Klamm komentáře u knih

Docela mě to bavilo, hlavně ze začátku. Občas dobré názory, filozofie, literární přehled, ale někdy na můj vkus moc radikální řezy. Jasně, že někdy nás ta lidská pakáž může pěkně štvát, ale jelikož jsme její součástí, tak bych to nebral tak zaujatě. A pokud ano, tak proč nezačít hned u sebe? Vždyť těch způsobů, jak dát světu vale a plivnout mu do ksichtu na rozloučenou je přeci spousta. Například kniha Sebevraždy slavných, od Budínskýho, by mohla být pro inspiraci dobrou volbou...
60%

2 12.06.2013

,,A Akéla nechápal, nevěl nic..."

Knihu jsem dočetl, i když jsem v tom pěkně lítal. Vždycky jsem se ale zase chytil a tak jsem vydržel až do konce a i mě to bavilo. Jako celek jsem si ji pak vyložil po svém. Zda v souladu s autorovým plánem či ne, to nevím. Film jsem ještě neviděl, ale album Sestra od kapely Psí vojáci určitě není od věci.

,, My šedí vlci z Karpat..." :-)

60%

1 12.06.2013

I když není Jung uvedený jako autor, může být tato kniha mezi jeho tvorbu beze studu zařazena. Jedná se o otevřenou zpověď jednoho z největších myslitelů 20 století, kdy sledujeme jeho dětství, dospívání, studia, lékařskou praxi a spisovatelskou tvorbu. Všechna tato období jsou důkladně propěchovaná jeho niternými myšlenkami. Jedná se tak trochu o podobné vyprávění jako Paměti mystika od Eduarda Tomáše (mystické zážitky, pocity odhmotnění, rozdvojení atd.). S tím rozdílem, že Jung se mi někdy čte dost těžko, v jeho výkladech např. mytologie a alchymie se často ztrácím.
Naslouchal jsem tedy vyprávění třiaosmdesátiletého moudrého staříka, hledajícího celý život zákoutí lidského nitra a nevycházel z úžasu. Například jeho sympatické postřehy ohledně katolického učení. Kdyby žil Jung ve středověku, myslím že pro jeho kontroverzní názory by ho hranice neminula.
Jung si byl vědom, že psát nezaujatě vlastní vzpomínky je podobna chůzi po tenkém ledě. Vyjádřil to těmito slovy: ,,Nemám chuť ani schopnost postavit se vně sebe sama do té míry, abych mohl skutečně objektivně pohlížet na svůj vlastní osud... Člověk je koneckonců jakousi událostí která sama sebe neposuzuje nýbrž je spíše ponechána soudu jiných. “

90%

7 12.06.2013

Kniha mi v určitých věcech při výchově pomohla. Od chvíle kdy jsem přestal doma děti neustále komentovat, tak se uvolnila atmosféra. Zaujal jsem pozici pomyslného ochránce, kdy zasahuji do jejich činnosti jen v případě nebezpečí a pokud sami chtějí. Jasně, že na ně úplně nekašlu a že se pokaždé pohoda nepovede, ale každý dělá jak sám umí.
Také mi v knize dost věcí přišlo přitažených za vlasy a chtěl bych vidět autorku, jak řeší problém v praxi u nás doma. Ale ne jen na skok, ale alespoň na měsíc!!!

Vše se ukáže až děti odrostou. Pak možná bude vhodné tento komentář přehodnotit.
70%

4 12.06.2013

Vzal jsem si z knihy poučení pro výchovu dětí: ,, NECHTE JE BEJT..."

Tedy do určité míry, samozřejmě! Nenechat je například bejt jen proto, abych mohl doma v klidu chlastat jak autor káže.
60%

2 12.06.2013

,,Chcete auto? Není problém. Sedněte si každý večer do křesla, zavřete oči, natáhněte ruce jako když držíte volant a představujte si jak se ve svém novém autě projíždítě." Možná by se slušelo také zmínit, že je potřeba zvednout z toho křesla také zadek a jít pro to něco dělat!!!
Nepopírám, že lidská mysl je strůjcem lidského štěstí, ale to podání v knize i ve filmu mi bylo nesypatické. Na můj vkus moc barevné, něco jako TV Nova nebo nějaká zkurvená reklama. Moc tlačili na pilu.

