Klamm
komentáře u knih
Držte si své děti
Gordon Neufeld
Myšlenku knihy parafrázuji tak, jak jsem ji pochopil:
Každá rodina má svoje myšlenkové vzorce, hodnoty, tradice a zvyky. Pokud se děti začnou stýkat se svými vrstevníky z jiných rodin, nastává konflikt a dilema ke kterým hodnotám se přiklonit. Což vede k vyhroceným situacím u rodinného krbu. Poselstvím knihy není naprostá izolovanost ve stylu vlčích dětí, ale hledání kompromisů s apelem na co nejdelší distanc od sabotérských vrstevníků. Alespoň do doby, než si potomci začnou upevňovat své místo sami v sobě a následně i ve společnosti.
Hlavní myšlenkou mi kniha pomohla a více už od ní vědět nepotřebuji.
Pokud chcete tuto teorii rozpitvat na atomy, tak se dejte do čtení. Jak už tady ale bylo několikrát zmíněno, je to zbytečně rozvleklé a nezáživné.
60%
Umění být nešťastný
Dirk de Wachter
V dnešní době, kdy je knižní trh zaplavený návody Jak být šťastný, Jak být nejlepší na světě, Jak být (dosaďte si co chcete), je název této knihy vhozenou rukavicí. Některé autorovy myšlenky dobré, jiné už méně.
Život holt není trvalé utrpení ale také není trvalým orgasmem. O to více si můžeme vychutnat jeho světlé chvilky.
Nejlepší definici štěstí, jakou znám je od Josefa Tomana:
,, Štěstí je vnitřní stav intenzivního blaha, který pociťujeme při přechodu ze stavu méně dokonalého do stavu dokonalejšího."
65%
Lenost
Jiří Maršálek
Hned první věta anotace mě uhranula. Moje krevní skupina. I když jsem čekal že hlavní hrdina bude více ubrečený, nostalgický a melancholický, i tak jsem se v jeho úvahách viděl. Ze začátku se to čte jako takový obyčejný letní příběh občas prošpekovaný filosofickýma úvahama, které však přes nečekaný dějový zvrat až do finále eskalují.
80%
Těžký boty to vyřešej hned
Filip Vávra
Pro dnešního pivního taťku, který v devadesátkách s holou hlavou a bombrem proháněl po Praze ,,rákosníky a cikány" to může být skvělé nostalgické počtení. Určitě by tam poznal většinu svých spojenců a dnes už zaniklých hospod. Nezasvěceným mimopražským, budou rezonovat snad jen jména Fanánek, Landa a Matásek.
Ano, poslouchal jsem při četbě Orlík a jako muzikant ocenil jeho nápaditost, rytmičnost a nakřáplý zvuk kytary. Vyhledal jsem si také koncert ve Bzenci.... Ale také jsem hned potom poslouchal mého oblíbeného Alpha Blondyho, kterej je černej jak Martensky a na jehož album Jerusalém nedám dopustit.
I nadále se snažím oprostit od jakýchkoliv ideologií!
70%
Hlad / Žízeň
Jozef Karika
Nechci machrovat, ale že bych se bál, to ne. U Kariky mám raději Mafiánskou ságu, než horory. Po první povídce Hajej, jsem měl pocit jako kdybych sledoval Velmi uvěřitelné příběhy od Igora Chauna. Musím ale uznat originální styl, nápaditost a fenomenální popis metafyzických stavů. Nicméně po pár povídkách, mi žlutá větrovka a vysoký černý muž z dlouhými prsty začali lézt na nervy.
70%
Lars mele maso
Daniel Gris
Pro mě zatím nejlepší Lars. Už si ani nevzpomenu, kdy jsem se u knihy tak bavil. Hlášky, jsou jako z Posledního skauta.
Akorát od chvíle, kdy jsem se dočetl, že je zeměkoule přetěžována betonovými stavbami a za chvíli se utrhne, začínám mít noční můry :)).
95%
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Jako melancholikovi, mi to věčné vrtání se v minulosti sedlo.
80%
Děti poslouchají Pink Floyd
Alexander Gorkow
Chvílema jsem měl záblesky do svého dětství, kdy se u nás s bratrem začal rodit náš entuziasmus pro hudbu. Tenkrát nebyl takový přetlak a jedna deska nebo kazeta se poslouchala do nekonečna. A stejně tak kouzelné to měli sourozenci Gorkowovi. Po další stránce, mě příběh moc nezaujal. Občas mi to přišlo jako vyprávění Petra Bajzy. Přesto je celkový dojem díky zmíněným flasbackům, Pink floydům a epilogu, spíše kladný.
