kanitsuj komentáře u knih
Knížka rozhovorů stylem velmi podobná Palánově trilogii o lidech žijících na samotě. Čtenář se zájmem o téma se seznámí s novými místy, pozná řadu inspirativních lidí, kteří se rozhodli ke koupi chátrající památky a dozví se mnoho zajímavostí z jejich života na zámku. Jediné co bych autorce vytkla jsou opakující se otázky, které při četbě většího množství kapitol splývaly v jedno, a také jsem měla dojem, že ne každému majiteli byl věnován stejný prostor k prezentaci.
Je to opravdu oddechovka bez nějakých větších ambicí, ale to je asi v pořádku. Velmi pěkně se čte, jen slovní zásoba autorky není příliš košatá a těch lulanů a šulinů tam bylo vážně moc. Kdyby paní Bernášková psala stylem smsek své hrdinky, možná by to vytáhla i na Magnesii literu:-)) Zaujalo mne téma, svým způsobem poměrně originální - často sníme o jiné realitě, ve své sebestřednosti se necháme opíjet rohlíkem a přitom to nejcennější máme většinou na dosah ruky.
Zajímavě vystavěný psychologický thriller, který mne v závěru bohužel zklamal svojí nedotažeností a také 376 stran mi přišlo zbytečně mnoho. Některé odbočky "pro zmatení čtenáře" se mi zdály navíc a příběh jimi ztrácel na tempu. Nicméně hrdinka byla celkem uvěřitelná a asi bych si za čas jinou autorčinu knihu zase přečetla.
Po pravdě bylo to trochu přehnané, překombinované, ne vždy přehledné a realistické, ale jde o zajímavý námět, který si pohrává s pozorností čtenáře a spolehlivostí vypravěče. Určitě se nejedná o žádný propadák, ale autorka má rozhodně lepší tituly /Spálená obloha, Chůva/.
Nebylo to špatné, zápletka byla originální a konec předčil moje očekávání. Co ale knize fatálně ubírá na atraktivitě, je fakt, že se příběh neskutečně vleče a například komentáře sledujících na konci kapitol Fi jsou vyloženě otravné. Kdyby měla knížka o polovinu méně stran a zápletka větší tah na bránu, dala bych klidně plný počet hvězdiček, ale takto hodnotím průměrně a jsem už docela ráda, že to mám za sebou:-)
Čtivá vánoční romance, která by ode mne bez zaváhání dostala plný počet hvězdiček, kdyby nebyla napěchovaná zbytečně častým vulgárním klením hlavní hrdinky. Také jsem nepochopila motivaci ústřední dvojice těsně před koncem, ale chápu, že autorka chtěla očekávaný konec ještě protáhnout.
Ačkoli jsem při čtení /oproti svému očekávání/ neumírala smíchy a celkově se nejednalo o knížku, kterou budu číst opakovaně, naprosto mne odzbrojilo její zakončení, které je logické a v dnešní době tak děsivě aktuální. Kvůli tomu závěru to prostě stojí za to přečíst, i když místy jsem pochybovala, kam to celé bude směřovat. Na druhou stranu rozsah knížky je zase přívětivý ke všem, kteří by ji chtěli předčasně odložit, takže pointy se každý brzy dočká:-)
Hodnotím průměrně, protože Dědina se mi líbila rozhodně více. V tomto případě mi vůbec neseděl způsob mluvy jednotlivých postav. Příběh jsem vnímala podobně jako sledování epizody Nemocnice na kraji města - hlavní hrdina, oblastní chirurg s vroubkem z minulosti, se vypořádává s problémy přicházejícími s krizí středního věku a přitom řeší různá morální dilemata. Autorka podobně jako v Dědině zkoumá, do jaké míry ovlivňuje osobnost člověka rodina a jaký význam má vůle a touha něco změnit.
Docela vydařené pokračování z cyklu Ravenelovi, ale předchozí díl byl o dost vydařenější. Bavilo mne prohození rolí, kdy ženská hrdinka usiluje o mužského hrdinu, ale opět jsem nemohla vystát jazykovou úroveň románu, která ostře kontrastuje k nepřehlédnutelné autorčině zálibě v historii (ta už místy působí nuceně a zbytečně). Pochybuji, že v Anglii 19. století oslovovali vnuci babičku "babčo". Také některé výrazy z oblasti sexuální sféry až bijí do očí svou aktuálností.
Třetí díl příběhu Tessy a Hardina bych hodnotila o trošičku lépe než předchozí díl, ačkoli ani zde nedošlo k žádnému výraznému posunu kromě nečekaného závěru, od kterého se mohl s novým nádechem odrazit další díl této série. Přiznám se, že moc nechápu opulentní rozsah celé série, myslím, že na menší počet stránek by celkovému dojmu jen prospěl. Už mne trochu nebaví Tessino věčné samaritánství a Hardinovi naprosto zbytečné a neadekvátní výbuchy vzteku. Také mi moc nesedí sprostá slova pronášená v intimních chvílích a celkově je to stále to stejné dokola, ale když už jsem se dostala tak daleko, čtvrtý díl už dočtu:-)
Žádný výrazný zážitek, od počátku bylo zřejmé, kde se možná skrývá pravda. Chybělo mi pořádné vzrušení i zásadní zvraty, ale líbilo se mi, jakým způsobem autorka popisovala scénu, kdy se Joanna vydá do domu Liz a prochází jeden pokoj za druhým v domnění, že dříve či později objeví něco hrůzostrašného. Tato scéna byla nejlepší z celé knihy a už dlouho jsem nečetla nic podobného, co by mne dokázalo udržet v takovém napětí.
