Kristi_čte
komentáře u knih
Houbařka
Viktorie Hanišová
Houbařka je mou druhou knihou od Viktorie Hanišové, takže jsem čekala, že bude dobrá, ale tohle naprosto předčilo má očekávání!
Hanišová nám podává trpký a melancholický životní příběh mladé ženy, která se pere s nelehkými následky jejího dětství a na níž všichni koukají přes prsty, rodinu nevyjímaje.
To vše dokresleno popisem přírody a hub na Šumavě spolu vytvořilo skvělý čtenářský zážitek, který ve mě ještě dlouho rezonoval.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Tahle kniha byla naprosto skvělá! Nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout a přečetla ji na jeden zátah. Příběh Štěpána je vlastně úplně běžný a děje se mu to, co se může stát naprosto každému. Autorka mi ale poskytla opravdu skvělý prožitek a připomněla mi, že nikdo nežije dokonale a lidé kolem to mnohdy mají těžší než se na první pohled zdá.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Co se děje týče, tak ten je pro mě celkem pomalý a rozhodně nečekejte žádný krimi thriller. Ano, máme tam vraždu, ale to podle mě není v tomhle románu vůbec tak důležité. To, co na mě zapůsobilo, tak byla určitě skvěle propracovaná atmosféra, která je na podzim jako dělaná. Kromě toho mě ale taky moc bavilo pronikat do zvláštní povahy Jelení Hory, jejíž obyvatelé jsou velmi specifičtí a nebojí se žít podle starých tradic a zvyků.
Prokletý kraj byl pro mě skvělou četbou a myslím, že úplně nejlíp člověk udělá, když si tento román užije v podzimním období, které umocní jeho atmosféru.
Noční lovec
Chris Carter
Co říct ke Chrisi Carterovi? Mám dojem, že psát u něj hodnocení není ani třeba, protože Carter je prostě vždy skvělý a nikdy nezklame. Tato kniha byla přesně tak skvělá, jako všechny jeho ostatní a pokud milujete thrillery a sériové vrahy, ale neznáte tohoto autora, tak to určitě napravte, protože jeho knihy jsou plné napětí, zajímavých zápletek a originálních vražd. Za mě jednoduše neexistuje v tomto žánru nikdo lepší a i u této knihy se mi to opět potvrdilo.
Mizení
Jiří Březina
Mé první setkání s tímto autorem, který mě až do téhle doby zcela minul a sama se tomu dost divím, protože je velmi oblíbený a jeho knihy mají opravdu dobrá hodnocení.
Mizení je další knihou z jeho série s detektivem Tomášem Volfem a hlavním tématem v knize je násilí na dětech, což je silné téma samo o sobě.
Mě tahle tematika v krimi příbězích až tolik nebere, ale i přes to musím knihu vyzdvihnout, protože mě autor dokázal zaujmout i přes to, že samotné téma knihy by mě k četbě moc nepřitáhlo.
Autor ale píše opravdu skvěle, daří se mu čtenáře udržet v napětí po celou dobu četby a podařilo se mu vymyslet velmi zajímavou zápletku.
Mizení samotné mě tedy na jednu stranu nenadchlo, ale zároveň i nadchlo a to především v tom smyslu, že rozhodně chci od Jiřího Březiny vyzkoušet i jeho předchozí knihy z této série
No a já
Delphine de Vigan
Delphine de Vigan za mě patří mezi jedny z nejlepších francouzských spisovatelek současnosti, což předvedla i v knize No a já.
Je fascinující sledovat svět očima neobyčejné třináctileté dívky, která má hlavu plnou otázek a dychtivě na ně hledá odpověď. Nazírání Lou na její okolí je skvělou syntézou mezi dětskou nevinností a nevšední inteligencí. Lou je prostě postava, kterou si musíte zamilovat.
Celý příběh je napsán velmi čtivě a příjemně, i když je emočně náročnější a dokáže se vám zavrtat pod kůži.
No a já je přesně z těch knih, které miluju. Krátká, výstižná a sednete si z ní na zadek. Tohle je něco, co na mě vždy zapůsobí.
