knihovnička007 komentáře u knih

"Vždycky se řiď srdcem, je moudřejší než rozum. Když budeš mít čisté srdce a naučíš se je vnímat, věř, že najdeš ten nejlepší životní kompas. Ze všeho nejdůležitější je láska. K životu, k lidem, ke světu, přírodě, k blízkému člověku i k sobě samotné. KDYŽ JE LÁSKA, JE VŠECHNO."

"Dostavil se spánek lehký jako mušelínová záclona. Zdály se jí sny o lidech, kteří již zemřeli. Viděla svou babičku, šla loukou s hráběmi a kolem voněla pokosená tráva, někdo v dálce zpíval. Ona sama, tak pětiletá, pobíhala kolem a trhala kytičku. Ukázala ji babičce a ji za ni vzala."

Nádherná kniha o pravé lásce a o tom, co je opravdu důležité pro život. Krásné pouto Evy a Magdy. Konec knihy byl jasný a daný, ale i tak... kniha se mi moc líbila. Ze života, pravdivá...

4 16.09.2020

Příjemná odpočinková kniha na lenivé letní dny.
Tess a Gus to neměli v životě jednoduché, museli se vyrovnat se smrtí blízkého člena rodiny v 18letech. Tess se místo života na vysoké a vysněného studia musí starat o sestru, která není úplně "v pořádku". Během pár dní se jí změnil celý svět.
Oba trpěli tak velkou nesmělostí, že jsem měla strašnou chuť s nimi zatřást, aby se probrali a dupli si...
Samozřejmě bylo jasné, jak příběh skončí, ale mi se moc líbil. Na druhou stranu mi příběh přišel občas trošku rozvláčný (přes 400 stran) a stačilo trošku méně, ale zrovna Gus se v tom všem asi potřeboval dost vyráchat...
Na mne moc líčení o jídle (čtení v noci vyvolává strašnou chuť na něco dobrého).
Romantickým duším určitě doporučuji k přečtení.

4 13.09.2020

Konečně dočtena kniha Prchavý čas světla.

Knihu jsem četla na mé poměry strašně dlouho-a to celých 8dní. Má necelých 400 stran, ale prostě jsem se přes ní nemohla prokousat. Lee i Man mi přišli strašně dětinští, sobečtí, zahledění do sebe a svých úspěchů. Bavil mne začátek a konec knihy, ale ten prostředek se pořád plácala a už to bylo docela únavné.
Vztah - nevztah Lee a Mana mi pěkně pil krev....

Ano, Paříž 20. a 30. let taková byla, ale za celou dobu jsem si k Lee a Manovi nedokázala najít cestu.
A klobouk dolů, co Lee dokázala těsně po válce a že se rozhodla všechno zdokumentovat. Jen ty dopady pak... :(

Ani jednoho z nich jsem dosud neznala, zjišťovala jsem si další informace, takže jsem trošku v obraze, ale... V každém případě jsem ráda, že máme dnes takové možnosti fotografování a nemusím prostát několik hodin v temné komoře :)

Ale jako historický román určitě doporučuji přečíst. Občas lidé v knihách dělají věci, které ostatní nechápu a já to tak beru.

Jsem ráda, že jsem se mohla alespoň takto projít po Paříži a být ve společnosti umělců, děkuji.
"Lee ze všeho nejvíc touží po chvilce rozhodnosti, po jasném prozření. Chce tvořit okamžiky a zachytit je na film. Zachytit živoucí zážitek, pocit toho, že někdo nebo něco žije."

2 07.09.2020

Na knihu Kdo věří na zázraky jsem se hodně těšila, již mám za sebou autorčinu první knihu Violka a musím říct, že tato se mi líbila snad ještě víc. Mám moc ráda příběhy z obyčejného života.
S Gábinou se poprvé setkáváme jako se studentkou, která se těší, až se stane učitelkou na prvním stupni. Zpočátku mne strašně štvala tou svou dokonalostí, není divu, že byla Romana rebelka.
V průběhu let toho Gábina i její nejbližší zažijí opravdu hodně-vše, co patří k životu. Velké životní rozlety i velké pády, malé i velké radosti, naděje i zklamání... Gábina se mění v manželku, matku, učitelku, ale i...
Kniha mne stále nutila číst stále dál a dál, abych zjistila, jak to bude s ní a jejími blízkými dál. V jednu chvíli jsem měla opravdu strašný vztek na to naše školství a na neempatii některých lidí.
Více prozrazovat nebudu, určitě doporučuji knihu k přečtení :)

