KristinTj komentáře u knih

Ach jo, je to pár dní, co jsem opustila Paříž, a už se mi po Michelovi stýská. To rozkrývání minulosti, skutečnost, která všechno mění, staré fotky, desky, knížky, filmy, fotbálek, pivo ředěné limonádou a hlavně nenapravitelný optimismus mi asi budou chvíli pořádně chybět...

23 07.01.2021

Mně to vlastně často moc nebaví, ty Pratchettovy příběhy. Užívám si spíš život zeměplošský. Aktuální situace, která je při každém čtení docela jiná. Malá překvapení, co mě při dalším poslechu zatahají za ucho, strčí slámku do nosu, dloubnou do žeber a na moment mě přetočí vzhůru nohama. A co vy, jak se vám šklíbí?

8 07.01.2021

Vůni bylin z knihy z prvního dílu trilogie Do tmy vystřídala vůně říčních břehů. Nepříjemný pach k mému nosu nedošel, ale těch divností pro mě bylo na jedno město už trochu moc. Na rozdíl od druhého dílu Ke dnu mi některé detalily a osudy vedlejších postav připadaly v příběhu zbytečné. Ovšem atmosféra, hlavní postavy a magická linka všech tří knih jsou podle mého vynikající.

5 03.01.2021

Myslete si o čemkoli, co chcete. Vždycky to bude váš úhel pohledu. V téhle knize doslova bije do očí, že nic není černobílé. Jak snadno si vytváříme neúplný obraz o druhých, bez ohledu na to, jaká by mohla být skutečnost! Ani jedna z postav v knize není dobrá nebo špatná. Všechny jsou velmi lidské... Já kamarádím s Aničkou. Ale...
Jo a ten hřeben mě fakt dostal.

15 03.01.2021

To jsem si zase užila! Hry se slovy, významy, příběhy a myšlenkami jsou v Restartu stejně zábavné jako v Kreativním zápisníku. Půlku knížky jsem vyplnila za dvě odpoledne, zbývající cvičení si budu dávkovat (možná)...

4 03.01.2021

Myslet a žít operně, nasadit si masku nové osobnosti, nacpat si prachy do kaťat, vyděsit trolla, omdlívat včas a použít hlas jako zbraň, být třeskutě inkognito, nenápadně muzicírovat, bezostyšně krást, váhat a jednat a vědět a zoufat, být tlustou baletkou a kocourem v obleku... to všechno se dá zažít v ankh-morkporské opeře. Stačí si koupit lístek, znát tajné schodiště nebo mít klíč od lóže č. 8.

7 23.11.2020

Smutno je mi z toho všeho... Úplně ze všeho. Zlo, vina a trest jsou ještě zamotanější a propletenější. Komplikovanější a bolestnější. Chtělo by se plakat nad každou duší, dobrou i zlou. A odpuštění je pro přežití najednou nezbytné. Jenže. A nad tím vším - tíha kolektivní viny těch, co se zlu nechtěli, nemohli nebo nedokázali postavit.

19 23.11.2020

Kdysi můj první fantasy příběh je pořád stejně kouzelný, vtipný a napínavý... Nejspíš tehdy probudil archetyp mých čtenářských tužeb. Roklinka, příhody dávkované Meddědovi, poslední paprsek Durinova dne a rozhovor s drakem, to všechno má v mé mysli živé barvy, vůni a často i chuť.

Cesty vedou dál a dál
pod mraky i hvězdami,
ale ten, kdo cestoval,
teď se domů vrátit smí.
Kdo zřel meč a plameny,
kdo zná slují děs a chlad,
luh teď uzří zelený,
známý vrch a známý sad...

Bez začátku a bez konce, zrychlená noční můra, pro děti příliš krvavá a příliš jednoduchá. Kapitola povýšená na knihu. Nevím, proč si někteří spisovatelé myslí, že děti jsou nenároční čtenáři bez schopnosti vnímat něco víc než akci. Hvězdička za paní Studu, druhá za Rózu a třetí za zjištění, že člověk bez studu je ten nejnebezpečnější...

P. S.: Obrovská propast je mezi touto knihou a Dcerou čarodějek od Doroty Terakowské, ač cílová skupina čtenářská je zcela totožná...

