kasavubu komentáře u knih

Osobně se trochu divím, že má tato kniha tak vysoké hodnocení. Ne, že by byla vyloženě špatná, to vůbec ne. Ale jde spíš o lepší průměr mezi současnými detektivkami a krimi. Co mi ale nejvíc vadilo, je postava vraha. Nechci víc prozrazovat (i když to už v předešlých komentářích padlo), ale prostě vrah by podle mého názoru nedokázal zabíjet tak brutálním způsobem a ještě své oběti pověsit na kříž? To je vyloženě nesmysl a kniha tak pro mě ztrácí na věrohodnosti. Kdo ji četl, a tedy ví, kdo byl vrahem, mi v tomhle musí dát za pravdu. Protože se ale jinak kniha četla dobře, byla neskutečně napínavá a sedla mi i postava detektiva Huntera, určitě zkusím další díl ze série.

Jestli je alespoň polovina věcí, o kterých se v této knize píše, skutečně pravdivá, tak už se nebojím smrti. Zda se experiment s předměty uloženými do rakve vydařil, ale nechci prozrazovat, s ohledem na další čtenáře. Autor je svým původním povoláním novinář, není to lékař ani psycholog, a to ve mě vzbuzuje obavu o věrohodnost knihy. Všichni asi víme, čeho jsou novináři pro senzaci schopni. Ale nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Autor se navíc otázkami, co následuje po smrti, zaobírá už řadu let, dokonce založil Institut pro výzkum neobvyklých zážitků. Nebudu zde hodnotit vlastní průběh experimentu, ale co považuji za jeden z nejvěších přínosů knihy, je seznámení s médii, tj. lidmi zajišťujícími zprostředkování kontaktu živých a mrtvých. O médiích jsem toho moc nevěděla, netušila jsem, jakým způsobem navazují kontakty s mrtvými. Zajímavé byly jejich popisy, jak se staly médii, jaké bylo jejich dětství či jak se vyrovnávaly se svými neobvyklými schopnostmi. Většina z nich podrobně popisuje, co se děje s duší poté, co opustí tělo. V tomto byla kniha velice přínosná. Co mě ale na knize iritovalo, že autor moc nebral ohledy na svého zesnulého otce, resp. na jeho duši. Přišlo mi, že se snažil získat informace o předmětech uložených v rakvi za každou cenu. Prostě moc tlačil na pilu, jako by mu nestačilo, že se každému z médií podařilo jeho otce zkontaktovat. Už to považuji za něco neskutečného.

5 08.06.2017

Tak na knihách této autorky začínám být vyloženě závislá. Osudy Patience i Becky se mi dostaly hodně pod kůži. Už abychom se brzy dočkaly dalšího pokračování. Pokud ale obě knihy porovnám, tak Porodní bába od řeky Hope se mi líbila o maličko víc. Osudy Patiece na mě udělaly větší dojem, když i s Becky se osud zrovna dvakrát nemazlil. Jediné, co mi nesedlo, byly možná poněkud zbytečné vulgarismy. Nebylo jich moc, ale v knize na mě působily místy hodně rušivě. Obecně nemám ráda, když se v knize pojednávající o době minulé (zde myšleny 30. léta 20. století) používají vulgarismy ze současnosti typu (s prominutím "kurva" či "do hajzlu"). Možná je to ale jen můj osobní postřeh, který někomu jinému vůbec nemusí vadit. Navíc, je to možná jen chyba překladatele. Stejně jako trochu nelogické oslovení Becky doktora Bluma - někdy Isaacu, někdy doktore Blume. Možná jsem ale jen velký detailista a hnidopich. Na mém celkovém hodnocení knihy to ale vůbec nic nemění. Opět výborné!!!

8 01.06.2017

Ani tentokrát Malin nezklamala. Kniha se četla skvěle. Jediné, co musím vytknout, je jistá předvídatelnost děje. Příliš snadno se dalo poznat, na jaké další oběti se vrah zaměří. To mi trochu kazilo výsledný dojem. Kniha je v celé sérii takový lepší průměr. Byly v ní už lepší, ale i horší díly. Moc se těším na pokračování, jsem docela napjatá, jak se bude série vyvíjet dál.

