Kory98 komentáře u knih

Tak tento zážitek jsem musela nejprve několik dnů vstřebat, než se odvážím k hodnocení a komentáři. Přemýšlím, zda jsem vůbec kdy četla něco tak silného a nadávám si, že jsem po knize nesáhla daleko dřív. Ale pravdou je, že k této knize by měl podle mě člověk dozrát a asi taky víc zapůsobí na lidi, kteří něco "podobného" byť v malé míře zažili. Nedovedu si představit, jak ji chápou např. dnešní maturanti, kteří o válkách a totalitě bohudík jenom četli nebo slyšeli vyprávět. V anotaci se píše, že Winston Smith je nepříliš statečný člověk - s tím nemohu souhlasit, pro mě byl ten nejstatečnější. Ani nemohu popsat, jak jsem si užívala čtení druhé části a jak jsem radostně "přijímala" všechny nádherné věci a chvíle, které spisovatel Winstonovi nadělil. O to hůř se četla část třetí, které se vlastně bojíte hned od začátku. Pocity jsou nepopsatelné a vyvstává ve mě jediná otázka, zda je to, co Orwel popisuje, ještě dneska sci-fi či antiutopie. Mě připadá, že i v době napsání románu se na světě podobné společnosti či státy našly a bohužel nacházejí dodnes a k naplnění myšlenek závěru knihy stačí velice málo.

81 24.02.2020

Nemám ráda válečné filmy, nečtu ráda knihy o válce a přesto obojí dělám - tedy občas (pak potřebuji čas k regeneraci duše). Stačí mi vidět nebo číst jednou a zůstanou mi hluboké vzpomínky. Nemohu ani říct, že by byl film nebo kniha o válce hezké, protože jak může být hezkého něco o válce? Bohudík jsem válku nezažila, ale v mysli se mi vybavují zážitky mých prarodičů, kteří nám o válce (i když neradi a s odstupem času už chápu proč) vyprávěli. Tuto knihu bych zařadila do povinné četby napříč generacím na celém světě i když věřím, že jsou lidé, se kterými to nehne, ale i kdyby to jenom pár jedinců obrátilo k lepšímu nazírání na mír a svobodu, tak by to nebylo marné úsilí. Díky paní spisovatelce Mornštajnové si o tomto tématu přečetlo spousta lidí a spousta ještě přečte, protože je skoro všemi kladně hodnocena, přestože ji asi většina z nás nečetla s láskou a s nadšením. Přesto děkuji, že takovéto knihy jsou a doporučuji opravdu všem. Navíc myslím, že v rámci líčení válečných hrůz nás spisovatelka ještě šetří.

78 29.04.2019

Moje druhá kniha od autorky. Velice pěkně napsaný román líčený retrospektivně dcerou a otcem. Poutavý životní příběh jedné obyčejné rodiny, silně ovlivněný ideologií komunismu. Co převládne v srdci zapáleného komunisty - víra a oddanost pro věci strany a morálního kodexu společnosti nebo otcovská láska, která dokáže milované dceři odpustit všechno na světě? Silné dilema, které ovlivní povahu a další život jednoho z hlavních hrdinů Svatopluka Žáka a stane se téměř prokletím pro jeho druhou dceru, která je rázem chtěná-nechtěná, milovaná-nemilovaná a lidskou lásku místo u svého otce nachází u jiných - jeho druhé manželky Běly (bezdětné učitelky) a později svého manžela, kteří nevnímají negativně její handicap - mlčení. Otec jakoby jí nemohl odpustit všechna díky jemu nevyřčená slova. Bohdana dostala do vínku tiché roky čekání na pravdu, která změní její život a odpoví na všechna její nevyslovená proč. Na knize se mi navíc velice líbilo, jak jedna kapitola končí a druhá začíná stejnými slovy. Za mě velice hezká kniha, kterou jsem přečetla za dva večery, nejde srovnávat s Hanou, protože každá líčí jiný příběh a jiné životní osudy a zapadá do jiné doby. Spisovatelka má podle mě dar vykreslit lidské příběhy a podat je čtenáři k "ochutnání" a vybízí k dalšímu přemýšlení nad životem...