Nevítaný host
Shari Lapena
Nevítaný host je třetí kniha od Shari Lapeny, kterou jsem četla a musím říct, že je jiná než ty ostatní. Tentokrát máme v příběhu mnohem více postav, které mají stejnou důležitost a přiznám se, že jsem s tím měla na začátku hodně problém, protože jsem nebyla schopná se zorientovat v tom, kdo je kdo a kdo patří ke komu.
Tato kniha mi hodně připomněla knihy Agathy Chtistie a asi se mi z těch všech na konec líbila nejvíc. Přišla mi fakt děsivá ta představa, že si jedete na víkend do hotelu na hory, abyste si odpočinuli, ale na konec tam zůstanete uvězněni s bandou cizích lidí, z nichž jeden je vrah.
Tempo v této knize bylo svižné a kapitoly krátké, jak je u Shari Lapeny zvykem.
Je pravda, že jsem na začátku měla problém se začíst, ale jakmile jsem se zorientovala v postavách a zvykla si na ně, tak mě to opravdu začalo bavit. Opět jsem měla několik teorií, kdo je vrah, ale moc mi to nevyšlo ????.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Tahle kniha má všude skvělá hodnocení a já jsem od ní tím pádem měla vysoká očekávání. Možná až moc vysoká.
Velice se mi líbila ta historická linka, všechny ty informace o Španělsku pod nadvládou Franca, záhada s dětmi a sirotčincem. To vše bylo skvělé a musím říct, že jsem se dozvěděla věci, které jsem v dějepise asi prospala. Navíc oceňuji to, že se vše zakládá na pravdě a autorka si dala dle všeho velkou práci s rešerší a zjišťováním informací.
Bohužel, co mi ale neskutečně vadilo byli oba hlavní hrdinové a ta romantická linka. Jak Ana, tak Dan byli tak čistí, hodní a dokonalí, až mě to prostě štvalo. Ty postavy se za mě nikam neposouvaly a ani nevyvíjely. No a ten konec... Bohužel tato linie knihy za mě prostě ne, ale jinak ten zbytek byl velice zajímavý a čtivý. Dozvíte se opravdu hodně informací ze španělské historie a i z jejich tradic. To byl pro mě velký přínos.
Milé dítě
Romy Hausmann
Thrillerů mám přečtených už poměrně dost, takže se nestane, že by mě některý hned tak překvapil. Většinou je struktura dost podobná a často odhadnu celkem bez problémů vraha.
Tohle ale bylo diametrálně odlišné! Musím říct, že z Milého dítěte jsem fakt měla husí kůži a neskutečně se mi líbilo to zpracování. Zapojit do thrilleru dětské vnímání a úhel pohledu na svět? Naprosto skvělé! Navíc jsem až do poslední chvíle byla napjatá a neustále se měnily mé hypotézy o tom, kdo je vrah. Za mě opravdu velmi povedené.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Na knížkách Shari Lapeny mám ráda, že má krátké kapitoly a to samo o sobě mě vždy nutí číst víc. Nic méně i děj je docela napínavý, ale co se mi líbí nejvíc, tak je rozhodně to, že u téhle knihy jsem až do poslední chvíle nevěděla, jak to vlastně dopadne a kdo stojí za vším tím špatným, co se v knize dělo. Jo, měla jsem několik teorií, ale opravdu až do konce jsem si nebyla jistá, která z nich to vlastně bude. To je na Někdo cizí v domě fakt super.
Celkově mi to ale přišlo docela pomalé a nevadilo by mi, kdyby to téma toho, že vám někdo cizí šmejdí po domě bylo víc rozpracované a vyhrocené, než v té knize bylo. Prostě mám ráda trochu drsnější thrillery.
Někdo cizí v domě ale nebyla špatná četba. Za sebe to beru jako fajn odpočinkovou knihu do úspěšného podzimního dne.
Smrtholka
Lucie Faulerová
Lucii Faulerovou jsem si zamilovala už po její knize Lapači prachu a Smrtholka na mě zapůsobila také, i když bych řekla, že o kapku méně.