Skvělé čtení nejen do MHD, Robert Bellan si drží laťku ve stejné výšce jako u předchozího dílu! Nemůžu se dočkat pokračování! Autor legendární divadelní adaptace Rychlých šípů 1 a 2 je na literárním poli dosud neobjeveným humoristou a má rozhodně větší potenciál než mnozí tuzemští zavedení autoři.
Další z řady detektivních příběhů, který čtenář se zavřením knihy okamžitě zapomene. Velké množství postav a skutečně velmi překombinovaný děj, musela jsem se nutit k dalšímu čtení. Od první chvíle mi nebyla sympatická ani jedna z postav (způsob vyprávění totiž neumožňuje poznat postavy blíže a vytvořit si k nim jakýkoli vztah), scházelo mi napětí a logické směřování děje odněkud někam. Navíc uspěchané shrnutí v závěru a epilog působily nepatřičně, jako by autor v mžiku přešel do jiného stylu a způsobu vyprávění.
Rozhovor se sestrou Angelikou je velmi čtivý a inspirativní, přesto mi k úplné spokojenosti něco scházelo. Snad to, že se autoři nepouštějí do kontroverznějších témat. Některé otázky by také zasloužili obsáhlejší odpověď. Dozvíme se o historii řádu milosrdných sester a několika aktivitách, které nebývají v souvislosti s klášterní představenou běžné, ale o sestře samotné, jejích osobních názorech a bohatém duševním životě se v knize zase tak mnoho nepíše. Čím déle jsem četla tento rozhovor, tím více jsem postrádala osobitost.
Pro všechny, kteří se chtějí bát a nečekají nic extra duchaplného /i když právě duchy se to v příběhu jen hemží:-))/. Je třeba odpoutat se od reality, příliš se nezabývat detaily a prostě si to užít. V tomto případě děkuji autorce za doslov, který trochu obrousil hrany na můj vkus příliš akčnímu zakončení a který mi nad veškerá očekávání vykouzlil shovívavý úsměv na tváři:-) Jediné, co mi opravdu vadilo byl překlad, který by snesl editorské úpravy. Stále opakující se jméno "Daniel" mne ve druhé polovině už lehce iritovalo.
Příběh je poměrně originální, protože situace, od které se odvíjí, je zároveň děsivá i absurdní. Postupem času, kdy už všichni zúčastnění kopou nebožtíka, bohužel absurdnost začne převládat. Jak stránky ubíhaly, problémy hlavní postavy s jídlem mne už vyloženě obtěžovaly a nebýt trochu napětí těsně před koncem, možná bych knížku ani nedočetla. Problematický byl i manžel hlavní postavy, který šel doslova přes mrtvoly, nedovedu si představit, že by někdo takový skutečně existoval a to jeho tušení nebezpečí, to už byl opravdu úlet, k němuž se autorka musela uchýlit, jinak by neměla jak to celé ukončit.
Příběh se četl rychle a dobře, jeho jazyková úroveň se v tomto případě dala snést, ale velký dojem ve mne nezanechal. Mému vkusu nevyhovovaly sociální aspekty života obou hlavních hrdinů, nedokázala jsem se s nimi vůbec ztotožnit a jejich tajemství byla spíše směšná než šokující:-)
Perfektní nenáročný vztahový thriller, který jsem přečetla za jedno odpoledne. Vše dávalo smysl, v ději stále přicházely nové impulsy a konec byl skutečně překvapivý. Ale paradoxně za to, že byl pro mne až příliš překvapivý a vlastně jsem ho moc nepochopila, strhávám jednu hvězdičku. Také počínání hlavní hrdinky by asi úplně neprošlo s ohledem na pečlivou práci kriminalistů:-)
Knížka mne zaujala velmi slibným začátkem ve stylu "Černých vdov", bohužel příběh ztratil příliš brzy na své zajímavosti a sklouzl do naprosté průměrnosti. Téma je už tisíckrát ohrané a toto zpracování nepřináší vůbec nic nového nebo nečekaného. Děj také trochu vázne a četba není skoro vůbec napínavá. Zavírám také obě oči před nelogickou výstavbou scén /požár, scéna u lavičky apod./, kdy hlavní hrdinka jednala s naivitou sobě vlastní zcela nelogicky a absurdně. Škoda pěkného nápadu.
V rámci svého žánru je to slušný duchařský horor, a proto se dá obsahu leccos odpustit. Postava Eleanor, ač dosti za hranicí chápání:-), byla vskutku děsivá a celé to dávalo překvapivě smysl. Jen ten kocour "záchranář"... byl pro mne momentem pro shovívavé pousmání se:-))