77 02.08.2019

Miluji Elizabeth, miluji pan Darcyho. Ji, protože je hrdá a stojí si za svou pravdou a hájí čest celé rodiny, i když ví, jak často je to zbytečné, protože ostatní stejně vědí své. Jeho, protože přes svůj zpočátku přehlížející a odmítavý postoj dokáže ocenit její kvality a dokáže odpouštět. Moc jsem oběma fandila, že se dokázali kvůli tomu druhému změnit a nakonec se jim podařilo jeden druhého získat. Oduševnělé fráze a dialogy plné nevyřčeného s lehkým náznakem ironie prolínají celou skvělou knihu Jane Austinové, která by neměla chybět v žádné knihovně. Ačkoli čtu poněkolikáté, pořád mě baví a překvapuje.

74 09.06.2019

Kdo by si nepamatoval: "Když se to narodilo, bylo to takové bílé nic, do hrsti se to vešlo...". Milé vyprávění ze života psího, nejen pro děti. I mě po tolika letech od dětství udělalo radost a vyloudilo úsměv na tváři, když jsem si představila, jak takový uzlíček chlupů držím v dlaních. Ne nadarmo je pes přítel člověka a naopak. Jako plemeno sice foxteriéry zrovna neobdivuji, ale oni za to nemohou, přesto jsou příběhy o malé psí slečně Dášeňce příjemným počtením.

72 11.04.2021

Tak za mě zase jedna srdcovka, která si získá své místo u mě v knihovně. Zánik lidské civilizace, tedy potažmo záchrana "vyvolených" je moje oblíbené téma. V něčem mi připomněla Malevil od Merleho. Téma uchopené zase za jiný konec, ale podstata stejná. Já prostě fandím člověku do posledního dechu.

70 23.04.2019

Když si člověk pomyslí, co všechno se skrývá za obyčejnou pohádkou, která ale není pro děti, možná se tak má jenom tvářit... Orwelova odvaha mě nikdy nepřestane překvapovat. Je to vlastně celé smutné i proto, že je to odrazem skutečnosti. Kniha, která donutí člověka přemýšlet.

69 19.06.2022

Kytice těch nejkrásnějších baladických květů, které se Karlovi Jaromírovi Erbenovi podařilo svázat do jedné sbírky pro nás čtenáře. Je to další z knih, do které čtenář dozraje časem, alespoň dle mého názoru. V době, kdy jsme se museli spoustu z těchto balad učit nazpaměť a vůbec je číst, se nám do toho nechtělo. Určitě rozhodujícím prvkem je v tomto jazyk, kterému děti nerozumí a sama tématika vesměs pochmurných balad. Ale o tom právě balady jsou... Příběhy, které si lidé vyprávěli, aby byly pro mnohé varováním před zlem a nebo již jako ohlas cizích neštěstí, vždyť to klevetivé jazyky láká vždy více, než když bude někdo šťastný a spokojený. Hodně je zapojeno i téma víry v Boha, který může mnohá nebezpečí a tresty odvrátit.
Pamatuji si, když jsem poprvé uslyšela slovo umrlec, tak jsem měla husí kůži a dnes když si přečtu Svatební košili, tak vlastně seznávám, že ta, jako jedna z mála balad vlastně dobře dopadne. Naopak Vodníka jsem v dětství vnímala jako tu normální pohádkovou postavu, která přece nic tak zlého nedělá, jen si šije při měsíčku a tleská si radostí. Teď je tomu už více než 10 let, kdy jsem Kytici četla naposledy a některé balady doteď přednesu zpaměti, jiné jako třeba Poklad, Lilii nebo Záhořovo lože si skoro vůbec nepamatuji. Takže neškodilo si znovu oživit.

67 17.02.2021

Perla světové literatury, bez které si svoji knihovnu nedovedu představit. Proč je svět nespravedlivý? Proč se najednou malá holčička, které zemřeli rodiče a která se nikdy ničím neprovinila (leda tím, že si schovaná tajně četla) ocitá v místech, kde se nikdy neměla ocitnout? Doba dětství a mládí zocelily Jane natolik, že v dospělosti zvládá čelit ranám osudu a i na ni se jednou usměje štěstí. Pohnutý historický román od jedné z nepřekonatelných autorek a jednom úžasném dívčím charakteru.

66 04.06.2019

Nádhera... prostě nádhera. Moje čtenářská duše milující fantasy a pohádky i v mém nedětském věku zaplesala. Na Harryho Pottera jsem si pořád nemohla udělat čas i když jsem si na něj pořád "brousila zuby". Viděla jsem pár dílů filmu, ale děj už si pamatuji mlhavě, jen snad podobu herců, která pak při čtení knihy obohatila moji představu o konkrétní obraz tváře. Pro mě samozřejmě byla kniha lepší, ale myslím, že filmoví tvůrci se toho zhostili také se vší parádou. Věřím, že děti musí knihu milovat. Mě vlastně k přečtení posunul můj malý osmiletý kamarád, který dostal první díl pod stromeček a za měsíc ho přečetl a ptal se mě, zda nemám dvojku. Tak jsem se zastyděla a začetla se - zpříjemnila jsem si víkend a budu pokračovat :-) Určitě mohu doporučit všem věkovým kategoriím.