Na autorce mám ráda především její typický styl psaní, který čtenáři navozuje pocit, jakoby byl přímo v hlavě hlavní hrdinky, což je někdy sice dost matoucí, ale ve výsledku spíše velmi zajímavé.
Téma knihy není pro každého a kniha pro mě patří obecně k těm náročnějším, ale rozhodně jsem ráda, že jsem se do ní pustila a těším se na další autorčina díla.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Kdo autorku zná, tak moc dobře ví, že její knížky jsou skvělé! A u Musím tě zradit tomu pro mě nebylo jinak. Dokonce jsem si tentokrát jistá, že tahle její knížka bude v těch top za tento rok.
Příběh mladého studenta, který vyrůstá v Rumunsku za diktatury Nicolea Ceausescu mě dostal na kolena. Nebyla jsem schopná knihu odložit z ruky a přiznávám, že mi nejednou ukápla slza. Musím tě zradit byl krásný, ale velmi drsný příběh jednoho chlapce a jeho rodiny, ale zároveň to byl příběh utrpení celého jednoho národa.
Téhle knize nemám naprosto co vytknout a jsem moc natěšená na autorčinu další tvorbu!
Terapie
B. A. Paris (p)
Knihy od B. A. Paris jsou pro mě asi tím nejvíc top v rámci psycho-thrillerů a ani Terapie mě nezklamala. Autorka si opět skvěle pohrává se čtenářem, vodí ho po různých cestičkách, aby mu na konec řekla, že jde stejně špatně. Celý příběh byl napínavý, zamotaný a přiznávám, že konec jsem vůbec neodhadla.
U této autorky mě taky hodně baví, jak vám věci objasňuje postupně a tak nějak zmateně, ale pak přijde ta část, kdy vše dokonale zapadne do sebe a vám dojde, jak moc skvělé to je.
Tři sestry
Heather Morris
Autorka je za mne naprosto skvělá spisovatelka a ve Třech sestrách mi to jen potvrdila. Moc se mi líbí, jak dokáže lidem předat příběhy těch, o kterých píše. Její knihy jsou neuvěřitelně čtivé, ale zároveň lidské, i když píše o strašných událostech. Autorce je často vyčítáno, že její knihy z Osvětimi jsou málo drsné a naopak že jsou až moc pozitivní, ale pro mě je naopak důležité to, že jsou psány podle skutečnosti a tak, jako to hlavní protagonisté chtěli.
Tři sestry jsou její další knihou, která mě dokázala zcela pohltit a během chvíle si zamilovat všechny tři hlavní hrdinky a jejich životní chvíle jsem si užívala až do poslední stránky.
Jizva
Danuta Chlupová
Když jsem dostala možnost si tuto knihu přečíst, bylo u ní napsáno, že je pro fanoušky Karin Lednické a to já rozhodně jsem. Proto jsem neváhala ani minutu a řekla jsem si, že další příběh z česko- polského pohraničí rozhodně potřebuji. Navíc o Životické tragédii jsem měla ponětí, ale vlastně jsem o ní nic moc nevěděla, takže jsem se opravdu těšila.
Na styl, jakým je kniha napsaná jsem si ovšem musela chvíli zvykat, protože střídání časových rovin mi přišlo ze začátku trochu zmatené a já jsem chvílemi nevěděla, ve které dějové lince vlastně jsem.
Jakmile jsem si ale zvykla, už jsem si příběh opravdu užívala a hrozně mě bavilo společně s hlavní hrdinkou postupně rozkrývat mládí její tchýně a dozvídat se nové věci a Životické tragédii.
Jediné, co bych knížce vytkla, jestli se to tak vůbec dá říct, je, že byla moc krátká. Často se mi to nestává, ale tady by se mi líbilo, kdyby byla kniha delší a postavy šly trošku více do hloubky.
Až na to jsem byla ale s Jizvou moc spokojená a rozhodně to byla kniha, která ve mě zanechala dojem.