60%
Povznesení Henryho Wilta
Tom Sharpe
Bohužel jsem už nějak nedovedl docenit intoušský anglický černý humor. Může to být také ale způsobeno tím, že od přečtení prvního dílu, který byl super, utekl už nějaký ten pátek a mé IQ začalo mít nezadržitelnou klesající tendenci...
50%
Vrány
Petra Dvořáková
Knihy u kterých se čtenář přenáší z jedné hlavy do druhé a sleduje dva různé pohledy na jednu situaci mám rád. V tomto příběhu se jedná jen o pohled dcery a matky (která mě mimochodem hrozně iritovala). A jelikož jsem zmlsaný Petrou Soukupovou, která je v tomto směru mistr a zvládne všechny hlavy v rodině, cítil jsem se tady trochu ochuzen. Ale i tak to bylo dobrý.
70%
Pokušení svatého Antonína
Gustave Flaubert
Snové, plné historických jmen, sekt a náboženských směrů, o jakých jsem ještě neslyšel. Z vědomostí mi toho moc nezbylo, zůstal jen pocit.
Už po přečtení dvou písařů, jsem smeknul před Flaubertovymi vědomostmi a sečtělostí. V jeho době bez internetu, musel v knihovnách a archivech strávit moře času. A taky musel být hrozná bedna...
Kalibův zločin
Karel Václav Rais
Paráda! Takové příběhy ze života
dokážou oslovit víc, než současné, nereálné, překombinované, bizarní a rádoby šokující nesmysly.
Jak se proti chlapovi spojí manželka s tchýní, tak to smrdí průserem. To platilo tehdá a platí to i dnes. Mé rodinné vztahy jsou naštěstí v pořádku, ale Vojtu Kalibu jsem chápal. Ten tlak na jeho hrudi a to dusno, které se v něm vzdouvalo...
Sakra, jak já ho chápal!
1063 dnů s Karlem Krylem
Markéta Matoušková (Zítková)
Pořád mi nejde do hlavy, jak takové pískle, mohlo být ve vztahu s tak vyzrálým bardem.
Však ono také, jak je cítit z tohoto bulvárku, společnou řeč ani moc neměli. Jedná se spíš o hromadu rádoby intimit, plyvané na Karlovu hlavu. Pro každého fanouška je samozřejmě lákavé podívat se do kuchyně svého idolu. Ovšem, čemu ale věřit? A navíc, za údajně poslední milenku, se vydává další lovkyně Dagmar Světlovská, vyznávající filozofii Guru Járy. Ta o Markétě Matouškové tvrdí, že to byla jen pomatená fanynka, která Karlovi nedala pokoj a neustálé se vtírala o jeho přízeň.
Nebudu soudit, ať se baby poperou. Naučil jsem se oddělovat osobní a umělecký život u jakéhokoliv umělce.
Osobně si myslím, že bych si s Karlem pro jeho věčnou opozici asi moc dobře nepokecal. To ale neznamená, že se nechám ochudit o jeho poezii a písně, které pořád žeru!
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Oddychovka s dobrým námětem. Co více o knize napsat... Byla tady, a už není
Tak akorát
Jostein Gaarder
Téma dobré, pár typických gaarderovskych záblesků, ale oproti předcházejícím knihám málo rozvinuté. Jakoby Gaarder začal vykrádat sám sebe, nebo se nechal vyhecovat kámošema v hospodě u piva: ,,Hele vole, vsadíme se, že do zítřejšího rána nestihneš nic vypotit!"
Že by mistrovi docházeli patrony?
60%
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Díky za rozšíření obzorů. Myslím, že až budu příště zase svačit u pramene Vltavy, bude mi rohlík lehce drhnout v krku.
75%
Nevyžádané rady mládeži
Marek Vácha
Naléhavé a ostré jako břitva. Občas mi to ale přišlo jako volání o pomoc, kdy Marek prochází krizí středního věku a snaží se ještě chytit ujíždějící vlak. Hlídat si každou minutu života, aby nepadla v niveč, mi přijde zbytečně křečovité. Některé myšlenky jsou super a rozhodně by si je dnešní teenageři měli přečíst a zadumat nad nimi. To by ale nejdřív museli utnout surfování po síťi...
Černá hra
Jozef Karika
Bez příkras, přímo k jádru věci. Ve stínu mafie mi přišlo lepší, ale možná je to jen tím, že jsem ještě nevěděl do čeho jdu. Tady je styl podobný a je to v podstatě také o tom, jak se z ,, normálních" lidí, stávají pod vlivem okolností bezpáteřní svině. Škoda, že v mafiánské sérii v ČR už nic nevyšlo. Naštěstí ale docela rád poslouchám slovenštinu, takže jdu do pokračování v audioknize.
80%
Ve stínu mafie
Jozef Karika
Ta syrovost mě bavila, dávala tomu pořádný říz. Jako když si přidáte do polévky lžíci chilli.
90%