentáře u knih

Tuto knihu si pročítám dvojnásob rád. Pracuji na třetí verzi své druhotiny(prvotinu nikdy nevydám a o pointu se podělím s jediným člověkem). Zní vám to třeba šíleně, ale tolik úvodem. Především chci říct, že mě těší, že jsem v sobě při tvorbě aktuální práce našel jistý redaktorký čich, který ji od dvou slepých uliček dovádí k třetí nosné "protřelé/prozřelé" verzi(věřte tomu prosím, ty dvě původní posílaly neotřelé téma do spíše "otřelých" vod a úspěšně by zapadlo). To se ovšem stalo už před pročítáním Neviditelného řemesla. Budu vám tady postupně sdělovat příklady posunů v mé tvorbě, které jdou za dobrýma radama z této knihy. Protože to mé vlastní uvědomění si psát až zmíněnou "třetí cestou" je pouhý základ, který si vyžádá jak další vlastní redaktorské zásahy, tak později ještě cizelování textu a obsahu i od redaktora v nakladatelství. Tohle bude především zajímavé vám potom také popsat. Zjistím tak, co jsem si dokázal řekněme sám zredigovat(poučen Neviditelným řemeslem) a co mi konkrétní redaktor posléze přece jen nejspíš určí k dalšímu přepracování/úpravě. Bude to taková kronika literární tvorby, do které vás milerád vtáhnu. Abyste si později, až si mou práci přečtete, mohli i zpětně zapřemýšlet a odvodit ze zde mnou k tomu sdělovaného, jak se to celé pohnulo kupředu do konečné fáze. Vypadá to jako experiment, ale může jít o vcelku občerstvující počin. Předem díky za trpělivost a zvědavost, jakže se to vyvine.

V této své knize Jaroslav Rudiš "vybaleně" přiznává slastnou bezbrannost vůči celoživotní fatalitě zasaženosti železnicí. A činí tak velice vytříbenou literární cestou.
Už předcházející Winterbergova cesta je hodně železniční kniha a přitom podobně vydatně beletristická. Čtenářsky si tedy i tuto knihu náležitě vychutnáváte a přitom máte zároveň neklamný dojem, že je vám to bezprostředně vyprávěno u piva v nádražce nebo v jídelním voze. Jste "jatí touhou" číst a poslouchat zároveň jako se to děje u superpoctivého vnímání Hrabala. Sám autor i v této knize zmiňuje své jiné "krásnoliterární" předchůdce a cítím z těch zmínek, jak bytostně touží se k nim poctivě vřadit. Apoteóza železnice gradovaná opakovanými úvody odstavců
"dívám se ve Faenze na železniční mapu Evropy a ...",
za kterými pokračuje ta veškerá láskyplná fascinace vším kolikrát až nemyslitelně s dráhou spojeným. Přitom v té velkoleposti autorova vyprávění právě vše souvisí se vším a sluší se tak zmínit všechno, což nám sepisuje měrou vrchovatou! Tím je to zároveň opravdový bedekr. Zhuštěná podstata všeho cestování a soužití se světem kolejí, konkrétní zmínky o krásných místech, restauracích, tratích, atmosférách všech těch míst, lidech s kterými je spolunažívá.
Sám z železničního prostředí pocházím, jsem na dráze zaměstnán a přece si udržuju jakýsi odstup, abych nebyl až tolik "železniční člověk", jelikož jsou podstatnější a osudovější lásky na tomto světě a stejně vás Rudiš dostane a všimnete si díky němu, že i tu dráhu vlastně máte rád. Zvlášť, když vámi autor silně emočně pohne pasáží z dopravy noční, kteroužto profesně vykonávám. Autor krz uvedené nepřifouklé příběhy vlastně konstatuje až příjemné nevyhnutelno(že se nelze jen tak minout a nebýt přitom zasažen!), které je vkomponováno v každé opravdovosti blízkého vztahu k někomu a něčemu skutečnému. Výše zmíněnou výsostně literární gradací vyprávění se mi knížka jeví jako sympatické volné pokračování mého veleoblíbeného díla "Pokušení být štastní" od úplně jiného autora: tentokráte tedy s dráhou.

5 06.05.2024

Není moc podstatnějších knih.

3 23.04.2024

..., ale v životě nás uhranou spíše obroučky. Jsem nejšťastnější člověk na světě, že to ví i Murakami.