22.05.2017

Kniha byla neuvěřitelně zajímavá. Hodně mi změnila můj pohled na les, který jsem až doposud nikdy nechápala jako společenství. Myslím, že až vyrazím v létě na houby, budu všechno chápat úplně jinak. Jen je škoda, že se výklad týká hlavně lesů přírodních, tj. nevysazených člověkem, kterých bohužel moc není. Určitě si knihu brzy přečtu znovu a zase v ní najdu plno nových věcí, které mě při prvním čtení nenapadly.
Jediné, co mě trošku zklamalo, je, že jsem očekávala trochu víc praktických rad, např. jak čerpat energii ze stromů. Kniha je ale svým zaměřením spíš odbornou literaturou, takže se to dá omluvit:-) Na mém hodnocení to nic nemění - jednoznačně 5 hvězd.

8 10.05.2017

Přečtení této knihy, to je hodně silný zážitek. Chvílemi jsem myslela, že ji ani nedočtu. Detailní popis, jak umírají lidé zasažení radiací, už teď budu mit asi pořád před očima. Někdy rychlé, většinou ale velmi pomalé a bolestivé umírání, kdy se tělo doslova zevnitř rozpadne. Ani si neumím představit, jak hrozné muselo byt tomu přihlížet jako manželka a v úplně nejhorším případě jako matka radiací postiženého dítěte. Kdyby aspoň tito lidé umírali s úctou a ne jako nějací vyvrženci, jimž se ostatni vyhýbají a mnohdy i vysmívají. Dokonce ani po smrti nesměli být z důvodu zamoření radiací pochováni na běžném hřbitově. Jak hrozné. Co mi přijde vůbec nejhorší, je po vybuchu úmysln zatajování informací lidem, aby se nešířila panika. Při dodržení alespoň určitých pravidel a požití některých léků (z nichž některé měli lidé i po ruce, jen nevěděli, že je mají použít), mohly být následky radiace přece jen nižší. Kniha je psána formou výpovědí těch, které radiace zasáhla nejvíce. Nejvíc úzko mi bylo u příspěvku dětí, jaká bezmoc z nich čiší. I ty děti si uvědomovaly, že umírají a pomalu se rozpadají. Prostě hrůza. Co se týče stylu psaní, trochu jsem se v jednotlivých výpovědích ztrácela. Mohlo jich být možná méně a více propracovaných. Na druhou stranu ale tato utržkovitost dodává knize více na autentičnosti. Kniha není žádný roman, ale v podstatě dokument.

8 28.04.2017

Stejně jako v případě Dívky v ledu se žádná velká senzace nekonala. Ne, že by to bylo vyloženě špatné čtení, ale chybělo mi zde napětí, které by mě nutilo číst, třeba i až do ranních hodin. Z celé knihy mi snad přišel zajímavý jen motiv, proč vrah vlastně vraždil. Stejně jako v případě jiných komentářů mi vadilo časté připomínání homosexuality některých postav v knize. Nic proti homosexuálům nemám, ale zde mi to prostě nesedělo, často to navíc bylo podáno zbytečně vulgárně. Ale to je věc názoru. Rovněž postava Eriky se neposunula nikam dál, mám ráda, když se v sérii hlavní hrdina, popř. hrdinové nějak vyvíjejí a to tu absolutně chybělo. Nakonec dávám o hvězdičku méně než Dívce v ledu, která pro mě byla zajímavější a přece jen i trochu napínavější.

4 03.04.2017

Kniha se mi moc líbila. Co oceňuji, je autorčina erudovanost ve věcech porodů, která pramení z toho, že je sama porodní asistentkou. Příběh Patience, který se před námi postupně rozvíjí, mě chytil za srdce. Obdivuji, jak se dokázala se vším, co jí v životě potkalo, vyrovnat. Co oceňuji u autorky je, že ačkoli je v příběhu obsažena i milostná rovina, není to tu podáno jako béčková červená knihovna. Za to patří autorce dík a obdiv. Moc bych si přála dozvědět se, jak to bylo s Patience dál, třeba se ještě někdy v budoucnu dočkáme. Všimla jsem si, že od autorky by měla v dubnu vyjít další kniha, ale ta už by neměla být o Patience, ale její přítelkyni Becky. I tu si určitě nenechám ujít. Za mě tedy naprostá spokojenost.

