knihveru komentáře u knih
Kniha obsahuje kratinké příběhy dvojic, které spojila láska. Od starověku až po současnost, známé i téměř neznámé dvojice. Je tam větší zastoupení homosexuálních párů, než bych čekala. A trochu se obávám o faktografické údaje (ale není důvod to kontrolovat).
Kniha je nastavovaná vším možným, já ocenila průběh cesty Amundsena. Očekávala jsem od ní vědecké bádání, chyba. Autor jen skáče z tématu na téma, celou dobu se tváří, že se na konci dozvíme nějaké převratné zjištění, ale reálně nepřináší nic zásadního. Ani nemůže. Nikdo už asi nezjistí, co se tenkrát v posledních dnech stalo. Konec, ke kterému autor došel, může být pravda, ale taky nemusí. Dokážu si představit 10 jiných scénářů. Jsou to jen dohady. Je pravda, že ve Scottových denících některé věci chybí, je pravda, že Scott asi nebyl nejlepší organizátor a znalec prostředí, pravděpodobně dost věcí podcenil. Ale kdo dnes ví, čím byl limitován, co ho k určitým rozhodnutím vedlo? Zemřelo tam 5 mužů ve strašných podmínkách, včetně Scotta. Jistě se mu neumíralo s lehkým srdcem.
Naprostou většinu textu knihy zabírá popis cesty lodí a příprav na místě. Cesta k pólu sama o sobě je jen na pár desítkách stran. Deník obsahuje velmi mnoho podrobností o počasí a geologických a sněhových podmínkách, což příliš zajímavé není, ale patří to k tomuto druhu literatury. Velmi by mě zajímal pohled R. Amundsena na tento souboj a rovněž zápisky jiných členů výpravy. Takto člověk vychází jen z pohledu samotného kapitána Scotta, který pravděpodobně zaznamenal jen část pravdy. Celkově však doporučuji.
Knihu jsem si vybrala na odreagování a tak to i beru. Humor většinou dobrý, někdy to bylo trochu humpolácké, někdy cynické. Snad to příliš neodpovídá realitě.
Jedenáct příběhů, v nichž jsou hlavní hrdinky ženy. 2 povídky jsou dlouhé, zbytek povídek je vždy na pár stránek. Řekla bych, že kniha nenadchne ani neurazí. Za týden nebudu vědět, že jsem ji četla. Není tam nic, kvůli čemu by stálo za to si ji pamatovat.
Kniha se mi v zásadě líbila, hodně fotek, textu ne příliš mnoho. Měla jsem pocit, že ze začátku ten humor šel až na sílu. Na můj vkus autorku hodně pronásledují zdravotní trable, to mě ke konci už štvalo.
Asi nemůžu úplně hodnotit. Dočetla jsem někam k 70. straně a nemohla se donutit pokračovat. Nebavilo mě to. Možná na to nebyl ten správný okamžik. Autorka se v knize hodně obrací k Sei, to bylo trochu neobvyklé, ale líbilo se mi to. Velice netradiční byly i ty seznamy.
Kniha se na první pohled jeví jako lehká letní romance, ale postupně se z toho stává silnější příběh, jehož konec asi obrečí každý, kdo má neuspořádané vztahy s otcem.
Čekala jsem od toho o dost víc. Pro mě to nic šokujícího nebylo, příběh se mě nedotkl. Jediné plus vidím v tom, že se to četlo velice rychle.
Řekla bych, že textu uškodila délka, chtělo by to trochu zkrátit. V poslední třetině už to ani nebylo strašidelné. Lépe by námět vynikl ve filmu.
Kniha se mi velmi líbila, bylo to velice čtivé a vtipné, autorka působí sympaticky. Kulturní rozdíly jsou vděčné téma. Určitě sáhnu i po její další knize, která má vyjít příští rok.
Jedná se o příběhy několika lidí, navzájem propojených rodinnými nebo milostnými vazbami. Ze začátku dělá problém orientace v osobách a vzájemných vztazích, ale to se časem zlepší. Jak děj postupoval, nemohla jsem knihu odložit, tak jsem byla zvědavá, co z toho vzejde. Konec nečekaný, působivý, ale nemůžu si pomoct, čekala jsem za tím vším ještě něco víc.
Tahle kniha byla velký přehmat. Podle obálky jsem čekala příjemné čtení na podzimní večer, něco ve stylu Julie Caplin, místo toho je kniha spíše depresivní. Autorka nechává hlavní hrdinku větší část knihy pospávat, sebelitovat se, pít a neustále opakovat, jak na nic nemá sílu. Ke konci se to pak zlepšuje. Tři hvězdy hlavně za to, že to přelouskáte za pár hodin.
Pořad jsem propásla, takže když jsem narazila na knihu, byla jsem ráda. Musím však říct, že to byla poměrně nuda. Neseděl mi převod pořadu do knihy, na tom textu je to logicky poznat. A kromě vína se hojně probírá historie, památky, příroda apod. Každý vinař pak své víno vynáší do nebe. Je to takový kolovrátek. Druhý díl už ne.
Ze začátku jsem byla nadšená, autorku jsem neznala a byla jsem velmi příjemně překvapena. V knize je skládán hold Řecku a jeho obyvatelům. Celou knihou se nese linka laskavosti, ale i smutku a nostalgie. Autorka se bohužel dost věnuje různým náboženským svátkům a tradicím, ocenila bych více běžného života. V některých kapitolách přespříliš vyzdvihuje řeckou hrdinnou bojovnost. Ale celkově pěkné čtení, které mohu doporučit.
Mám přečteno už více knih na toto téma, takže mohu srovnávat. Kniha vlastně není špatná, ale k jejímu dočtení jsem se musela nutit. Ani nemůžu říct přesně proč. Možná proto, že mi autor v některých chvílích nesedl. Jinak je to taková klasika o PCT - popis cesty a zamyšlení nad vlastním životem autora.
Kniha zajímavá, místy úsměvná. Je to komiks, takže přečteno během velice krátké doby. Více na tom asi není co hodnotit.
Mně se kniha líbila, autorka mi přišla docela sympatická, její cestování mi bylo blízké, neboť nejsem velký dobrodruh. Četlo se to rychle. Není to žádný průvodce, nečekejte tedy popisy památek apod. Je to více o pocitech a zážitcích v místě. Nicméně přesto tam pár užitečných rad bylo.
Kniha má 300 stran, z toho prvních sto stran se nic neděje. Havárie jako taková je popsána dost zvláštně, člověk pořádně neví, co se teda stalo, proč všechno selhalo. Příběh protínají záznamy z následného vyšetřování. Za mě slabší kniha.
Mě to příliš nebavilo, ke konci se to hrozně táhlo. Kniha je obsáhlá, proto jsem její čtení odkládala na vhodnou chvíli, nějak jsem asi tušila, že to nebude úplně ono. Každopádně před autorem smekám, že něco takového vůbec zvládl.