Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy

kniha od:

Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy

V_M
19. října

Knížečka všemožných textů (nejen esejistických, ale i vzpomínkových či básnických) věnovaných geniu loci především Novohradských hor a Vitorazska, v menší míře i Šumavy a rakouského Waldviertelu určitě osloví každého milovníka tohoto kusu naší (a rakouské a bavorské) země. Kroutvor píše kultivovaným jazykem a prezentuje kultivovaně tradicionalistické (v tom nejlepším slova smyslu) hodnoty, odkrývá čtenářům celou řadu pozoruhodných, málo známých míst a souvislostí. Je znát, jak moc má tuto krajinu rád a jak moc jej fascinuje její duše - literáti, výtvarníci, dějiny, mytologie... Témata a motivy se sice v různých textech, které vycházely v různých periodikách a publikacích (a hrstka z nich vychází tiskem poprvé zde), opakují a prolínají, osobně jsem to však nevnímal jako negativum. A nebylo to jen proto, že jsem knihu povětšinou četl během cest veřejnou dopravou a určité zopakování se mi tedy hodilo. Autor totiž často nasvěcuje stejná fakta a myšlenky v různých textech z různých úhlů, klade je do nových kontextů atp. A pokud tomu v některých případech tak není, získává kniha touto repetitivností specifický rytmus, který jí - byť je to výbor - dodává punc jistého komponovaného celku. Kéž by si i jiné opomíjené horské celky našly podobného esejistu, jakého mají Novohradské hory v Kroutvorovi.

pajaroh
12. července

Nádherna balada pro tulácké duše a přátelé Entů.
Mrzí mě, že Novohradské hory znám jen zpovzdálí a netoulala se tímto krajem před pár lety (desítky let). Ale i když jsem je osobně nenavštívila, při čtení Lesních esejí mám pocit, že jsou mi blízké jako krajina domova. A že dobře poznávám všechny tajemné lesy, stromy, polomy, mlčící kameny i zmizelé osady. A není to jen o přírodě, ale o historii a o "hlubokých duších, které přitahuje hluboký les" - zajímavých osobnostech, ať už je to šumavský spisovatel Váchal, malířka Margret Bilger nebo Bukva se sukovicí, starající se o stromy a mech.

"Zbyla jen příroda, na pohled krásná, ale i z ní se vytratil duch toho, co odnesli staří hospodáři s sebou."


salamandrina
19. ledna

Hned po prvních stránkách jsem měla jasno - letos na čundr jedu do Novohradskejch hor. Četla jsem bez dechu ty eseje, útržky z autorova chození po horách, po zaniklých místech, po zničený zemi kolem bývalý hraniční čáry, po lesích okolo, který jsou zatím nezničený a srdce mi divně bušilo. Takovej ten pocit, kdy víte, že je něco správný a spřízněný. Hodně krásný úvahy i příběhy. Už koukám do map kudyma by to šlo, nervózní z objevení něčeho tak blízkýho, co zatím neznám.

kuruteku
24.09.2020

Tak to bychom měli. Po Poutníkovi Lesní eseje a doplňková četba k té tlusté bichli Novohradské hory je dočtena. A strávena. A konfrontována s vlastními zkušenostmi, i když ty toulky během letních táborů a podzimek jsou omezené, přesto: Trojmezí i kapli za Pohořím jsem viděl. Leopoldov znám velmi dobře, Žofín, jak prales, tak hájovnu, dnes restauraci. A Zlatou Ktíš s nádhernou vodou. A Černé Údolí, Stříbrné a Janovy Hutě. Jen mi k tomu obrazu chybí už i ti novodobí obyvatelé - uprchlíci před vlastní minulostí, obdivovatelé zastrčených koutů, novodobí sedláci, vyvrženci, lesní dělníci i alkoholici, romantici i dovrodruzi. Vídávám je, některé snad i trochu znám. Jsou tam a mají své osudy. Jiná jména, jiné minulosti. A ti nejlepší z nich, z mého pohledu nejlepší, začínají tušit, na co všechno jejich osudy a osudy těch, co přijdou po nich, budou navazovat. A k tomu i páně Kroutvorova dílka také trochu přispěla. Děkuji za ně.

Hellboy
04.08.2020

Krátké texty, které se romanticky až staromilecky dotýkají Šumavy a Novohradských hor a uchvátilo mě to tak, že jsem okamžitě naplánoval výlet do Novohradských hor a hrozně se těším, až budu procházet místy, jejichž historii tu autor popisuje: Osidlování těchto krajů, upravování krajiny rodem Buquoyů, plavení dřeva, několik let určité prosperity a soužití Čechů a Rakušanů/Němců, a pak válka, odsun, vybydlování, chátrání, vysídlení pohraničního pásma, bourání domů, vojenský prostor a pak konečně rok 1989, ale zlepšení v nedohlednu. Krátké texty, zamyšlení, básně. Krása.

Mijagi
18.09.2019

Pro mě takový malý klenot a klíč k Novohradským horám. Přečetl jsem těsně před odjezdem a pak už jsem se jen toulal a toulal celý týden zdejší krajinou, v září takřka bez lidí. Doporučuji všem, kdo nechtějí tyto hory, jimiž se negativně prohnaly ideologie 20. století, avšak zároveň byly prozatím ušetřeny nájezdu turistů, konzumovat jen od památky k památce, ale rádi by se je vychutnali naplno, pronikli hlouběji. Skvělé eseje a črty s odkazy na další literaturu.

witiko
26.07.2019

Přesně vystižená a skvěle napsaná krása i bolest Novohradských hor. Ano, i když v názvu knihy je Šumava, naprostá většina esejů, miniatur i básní se ve skutečnosti vtahuje k Novohradským horám, které autor v názvu poněkud anonymně (v rozporu s jeho zjevnou láskou k tomuto území) označuje jen jako "česko-rakouské pomezí". Snad proto, že mluví nejen o českých Novohradských horách, ale také o jejich rakouské straně a přilehlém Vitorazsku..? Přestože Novohradské hory znám a žiju na dohled od nich, kniha je plná tipů, podnětů a inspirací, o kterých jsem dosud nevěděl. Děkuji autorovi za ně! Někdy jsem s ním musel nesouhlasit (např. u bezvýhradného tvrzení, že odchodem lidí zde příroda nijak nezískala; také jeho postoj k vysídlení mi připadá příliš černobílý a všudypřítomná nostalgie po německých starousedlících poněkud jednostrunná), ale jako celek na mě kniha zapůsobila velmi přesvědčivě. Barbarizace vysídlené a kořenů zbavené krajiny vystupuje ve zvlášť smutném protikladu vůči krajině za hraniční čárou. Teď už budu hledět směrem k Novohradským horám trochu jinýma, poučenějšíma, ale i okouzlenějšíma očima.