Delegátka cestovní kanceláře
Ema Paulů
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471487/bmid_delegatka-cestovni-kancelare-wCO-471487.png
3
51
20
Démonizovaná práce, zaměňovaná s pohádkovou dovolenou, sněná, kritizovaná, záviděná i zatracovaná, dozajista málo probádaná. Jsou delegáti, zástupci cestovních kanceláří, skutečně ti, kteří získali práci snů, anebo je to pod pokličkou stále jen lopota a stereotyp, jako jiné profese? Začtěte se do reálné zpovědi dlouholeté delegátky, která více než deset let žije většinu roku v exotických zemích pod záštitou cestovních kanceláří. V knize zcela bez příkras odhaluje, co vše takový životní styl obnáší, co vám dá a vezme.... celý text
Přidat komentář
Po knize jsem sáhla, protože se mi líbila obálka :) a námět na letní čtení. Nejsem delegát, jsem učitelka.
S delegáty létáme na naše každoroční letní dovolené (během roku po vlastní ose) a mnoho otázek mi samozřejmě vyvstávalo jako klasickému klientovi CK, o kterých byla v knize zmínka. Na druhou stranu jsme klienti CK, o kterých si troufám s nadhledem říci, že o nás v knize zmínka nebyla. A mohla bych naopak napsat knihu z druhé strany: ,,O soužití s jinými klienty na dovolené" a vážně se divím, že v delegatuře ještě někdo zůstává. Ne jako ve školství, kde na to prostě už nemáme nervy a než abychom skončili v blázinci, jdeme si odpočinout do jiné profese.
Po přečtení však musím konstatovat, jak jsou si tyto dvě profese podobné, alespoň v mém vnímání a s mými zkušenostmi. Neustále něco zařizovat, organizovat, komunikovat, být někde na čas, dobře vypadat aj. A i když mám perfektně připravené jasné a stručné informace, které rozešlu mailem, dám v papírové podobě a nastíním při osobním setkání, tisíckrát ústně sdělím, triviální otázka, která byla tisíckrát sdělená mě dokáže rozčílit z nuly na ležatou osmičku za jednu mikrosekundu úplně s přehledem několikrát denně.
V klidu si s sníst teplé jídlo, vyspat se (někdy nejen na škole v přírodě), nekvokat, to je ve školství utopie.
Kniha je rozhodně přínosná, místy zábavná, rozhodně nutí k zamyšlení, sebereflektování, je také poučná, zejména v popisových částech o destinacích a v samotném nastínění práce delegáta. Na závěr si z ní nesu, že delegatura, stejně jako jiné profese jsou povoláním snů a zároveň noční můrou v cyklických etudách.
A pokud jsem si kdy myslela, že bych přes léto, kdy nemám prázdniny, ale čerpám řádnou dovolenou zatoužila být delegátkou, tak jen proto, že s těmi delegáty se kterými jsem se kdy potkala, dělali svoji práci tak dobře a výborně, že celé to negativní pozadí, jaké tato práce má, na sobě přes to všechno nedali znát.
O slastech a strastech delegáta. V knize najdete práci delegáta ze všech stran .
Na tuto knihu jsem se hodně těšila, neboť námět mi byl velmi blízký. Sama jsem kdysi místo delegátky zastávala. Bylo to v 90. letech, kdy se teprve po revoluci začalo svobodně cestovat.
V této knížce jsem se dočetla o docela jiné práci, povinnostech a úskalích, této, pro někoho vysněné profesi. Zkušenost, jak ji prožívala Ema Paulů, jí nezávidím. Neměnila bych ani za exotické destinace, do kterých se za dobu své činnosti dostala.
V době, když jsem působila jako delegátka ve Španělsku, měli delegáti v hotelu svůj vlastní pokoj, měli jsme zajištěné celodenní stravování, nic jsme si nemuseli sami platit. Měli jsme čas absolvovat fakultativní výlety, abychom je pak mohli klientům představit a doporučit. Také jsme se měli čas vykoupat v moři, nebo si zaplavat v bazénu. Jistěže, ne všichni klienti byli příjemní. Všude se najde nějaká ovce, která si najde možnost, aby si mohla rýpnout. Ale po dobu působnosti jsem měla spíš zkušenosti pozitivní. Přesto mi ta krátká doba stačila. Dnes už bych do toho znovu nešla, ani kdybych byla o dvacet či třicet let mladší. V práci delegáta se toho hodně změnilo. Stačilo mi přečíst si zážitky a zkušenosti Emy Paulů. Tři hvězdičky.