4 30.08.2020

Tak nějak nevím... pořád přemýšlím, co o knize vlastně napsat...
Historické knihy miluju a zde je navíc Černá smrt, takže dvě má oblíbená témata. Na začátku jsem byla nadšená, vydrželo mi to asi do třetiny knihy, ale pak... Kniha nějak začala ztrácet dech a tempo. Přestávalo mne bavit číst, kdo kam co položil atd. Takové nezáživné čtení.
Eleanor absolutní zlo, lady Anne absolutní dobro... člověk buď černý nebo bílý. Chtěla jsem přečíst víc informací o životě v této době s morem za zády. Zhruba ve 2/3 knihy mne čtení přestalo bavit úplně a musela jsem se do čtení nutit :( Mám z knihovny půjčený i druhý díl, ale nevím, zda ho začnu číst :(

1 26.08.2020

Do půlky (kromě začátku) kniha celkem "o ničem", pařby v NY mne moc neberou.
Za půlkou už mne příběh začal bavit a konec...
Autorka (nebo Darina) mi k srdci nepřirostla, příběh si tak nějak plynul sám od sebe. Život v Americe mne neláká a po téhle knize tedy už určitě ne, ta jejich mentalita je prostě někde úplně jinde, bohužel...
Stačí číst a nepřemýšlet, taková příjemná jednohubka na jeden víkend...

1 21.08.2020

Chudá a mladinká Jane Burdenová jde se svou sestrou Bessie na Londýnskou scénu Drury Lane. Netuší, jak se jí i sestře změní život...
Obě sestry živoří ve velmi chudých podmínkách, Jane je rozhodnutá se z tohoto prostředí vymanit a umíní si, že bude chodit v hedvábí a udělá pro to vše...

Téma mi bylo naprosto neznámé, ale knihy této autorky mám ráda a tato se mi velmi dobře četla. Sice jsem čekala nějakou akci a příběh si plynul poklidně, ale já si čtení užívala. Moc se mi líbil doslov autorky, která některé věci uvedla na pravou míru, ale v podstatě se jedná o pravdivý příběh, o to je to smutnější.
Moc hezké čtení.

1 19.08.2020

Život je boj, věčné hledání trochy osobního štěstí. Boj, který stojí spousty sil. Nikdy nevíš, co tě čeká...

Čtyři příběhy o hledání a nalézání lásky a štěstí. Mám ráda historii, takže se mi nejvíce líbil první a třetí příběh. Příběh římské otrokyně, která se vzepře osudu a uteče na území Keltů a žije nový život. Nebo příběh arcivévodkyně Kunhuty, která nechce žít nalinkovaný život, ale chce se na něm podílet...
Ve všech příbězích jako v pohádce vyhrává láska a štěstí, kéž by to tak bylo i v životě...
Místy mi to připadalo jako hodně červená knihovna se spoustou sexu, který mi zde úplně neseděl. Přišel mi zbytečný, ale proti gustu...
Kniha má na můj vkus docela dost stránek, občas se toho moc nedělo. Navíc druhý a čtvrtý příběh byl hlavně o "jak chudá děvečka ke štěstí a sexu přišla".

Ve třetím příběhu chtěli "dobít hrad", což bylo docela úsměvné, nebo k pláči? :(

Také mne zaujala věta: Po nádvoří se zazněl šum. Bylo jich víc, ale bohužel jsem si ostatní zapomněla poznamenat.
Nebo slovní spojení "zmodřelé rty". Co to je? Nebo "koptící hranice". Myslím, že čtu dost, ale toto jsem ještě nikde neviděla napsáno.