1 19.11.2020

Baví mě pod peřinkou zjednodušenosti hledat malé poklady v příbězích pro děti. Třeba zadek studený od sezení na dědově náhrobku, obrázek balónu, který někdo namaluje až za sto let, nejlepší máslo ve vsi, vědomí, že jde o dopis poslední, dárek za tátu, pusa pod cypřišem... Co na tom, že sem tam je příběh malinko přitažený za vlasy? Já doufám, že si ho moje děti taky přečtou.

5 01.11.2020

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu při čtení Shakespeara smát nahlas. No a vidíte, smála jsem se. Neb příběh ten vtipným býti se jevil, a kdyby vlk v hodině pozdní snad zavyl, ještě více by rozesmál mne (než by mne poté rozsápal, pokud by ovšem ten vlk nebyl zajícem za vlka přestrojeným).

2 01.11.2020

U pratchettovek mi vyhovuje důraz na danou skutečnost a její vykreslení. To si fakt užívám. Jestli je důležité i to, co se stane, záleží jenom na mně. A tak si v ději chvíli jen tak jdu, chvíli se houpám na Smrťově houpačce na vyříznutém stromě, chvíli křepčím v ďábelském rytmu kamenné hudby a chvíli se řítím cestou necestou ve voze páchnoucím zelím. Čas v Těžkém melodičnu se překračuje, vlní a válí svým vlastním, těžko popsatelným tempem. Vlastně je to docela legrační veličina. HŇ, HŇ, HŇ.

11 05.10.2020

Tak. A co teď? Můj mozek už rozečítá další pratchettovku o Mortovi, zatímco ruka tápe Zeměplochou toužíc si plácnout alespoň se Smrtěm.

8 04.09.2020

Jako když rozbalujete malé dárky plné nečekaných překvapení jeden po druhém. Jako když se probudíte uvnitř skříňky se spoustou tajných šuplíčků a přihrádek. Jako když narazíte na skryté dveře a za nimi objevíte zcela neznámou část vlastního domu. Jako když cítíte, že všechno je, jak má být, a zároveň vnímáte blížící se zvrat událostí. Osud chodí po střechách, šplhá schodištích pro služebnictvo, popíjí na baru a vaří speciality v té nejlepší hotelové kuchyni. Není kam spěchat, není proč otálet. A hodiny odbíjejí dvakrát...

25 30.08.2020

S věkem člověk cítí více pochopení, více smutku i více naděje. Šťastná Haydée...

2 11.08.2020

Vím, proč nečtu detektivky. Atmosféra zločinu mi vleze pod kůži a ne a ne se jí zbavit. Čím je detektivka lepší, tím hůř. A tahle byla nejspíš fakt dobrá. Zábavná (a děsivá!) koláž postav a příběhů pečlivě sestavená do chytré skládačky. Takže mi nezbývá než uchýlit se ke své zálibě v dětských příbězích a rychle si srovnat pocuchané nervy. Rozhodně díky za 11. bod v letošní výzvě :)

15 10.08.2020

Královský kolovrátek dvorních a politických her, módních trendů, milostných pletek, intrik a rozvodů. Dokolečka dokola, než nás zrada odvolá. Tři hvězdy za vykreslení postav, historické pozadí a silný závěr. A máme to za sebou. Ufff...

4 21.07.2020

Dobrý a ještě lepší den tam nahoru panu Nepilovi. A poděkování za to, že mě svými (vlastně už dávno napsanými) fejetony po letech dokázal znovu rozesmát. A se mnou se zasmálo i několik cestujících ve vlaku z Prahy do Budějic, páč smích nad nepilovskými žertíky je pokaždé tak trochu nakažlivý.

7 17.07.2020

Jako když se bráníte celý den pláči, a pak už nemůžete brečet. Jako když si chcete s někým něco vyříkat, a on navždy zmizí. Vyčerpání, prázdnota, rezignace. Tak citelné, tak opravdové. A Stříbrný ochránce jako jediná naděje. Škoda té kartářky, nemusela tam být.

13 17.07.2020

Byla jsem zvědavá a teď to mám. Bolest, smutek a osamělost se ve mně rozlily, v nose mám prach z půdy a pyl sušených květů. Raději nasednu na kolo a budu věřit, že tenhle letní den vytěžím až ke kořenům. Nesmím si zapomenout nůžky a vzpomínky na babičku. Očima obejmu louku a vrhnu se do stráně světu navzdory...

24 16.07.2020