6 24.02.2017

Dojmy po přečtení knihy budu asi ještě dlouho vstřebávat. Už dlouho jsem nečetla tak smutnou knihu. O potopení Titanicu ví každý, ale o katastrofě lodi Wilhelm Gustloff asi málokdo. Ani já nevěděla. Přiblížení této tragédie širší laické veřejnosti tedy považuji za vůbec největší pozitivum autorky.
Ale teď k vlastní knize. Příběh byl velmi čtivý, pohltí hned od první stránky. Zezačátku si ale čtenář musí zvyknout na styl krátkých kapitol psaných z pohledu 4 hlavních postav. Každá z nich střídavě přibližuje své životní osudy za války a jejich následné putování až do okamžiku nalodění na loď. Zpočátku jsem se v jednotlivých postavách poněkud ztrácela, zvláště v případě Emilie a Joany, jejichž osudy mi do značné míry splývaly. Brzy jsem si ale zvykla a pak už se kniha četla sama. Krátké kapitolky, které mi za začátku tak vadily, se ukázaly jako výborný prostředek, jak udržet pozornost čtenáře, aby četl a četl, třeba i do noci.
Jak tu ale padlo už v několika předchozích komentářích, i já si nemohla nepovšimnout, že vlastní kniha se zaměřuje spíš na osudy několika vybraných osob prchajících z Polska a pobaltských států obsazených sovětskou armádou než na vylíčení samotné katastrofy. Vlastnímu popisu potopení lodi je v knize věnováno asi 20% prostoru, což není zrovna moc, vezmeme-li v úvahu, že kniha je prezentována jako román o jedné z největších námořních katastrof. Asi bych proti tomu v zásadě nic neměla, neboť pasáže líčící osudy uprchlíků pro mě možná byly v mnoha ohledech zajímavější než vlastní potopení lodi, jen si osobně myslím, že by kniha neměla být takto prezentována. Katastrofa lodi je zde vlastně už jen jakýmsi vyvrcholením tragédie hlavních hrdinů. Na druhou stranu na obranu autorky musím dodat, že je možná dobře, že vlastní popis potopení lodi v knize zabírá jen zlomek, protože i na tak malém prostoru, jenž mu autorka vymezila, bylo těch hrůz víc než dost.

6 10.02.2017

Souhlasím s předchozím komentářem. Skutečně to je v současnosti jedna z lepších dektektivek. Nenarazila jsem na žádné výrazné nesrovnalosti, což se o řadě jiných bohužel říci nedá. Vše do sebe pěkně zapadlo. Kdo je vrah, mě napadlo asi někdy za půlkou, ale jistá jsem si úplně nebyla. I mně moc nesedla postava hlavní vyšetřovatelky Eriky. Jak to pěkně napsala maryska09, už i já začínám byl přehlcená stále stejným, stereotypním vylíčením hlavních vyšetřovatelů. Kdy už se konečně objeví někdo "normální" s normálními problémy a starostmi? Ale to bychom po severské krimi chtěli asi moc, asi je na čase vrátit se zase k tradičním detektivkám.

6 03.02.2017

Tak právě dočteno. Ještě teď vstřebávám dojmy, které ve mně kniha zanechala. Film jsem viděla už kdysi dávno a vlastně jediné, co si z něj pamatuji, je hlavní dějová linie a nezapomenutelný, exceletní výkon kulhajícího a slintajícího Petra Čepka. Ke knize jsem tedy přistupovala, aniž bych byla nějak výrazně ovlivněna filmem. Film jsem si pustila znovu až po přečtení knihy a docela mě překvapilo, že je v něm řada scén, které v knize vůbec nejsou. Ale tak už to u filmových adaptací bývá. Ale teď ke knize. Jen těžko se popisují pocity, které ve mně zanechala. Po obsahové i stylistické stránce to byla naprostá dokonalost. Hůř už jsem se popasovala s hlavními postavami, hlavně se samotnou Štěpkou. Nevím, čím to bylo, zda-li za to může sám autor, který ji popisoval více než nelichotivě. Jak už padlo v předchozích komentářích, připadala mi neuvěřitelně naivní, hloupá a protivná. Snad celou první polovinu knihy jsem měla problém ji vůbec litovat. Přišlo mi, že si skoro za všechno může sama. Až v okamžiku, kdy se provdá a odejde z města na statek, si jednoznačně získala mé sympatie a posléze i obdiv. Ještě horší bylo se popasovat s postavou Pavla Maliny, tak neuvěřitelného slabocha by asi byl problém pohledat, ale několikrát jsem se přistihla, že je mi ho snad i líto. Připadalo mi to absolutně zvrácené, ten koho bych měla litovat, toho jsem nelitovala a naopak. Tak bravurně si se mnou autor románu pohrál, že jsem vlastně vůbec nevěděla, na čem jsem. Abych řekla pravdu, to se mi ještě při čtení žádné knížky nestalo a asi to budu ještě dost dlouho vstřebávat. Ačkoli byly možná některé pasáže až příliš popisné, moc se mi líbila krásná čeština, kterou je kniha napsaná. Jednoznačně tedy dávám plné hodnocení.