Pokud od knihy nic neočekáváte a máte rádi (asi spíš rády) červenou knihovnu, určitě se vám kniha bude líbit. Na mne všechny příběhy byly až moc přeslazené, přesexované a moc kladné :D

1 17.08.2020

Příjemná čtecí oddechovka.
Příběhy třech žen, třech generací, jedné rodiny...
Fanny dospívá na začátku 20.století, prožívá 1.světovou válku a touží se stát módní návrhářkou.
Elisabetha dospívá v 30.letech před začátkem 2.světové války a my s ní prožíváme první roky po válce.
Rieke je "válečné dítě", v 70.letech má manžela, dceru a je postavena před zdánlivě neřešitelný problém...
Tři ženy v různých časech, s různými sny... Nezáleží na čase, na politice, vždy se musí rozhodovat, bojovat, občas i přizpůsobit se dané situaci a pohřbít své sny...
Moc se mi líbilo, jak autorka popisovala postupný nenápadný nástup nacistů k moci a pak i první roky po válce. Šití šatů z jutového pytle, starého deštníku, oběd z kopřiv. A také jak válka zasáhla do životů obyčejných Němců i bývalých vojáků.
A Lizbeth... ve svých letech musela rychle dospět, moc rychle byla nucena postarat se sama o sebe a to ještě během války...
Čekala jsem i nějakou akci, ta se bohužel nekonala, příběh si plynul a já ráda četla, ale... něco mi tam chybělo, škoda. Ale četla se moc pěkně :)

2 12.08.2020

Doporučuji knihu k přečtení všem, kteří mají Ostravu rádi. Určitě je fajn podívat se, jak vypadala známá i neznámá místa před sto lety.

1 06.08.2020

Když kniha vyšla, všude jsem ji potkávala. Několikrát v různých knihkupectví, na internetu, někdo o ní psal... A pak jsem ji viděla jako voňavou novinku na pultě v knihovně a hned šla se mnou domů. Poměrně dlouho čekala na přečtení, ale konečně jsme se obě dočkaly :)
Nejsem Stephen Hawking ani Sheldon z Teorie velkého třesku, takže asi nikdy nepochopím cestování časem a červí díry, ale... kniha byla úžasná.

Láska, zklamání, smutek, nadšení, čekání, naděje... úžasné čtení. Autorka toho na záda Lux naložila tolik a ona se ze všech sil snaží bojovat... Matka samoživitelka v 70.letech a navíc její dítě není úplně bílé... Její syn Benno odjíždí poprvé na prázdniny k prarodičům a ona je ráda, že si může na chvíli od všeho odpočinout a se stanem odjíždí do přírody. Kromě odpočinku však nalezne lidi a zvláštní místo, které ji přiroste k srdci. Po počátečním šoku zjišťuje, že našla své to své místo, kde je jí nejlépe a může být sama sebou. Musí se však vrátit do San Francisca a k Bennovi. Do Měsíčního údolí se pak vrací pravidelně, později i se svým synem. V San Franciscu sice žije, ale srdcem je v Měsíčním údolí. Vzdálené jen pár kilometrů od města, ale hlavně 80let...

Kniha byla úžasná, hned mne vtáhla do děje a už nepustila. Posledních 200 stran jsem přečetla najednou a musela jsem vědět, jak kniha skončí. I přes tu obrovskou hromadu problémů, které Lux měla, jsem ji hrozně záviděla, že měla místo, kam mohla "utíkat".
Moc hezké čtení. Také se mi velmi líbil popis tehdejší společnosti v USA. Tatínkem Benna byl černoch a to někteří lidé nedokázali Lux odpustit, včetně jejich rodičů :( I proto se cítila Lux v Greengage tak dobře. Žádné předsudky...

4 06.08.2020

Když kniha vycházela, říkala jsem si, že si ji musím koupit. Nakonec jsem si ji půjčila z knihovny a myslím, že jsem udělala dobře...
První půlku knihy jsem si říkala, když už to konečně začne... Dozvěděla jsme se spoustu nepodstatných věcí o oblečení Evy, o práci její sestry atd., ale o samotném procesu skoro nic. V druhé půlce už se to trošku rozjelo, ale stále mi chyběly nějaké bližší informace o procesu, ale ty jsem nenašla... Kniha mi přišla neosobní a strohá, bez jakýchkoliv emocí. Nedokázala mne udržet.
Na druhou stranu se mi líbilo, jak autorka popsala myšlení Němců po válce... Prostě válka skončila, musíme jít dál a už o tom nebudeme mluvit. Ale na Židy a cizince se dívali stále stejně. V tom se od války za těch 20let vůbec nic nezměnilo. Ta nenávist vůči ostatním a nadřazenost Němců zůstala...