1 23.04.2024

Krásná ouška jsou fajn...

23.04.2024

Noa je velice milá a srdečná vypravěčka. Liberálka každým coulem, která umně demaskuje inklinaci odpůrců Izraele k antisemitismu pod rouškou liberálního hávu. Rozumějte: zná tak dobře šíři a kvalitu svého liberálního pohledu na svět, že pozná, když se do něj někdo jen přioděje, aby se dobral svého(ideálně až zničení Izraele). Ještě se tu průběžně dále rozpovídám o poutavosti jejího psaní, o fakticitě jejích proklamací a nezbytnosti tuto knihu číst. Není přitom propagandistkou, i když je doslova ambasadorkou Izraele na poli záštity jeho existence. Jakub Szántó umí a ví o Izraeli neskutečně moc, zná své kořeny a také ve své práci (Z Izrastiny s láskou) výborně pointuje, tato dáma má navíc odžito a zažito, co znamená až bolestivé nepochopení pro důstojnou existenci malé země na malém území. Humanistka do morku kosti. Vyprávěná literatura faktu se mi chce říct. Knihu si vychutnáte, když vám spolu s jejím vyprávěním dojde, že Izrael není kontroverzní. Že kontroverze vzbuzují reakce na něj, jelikož jsou opravdu antisemitské a delegitimizační. Že zášť vůči Izraeli není opodstatnitelná.

7 31.03.2023

Jedině...

4 24.12.2022

Překvapilo mě, jak se kniha nese v takovém lehkém tónu (slyšel jsem ovšem jeji audioverzi), přičemž o to lépe vlastně pojedná o nejdůležitějších věcech. Jako když vám introvert sdělí něco oklikou a musíte se pořádně snažit dobrat pravého sdělení. Zároveň je však samotné vyprávění extrovertně zvesela a zdánlivě bez rozmyslu do detailu podávané. Takováto jistá dvojí forma uchopení tématu je pro čtenáře atraktivní. Na úvod se mi zdálo, že jde o dílo ryze slovenské a želel jsem, že ho nečtu nebo neslyším spíše v originále. Postupně jsem se vposlouchal do děje a český přednes v podání Michala Štěrby si dostatečně užil. To už totiž ta obecnější témata nabírala vrchu až vygradovala.

3 18.11.2022

Vpravdě postmoderní práce! Autor vás zavede do dávných a dávných časů. Postmoderní vlastně i právě proto, že do obou. :-) Donkichotství dopilovávala a všemožně nahlížela, rozvíjela a aktualizovala celá plejáda autorů. Tato kniha je významným příspěvkem a pokračovatelkou nekonečné řady.

28.10.2022

Na pohodu bizárek.

2 28.10.2022

Navýsost povzbudivá a očistná kniha. Doprobudí ve vás to dobré, podstatné a smysluplné.

Super kniha k zamyšlení. Tu retrorealitu kdesi daleko za obzorem našeho dnešního běžného života vlastně reálně udržuje masivní investorské zafinancování současné. Stačilo by tomu přiškrtit kohoutky a vyskáčou z toho všichni do pár dní. Ale jasně: má to být nosná konstrukce pro možnost ostřelovat minulost, tak jsou tam náznaky, že to snad má i dnes svou samonosnou ekonomiku a nezhroutí se to jen jako domeček z karet případně ani při ukončení financování zvenčí. Promiňte, že do toho tahám neoliberální posedlost na všechno dát cenovku a nevěřím, že to jde nechat existovat samonosně.

Tato kniha mi byla v době vydání naprostým zjevením. Vynasnažím se přečíst i s už dosti velkým.odstupem, abych především zjistil, kolik jsem slevil z nadšenosti pro věc. Podám hlášení.

