Sovětistán: Na cestě Turkmenistánem, Kazachstánem, Tádžikistánem, Kyrgyzstánem a Uzbekistánem
Erika Fatland
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477743/bmid_sovetistan-na-ceste-turkmenistanem--4RT-477743.jpg
4
28
7
Vyzbrojená solidní znalostí ruštiny, zvědavostí i kritickým přístupem se norská novinářka a spisovatelka Erika Fatlandová (nar. 1983) vydává na cestu do postsovětských zemí Střední Asie – do prostoru, z nějž k nám běžně zalétají jen kusé zprávy, pokud nápad některého z místních diktátorů díky své bizarnosti pronikne na stránky západních médií. Její putování začíná uzavřenou ropnou velmocí Turkmenistánem, v němž mramorové věžáky kontrastují s chudičkými obydlími venkovanů a servilita vůči prezidentovi nezná mezí, dále pokračuje do rozlehlého a bohatého Kazachstánu, kde se setkává s podobnými kontrasty, s absurdním stěhováním a přejmenováváním hlavního města, s vysychajícím Aralským jezerem i se zamlčeným potlačováním lidských práv. V nejchudší středoasijské zemi Tádžikistánu putuje do odlehlého údolí Jaghnóbi, kde žijí lidé už po staletí stejným způsobem života. V Kyrgyzstánu zpovídá oběti tradiční krádeže nevěst a pátrá po příčinách etnických konfliktů mezi Kyrgyzy a Uzbeky. Z Uzbekistánu přináší zprávu o výrobě hedvábí i o zkáze, kterou v zemi způsobilo rozšiřování bavlníkových plantáží a odvádění vody z řek, a dále vypráví příběh výjimečného muzea výtvarného umění v odlehlém městě Nukus. V jejím vyprávění ožívají exotická jména měst jako Samarkand, Merv či Buchara. Líčení své cesty a neobyčejných setkání s obyčejnými lidmi střídá historickými odbočkami – o tom, jak se o tento prostor přetahovalo Rusko s Británií v 19. století, o strašlivých následcích kolektivizace, o hladomoru a nucených přesunech statisíců obyvatel nařízených samotným Stalinem. Podrobněji se však věnuje vývoji v postsovětském období a klade si otázku, zda je demokratický vývoj v této oblasti vůbec možný. Kritický pohled, znalost historie i schopnost zažívat vše na vlastní kůži, to vše se v kombinaci s vypravěčským talentem Eriky Fatlandové zhmotňuje v knize Sovětistán.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2021 , Kniha ZlínOriginální název:
Sovietistan: Travels in Turkmenistan, Kazakhstan, Tajikistan, Kyrgyzstan, and Uzbekistan , 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha už lehce ztrácí na aktuálnosti, nicméně stále je to docela zajímavé čtení. První dvě země mi přišly vylíčené docela zajímavě, pak už to bylo chvílemi zdlouhavé a trochu "učebnicové".
Potřeboval jsem nějaké podklady na prezentaci. Tato kniha byla na toto ideální, ale pokud bych se chtěl něco dozvědět více a nečíst jen stručné dějiny, asi sáhnu po něčem jiném. Každá země má navíc bohužel prostor okolo 100 stran. Pokud ale vaše zkušenost se střední Asii spočívá pouze ve zhlédnutí filmu Borat, pak je kniha ideální. 4/5
Za mě po dlouhé době moc příjemný cestopis plný zajímavých informací. Celá kniha má moc milý ráz, přesto že autorka nepíše jen o věcech pozitivních.
Pokud o Střední Asii víte jen to, že tam žijou chlapíci s knírkem, kteří nosí zářivě zelené zařízlé plavky a že tam někde stál Bajkonur, mohl by vás Sovětistán zaujmout. Pokud si nepotrpíte na dějiny a moc nestojíte o nějaký velký příval faktických informací, ještě lépe. A nejlépe, když oceníte nějaký ten lidský příběh a cestování prosté jakéhokoliv dramatu a divočiny.
Protřepejte, klidně zamíchejte a viola: máme tu knihu norské novinářky Eriky Fatlandové. Autorka si vytyčila značně ambiciózní cíl: procestovat a zmapovat dějiny a současnost všech pěti středoasijských "-stánů" a zpracovat je do zábavné knihy. Na první pohled jí z toho vyšla slušná bichle o bezmála pěti stech stránkách, jenže na jednotlivé země vychází plus mínus sto stran a to už není úplně velký prostor. Nota bene, když se na něm mísí vyčtené poznatky o minulosti s tím, co autorka sama na místě prožila a viděla s historkami, které cestou (ne)nasbírala (to ne je tam záměrně, neboť záhy začne čtenáři dost možná vrtat hlavou, jak jen se jí dařilo narážet na chodící encyklopedie přesně v okamžicích, kdy je nejvíc potřebovala?).
Tam, kde by autorčin styl skvěle fungoval v reportáži, na rozsah knihy prostě nestačí. První dvě země zhltnete jako nic, třetí vám začne růst v krku a další dvě se repetetivně opakuje to samé: přijede do země, o které (zdánlivě) nic neví - dozvíme se velice stručně o dějinách dvacátého století (s výjimkou Tádžikistánu, tam jako by se autorce nedostávalo informací o dnešní situaci a tak si tak trochu vypomohla zdlouhavým a poněkud zmateným exkursem do dějin Afghánistánu, který koneckonců s Tádžikistánem sousedí, je to taky -stán a taky solidní mrdník, tak si toho třebas nikdo ani nevšimne....), pár kusých informací od řidičů taxíků, kterými se vozí a pár zážitků z turistických atrakcí (kdybych chtěla být zlá, mohla bych napsat, že to působí podobně, jako kdybyste v Egyptě zaskočili do manufaktury na koberce a mejdlo a popsali z toho, jak země vypadá).
Jako první nakoukání do oblasti určitě fajn.Pokud o oblasti něco víte nebo se chcete dozvědět více, jiný titul by se mohl ukázat jako vhodnější.
Pro získání všeobecného přehledu je tato kniha ideální. Některé pasáže jsou skutečně zajímavě podány. Bohužel jsem se také setkala se zbytečně dlouhým vykreslováním docela nepodstatných skutečností.
Štítky knihy
Střední Asie Kyrgyzstán Turkmenistán Tádžikistán Kazachstán Uzbekistán postsovětský prostor
Autorovy knížky
| 2021 |  Sovětistán: Na cestě Turkmenistánem, Kazachstánem, Tádžikistánem, Kyrgyzstánem a Uzbekistánem |
Brilantní vhled do zemí Střední Asie. Měl jsem možnost 4 z 5 pojednávaných zemí procestovat (ano, vyjma Turkmenistánu, ale není všem dnům konec :) ) a mohu autorce dát v mnohém za pravdu. Její zápisky a zážitky jsou napsané velmi lehce, osobní setkání s lokálními lidmi a jejich životními příběhy mísí s vhledem do historie povětšinou blízké, výjimečně vzdálené; předkládá aktuální politické, společenské a hospodářské dění, opětovně velmi čtivě; a obšírněji poukazuje na "nej" každé země (Turkmenbaši, hedvábí, Aralské (ne)jezero, únosy nevěst atd.). Po přečtení zdejších komentářů jsem si četbu jednotlivých zemí nadávkoval s odstupem cca jednoho týdne a díky tomu jsem eliminoval jistou šablonovitost, která de facto v knize je, ale takto nebyla patrná. Rozhodně doporučuji k četbě.