Eva své vzpomínky zasunula velmi hluboko, ale díky procesu vycházejí najevo. A díky němu najde i kostlivce ve skříni své rodiny.

Linku s Jurgenem nebo Annegret jsem nepochopila. Ta mi tam vůbec neseděla a nepochopila jsem smysl této postavy.
O KT jsem toho již přečetla hodně, tohle byl pohled po dvaceti letech od konce války. Čekala jsem více informací, tohle jen tak klouzalo po povrchu a moc jsem se nedozvěděla, je to škoda, dalo by se z toho vytěžit mnohem více. Německý název knihy je jiný, tohle byl dle mého jen marketingový tah, aby si knihu koupilo více lidí. Škoda.

1 03.08.2020

Knihu jsem si vybrala jako výplň mezi "krvavé" knihy. Je to moje druhá kniha od autorky (upřímně-první jsem četla před cca rokem a půl a nebýt Databáze, vůbec bych si na ni nevzpomněla).
Pokud od knihy čekáte jen odpočinek a milujete Řecko, nejlépe jste na dovolené, určitě knihu doporučuji k přečtení. Již od prvních stránek je jasné, jak to dopadne...
Zpočátku mi Tess lezla na nervy (to štítění se zvířat a přírody bylo příšerné), Andresiho matku jsem měla chuť uškrtit, protože tak příšernou matku bych nechtěla ani náhodou...
Ale jako v pohádce-vše se prosvětlilo, vyřešilo a byla velká slavná svatba...
Na odpočinek dobré, ale stačí číst a nepřemýšlet.
V každém případě nejraději bych sbalila tašku a okamžitě odletěla na Korfu...

2 30.07.2020

Do malin jsem se zamilovala, když jsem je na nějaké akci viděla pracovat.
Zamilovala jsem se do toho jejich nadšení pro práci a výsledky... ❤
Klobouk dolů před paní Hanou i Camou, co všechno spolu dokázaly.
A je mi zle z toho, co lidi dokáží dělat nejen sami sobě, ale hlavně nevinným zvířatům. Které hovado dokáže uřezat slonovi chobot, kly a ještě ho ubít k smrti?!
Ve dvou dnech druhá "malá" kniha, která mne dostala...
Toto je kniha pro milovníky zvířat a pejsků, má reportážně informativní charakter. Hlavně zpočátku mi přišlo, že čtu slohovou práci ze základní školy.
Kniha je doprovázena spoustu krásných i smutných fotek...

1 27.07.2020

Dočetla jsem se slzami v očích. Kolik toho musel Gump prožít, bylo mi z toho tak strašně smutno. Tak malý a tolik toho za sebou...
Je mi špatně z toho, co někteří lidi dokážou udělat zvířatům. A proto je mi se zvířátky lépe než s lidmi.
U knih nebrečím (zatím se to knize povedlo jen jednou - Psí poslání), ale teď jsem přes slzy málem nedočetla...
Přehlížím ten šílený slang, který při čtení nesnáším a hrozně nerada ho čtu.

"Jsme tady na ochranu lidí. Chráníme vaše srdce, ukazujeme vám, jak láska je jediný bohatství, který se tady na tom světě nedá ukradnout. Ukazujeme, co jediný má tady na tom světě smysl."

8 26.07.2020

Terhovenovic ženy jsou jako oleandr. Když milují, tak v sobě mají štěstí i bolest zároveň...

Příběh Sofie a její rodiny před a během války v Hamburgu. A také příběh Jule v současnosti ve stejném městě.

Sofie je dědička kávového barona. Vyrůstá v obrovském domě, ale vše se změní, když se zamiluje...
Jule se vůbec nic nedaří, provází ji smůla a hledá sama sebe.

Jak spolu tyto dva příběhy souvisejí, když je dělí propast sedmdesáti let? Za mne skvělá kniha, zase trošku jiný pohled na válku-tentokrát z pohledu obyčejných Němců, kteří válku nechtěli... Kniha se mi hodně líbila a konec mne rozsekal...

6 25.07.2020

Malá velká kniha pro zamyšlení.
Každý ví, že nacisté byli ztělesněné zlo, ale proč se to neví i o ostatních? Když jsem četla knihu V šedých tónem a další knihy autorky, říkala jsem si totéž.
Proč se o tomto neví? Proč se to po revoluci zametlo pod koberec? Jak může jeden člověk tak ubližovat druhému? Člověk, který má rodinu a chová se jako milující člověk málem zabije sotva dospělého kluka?

