Kulasec
přečtené 182
Romeo, Julie a tma
1959,
Jan Otčenášek
Léta letoucí po přečtení jsem teď poslouchal rozhlasovou dramatizaci. Není moc silnějších milostných příběhů. Celý život se jím snažím řídit, když miluju. Opravdovostí citu, bez nutnosti o něm pochybovat, protože je. Na pozadí tohoto je ovšem brutálnost velkých dějin. Vlastně bohužel nejen na pozadí, aby se dalo si ho nevšímat. :-(((... celý text
Zazi v metru
1996,
Raymond Queneau
Tuto hříčku mám rád od gymnaziálních let. Je to takové trošku crazy, ale když se řekne Paříž, tak mi skočí tento titul a když Berlín, tak My děti ze stanice zoo. Je to nějak asi i propojené vzhledem k tomu "provozu". Nějak prostě ikonické tituly pro ta města. Je fajn to teď poslouchat v Rozhlase.... celý text
Návod k použití železnice
2023,
Jaroslav Rudiš
V této své knize Jaroslav Rudiš "vybaleně" přiznává slastnou bezbrannost vůči celoživotní fatalitě zasaženosti železnicí. A činí tak velice vytříbenou literární cestou. Už předcházející Winterbergova cesta je hodně železniční kniha a přitom podobně vydatně beletristická. Čtenářsky si tedy i tuto knihu náležitě vychutnáváte a přitom máte zároveň neklamný dojem, že je vám to bezprostředně vyprávěno u piva v nádražce nebo v jídelním voze. Jste "jatí touhou" číst a poslouchat zároveň jako se to děje u superpoctivého vnímání Hrabala. Sám autor i v této knize zmiňuje své jiné "krásnoliterární" předchůdce a cítím z těch zmínek, jak bytostně touží se k nim poctivě vřadit. Apoteóza železnice gradovaná opakovanými úvody odstavců "dívám se ve Faenze na železniční mapu Evropy a ...", za kterými pokračuje ta veškerá láskyplná fascinace vším kolikrát až nemyslitelně s dráhou spojeným. Přitom v té velkoleposti autorova vyprávění právě vše souvisí se vším a sluší se tak zmínit všechno, což nám sepisuje měrou vrchovatou! Tím je to zároveň opravdový bedekr. Zhuštěná podstata všeho cestování a soužití se světem kolejí, konkrétní zmínky o krásných místech, restauracích, tratích, atmosférách všech těch míst, lidech s kterými je spolunažívá. Sám z železničního prostředí pocházím, jsem na dráze zaměstnán a přece si udržuju jakýsi odstup, abych nebyl až tolik "železniční člověk", jelikož jsou podstatnější a osudovější lásky na tomto světě a stejně vás Rudiš dostane a všimnete si díky němu, že i tu dráhu vlastně máte rád. Zvlášť, když vámi autor silně emočně pohne pasáží z dopravy noční, kteroužto profesně vykonávám. Autor krz uvedené nepřifouklé příběhy vlastně konstatuje až příjemné nevyhnutelno(že se nelze jen tak minout a nebýt přitom zasažen!), které je vkomponováno v každé opravdovosti blízkého vztahu k někomu a něčemu skutečnému. Výše zmíněnou výsostně literární gradací vyprávění se mi knížka jeví jako sympatické volné pokračování mého veleoblíbeného díla "Pokušení být štastní" od úplně jiného autora: tentokráte tedy s dráhou.... celý text