I když ne jako delegátka, tak v cestovním ruchu pracuji také a tak jsem se na čtení těšila. Nemůžu říct, že bych byla knihou úplně nadšená, ale celkem jsem se bavila.
Vedle klasičtějších destinací jako Itálie nebo Řecko se autorka věnuje i - aspoň pro mě zajímavějším končinám - jako je například exotická Kuba, historie Panamského průplavu nebo poměrům ve Venezuele. Kniha neobsahuje ani tak pikantni historky z navštívených lokalit, spíš mi místy připomínala úvod do kurzu delegatury.
E-KNIHA: Delegátka cestovní kanceláře je knižní počin, u kterého na začátek řeknu, že kdybych se nekousla, asi ho v životě nedočtu. Na autorce je znát, že to není žádná spisovatelka. Začátek je totiž velmi zmatečný a suchopárný. A nejvíce to asi připomíná špatně napsanou učebnici. Rozhodla jsem se to ale vydržet a knihu ze zvědavosti dočíst. Což se vyplatilo, protože postupem času se kvalita i obsah dosti zlepšily. Autorka sice stále občas sklouzává ke zmatečnosti, ale už to není tak často, a text připomínající učebnici nebo výklad je daleko více zajímavý. Pokud vás zajímají spíše historky z této profese, tak knihu raději nedoporučuji. Ale pokud vás zajímá tato práce jako celek a rádi se dozvíte i něco o platebních podmínkách, přidělování destinací, nebo třeba samotných letech a letadlech, tak knihu mohu jen doporučit. Je to spíše informační text pro ty, kteří by se chtěli této profesi věnovat sami. Na druhou stranu zde najdete i spoustu informací o samotných destinacích, což mě na tom bavilo asi nejvíc. Takže třeba o Argentině, Itálii a Kubě... Přestože to je informacemi tedy nabité, víc jak tři hvězdičky nedám. Jednak proto, jak je kniha napsaná, jednak proto, že zůstala málem nedočtená, a v neposlední řadě proto, že ta směsice témat od historických výkladů přes technické povídání až k něco málo historkám z práce je tak široké spektrum, že vás něco z toho pravděpodobně nebude bavit.
Krásně napsaná kniha o "práci snů", hezky popsáno, co která destinace přináší z pohledu delegáta, moc hezky se to četlo a moc hezky se u toho snilo, možná už ne o té práci snů, ale o některých destinacích
Kdo by nezáviděl delegátům většinu měsíců z roku v teplých krajích? Tahle knížka od dlouholeté delegátky vám přiblíží, jak je tohle povolání náročné, co vám dá a co vezme.
Od pohovoru, průvodcování, delegátských platech a benefitech, charterových letech, nemocí i pojištění, přes kolegy, VIP hosty i věčné stěžovatele, až po erotiku, ale hlavně detailní informace z destinací, kde delegátka pobývala.
V cestovní kanceláři jsem několik let pracovala, mám na to ty nejhezčí vzpomínky a právě z nostalgie jsem si chtěla tento čas připomenout. Díky komplexnosti a pečlivému zpracování daného tématu doporučuji každému, kdo se chce s profesí seznámit, tedy zavřít oči hosta na dovolené a otevřít je jako delegát.
Nuda, nuda, šeď. Stále jsem přeskakovala. Těšila jsem se na historky a možná i pikantnosti, namísto toho se mi dostalo 10stránkového povídání o historii Panamského průplavu. Nebavilo.
Nooo jako, ne! Nelíbilo se mně to. Táhlo se to jako sopel. Strašně mě to nudilo. Pak vždy náznak kapitoly, že by to mohlo být fajn a zase ne. Fakt jsem to přelouskala jen proto, že když už jsem si to objednala z daleké knihovny, že musím.
Vše to bylo jakoby nakousnuto, ale nic z toho. Chápu, že asi nemůže nic říct, ale proč celá ta kniha? Nedovedu si představit, že by se hodila i kdybych tu práci chtěla dělat.
Jediné, co se mi opět potvrdilo je, že jsme zlatí, miláčci zákazníci. Nic po nich nechci, vše si zařídím. Zažila jsem i dovolenou s německou CK a opravdu jsem zjistila, že bez delegáta přežijem... A to jsem řešili ztrátu peneženky a návštěvu ambasády, atp. Takže opravdu, jestli jsou zákazníci takoví, tak ať se zamyslí nebo to chce je tolik nerozmazlovat.
