knihveru komentáře u knih
Kniha splnila má očekávání. Není to žádný literární skvost, ale je to oddechovka, zamilovaný příběh se zimní krajinou a vánoční náladou. Vánoce tam kapou úplně ze všeho, tak strašně moc, že je to až přes čáru (snad to byl záměr vzhledem k námětu). A ti dokonalí, vzorně se chovají ex partneři? Čekala jsem nějaký zádrhel a ono nic.
Pan Hecl se v poslední době stal mediálně hodně známým a tato kniha je toho zřejmě odrazem. Protože se jedná o knihu udělanou formou rozhovoru, může být fanoušek lehce zklamán, neboť hodně otázek a odpovědí už slyšel v médiích. Nicméně pan Hecl je nepopiratelně znalý problematiky, trochu chodící encyklopedie, dokáže zaujmout a navíc se na něj pěkně kouká, takže knihu přelousknete jedna dvě. A to píšu jako někdo, kdo seděl v letadle jen jako dítě a o letectví se nezajímá :)
Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem knihu nečetla. Měla jsem ji v ruce a chystala se na čtení, ale protože je dost objemná, mrkla jsem napřed na recenze, zda má cenu vůbec začínat. Chci tady jen potvrdit to, co už zaznělo v jiných recenzích: kdykoli jsem knihu otevřela (a to několikrát a na různých místech), byla tam řeč o jídle a o pití. Jelikož jsem takto koncipované knihy četla už dvě a bylo to utrpení (jiní autoři), nakonec jsem tento titul odložila.
Na knihu jsem se dlouho chystala, ale nakonec celkem zklamání. Nechytlo mě to. Naštěstí čtení rychle utíká, tak jsem se prokousala až na konec. Postavy nesympatické.
Tak nějak nevím. Osobně se mi více líbila první kniha, která byla celistvá. Tohle bylo na mě moc rozkouskované. A na konci byla Lucka fakt otravná.
Po titulu jsem sáhla, protože Jižní Amerika je (co se týká pěšího putování) místo zatím méně známé. Kniha není ani dobrá, ani špatná. Prostě průměrná. Jedná se o obvyklý cestopis, autor u mě moc sympatií nevzbudil. Je třeba říci, že v této knize 10 000 kilometrů rozhodně nepadne.
Itálie je zde jen v pozadí. Místo toho je to celé o vztazích, často už od začátku maximálně průhledných. Zajímavé je to až ke konci, kdy spád děje člověka trochu probudí. Do té doby se děj táhne a je to takové nijaké. Nevyužitý potenciál.
Červená knihovna. Ale taková ta milá, psaná lehkým perem. Do Kodaně se někdy chystám a tohle je vydařená pozvánka. Návrat do vlastní vztahové reality však po těchto knihách bývá krušný :)
Nuda. Skončila jsem v půlce. Měla jsem pocit, že čtu spíše učebnici než beletrii.
Hrůza! Ruce pryč! Po pár stránkách odloženo, vůbec jsem nechápala, o co se autor snaží.
Pokud si po 3 měsících od přečtení absolutně nepamatujete, o čem ta kniha byla, o něčem to asi vypovídá...
Doporučuji, čtivé. O období přelomu století jsem už četla více knih, tahle patří k těm povedenějším.
Přečteno z jisté nostalgie ke korunnímu princi Rudolfovi, otci Alžběty. Zajímavější je tedy pro mě ta část, kdy byla ještě u dvora, zbytek už vyprávěn zrychleně a samozřejmě to tolik netáhne. Její osobnost byla rozporuplná a tak nemohu říci, že bych jí v některé části života litovala.
Chtěla jsem si přečíst, protože o ALS ještě tolik literatury není a jedná se o opravdu hroznou nemoc. Z knihy mám však rozporuplné pocity. Hlavní hrdinové nejsou příliš sympatičtí, ale třeba to byl záměr, vždyť kdo je v životě vysloveně klaďas?
Tak není to žádné veledílo, ale záznam pamětí žen, které přišly o své muže při hornických neštěstích. Jak se s muži seznámily, jak se dozvěděly o jejich smrti, jak probíhal jejich další život. Vychází z reality. Pro mě lepší než opěvovaný Šikmý kostel.
Na knihu jsem byla velmi zvědavá, nicméně se neřadím mezi její fanoušky. Ano, je to velmi živě vyprávěné, čtivé, ale nějak mě to nedostalo. Ještě tak první dvě třetiny, konec už vůbec. Žádná postava mi nebyla tak sympatická, abych chtěla vědět, jak to s ní bude pokračovat. S žádnou jsem se neztotožnila. Takže já dál nečtu. Shodou okolností se mi v tu samou chvíli dostala do ruky kniha Hornické vdovy a ta byla pro mě zajímavější.
Velmi dobré čtení. Trochu mi vadil rozvleklý začátek, než se dostanete k hlavní akci, je 150 stran pryč. Ten konec je pak zrychlený. Ale chápu, že je to pravděpodobně kvůli dostupnosti materiálů, z kterých bylo čerpáno. Každopádně pro ty tři to musela být hrozná bezmoc, bojovat proti driftujícímu ledu.
Útlá kniha, která se čte sama. Další střípek k osudům korunního prince Rudolfa. I přes jeho rozporuplnou osobnost je nepopiratelné, že to byl pokrokový člověk, a proto se nejen autorovi vkrádá do hlavy myšlenka, kam by se říše ubírala, kdyby se Rudolf stal císařem. Nicméně hlavní roli v této knize hrají tělesné pozůstatky Mary, jež zemřela spolu s Rudolfem.
Čtivá kniha, autor vychází z dobových kronik i nových poznatků, vyjadřuje i vlastní názory. Sice se člověk brzy ztratí ve spleti příbuzenských vztahů a stále dokola se opakujících jmen dětí, nicméně dočtení to nebrání.
Kniha je to nenápadná, ale o to větší potěšení způsobí její přečtení. Příjemná změna.