3 12.05.2022

Milí předrecenzenti 000nugatovej a janka2000, díky vám oběma za komentáře ke knize: jen bych se opakoval. Přece však to ještě rozvinu.
Rozhodně to Jankovo psaní není nic tuctového. Děkuju uctivě zároveň za nalákání k přečtení Dějin světla.
Jan Němec kolem mě zatím kolotal v podobě rozhlasových dramatizací a přes sloupky v Respektu(pár let jsem teď knihy "stíhal" číst jen přes recenze), a tak že to je vlastně on i coby autor mi pořádně došlo až samotným sdělováním v knize. A to se mi líbí: že nám o sobě něco vlastně vypráví. Máme tomu sklon dnes dávat skoro až narcistní znaménka, ale kdo jinak dá laikovi vhled do zázemí nejen brněnské intelektuální obce apod. Kdo se vlastně podělí a takto pak i vlastně sdílí svůj osud/příběh?
A dobře to dopadlo! On ju má rád až za hrob a ona třeba aspoň v knize dál taky. I kdyby jen v literární podobě a tedy tak nějak katarzně, jak si autor přál. I od toho jsou knihy. Dílo je opravdu mnohavrstvé, nese v sobě více autorem docela nadšeně probíraných témat. Takové ty internetové fenomény. Tomu zápalu věřím. Někdo další o tom i napsal, že je rovnou hloubavé. To je taky dobrý komentář! Proč ne, že? Pomalu kde jinde se dnes tasit s hloubavostí než v knihách. I o tom se ostatně autor v knize rozvyprávěl: že tomu  současná doba až tak nepřeje a tak. Přitom takové ty myšlenkové pochody nás často na knihách lákají nejvíc. A zajímavý úkaz se mi stal: knížku jsem četl, jako by mi ji až lyricky předčítal brněnský rodák herec Pavel Řezníček(tohle by byl jářku úkaz, kdyby jednou vyšla s jeho hlasem audioverze). Jenomže teď jsem si děcka našel, že už to odvyprávěl Otakar Brousek.
(Můj příspěvek do diskuze zkrátka a dobře prosím čtěte s dikcí Arnošta Goldflama, ať ta všechna nálada zůstane v Brně a ať je to taky takové nějaké intertextové jako třeba další "možnost").
Mimochodem znám mnohem lépe a důkladněji Krakov než Brno a ten taky v knize "vystupuje" a je tam (ne Bolku tam venku, kde je hic, ruka dole...ale v knize o něm Janek vypráví) moc hezky popisovaný. Celkově ta barvitá popisnost nejen vztahu, ale především neživých věcí a nálad je betální.

A dadaisticky s Arnoštem Goldflamem i dořečeno v podobě jeho loučivých závěrů
z pohádek v knize Tatínek 002:
"a vy už teď dětičky běžte taky spát, ať jste zítra zrovna tak šikovní jako ten váš tatínek!"

P.S.: když performance, tak v duchu tej knihy. Autor by byl věřím rád.

12 21.03.2022

Miluju Novohradky. Znám od raného mládí pomalu nazpamět historii všech obcí a tyto hory snad jako své boty. Ale v této podobě? Ještě ne! Takže si knihu seženu a vyznám se z té lásky prvopohledové i přes pohled literární. UAAAAA!

4 12.03.2022

Taky to milujete, když uťíkáte za pointou autorčina sdělení podobně jako "běži voda běži, po kamenich šusti" přes les famózně vykreslené atmosféry? To je Karin Lednická a i toto pokračování Šikmého kostela.

17 11.02.2022

Pane Jane Dvořáku, knihu jste přečetl nepopsatelně mistrovsky! Celou dobu jsem si sice představoval, že mi ji čte můj postarší spoluhráč z pingpongového oddílu, vdovec s podobným zabarvením hlasu. Zároveň mi však během poslechu došlo, že zhruba takto podobně bilancuju možná už teď po čtyřicítce. A co teprve, pokud se dožiju věku takřka osmdesátiletého vypravěče Cesara a ještě něco málo přibyde podobno tomuto zdánlivě smyšlenému ději.
Pane Marone, Vy nádherný citový vyděrači: "Líbí se mi... (!)
...i s jakou bravurou znáte lidské povahy, zákruty mysli. Krásná práce!
A nedivím se, že si to říkalo o zfilmování. Jen na to nebudu mít sílu. Tohle ať ideálně zůstane nahlas čtenou knihou. V této podobě má asi největší grády.

17 29.12.2021

Miluju tu knihu. Miluju město Arad a tudíž i Amose Oze. Čtená dávno, zase se k ní rád vrátím. Balzám na duši. Práce humanisty.

