KrystofJuzko
komentáře u knih
Tato země je naše – 25 rozhovorů s prezidentem Milošem Zemanem
Radim Panenka
Naprosté dno plné egomasturbačních keců, lží, polopravd a demagogie jednoho starého senilního strýce. Lituji toho, že jsem si ji všiml.
Magor a jeho doba
Marek Švehla
Skvělá je kompozice díla, kdy na začátku jsou poslední Magorovo chvilky. Skvělé je, že vše je psáno velmi čtivě. Skvělé jsou studie figur Českého undergroundu let minulých. Skvěle jsou v knize popisovány fáze Magorova života. Mohlo by se tedy zdát, že kniha je dokonalá. Není tomu ale úplně tak. Co mi na knize vadilo byla absence Magorova básnického díla, protože to je to, čím on především pro ostatní byl. Další problém vidím v tom, že Marek Švehla při psaní této knihy byl stále reportérem a tomu odpovídají i ocitované názory na Magora a oproti nim hned vzápětí postaví jinou citaci. Myslím si, že kniha by měla zaujmout jasný postoj. Kniha jako celek je však téměř dokonalá. Rozhodně všem doporučuji.
Národní třída
Jaroslav Rudiš
Příběh „bouchače“ Vandama má v sobě tragiku ztráty iluzí a jistot, která hlavního hrdinu doprovodila takříkajíc k okraji společnosti do sídlištní putyky kdesi na periferii Prahy, v níž snová své vize o řádu a ukotvení. Vandam svou agresivitu zaštiťuje potřebou pořádku a jasných mantinelů, do nichž je svými pěstmi připraven vměstnat kohokoliv, kdo vybočuje ze světa. Monologické vyprávění hlavního hrdiny je narušeno pouze pasážemi, v nichž Vandam promlouvá ke svému dospívajícímu synovi, respektive milostnou epizodou s podobně ztracenou a zadluženou provozovatelkou jeho domovské hospody. Tempo příběhu je strhující, a přestože je Vandamův mikrosvět svým způsobem plochý a monotónní. Rudišův příběh je dokument poskládaný z vět, hesel a symbolů, v němž nic neschází ani nepřebývá.
1984
George Orwell (p)
Žádná podobná kniha se nesetkala s takovou zaslouženou popularitou jako právě Orwellův román 1984. To už samo o sobě vypovídá, že se jedná o velice úspěšnou knihu, která bude žít věčně.
Jezero
Bianca Bellová
Kniha roku Magnesia Litera, Cena Evropské unie za literaturu i Studentská cena Česká kniha, to vše tato kniha autorce přinesla. Oprávněně. Polodystopická sociální kniha se vám zaryje pod kůži a ještě dlouho si ji budete pamatovat. Budete nadšeni z atmosféry, z prostředí kdesi ve východní Evropě. Sledujeme cestu hlavního hrdiny kolem jezera, který se vydá hledat svoji matku v polorozpadlé krajině. Kniha je strašně silná, ocitáme se ve skvěle vykreslené uzavřené společnosti, která žije v post-sovětských kulisách. Obyvatelé kolem jezera mají jednu společnou životní filosofii a to tu, že jejich místo je tam, kde se narodili a zde taky umřou. V české literatuře je tato kniha naprosto unikátní.
Augustin Zimmermann
Zuzana Kultánová
Je až zarážející, jak ušlechtilým jazykem se dá napsat takto drsný příběh. Bezvýchodný život alkoholika, jež s sebou dolů stahuje i svou rodinu, mě zaujal více než většina knih, co se mi letos dostaly do ruky. Je nutné vyzdvihnout i mistrovský popis Prahy na pozadí průmyslové revoluce 19. století.
Augustin Zimmermann je doopravdy skvostem české prózy jednadvacátého století.
Pražské jaro
Simon Mawer
Na knihu jsem se těšil už od chvíle, kdy jsem na ní četl první recenze. Táhlo mě k ní líčení událostí roku 1968 z pohledu nečeského autora. Musím přiznat, že mě kniha doopravdy nadchla. Nabízí poutavě a charismaticky plynoucí děj, mistrovsky napsané vyprávění a strhující příběh. Pražské jaro je rozhodně výraznou beletristickou reflexí tehdejších událostí. Mohu jedině doporučit.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Oceňuji dokonale promyšlený, komplikovaný svět, který má svoji vlastní politiku, své vládce, ohraničené území i nejrůznější druhy obyvatel podle toho, kde žijí. I přes množství postav se člověk v nich neztratí. Četbu jsem dlouho odkládal, tudíž se stalo, že jako první jsem viděl seriálovou podobu. Teď toho celkem lituji, možná bych si Martinův svět představil jinak. Také poměrně často jsem si sám pro sebe srovnával knihu se seriálem a v mnohých případech jsem dospěl k tomu, že ty pasáže, které mají stejný děj jsou v seriálu častokrát promyšlené ještě více než v samotné knižní předloze. Celkem se ale těším na četbu dalších dílů.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Poté co vyhrála Literu jsem si ji musel také pořídit a nelituji. Kniha vznikla na základu zasazení dnes často používané fráze o rozdělené společnosti do historie. Jakožto občasný čtenář Respektu jsem si nemohl nepovšimnout, že některé texty se už objevily v úvodnících. Kniha se vlastně vůbec nevěnuje problémům demokracie, jen připomíná, což je neméně důležité.
Všechno je jenom dvakrát
Michal Přibáň
Tato kniha mne neskutečně bavila a právem se zařadila mezi nejlepší tituly na české scéně posledních let.