11 24.01.2017

Po dlouhé době se na našich knižních pultech objevila kniha, která pro mě byla skutečně příjemným překvapením, a to nejen po stránce obsahové, ale i stylistické. Otomar Dvořák opravdu psát umí nebo alespoň mně jeho styl sedl jako ušitý. K současné historické románové tvorbě bývám zpravidla dost skeptická, ale v případě Vřetena osudu jsem byla opravdu nadšená. Autor nejen bravurně vylíčil život jednoho z našich nejlepších spisovatelů a básníků 19. století, ale i výborně vykreslil celou dobovou atmosféru první a části druhé poloviny 19. století. Co oceňuji asi nejvíce je, že se nezaměřil jen na Erbenovu básnickou a sběratelskou tvorbu, ale že připomněl i kolik toho udělal pro český národ po stránce archivářské (doslova žasnu, kolik starých pramenů a literatury zpřístupnil tehdejší široké veřejnosti a vlastně i nám v současnosti, protože nebýt jeho houževnaté a pilné práce, spousta pramenů by někde zapadla a nikdo je nezpracoval). Velmi zvědavá jsem byla, jak se autor popere s dosti hektickou politickou situací kolem poloviny 19. století, zejm. s událostmi spojenými s revolucí v roce 1848 a nástupem Bachova absolutismu. I v tomto směru autor předvedl, že opravdu umí. Vše zde bylo krásně a přehledně popsáno. Jednoznačně chválím i autorův vytříbený jazyk. Jsem ráda, že se stále ještě najde autor, který češtinu používá tak, jak se má a jak se to také hodí k době, o níž píše. Samozřejmě i mě velmi zaujaly pasáže o jednotlivých obrozencích, kde se člověk dozvěděl řadu perliček z jejich života. Nedalo mi to a řadu věcí jsem si i ověřovala a opět jsem byla mile překvapená, že se tak opravdu odehrály. Jsou zde připomenuty osudy nejen Boženy Němcové, ale i K. H. Máchy, J. K. Tyla, F. Palackého, K. H. Borovského, K. Sabiny a pak celé řady dalších významných, leč neznalému čtenáři nepříliš známých autorů. Knihu tedy mohu jednoznačně doporučit a dávám plné hodnocení. Jediné, co mě trošku zklamalo, byl ten jaksi „utnutý“ konec. Na to jak byla kniha dlouhá, bych očekávala trochu obsáhlejší zakončení.

11 11.01.2017

Kniha se mi moc líbila. Zezačátku jsem sice měla trochu problém se začíst, ale to se asi po 100 stranách zlomilo. Závěr mě velmi překvapil. Na můj vkus bylo v knize ale asi až příliš nadpřirozených věcí, to mi sedí do hororu či nějaké té duchařiny, ale ne moc v románu. Ale to je věc názoru. Co mně ještě vadilo bylo, že na to že Jenně bylo 13 let, tak se chovala až moc dospěle, mohla si např. dovolit najmout detektiva atd., což mě přišlo až trochu úsměvné. Ale důvod toho se koneckonců vysvětlí na konci knihy. Více nechci prozrazovat... Celý příběh byl moc pěkně vystavěný, všechcny postavy uvěřitelné. Jodi prostě umí psát, to se jí nedá upřít. A ty pasáže o slonech, ty byly naprosto úžasné, hodně jsem se toho o nich dozvěděla.