65 07.02.2021

Na čtení jednohubka, která se ale dostane pod kůži. I kdybyste chtěli číst pomaleji, nemůžete, protože se nutně musíte dovědět proč. Paní Mornštajnová má dar nevyhýbat se "zakázaným" či "citlivým" tématům a vytvořit velké příběhy. V závěru jsem si myslela, že cácora půjde spíš na policii, přišlo mi, že takto si ublížila ještě víc sama sobě, ale kdo si může dovolit soudit, jaké pocity v takové dušičce od dětství doutnají a není divu, že se v závěru opravdu rozhořely plemenem.

64 23.06.2023

A zase se dostavily stejné pocity, už počtvrté, protože to je čtvrtá knížka, kterou jsem od autorky četla. Jakmile se začtete, jde vše kolem stranou a Vy musíte příběh dočíst, pokud ne za jeden den, tak za hodně krátkou dobu. Jazyk knih Aleny Mornštajnové je jednoduchý, nezáludný, proto se tak dobře čte a velkému spektru čtenářů. Příběh sám o sobě by nebyl nijak zvláštní, ale jak ho dočtete, je to tady. Začnou vyvstávat otázky a musíte přemýšlet. Na některé najdete odpovědi, na některé ne a marně si lámete hlavu. V duchu to pokračuje mnoha jinými směry. Já bych nazvala knihu jednoduchou a cituplnou, ale to jí neubírá na kráse, ba naopak. Často jsem si při čtení vybavila Orwelovo 1984. I když měl být příběh smyšlený, myslím si, že sice ne takto celý, ale mnoho jeho částí samostatně se v naší historii odehrálo, ať to bylo po roce 1948 nebo 1968, a že to tak nedopadlo po listopadu 89 můžeme být jedině vděční. Pro mě spisovatelka opět udržela laťku na nejvyšších příčkách, ani ne za to, jak je kniha napsaná, ale co ve mně vyvolává, tak jako její ostatní díla. A to je pro mě tím, co na knihách nejvíc obdivuji, že si jejich příběh vybavím i po letech, i kdybych jej měla charakterizovat jednou větou. Navíc myslím, že je to kniha, která bude zrát jako víno, s každým dalším přečtením v ní objevíte něco nového, čeho jste si předtím nevšimli, nebo něco, co Vás upoutá zase z jiného úhlu pohledu.

64 09.05.2021

Je tomu už 24 let, co jsem jej četla naposled - k maturitě. Některé verše mi vyvstaly z paměti i teď, ale přiznám se, že děj a hlavní zápletku jsem už nevěděla. Dva pohledy umně spletené v jeden celek - na jedné straně básník opěvuje krásy přírody a vlasti a do toho zapadá vynucená smrt člověka, který miloval život i tu okolní přírodu. S něčím krásným přicházívá ruku v ruce i to smutné... je to prostě klasika.

63 21.07.2019

Co napsat o knize, která byla přečtena tisíci čtenářů a nejméně stovkami hodnocena ? Snad jen, jak mě mrzí, že jsem po ní nesáhla již dříve. V mých očích je to velké dílo, nejen svými 800 stranami, kterým může málokterá kniha konkurovat, ale je velké i svými myšlenkami. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla "žít" egyptským životem, ale pak jsem se do něho ponořila. Až mi bylo líto, že jsem dočetla do závěru, a přála si, aby pokračoval, protože v každé z 15 knih se něco dělo, co mě jako čtenáře udržovalo v napětí a neměla jsem pocit, že se ztrácím v nějakém marném zdlouhavém popisu čehosi. Těch 800 stran uplynulo jako voda v Nilu ke svému konci a můj čtenářský rozhled je zase o jednu knihu, která zůstane mojí srdeční bohatší.

63 25.06.2019

Bitva byla dobojována... Před několika dny jsem dočetla a ještě pořád ve mě doznívá celý příběh. Skláním se před autorkou, že se jí podařila vymyslet tento myslím nepřekonatelný svět kouzelníků. Těch postav a stovky zápletek, aby to pak došlo k jedinému závěru, ale přitom, aby byl zajímavý každý díl zvlášť. V závěru mě spousta věcí překvapila, spousta byla nečekaných stejně jako u předchozích dílů. Vůbec nelituji, že jsem se do čtení pustila, protože jsem po mnoho večerů prožívala s Harrym a jeho přáteli jak jinak než kouzelné chvíle.