11 06.11.2021

Lapal jsem po dechu. Ne tolik v rámci erotické linky děje, tu už při vší úctě a nápaditosti jazyka odnesl čas spolu s celou érou 60.let a zanechal nám z ní sexuální revoluci. Tu ale i svou knihou spolupostuloval, to musím uznat. Lapal jsem po dechu ovšem z dějově vrcholné pasáže izraelské. Málem jsem se v té zemi ve svém útlém mládí oženil s Izraelkou ruského původu z komunity mesiášských Židů. Proto mě naprosto fascinovala ta "podobná" touha hlavního hrdiny, ten dojem(dodnes nevím jestli mylný) z dokonala takovéhoto počínání jaké zakusil onen onan-hrdina. Slovy mi to vlastní po dechu lapání nešlo nikdy popsat a od přečtení doteď nechápu, jaká náhoda tomu chtěla, že to autor tak výstižně vyložil za mě. Autor trefil i to, že už v 60.letech byla samotná jinak většinová židovská komunita Izraele vysoce sociálně a komunitně stratifikovaná, a tak i scéna se zloději byla naprosto přesná a na ničem lepším tu nejen pestrost, ale doslova mnohost a zakladateli státu jistě nezamýšlenou ambivalentnost vztahů podkomunit snad ani nemohl lépe dokumentovat. V kontrastu s tím se mu "menšinové" židovství prožívané v USA jevilo jako naprosto jednolité a neslo sebou trauma menšiny a soukromé podtrauma vlastní. Celkově mě až dojímá, že jen pár dekád po holocaustu měl někdo takto silnou touhu problematizovat (v tom nejlepším slova smyslu) své židovství a jeho vztah k okolí. Je to ten nejkrásnější políček nacistickým i dřívějším pogromistům. Rothovo silné poselství přes zábavnou hlavní dějovou linku. Jasný vzkaz, že ten sveřepý problematizující(ale proboha nikdy problematický!!!)pohled na svět nedokázali zašlapat. Je to skoro jediná cesta, jak se nezbláznit, když se svět až tolik nezměnil ani po tak otřesných zkušenostech. V tomto světle je skoro až nepochopitelné, že byl za tuto svou práci mnohými židovskými kruhy zatracován. Žádný ve své vlasti prorokem, překvapivě dokonce ani ten z národa proroků nejlegendárnějších. A aby té dějinami židovství prodchnuté světoběžnickosti nebylo málo:
autor lnul ke středoevropskému prostoru svých vlastních rodových kořenů a prosvětloval svou přítomností a pomocí normalizační šeď někdejší ČSSR. Smekněme za tu dodávku kuráže, které nebylo nazbyt. Měl jí na rozdávání už tím, že napsal i tuto knihu. Ve své době značně nesamozřejmou i ve svobodnější části světa.

14 06.11.2021

Bible melancholie! Když jím jste(tedy melancholikem), takhle se díváte na svět. Ten pocit, že bych chtěl uchovat včerejšek a ono to nejde. Dopředu z nějakého důvodu nevidíte, nástup nového světa akceptujete jen zčásti a vlastně jen díky znalosti jeho minulých kontur, utíkáte se tak do jistoty dětství. Tolik v prvním plánu díla. Malé dějiny jednoho člověka spíše plného ztrát než nálezů. S dočasným štěstím.
A skvělý, naprosto skvělý vhled do světa meziválečného. Toho velkého, tehdejší společnosti. Právě proto skvělý, že je citelně definován těma válkama kolem toho vlastně jen chvilkového dočasného odpočinku od otřesné opakované destrukce. Muselo být takřka hmatatelně cítit, že se nepůjde vyhnout té další. Popisováno je vlastně hutné intermezzo překotných změn, které ostatně nesou taky svůj díl viny na tom, co přijde. Nezadržitelně tak přichází éra: THE NEUNIKNESH. A tak žijete. Nějak. Než vás případně rozcupou šrapnely. Jak nemít v takových časech bohatý alespoň vnitřní život, když se ten vnější svět před očima bortí nezvratnými změnami i válečnou vřavou? Dočasnost zřejmá i v tomto druhém plánu. V knize se neděje skoro nic "světoborného": "jen" vám před očima (světo)boří oba světy a nic moc s tím nezmůžete. Děje se tak vlastně všechno nejpodstatnější čím je nebo není definován život sám. Jak zgruntu melancholické. Jak je cenné takovéto svědectví. Lakmusový papírek i pro naše časy ťřeba. Krapet jinak nastavené stejné zrcadlo než ve zdánlivě čtivějším a dějově strhujícím díle "1984". Mistr pera se pozná podle záměru sdělit podstatné libovolným žánrem.

14 26.10.2021