2 28.11.2016

Četla jsem trilogii Lewis, která byla perfektní. I zde jsem byla zprvu nadšená, dokonce se dá říci, že až do třičtvrtiny knihy jsem skoro nedýchala, jak se kniha sama četla. Pak ale přišlo zklamání, poslední čtvrtina knihy i závěr mi přišly o proti zbytku knihy strašně uspěchaný. Obrovský potenciál knihy vyšel tak nijak vniveč. Trochu mě také přišla škoda, že nebyla dál rozvedena zápletka o ztracených hlídačích majáku, čekala jsem nějakou větší souvislost. Nakonec dávám 4 hvězdičky, za čtivost, za námět a pak pasáže o včelách, které byly, jak už tu padlo, skvělé.

2 04.11.2016

Další díl ze série opět nezklamal. Kniha se četla perfektně. Námět zajímavý, nutí člověka zamyslet se nad motivy vraha, s nímž jsem, ačkoli to nechci přiznat, do jisté míry sympatizovala. O proti předchozím dílům série byla tato možná trochu méně napínavá, nicméně četla se dobře. Nejvíce oceňuji, a to vlastně v celé sérii, psychologii jednotlivých postav, které tu nejsou ani černé ani bílé. Postavy zde prochází vývojem, který rozhodně nenudí, jako tomu je u jiných postav skandinávských detektivek, kde mi připadá, že jsou hrdinové jen pořád "nahoře" nebo "dole". Původně jsem chtěla dát jen 4 hvězdy, ale za ten závěr a Billyho, musím dát 5. Jsem moc zvědavá, jak to bude dál...

3 21.10.2016

Hned v úvodu musím přiznat, že už dlouho jsem nečetla tak vynikající detektivní román, a to jsem už přečetla leccos. Klobouk dolů autorovi, jak se mu povedlo propracovat vše do nejmenšího detailu a udržovat v napětí až do samotného závěru, který byste tedy opravdu nečekali. Osou příběhu jsou dvě souběžné linie – jedna detektivní ze současnosti vyšetřující vraždy a druhá vracející se do Norska v období 2. světové války, vyprávějící příběh dívky Agnes, jež byla zapojena do protiněmeckého odboje. Zvláště druhá linie byla neskutečně napínavá a její vyústění mi doslova vzalo dech. Jediným nedostatkem bylo velké množství norských, popř. německých jmen, ve kterých se člověk zezačátku ztrácel. Četba tak vyžadovala stoprocentní soustředění, v důsledku čehož zhruba první čtvrtina knihy nebyla zrovna nejzáživnější. Jakmile si ale člověk zvykl a člověk do příběhu pronikl, stala se další četba neskutečným zážitkem. Bez jakéhokoli zaváhání dávám 5 hvězd. Jsem zvědavá na druhý díl série.

3 17.09.2016

Po přečtení románu mě napadá pouze jediné slovo, a to perfektní. Takhle nějak si představuji román, který je zároveň úžasně beletristicky podaný a přitom doslova nabitý informacemi. Smekám před vynikajícími autorčinými znalostmi dobových reálií a snahou vykreslit nejen osudy Růženy Vackové, ale i doby, ve které žila. Čtenář si udělá nádhernou představu o tom, jak to u nás vypadalo za první, za druhé republiky, za německé okupace i v 50.- 60. letech. Některé pasáže mě i velice pobavili, zvláště některé perličky ze života prvorepublikových umělců a politiků. Autorka dokázala bravurně skloubit popis společenského, kulturního i politického života první poloviny 20. století.
Postupně mi ale úsměv na rtech zamrzl, když před námi autorka začala poodhalovat osudy nejen samotné Růženy, ale i dalších postav, ať už Růženě blízkých či úplně cizích, které jen v dané době „žily“. Člověk doslova žasl nad některými situacemi v knize, v nichž se ukázalo, že každý dokáže těžkostem, jež jim přináší doba, ve které žijí, odolávat jinak. Někdo si zachová svůj morální kredit do posledního dechu, jiný zradí doslova i pro kus chleba. Ale nechci tu nic a nikoho soudit, protože si vůbec neumím představit, jak bych se v dané době zachovala já.
O Růženě Vackové jsem neměla do přečtení knihy ani ponětí. Statečných žen jako ona byla v naší historii určitě řada, jen je škoda, že se o nich nemluví. A za to bych autorce poděkovala především, že připomněla jednu z těch, které si zapomnění rozhodně nezaslouží.

