keselylenka komentáře u knih
Vlastně nevím, co napsat. Jde o moje první setkání s ruskými klasiky a ještě takto mysteriózním. Přesto, že jsem se ale ztrácela, čtení to bylo velmi těžké, tak mi to nikdy nedalo a čtení jsem neodložila. Jako by mě něco magického ke knize poutalo. A stálo to za to. Ke knize se budu muset ještě vrátit.
Úžasný příběh, který se vám zaryje pod kůži a nebude chtít odejít. Než do příběhu vstoupil Henry úplně jsem cítila tu samotu, to zoufalství, které Addie měla v sobě a čtení jsem si dávkovala. Ale pak jako by vše najednou bylo jednodušší, svět hezčí.
Za mě po dlouhé době moc příjemný cestopis plný zajímavých informací. Celá kniha má moc milý ráz, přesto že autorka nepíše jen o věcech pozitivních.
Bohužel i já se přidám k těm, pro které byl druhý díl zklamáním. Kniha byla prakticky jen honičkou z místa na místo a útěkem či stíháním a to mě nudilo. Vlastně už mě na konci ani nezajímalo, jak to dopadne. Po pro mě krásném prvním díle škoda.
Je pravda, že z pohledu děje je kniha možná pomalejší, ale přesně to ji pro mě dělalo zajímavou. Vlastně mi až vadil akční závěr. Kniha se dobře četla, příjemně ubíhala a být jde o fikci, vnímala jsem ji jako takové memoáry.
Obrovské zklamání. Na knize mi obrovsky vadily 2 věci. Jednak, že jsem si nedokázala zařadit žánr a celá struktura knihy byla za mě takový "každý pes, jiná ves". Nebyl to pořádný cestopis, něco to mělo z politiky, něco z dějiny, ale pořádně nic. Druhá věc, se kterou jsem bojovala je černobílý - no spíše černý pohled na Rusko. Od zahraničního zpravodaje čekám, že mi ukáže krásy země, vyzdvihne pozitiva národa, život běžných lidí. Tady jsem z každé věty cítila jen pachuť na jazyku.
Přesto, že je naprosto jasné, kdo je oběť, vnímám, že příběh není černobílý. Ještě dny po přečtení mám v hlavě mnoho rozporuplných otázek a názorů. Žádná strana nebyla nevinná a žádná zcela vinná. Kdo selhal fatálně - škola.
Všichni jsme milionkrát slyšeli o Lidicích a nikdo pomalu nezná Životice. Kde je chyba? Opět bravurní čtení, byť nejde jen o beletrii, které se četlo samo.
Za mě nejlepší díl série. Asi nejvíc mě bavil příběh Michaila ale všechny stály za to. Po Modré velké zlepšení
Tahle kniha pro mě byla po včelách zklamání. Linka Signe mě nebavila vůbec a druhá jen o maličko více.
Po přečtení mám trochu rozporuplné pocity. Jednoznačně jde o skvělou knihu, ale kdybych ji měla někomu popsat, možná bych spíše řekla, že jde o knihu o vztazích mezi rodiči a dětmi. O otcích a synech. O manželství. O vášních a zklamáních. To samozřejmě včely nevylučuje jen jsem asi původně čekala něco jiného.
Kdyby se takto psaly učebnice biologie myslím že by to všechny bavilo mnohem více.
Zápisků z Pacifické hřebenovky jsem četla už několik a tyto řadím rozhodně k těm lepším. I když knihu napsal muž, musím říct, že byla plná zamyšlení a pocitů, což bývá běžné spíše u žen a oceňuji to. Za mě velmi zajímavé i typy na jiné knihy. Konec už byl za mě zamyšlený až moc a trochu mě rušilo, že to vypadá, že se na PCT jen hulí.
Skvělý silný příběh, který by podle mě stejně dobře fungoval i bez toho, aby se musela tvořit nějaká alternativní historie. Ta mě rušila.
Skvělý příběh, který byl podle mě úplně nejsilnější v prvních pár kapitolách. Každopádně ani potom se neměl za co stydět. Rozhodně doporučuji
Zibura opět nezklamal. Skvělé čtení o naší zemi, při kterém člověk zjistí, že ji ani zdaleka dobře nezná.
Byť kniha byla místy zábavná, místy milá a místy něžná, nakonec na mě působila jako takový lepší Deníček moderního fotra a to teda podle mě není výkvět literatury.
Velmi zajímavý příběh, který na mě působil trochu jako deník. Markéta mi každopádně přišla nesympatická a extrémně závistivá a trochu labilní. Ale k její výchově a době, ve které žila to asi patřilo. Čtení rozhodně doporučuji.
Za mě velmi dobře napsaný příběh, který ač není plný emotivních pasáží, tak emoce v něm bují tak nějak pod povrchem. Celý děj mi připadal jako takové divadelní představení s jednotlivými dějistvími. Mohu jen doporučit.