"Co je toto za svět? Vždyť oni se chovají jako nacisti. Ne jako nacisti-jako dobytek. Jako prasata. Ani ti Němci se za války nechovali takhle. Ne ke svým vlastním lidem. Kde to žijeme?! Řekni, co je tohle za lidi? Copak se můžou doma podívat do očí rodičům nebo svým dětem?"

Ještě ten den večer jsme odevzdali nové uniformy a vzali si své staré špinavé. Dávky jídla jsou poloviční proti těm, co běžně dostáváme. A už ty jsou poloviční proti tomu, co stanoví i bolševický zákon. Dva brambory na vězně a bez omastku, příděl chleba je snížen z třiceti deka na osmnáct. Všechno je v pořádku a máme se tu dobře, herr Gruppenfuhrer" Návštěva Červeného kříže v terezínském ghettu, 1944 - píše se rok 1978 a nic se nezměnilo...

Vzdělání je základ...
Všichni velitelé, to jsou vyučení dělníci a bachaři jsou lopaty často i bez základního vzdělání. Malí lidé s velkým komplexem, který dala strana do rukou moc nad životy jiných...

Doporučuji všem přečíst... a z Preciosy už si asi nikdy nic nekoupím... Tuhle knihu budu mít v myšlenkách ještě hodně dlouho... Bylo mi hrozně líto Míly, jak se mu totálně změnil život kvůli jedné klukovině. Tolik ztraceného času kvůli jednomu debilovi... Chce se mi brečet...

15 19.07.2020

U této autorky je to sázka na jistotu. Očekávám příjemné odpočinkové čtení z obyčejného světa a to jsem dostala.
Jako je proměnlivé dubnové počasí, je proměnlivý i život-chvilku jsi nahoře, chvilku dole. A to je motto této knihy.
Ela je jedináček, miluje své rodiče a přeje si sourozence. Dita má spoustu sourozenců a jediné, co si přeje, je klid. Jsou to kamarádky na celý život. Ale ten se s nimi nemazlí. O spoustu let později je vše úplně jinak. Ela žije s přítelem a jeho dvěma dětmi, Dita má skvělou práci, s rodinou se nestýká a o dětech nechce ani slyšet...
Kniha se čte opravdu skvěle, moc se mi líbila. Prožívala jsem osudy Ely, Dity a jejich sourozenců, Tomyho, Patrície a dalších. Autorka to vše úplně skvěle rozehrála a o zvraty není nouze.
Opět super!

3 18.07.2020

Právě dočteno, budu vstřebávat...
Nádherné! Pan Vondruška dokázal krásně vtáhnout do děje-a to až tak, že se divím, že nejsem v Chřibské, v Děčíně nebo ve Vídni. Opět smutné osudy rodiny Heřmanů, tenkrát od roku 1715 do roku 1725, kronikou nás provede syn Anny a Ignáce Johann. Osud si z rodinou opravdu pohrává, nemají to jednoduché...
Kniha skvělá a už se těším na pokračování!

4 15.07.2020

Kniha má jen něco málo přes 300 stran, ale určitě to není jednohubka.
Bohužel mne ve čtení dost brzdily chyby a mrzí mne, že zrovna u tohoto žánru jich bylo tolik. Např. Varšava byla dobita, ve větě chyběla slova nebo byl přeházený slovosled.
Příběh skvělý. Autor toho Elize na záda hodil tolik, že by to stačilo na několik životů. Moc sympatická mi nebyla, do všeho šla "přes mrtvoly", ohlížela se jen na sebe, ale to ji naučil tvrdý život. A když už se zdá, že najde štěstí, vše se změní a ona se ocitne ve vlaku do Osvětimi...
Jak by se kdo rozhodl? Život plný ponižování, vší, hladu a všudypřítomné smrti nebo pohodlnější život bez bití, s postelí a plným talířem za to, že bude dělat prostitutku?
Líbila se mi poslední třetina, myšlenky Elizy, ten proces změn...
Druhá část příběhu s Annou už byla horší, přišel mi celkem zbytečný, ale na druhou stranu se mi líbilo myšlení matky, která zjistí, co je její syn zač...

7 01.07.2020