61 15.03.2021

Tady nevím, co mám napsat. Tolik pocitů se mi honí hlavou! Knihu mi doporučila kolegyně, že je hezká. Budu se jí muset zeptat, jak to myslela. Hezké je na ní pouze to, jak je napsaná. To není jen hezké, je to výborně napsané. Ale hezké tam jsou jen ty první kapitoly, ze kterých hlavní hrdinka čerpá celý svůj další život a které ji drží při životě. Nesnáším takovéto knihy, s tématikou holocaustu, ale přesto je čtu. Vždycky sbírám odvahu, která vím, že mě při čtení brzy opustí. Pak nastupují pocity frustrace, zmaru a bezmoci i po tolika letech a ve mě, která s tím nemohu zhola nic udělat. Asi chápu autorku, proč nechala konec otevřený. Já si chci pro Zuzanu představovat jen to nejkrásnější, co pak mohla prožít. I když vím, že je to trochu bláznovství, protože republika šla z jedné války do druhé. Z té druhé světové do té vnitrostátní, kde nebylo pro bývalé kapitalisty, byť by byli charakterově sebelepšími lidmi, místo. S těžkým pocitem na duši dávám pět hvězd, kniha si je opravdu zaslouží.

58 10.09.2023

Tak dočteno a nedostává se mi slov. Příběh je tak silný, že se mi chvílemi nechtělo pokračovat, ale zvědavost mi nedala. Asi pro mě nebylo jednoduché číst ho v této době, kdy člověk vidí, že ke spoustě toho, co se v příběhu odehrává, je zase jenom krůček, protože lidé jsou nepoučitelní. Je pravda, že historie se ráda opakuje. Ráda jsem přijala pozvání autorky a podívala se do míst, která vůbec neznám, natož jejich pohnutou historii a opět jsem si trochu rozšířila obzory. Těším se na pokračování.

58 16.03.2022

Nikdy jsem si ke knihám podobného charakteru neuměla najít tu správnou cestu, ale s postupem věku a také s přibývajícím počtem kvalitních českých spisovatelů, se mi to daří. Co k tomuto dílu dodat - je čtivé, nemůžete se ho nabažit, zasáhne Vás na těch správných místech. Před paní Karin Lednickou smekám a hned sahám po druhém dílu. A všem samozřejmě mohu jenom doporučit.

58 08.03.2022

K přečtení knihy mě inspirovalo shlédnutí filmu, který mám velice ráda z dob dětství a kdykoli mohu, tak se na něj ráda podívám. Vůbec jsem nevěděla, že jsou dva díly. První se orientuje na odlišnost hlavní hrdinky a druhý je pak pokračováním, kdy Jitka už je studentkou, zamilovanou a nešťastnou holkou, ale nadváha ji provází dále. Jak dospívá, uvědomuje si, že jsou na světě důležitější věci, než jak kdo vypadá. A ruku na srdce, kolik z nás mělo v dětství či dospívání nějaký handicap, který byl v našich očích neodstranitelný. Vždyť to nemusí být jenom tloušťka, dnes už možná i pravý opak - problémy anorexie, křivé zuby, pupínkovatá pleť... Kniha je také o další důležité věci a tou je přátelství, jak už spolužáků ve škole nebo ve sportovním oddíle. Zkrátka pokud máte ty správné kamarády, kterým nevadí nějaká ta vaše "kosmetická" vada, tak jste nejšťastnější a nejbohatší člověk na světě a to platí i v dospělosti. A ti ostatní, kterým takové věci vadí za to nestojí, jenže to člověk musí nejdříve pochopit.

57 17.03.2021

Tak mám kromě dětských knih (na které se ale také chystám) přečteny všechny romány od paní Mornštajnové. Hotýlek je opět příběh jedné rodiny, který prochází napříč delším časovým obdobím - zmiňuje obě války, novou republiku i dobu komunismu a finišuje těsně u sametové revoluce. Jak stejný byl život hotýlku a jak jiný život jeho obyvatel. Je to příběh o charakterech lidí, ryzích i těch pokřivených, lásce a nenávisti, zdraví i nemoci, zradě, odplatě. A v neposlední řadě smrti, tou to začíná i končí. Mě se příběh četl dobře, ale musím přiznat, že můj srdeční od paní spisovatelky to není.

56 05.10.2023