Největší lekce dona Quijota

Plagiát, navíc napsaný koňským kopytem. Napsat to patnáctiletý kluk, bylo by to v pořádku, od čtyřicátníka je to trapas.

28.10.2022

Vpravdě postmoderní práce! Autor vás zavede do dávných a dávných časů. Postmoderní vlastně i právě proto, že do obou. :-) Donkichotství dopilovávala a všemožně nahlížela, rozvíjela a aktualizovala celá plejáda autorů. Tato kniha je významným příspěvkem a pokračovatelkou nekonečné řady.

10.09.2022

Exotika, cesty, nepoznané barvy, chutě, zvuky, vícevrstevnatá podobenství a těžko uvěřitelné, ale fascinující, vzájemně se prolétající příběhy – to všechno mě moc bavilo a byl jsem rád, že jsem konečně narazil na českého autora mladší generace, který píše tak, že mi umožňuje snít. Na románu je zvláštní, že ta všudypřítomná intertextovost je jeho nápadem, strukturou, ale i smyslem celého příběhu, a dokonce i výrazem nenápadných ilustrací, které jako by z velkých detailů přibližovaly strukturu tkaných povrchů. Přesně to vyjadřuje (podle mě klíčový) citát: "Dej mu moji knihu i můj modlitební koberec. Psaní knih je jako tkaní koberců. Na líci se obrazy zdají dokonalé, ale na rubu jsou plné nitek, které ty obrazy zastírají. Jenom Bůh – On má devadesát devět jmen – vidí, jak je všechno utkané, a nám nezbývá než klečet." Skutečně, i já si myslím, že nemá příliš cenu tuto knihu rozplétat z hlediska dějin literatury a literární vědy (i když sám autor se možná bavil tím, jak se mu povedlo zakomponovat nejrůznější variace a parafráze), stačí se jí jen nechat okouzlit. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ačkoli mě kniha bavila, nijak výrazněji mě nezasáhla, šla docela mimo moje emoce a podvědomí. Nešla mi do krve a nic mi z ní nezůstalo pod kůží. Možná proto, že pokud opravdu nejde o pravdu a Bůh je prostě "největší z vypravěčů" (s. 189), pak tomu jinak báječnému vyprávění chybí smysl a cíl. 90%

11.04.2022

U prvního autorova románu (Projekt Gilgameš) jsem si posteskl, že je škoda, že není rozsáhlejší, protože by si to ten námět zasloužil. Tato kniha je už rozsáhlejší, ale v orientální roztříštěnosti příběhů v příbězích a nepřehlednosti některých postav jsem se bohužel jako čtenář dost ztrácel. Musím nicméně ocenit, s jakou důkladností a věrohodností autor orientální příběhy dokáže zprostředkovat, jak obsahem, tak formou.

21.03.2022

Skvělá kniha, světová česká literatura.

15.03.2022

Druhý román Štěpána Kučery opět sází na parafráze bohaté literární tradice, nenápadné (avšak naléhavé) pomrkávání po problémech a tématech našeho aktuálního světa a opět jde o divokou a komplikovanou oslavu příběhů a vyprávění. V novém románu je autor o něco méně čtenářsky přístupný, o něco umělečtější a komplikovanější, stále tu však zůstává zábavný příběh, na který se lze zaměřit, pokud nechcete hloubat ve všech mytologických, mytických, kulturních a intertextuálních narážkách. Fantaskní cestopis ze severní Afriky jako podobenství o chaotičnosti aktuálního světa jedenadvacátého století. Opět výborné, ač předchozí Projekt Gilgameš mě bavil víc, přestože vysoké čtenářské nároky možná zase lépe uspokojí Největší lekce dona Quijota.

17.02.2022

Autor si rád půjčuje cizí postavy a čerpá z cizích děl, pak umně (velmi umně) všechno různě splétá, proplétá a uzlíkuje. Zatím mu to docela dobře funguje…ve všem, co jsem od něj četla.
Zmínka o přerostlých želvuškách mi dokonce intenzivně připomněla Star Trek.
Bylo to čtení zajímavé, obohacující, zábavné (smysl pro humor rozhodně nechybí - takové to lehké pousmání), a ony drobné výhrady, které mi občas přicházely během čtení na mysl, si nechám pro sebe.

10.02.2022

Štěpánovu knihu jsem četla před dvěma měsíci a stále ve mě rezonuje (možná i proto, že se španělskou historií a kulturou aktivně zabývám). V životě jsem nečetla nic podobného. Chytlavý příběh nejslavnějšího španělského autora všech dob Miguela de Cervantes, který má několik rovin: 1) příběh samotného Cervantese v období, kdy byl válečným zajatcem v Alžíru; 2) příběh Sidi Hameta, který je paralelou k postavě Dona Quijota; 3) přesahy do současného světa a narážky na aktuální problémy (například týrání zvířat v masném průmyslu a ve jménu vědy, ekologické problémy, lidské povahy, mezinárodní dění). Geniálně namíchaný koktejl, ve kterém se poutavě skloubila neslučitelná témata a přece jen do dohromady sedí. Není tu kapitola, která by neměla nějakou hloubku a nebyla k zamyšlení. Možná i proto se to nedá číst rychle. Osobně to beru jako zajímavé pojednání o boji mezi dobrem a zlem jak ve světě, tak i v každém z nás. Hluboké, originální, fascinující... doporučuji všema deseti (ale pozor - nejedná se žádnou oddechovku).