To co psala, že vosí malé dárečky a je milá, to přece můžeme dělat každý z nás. Vždy takové věci v kufru vezeme.
Nic moc. Spoustu částí jsem přeskakovala, styl mi nesedl, škoda. Opravdu spíše jako návod pro budoucí delegáty.
Dostala jsem doporučení na tuto knihu, ale moc mě nenadchla. Čekala jsem beletrii, ale spíše je to takový úvod pro uchazeče na pozici delegáta. Také neustálé odkazování na to, že více se můžete dozvědět na kurzu pro delegáty, který pořádá autorka a hlášky, že dále se tomu budeme věnovat později atd. mě sváděla k tomu, že čtu učebnici. Některá témata jsou trochu probraná povrchně a trochu se přeskakuje. Sice to bylo velice zajímavé, ale moc jsem to nepochopila, proč autorka se rozepisuje obšírně o historii Panamského průplavu. Občasná historka s klienty ok .
Asi mi autorka nesedla.
Na knížku jsem se těšila, bohužel nic moc, takové neosobní. Suchopárné, moc mi to nebavilo, protože všechno je tak letem světem načrtnuté a některé kapitolky až skoro zbytečné a o ničem, nesdělují nic zajímavého (viz úsek s VIP osobnostmi - některé známé osobnosti jezdí do zahraničí, někteří se chovají OK, jiné mají četné požadavky, ani jména těch ze dvou různých táborů neuvedena. Jo a někteří chtějí jet zadarmo a nabízí že udělají cestovce reklamu. To je vše, co jsem se o slavných dozvěděla, nic konkrétního ani nového, snad i sloupeček v novinách by přinesl víc informací, které jsem netušila.
Když jsem se do knihy pouštěla, domnívala jsem se, že se jedná o beletristicky zpracovanou vzpomínkovou knihu, která přinese některé zajímavé příhody. Ne, jedná se o suchopárnější literaturu faktu, někdy zpestřená drobnou perličkou. Přiznám se, nečetla jsem poctivě, nudilo mi to, přeskakovala jsem.
Nuda. Skončila jsem v půlce. Měla jsem pocit, že čtu spíše učebnici než beletrii.
Pěkně popsané, jak začít, jak fungují destinace jejich přidělování, platové ohodnocení delegátů, pikošky, faux-pas a hlavně jak obor funguje.
Kniha byla pro mě zklamáním, čekala jsem že autorka bude popisovat svoji životní cestu, jak se k práci dostala, co pro to musela udělat, její začátky. Jak vlastně začala její vášeň cestovat...
Kniha je zajímavá hlavně tím, že autorka na rovinu a bez obalu píše o tom, co zažila jako delegátka. Některé situace jsou hodně vtipné a člověka z pohledu klienta ani nenapadne, s čím vším se musí delegát potýkat.. Klient s pivem, bušící na dveře delegátky v noci, aby se zeptal, v kolik s ráno odjíždí na výlet, bylo silné kafe.. Jen mě trochu rušily od děje a geografie dlouhé historické popisy zemí, proto ubírám jednu hvězdičku. Pro některé čtenáře, zajímající se o historii, to může být ale naopak plus.
Moc zajímavé čtení a musím přiznat, že jsem se v mnoha kapitolách jako klient CK poznávala. Kniha se čte jedním dechem a dost zajímavých informaci o práci delegátky jsem se dozvěděla.
Dlouho jsem něco takového hledala .. chtěla bych tuto práci dělat..konečně na trhu kniha, která práci delegátů detailně popisuje, hlavně jak začít. Jsou v ní rady, které jsem nikde na internetu nenašla. Přečteno za dva večery. Líbilo se mi, že je vylíčeno pozitivní i negativní, některá úskalí by mě fakt nenapadla. Jsou popsány platové podmínky, vypráví interní věci, které se těžko hledají, zážitky s pasažéry..nasmála jsem se u toho. Jak funguje cestovka zevnitř, jak se tam delegátům žije a zároveň je to vtipně odlehčenou formou napsané, že se i zasmějete. Někdy až do detailu popsané zahraniční místa, zajímavé. Nadchl mě její blog delegat-rep na facebooku, kde píše další články k tématu. Teď to hltám a snad zvládnu začít už toto léto.
Delegátka cestovní kancelářeKniha Delegátka cestovní kanceláře je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 68x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 29x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 2x |
Mně se kniha líbila, hezky popisovala různé aspekty práce delegátky.