Cyklistka: Osud poslední baronky
Jana Poncarová
Věděla jsem, že Jana Poncarová je oblíbená česká autorka, ale nějak jsem se k její tvorbě nemohla dostat. A teď po přečtení Cyklistky vím jistě, že potřebuju i její další knihy!
Co mě dostalo jako první (pomiňme krásně zpracovanou obálku ) byl neskutečně příjemný styl psaní autorky. To, jak autorka píše… to je jak pohlazení po duši. Jako když se koukáte na tekoucí med. To se mi na celé knize líbilo snad nejvíc a opravdu mě bavilo se utápět v každé větě.
Samotný příběh poslední české baronky byl ovšem taky velmi zajímavý a musím přiznat, že hned po dočtení jsem sedla na google a hledala další informace o této fascinující postavě.
Za sebe Cyklistku doporučuji všemi deseti a už se moc těším, až se dostanu k dalším autorčiným knihám.
Sestry
Bernard Minier
Opět jsme tady měli zajímavé vraždy a případy a byla jsem spokojená i s tím, jak kniha tentokrát byla rozdělena na dvě části a že jsme se s Martinem mohli setkat i na počátku jeho kariéry. Ale přiznávám, že raději ho mám v současné podobě.
Když jsem s Minierem začínala, tak jsem s ním měla trochu problém, protože se mi zdálo, že se děj zbytečně táhne, ale postupem času jsem si jeho knihy opravdu oblíbila a těším se na každý další díl. A ani tady tomu nebylo jinak.
Ovšem ani po přečtení Sester se nic nemění a mou nejoblíbenější knihou z této série zůstává Tma.
Praskliny
Klára Vlasáková
Praskliny jsou divné a zvláštní. To je první věc, co mi v hlavě se spojitosti s touto knihou vyskočí. Textem jsem se prokousávala celkem hladce, ale stále mi v hlavě svítilo, že mi něco uniká. Nebyla to pro mě úplně snadná četba, ale ve výsledku jsem musela uznat, že Klára Vlasáková velmi zajímavým způsobem zachytila deprivaci dnešní společnosti a lidské neřešení problémů ukázala v jiném světle, než jak je to běžné.
Jmenuji se Maryte
Alvydas Šlepikas
Původně jsem od knihy čekala trochu něco jiného, ale i přes to jsem z ní naprosto nadšená. Jmenuji se Maryte se věnuje pro mě zcela neznámému tématu a osvětluje ho z pohledu dětí, které si tyto události prožily.
Musím říct, že četba této knihy pro mě byla skvělou zkušeností a i když má jen necelých 200 stran, tak ve mě zanechala hodně hluboký dojem a donutila mě zamyslet se nad následky druhé světové války z úplně jiného úhlu, než jsem zvyklá.
V dnešní době vychází poměrně dost knih s tématikou druhé světové války a holocaustu, ale tohle je něco jiného.
Mně osobně se také moc líbilo, jak stroze nám to autor celé podal. I když psal o strašných událostech, čtenáři to předkládal poměrně chladně a jako fakta. Díky tomu jsem měla pocit, že si můžu názor udělat zcela sama. Nemám ráda, když autoři tlačí na pilu a vše nám podávají až moc emotivně, proto jsem tohle opravdu ocenila.
Za mě tedy skvělá kniha s originálním příběhem.
Krev a med
Shelby Mahurin
Na internetu panuje většinový názor, že je tohle typický vycpávkový díl a moc lidí nenadchnul. Mně se ovšem líbil. Netvrdím, že to bylo lepší než první díl a že bych si z toho sedla na zadek, ale hrozně mě bavilo poznávat ty jiné kouzelné tvory a jejich fungovaní.
Samotný děj se nikam extra neposunul, nic zásadního se tam nestalo, takže pokud čekáte nějaké extra zvraty, tak je možné, že budete zklamaní. S tím jsem já do téhle knihy ale nešla a jsem spokojená.
Od Krve a medu jsem čekala čtivou odpočinkovou četbu a přesně to jsem dostala.