25%

6 12.06.2013

První kapitola Zardoušené srdce byla pro mě sugestivní. Pak mě ale kniha tak nějak pozvolna přestávala bavit. Nicméně tři hvězdy za v dnešní společnosti tabuizované téma.
55%

1 11.06.2013

No, tentokrát musím z lítostí konstatovat, že seriál k němuž byla tato kniha námětem, se mi zamlouval víc. Bylo to nepochybně herci Sovákem a Horníčkem, kteří s toho i přes počáteční rozpaky režiséra udělali nakonec velice kvalitní podívanou. Kniha pro mě bohužel moc zábavná nebyla. I když oceňuji autora v jeho samostudiu, kdy v přípravě na toto dílo přečetl v knihovně obrovskou haldu knih.
60%

11.06.2013

Snad první filozofická knížečka kterou jsem četl. Hned po prvních stránkách jsem si připadal jako ve zjevení. Wow, takhle výstižně popsat duševní svět! Poznání, že všichni lidé mají stejné nebo podobné starosti a že v tom blázinci nejedu sám. Senecu jsem poté užíval jako lék po několik let. Příjemně mě povzbudil a nasměroval.
A ted mám nápad! Sáhnu do knihovny a po cca dvaceti letech zvu milého Senecu opět do své společnosti.
100%

4 10.06.2013

Je to nepochybně netradiční kniha. Chvílemi se mi nečetla lehce. Měl jsem bordel v postavách. Nevěděl kam s těma Prasečkinama, Ivanovičema atd. To je ale moje chyba, že jsem nedával větší pozor, protože jako celek to do sebe nakonec pěkně zapadalo.

PS: Ze začátku jsem byl z té Wolandovy svity na rozpacích, ale pak si skrze jejich roštárny získala mé sympatie. Chátra jedna...

90%

2 10.06.2013

Testament má grády. Hlavně je výživný pro čtenáře, kteří si žijí poklidným rodinným životem. Po této knize už mě Morrell nepustil...
85%

1 10.06.2013

Každá kniha vám musí sednout do vhodného období v životě a u duchovní literatury to platí dvojnásob. Tato kniha ke mě přišla zrovna ve chvíli kdy jsem ji potřeboval.
95%

08.06.2013

Ano, je to směr který učil Eduard Tomáš. Konkrétně o tomto díle se zmiňuje ve své působivé knize Poselství na straně 12.

Autor na konci knihy oslovuje čtenáře, aby mu poslali nějakou vtipnou historku a on ji zařadí do své další knihy. Chvílemi mi tak kniha přišla jako křečovitě poskládané příběhy, podobně jako to dělá Troška ve svém trapném Kameńáku. Nicméně tyhle příběhy měly alespoń řádné koule. Chvílema jsem se až zajíkal smíchy. Jen tak dál.

Netrpělivě čekám na pokračovaní! Že by došly veselé historky z natáčení...
70%

04.06.2013

Potěšilo mě, že autor duchovně hledající vyložil karty na stůl. Žádná new age uhlazenost, ale tvrdá realita. Jestli ve svých historkách Tygr kecá nebo nekecá, to ví ale jen on sám. Každopádně pro mě to byla zábava a odlehčení od křečovitě duchovních knih.
80%

2 04.06.2013

Pokud nechcete číst knihu celou, dejte si alespoń kapitolu noc ve Velké pyramidě. Běhal mi mráz po zádech...
90%

04.06.2013

John C. Lilly je pro mě pan vědec. Všechno co zkoumal si vyzkoušel pěkně na své kůži a pak podával svědectví. A tak by to mělo být. Celou knihou prostupuje jeho snaha zjistit, zda to co vnímá je opravdová realita nebo jen pouhý výplod jeho mysli. A ten samý úkol k posouzení čeká i nás, posluchače jeho někdy neuvěřitelných slov.

Čtenáři, zanechej předsudků a nechej se unášet při četbě této úchvatné autobiografie.
70%

04.06.2013

Skvěle vystižená gradace trýznivého svědomí.
85%

3 03.06.2013

Souhlas s HTO.
Kniha ve mě zanechala mnoho. Má hloubku a sílu. Měl by si ji přečíst každý, kdo se chce dozvědět více o Františkovi z Assisi. A to ne jen jako o Františkovi svatém ale i jako o Františkovi člověku z masa a kostí.

PS: Trpělivý bratr Lev, sklízel v průběhu děje můj obdiv a sympatie...
100%

3 03.06.2013

Při čtení jsem měl pocit jako ve snu, kdy za někym běžím a pořád ho nemohu dohonit i když ho vidím a je na dosah. To už přeci není možný, vždyt teď tady byl...
Klamm jeden zatracenej!!!
85%

3 03.06.2013