Ze začátku jsem byl trochu zmaten časovými skoky (možná jsem se plně nesoustředil), avšak po začtení se do děje, mi už nic nebránilo si knihu náležitě vychutnat. Na ději mne nejvíce zaujalo postupné zrání (jak aktérů, tak i děje) a pak ten závěr, který ač se ze začátku zdál, že knihu pohřbí, naopak ještě celý příběh zdůraznil.
Myslím si, že se jedná o skutečně povedený titul, jež určitě stojí za přečtení a také za čestné místo v knihovně.
Nevolnost
Jean-Paul Sartre
Formou beletrie je zde výborně prezentovaná existenciální analýza. Hlavní postava, osobitý hrdina, jež se téměř nezajímá o okolní svět, strádá pod tíhou vznětlivého zoufalství avšak současně dychtí po bezmyslné volnosti, je společným jmenovatelem pro Sartreho knihy. Roquentin žije svůj život, jenž mu byl předurčen. Nic od něj neočekává. Ke konci knihy se s tímto způsobem žití smiřuje. Pochopil, že ze své existence nelze vyjít, jelikož tu vždy bude vědomí, které ho do existence zpět navrátí. Roquentin pochopil absurditu.
Sestra
Jáchym Topol
Topolova Sestra, jeho první román, která dodnes působí nutkavě jako cosi nového, představuje v české literatuře vzácnou výjimku tím, jak je v něm prožíván životní prostor, s jakou samozřejmostí si v něm příběhy i lyrické události a pásma osvojují prostupnost světa a jak se v něm větví, jak se vracejí a znova vyrážejí do jeho otevřenosti. Kniha jako celek je vlastně jedinou rozsáhlou metaforou toho, co má současný svět v sobě hrůzného a nelidského.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Po dlouhé době jsem si znovu přečetl - stále se mi tento již kultovní scifi román neskutečně líbí.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Vynikající dílo. Zanechalo ve mně hluboký dojem. Děj je smutný až tragický, ale jaká byla atmosféra v Paříži těsně před vypuknutím druhé světové války, než ta, která je v knize tak mistrovsky popsána?
Magorovy labutí písně
Ivan Martin Jirous
Provokace a záměrný primitivismus se s přibývajícími Magorovými vězeňskými zkušenostmi stále více střetává s religiózní rovinou jeho básní. Banalita a neukázněnost je transformována do podoby citově pohnuté, až melancholické. Ve verších rozmlouvá s Bohem, vnímá ho jako jediného soudce, který je oprávněn ho soudit. Magor reflektuje každodenní mizérii mezi čtyřmi zdmi. To vše přímočarými pojmenováním, vulgaritami poukazující na nedokonalost člověka.
Gottland
Mariusz Szczygieł
Kniha o Češích ve 20. a 21. století. Jedná se především o literaturu faktu. Fakta se tu řadí vedle sebe a schopnost vyvolat ve čtenáři nějaký hlubší zážitek je sama o sobě obdivuhodná. Kniha nepřináší jenom portréty osobností minulého století, její protagonisté reflektují Česko v určité době.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
Ke knize jsem přistupoval dost skepticky. Říkal jsem si, že to že má román očividně úspěch v zahraničí vůbec neznamená, že uspěje i na domácím hřišti. Dokonce jsem četl, že je Kalfař srovnávaný s Kunderou, což mi přišlo naprosto přehnané.
Pak jsem si ale tuhle knihu zakoupil a ještě ten den jsem měl více jak polovinu přečtenou. Neskutečně mne to bavilo číst, smál jsem se vtipným pasážím, o kterých jsem pak následně dlouho přemýšlel, zda-li jsou ve stejném znění i v originále, v angličtině, protože podle mne, je průměrný čtenář-cizinec (neznalý naší historie) nemá šanci náležitě ocenit. To samé platí i pro ostatní pasáže v nichž byla zmiňována česká historie.
V díle je vidět jistá inspirace v Solarisu, nebo v Marťanovi, avšak o to sci-fi dle mého až tak v této knize nejde.
Neskutečně mne tato novinka bavila a pokud hledáte něco, co se odlišuje od snad všech románů poslední doby, určitě doporučuji.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Jako nějaké alter pokračování dobrý, ale pokud by se mělo jednat o „osmý díl”, tak teda nic moc. Postavy se chovají jinak, jejich dialogy neodpovídají jejich charakteru z HP heptalogie.
Děj, ten je buď tak předvídatelný, až to pěkné není, a nebo se v příběhu dějí věci, které nemají hlavu ani patu.
Zas na druhou stranu jsem rád, že jsem si zase, po dlouhé době, připomněl knižně kouzelnický svět, i když né teda tak, jak bych čekal a chtěl.
Když bych tento osmý díl hodnotil jako nějaké alternativní pokračování slavné ságy, tak se mi celkem líbil a to, že se jedná o divadelní hru je další plus.
Zeď
Jean-Paul Sartre
Ukazuje člověka v krajních situacích, kdy už není možné nice předstírat, vyjímečné jedince uzavírající se do sebe. Hlavní postava žije v očekávání smrti a snaží se s tím vyrovnat. Zeď může být fyzická nebo i psychycká, zkrátka odděluje jedince od společnosti.
„Všechny tyto útěky jsou zastaveny Zdí; utíkat před existencí znamená pořád existovat. Existence je plnost, kterou člověk nemůže opustit.“ JPS
Jelito
Charles Bukowski
Asi nejlepší Bukowského román vyprávěný osobitým ironickým humorem, podkresleným dobovou atmosférou zachycující bídu hospodářské krize. Poprvé jsem ho četl ve svých čtrnácti a v té době mě naprosto uchvátil. Dnes už na něj nahlížím poněkud kritičtějším pohledem, ale stále má co říct.