9 31.08.2016

V poslední době jedna z velmi slušných detektivek. Příběh byl dobře vystavěný, v zásadě v něm nebylo nic nelogického. Postava hlavní hrdinky byla uvěřitelná, přirozená, na nic si nehrála, což u řady jiných detektivek nebývá. Ač byla v příběhu i milostná linie, oceňuji, že nesklouzla k červené knihovně. Rozuzlení příběhu bylo velmi zajímavé, vraha jsem čekala úplně jinde. Jediné, co bych mohla vytknout, že střední část příběhu se trošku vlekla, ale závěr to plně vynahradil. Dlouho jsem zvažovala, zda dát 4 nebo 5 hvězdiček, některé věci mi v příběhu úplně neseděly, ale nakonec dávám 5, tedy za mě spokojenost.

6 12.08.2016

Dlouho jsem se rozmýšlela nad hodnocením této knihy. Jistě patří k jedné z nejlepších v tomto žánru, kterou jsem v poslední době četla. Ale úplně dokonalé to také nebylo. Jak už bylo uvedené v předchozích komentářích, některé detaily mi taky úplně nesedly, mj. vyšetřování zavražděného manželského páru na začátku příběhu, které se v průběhu vůbec nedořeší. Vůbec jsem nepochopila souvislost, jakou měl s osudem unesených hrdinek. Nevím tedy, jestli si autor nenechává řešení na další díl série, ale pravděpodobně tomu tak není. Příběh byl velmi napínavý a čtivý. Závěr výborný, pachatele jsem až do poslední chvíle netušila. Jediné, co mě zklamalo, bylo, že jsem očekávala trochu více propracovanou psychologii postav unesených dívek. Když to např. srovnám s Ženou v kleci od Adlera-Olsena, tam se mi některé scény vybavují ještě i po několika letech, co jsem knihu četla. Zde si nejsem tak úplně jistá. Dějově a napětím, ale zase tato kniha Olsena, řekla bych, převyšuje. Nakonec hodnotím 4 hvězdičkami.

3 06.07.2016

Tři tváře anděla, tři lidské osudy, do jejichž života vstoupí anděl. Když jsem knihu začínala číst, měla jsem trochu obavu, aby nešlo o nábožensky orientovanou literaturu. Po přečtení prvního (Josefova) příběhu jsem si to ještě i zčásti myslela, pak ale přišel příběh druhý a jeho začátek mě doslova “rozsekal”. Nerada bych spoilerovala, ale v takovém šoku jsem už dlouho nebyla. Už jen pro ten začátek druhého příběhu musím dát 5 hvězdiček, jinak to nejde. I když jak tu píší někteří komentátoři, “těch náhod a náhodných setkání” je ve všech příbězích opravdu dost. Taky mě to rozčilovalo, ale kniha má takovou hloubku, že to autorovi s klidem odpouštím. Všechny příběhy jsou neuvěřitelně čtivě, knihu jsem zhltla během krátké doby. Navíc autorův jazykový styl je velmi vytříbený, zkrátka a dobře čte se to jedna radost. Je těžké hodnotit jednotlivé příběhy. Každý je úplně jiný. První, na můj vkus na konci možná až moc optimistický, a druhý (Hanin) naprostý opak. Třetí příběh (Alexův) je pak z úplně jiného soudku. Zpočátku mě doslova nudil, říkala jsem si, že je to nádherná ukázka, jak jinak skvostnou knihu znehodnotit. Možná to bylo i líčením doby, která není z dnešního vidění tak atraktivní jako jsou obě světové války či éra komunismu. Pak jsem se ale přes úmorný začátek prokousala a zjistila, že příběh je doslova studnicí nejrůznějších filozofických otázek tápajích po smyslu lidského žití. Navíc v něm byl dle mého soudu bravurně vykreslen myšlenkový vývoj společnosti poslední třetiny 20. století. Zachycuje proměnu životních hodnot, nástup konzumní společnosti a totální deziluzi. Pochvalu si zaslouží i otevřený závěr knihy. Většinou nemám otevřené konce ráda, ale tady ho chválím kladně, ač se kniha zdá v mnoha ohledech spíše pesimistická, zde přece jen autor nabízí určitou naději, naději kterou člověk nesmí ztratit. Člověk má vždy možnost výběru, ale je jen na něm jakou cestu si zvolí.

1 23.06.2016