KnihomolkaEva komentáře u knih
Tato kniha byla skvěle napsaná a vzbudila ve mně mnoho emocí. I když jsem samozřejmě věděla, jak to dopadne, stejně jsem se nemohla odtrhnout.
Kniha mě zklamala. Od hororu bych očekávala, že se budu bát, což se tady vůbec nestalo. A spoustu věcí se tam opakovalo pořád dokola.
Chvílemi jsem se smála neologismům hlavní postavy, chvílemi jsem se dojímala. Krásná kniha.
Ano, je to slabší než obvykle, zdá se mi, že více pesimistické, ale pořád velmi dobré.
Knížky Radky Třeštíkové mě nikdy nelákaly, ani nevím proč, k této jsem se dostala jen proto, že je teď ke stažení zdarma. Čtení mě kupodivu bavilo, knížka byla velmi čtivá, i když někdy mi přišla trochu zdlouhavá. Ráda čtu knihy o psychicky nemocných lidech. Některým situacím jsem se opravdu zasmála a závěr byl skvělý. Možná si přečtu ještě nějakou další knihu od autorky.
Chování německého důstojníka se mi zdálo velmi nevěrohodné a rušilo mě v četbě natolik, že knihu odkládám nedočtenou.
Ze začátku mi kniha přišla jen jako takové průměrné čtení pro ženy. Hodně mě začala bavit, až když se na scénu dostala Emička, ačkoliv nechápu, že na to, že má autismus, nepřišli dřív, mně to bylo jasné hned a to jsem ani nečetla anotaci.
Provařená a Myší díra se mi líbily víc, ale i tady je to hlavně díky Emičce na 4*.
Knihy o autismu čtu ráda a tahle mě dojala až k slzám. Krásný příběh.
Jako téměř všechny knížky od Joy Fieldingové, i tato byla velmi čtivá. Jak už tady ale uváděli ostatní, je velmi nepravděpodobné, že by média měla o ten případ takový zájem i po tolika letech. Setkání ztracené dcery a její matky by podle mě ve skutečnosti taky probíhalo jinak.
Knížka se mi líbila, bavily mě i ty pasáže, co se netýkaly přímo války, což se mi většinou u podobných knih nestává, ale ráda bych si přečetla víc o té době, co strávila v koncentračních táborech, i když chápu, že asi nebylo lehké o tom psát.
Na knize se mi nejvíc líbily popisy různých šarvátek mezi členy rodiny, to jsem se často smála nahlas, ale i vykreslení přírody na ostrově se četlo hezky.
Zajímavá kniha, dobře se četla, i když souhlasím s bagel, že na tom humoru mohl autor ubrat.
Kniha mě moc bavila, hlavně tematika přežití ve volné přírodě a rozhovory dvou hlavních záporáků.
Kniha se hezky čte, ale to, jak mluvil malý Jean, mi vzhledem k jeho věku připadalo nepřirozené.
Kniha je takový milý dívčí román, nic převratného. Kvalit díla "Než jsem tě poznala" zcela určitě nedosahuje. Ani o tom autismu, což je moje oblíbené téma, tam toho moc nebylo.
Nějak výrazněji mě zaujala jen zápletka s fotkou Lily, jinak se mi první díl líbil mnohem víc.
Fajn oddechovka. Sice jsem očekávala, že v knize budou i nějaké příhody z vyučovacích hodin, ale téma věkového rozdílu mezi partnery mě bavilo.
Téma je zajímavé, ale styl psaní mi vůbec nesedl. Odkládám nedočtené.
Autorku sleduju na facebooku, takže jsem se trochu obávala, aby kniha nebyla jen opakováním jejích příspěvků. Ale není to tak, dozvěděla jsem se dost nových věcí, kniha se skvěle četla, několikrát jsem se fakt zasmála a grafická stránka knihy se mi taky moc líbila.
Na knihu jsem narazila náhodně v knihovně a kdybych si přečetla text na zadní straně obálky, asi bych si knihu nepůjčila. Píše se tam totiž mimo jiné "Uvítají ho mimo jiné příznivci titulů Zlodějka knih, Chlapec v pruhovaném pyžamu, Jsou světla, která nevidíme a Tatér z Osvětimi."
Zlodějka knih mě nezaujala a nedočetla jsem ji, u Chlapce v pruhovaném pyžamu se mi sice líbí myšlenka, ale je naprosto nereálný a Tatér z Osvětimi podle toho, co jsem o něm slyšela, taky.
No, tato kniha byla taky trochu moc romantická a nereálná, některé dopisy byly strašně kýčovité, ale za čtivost ty tři hvězdy dám.