Knihomlok2015 komentáře u knih
Bohužel, na tuhle knihu jsem asi příliš průměrně inteligentní čtenář.
Dvě hvězdy jen a pouze protože Sanderson. A to nemluvím o tom, že je plná chybějících písmenek, čárek a dokonce i jedné přejmenované postavy (Ron opravdu není Rom a to nejmíň dvakrát). Takže bohužel zklamání.
Nezlobte se, ale na mimořádně pohlcující erotický thriller mi tam toho sexu teda připadalo hodně málo a pokud bych si opravdu chtěla počíst o nějakém tom nechutném erotickém mučení a lámání lidské psychiky nejspíš bych si s radostí přečetla nějakou severskou detektivku. Prostě jsem čekala něco jiného a i když dobrý konec vlastně potěšil, nedokázal chuť z téhle knihy spravit.
Vydání z roku 2020 má neskutečně úžasné ilustrace a velmi dobrý epilog (ten mají asi všechna vydání), ale to je zatím tak všechno, co o téhle knize můžu říct.
Zlomila mi srdce, né jednou, ale dvakrát. A vlastně k tomu úplně stačilo jenom to, že začala a skončila fotkou tří usmívajících se lidí.
Naprosté překvapení v tom nejdokonalejším hávů, které však úplně zbytečně k zemi sráží ta nic neříkající (oku nelahodící) obálka.
Už třetí díl stále o tom samém, pomale, ale jistě se začínám nudit a jdu si pustit nějaký seriál.
Díky téhle knize nad Odeonkami nelámu hůl a mám chuť si nějakou zase koupit. A to jen kvůli tomu, abych znovu zažila TEN pocit přesně jako u téhle knihy.
Konečně dystopie podle mého gusta, a to ani nemám ráda pálivé.
Dobře, kdyby ta knížka byla o pár (desítek) stránek kratší asi bych dala i tu čtvrtou hvězdičku.
A kdyby byla celá psaná jen z Eddieho pohledu nejspíš bych se nerozpakovala nad tím dát k tomu ještě i tu pátou.
Ale tahle …….
Polovinu téhle knihy jsem přemýšlela, že jsem asi o několik dní dříve svým tříhvězdičkovým hodnocením dost ublížila knize Poslední žid. A to myslím o téhle knize říká hodně, a kdyby to náhodou přeci jen někdo nepochopil, tak jen dodávám, že i ty dvě hvězdičky mi v několika chvílích přišli až moc.
Věřte mi, ráda bych dala víc hvězdiček - některé postavy se zprvu zdály opravdu jako hodné vřelého čtenářského vztahu, ale tak nějak neměly šanci otevřít mi duši ani srdce. A hlavní hrdinka mě svým chováním naprosto neodpovídajícímu jejímu věku neuvěřitelně iritovala.
Rozhodně mi víc sedla ta půlka knihy, kdy vypráví Darwin sám a to andělské zjevení mě dost nepříjemně překvapilo (já nevím i když tam ten nadpřirozenej prvek byl celou dobu, tohle jako by té knize vzalo vítr z plachet), ale i tak jsem se u tohohle příběhu bavila a dokonce i dost věcí dozvěděla. (jako fakt až tak pozdě?) A jestli ten humor s Newtonem a spol. byl opravdu jen prvoplánovou vějičkou, tak jsem na to skočila a párkrát se spokojeně zasmála. Jo a jako nadšená houbařka vím jistě, že si na tuhle knihu vzpomenu, kdykoliv podříznu dalšímu hříbkovi nohu - aneb jak změnit romantiku v orgie, což :-)
Zatím nejlepší díl s Waxem a spol. A to co dokázal Sanderson se Steris, to je fakt bravurní práce - ještě nikdy se mi tak nesympatická postava tak dokonale neproměnila před očima v člověka, kterýho jen za to, jaký je, prostě musíte milovat. (začínám Sandersona podezřívat, že k učetním apod. má tenhle chlapík asi hodně, ale opravdu hodně vřelý vztah)
A to jak jim zničit společnou svatbu, to už byla jen třešnička na dortu:-)
Takhle kniha je alespoň pro mě důkazem toho, že existují lidé, kteří píši knihy, a pak spisovatelé.
Tak jo.
Jak jsem si pamatovala z té první trilogie vlastně skoro všechno, tak u těchhle knih mám pocit, jako bych je viděla poprvé v životě – a musím své paměti poděkovat za tu její děravost, protože číst to znovu, a kromě té prokleté věty na konci toho sedmého dílu (jak já ji nesnáším), jen velmi, opravdu velmi mlhavě vědět, co mě čeká, je prostě skvělé a já se znovu zamilovávám jako poblázněná puberťačka, když dostane první pusu.
A ty kapitoly zrovna v téhle části jsou prostě neskutečné. Nemluvím jen o tom, že jsem si bláhově myslela, že Živé lodě si přeci číst nepotřebuju, když chci pokračovat s Kronikami deštné divočiny. A ono ejhle stačilo pár stran o nějaké Jek a všechno je najednou v troskách a já už splétám plány, jak to stihnout přečíst ještě do Vánoc, protože by mě ta zvědavost, ke komu všemu ta jména patří, nejspíš zabila. (opět jen mlha) A když se tam najednou objevil Burrich, tak to bylo, jako když se po dešti otevře nebe a zasvítí slunce a já brečela společně s Fitzem schovaná za zdí z papírů a písmenek a představovala si stejně jako on všechny možné scénáře, které nakonec nenastaly.
Takže jistě pochopíte, proč se mi pět hvězdiček zdá málo a proč jich zároveň tak málo dát prostě musím. Protože jestli je něco, co považuji za prvořadou povinnost každé knihy, tak je to právě to, že vás dostrká k tomu číst další její kolegyně, aniž by vám při tom držela na krku naostřené pero, a ještě vás přesvědčila, že to všechno bláznovství je vlastně váš vlastní nápad.
Vlastně ani nevím, jak tohle napsat, ale mám z tohohle dílka velmi rozporuplné pocity. Není to typický Abercrombie - to by mi zas tak nevadilo, zatímco První zákon byl skvělý, ty další knihy už mě až tak nebavily. A oproti jiným dílkům v téhle kategorii pro dospívající je to pořád ještě velmi, velmi podařené, ale ….
Ale i přesto, že se to četlo velmi lehce přeci jen mě to trochu zklamalo - spíš však pro to, kdo to napsal, než pro příběh samotný (a pak že nemám předsudky:-( - nejvíc mě ale naštvalo to, že kdo je Nikdo jsem věděla prakticky od chvíle, kdy na něj měkosrdcatá kapitánka Šadikširram poprvé upozornila. (nejsem totiž zvyklá, že na něco takovýho přijdu tak brzy) Prostě to Abercrombie má alespoň u mě nastavené mnohem výš a já doufám, že to dožene v dalších dílech.
Začíná mi docházet, že jako nájemný vrah a králův muž stojí Fitz za starou belu, ale jako člověka toho kluka prostě nemůžu nezbožňovat.
PS: A to, že vím, proč když myslí na Moly vidí Burriche, to je prostě .....:-)
Páni, mě samotnou překvapuje, jak rychle to zvládám louskat a jak najednou nacházím časové okénka vhodná ke čtení, v místech, kde jsem to vůbec, ale vůbec nečekala. (konečně přicházím tomu čtení v mobilu na chuť)
Ale ono se od toho doopravdy nedá vůbec odtrhnout.