Kakho-Oto komentáře u knih

Jsem po přečtení velice překvapen: čekal jsem pokračování nezáživného vyprávění předchozí knihy, ale nakonec jsem pět dní četl zajímavé mysticky laděné vyprávění, které skutečně trochu připomíná dnešní fantasy. Celá kniha se mi četla dobře a co se týče osmidílného vydání románů V říši stříbrného lva a Ardistan a Džinistan, byly výrazně lepší pouze svazky 2 a 3 (Vězeň bagdádský, Tajemství věže babylonské), kniha Na hoře Alláhově je dokonce o něco málo lepší než svazek 5 (Ahriman Mirza). Celkové hodnocení románu Ardistan a Džinistan (tj. od třetiny knihy Růže ze Šírázu až po konec 8. svazku): 60 %, tedy čisté tři hvězdy. Hodnocení svazku Na hoře Alláhově: 70-75 %, tj. trochu slabší čtyři hvězdy. Karel May při psaní románu "na ničem nefičel", nýbrž záměrně psal symbolické romány. Bylo to zejména pod vlivem stáří a také novinářských a soudních štvanic proti jeho osobě.

10.11.2023

Bohužel, tomuto svazku nemohu udělit ani tři hvězdičky. Celkem se mi líbila první a předposlední kapitola, ale zbytek mě převážně nudil, děj je nejenže strašně naivní, ale také se velmi vleče. Jedná se o mysticky a symbolicky laděný pacifistický román odehrávající se ve smyšlených zemích Orientu. Dnes bývá dvousvazkový román Ardistan a Džinistán často dokonce označován za fantasy dílo Karla Maye. To všechno však pro mě osobně neznamená, abych román hodnotil jinak, než to cítím. Takže Karel May byl a je autorem klasické dobrodružné literatury, ale jeho pozdní vážně míněná díla nehodnotím příliš vysoko a nechápu, že je někdo považuje za vrchol Mayovy tvorby. Uvidím, jak mě bude bavit závěr cyklu, který Laser zařadil do svazku Na hoře Alláhově. Moc si od toho však neslibuji. Hodnocení svazku V bažinách Ardistanu: cca 45 %.

05.11.2023

(SPOILER) Čtivý soubor osmi povídek s Holmesem a Watsonem, které podle mě celkem zdatně připomínají tvorbu Artura Conana Doyla. Nejvíce se mi líbila poslední povídka, nazvaná Poslední oběť Jacka Rozparovače (snad mohu prozradit, že vrahem není Jack Rozparovač, ale někdo jiný). Té bych udělil plný počet hvězd. Následují povídky Fantom Yorkshiru a Zmizení vdovy Hamishamové (čtyři hvězdičky), poté Případ zaměněné litery a Případ tulipánů v ledu (slabší čtyři hvězdičky). Povídky Smrt před kuropěním a Případ zapomenutého Donatella hodnotím jako pouze průměrné (tři hvězdičky), nejméně se mi pak líbila povídka Plameny odnikud (slabší tři hvězdičky). Celkově musím říct, že se mi kniha líbí o poznání více než Mackovo předchozí dílo s postavou Sherlocka Holmese, míním tím román Sherlock Holmes a Hitlerův posel smrti. V knize povídek se čtenář podívá na italské Capri (Případ zapomenutého Donatella), sleduje příběh spících německých agentů v Anglii (Fantom Yorkshiru), stane se svědkem nevybíravých praktik při rozšiřování londýnského metra (Zmizení vdovy Hamishamové), respektive vraždy dívky ve školním zařízení (Smrt před kuropěním), dozví se o dvou variantách kláves psacího stroje (Případ zaměněné litery) či zjistí, že ani floristika není velkému detektivovi cizí (Případ tulipánů v ledu). Celkové hodnocení knihy: 75 %, tj. čtyři hvězdičky.

2 30.10.2023

(SPOILER) Velmi čtivá literatura faktu věnovaná událostem z různých koutů Evropy od 15. do 18. století. Nejvíce mě zaujaly poslední dvě kapitoly, které jsou věnovány tragickému osudu Alexeje, syna Petra Velikého, respektive Ivana VI., jenž byl postupně vězněn carevnami Alžbětou Petrovnou a Kateřinou II. Velikou a nakonec zavražděn. Stejný osud měl Alexej, který byl zřejmě zavražděn na pokyn otce Petra Velikého (nebýt toho byl by popraven, tedy by dopadl stejně). Českému čtenáři nejvíce povědomou bude většinou kapitola věnovaná soupeření bratrů Rudolfa II. a Matyáše. Naopak mně osobně velmi málo říkaly kapitoly o Richardu III. a Medicejských, poněvadž o dějiny Anglie či italských městských států se nezajímám. Richard III. a stejně tak španělský král Filip II. jsou především kvůli uměleckým dílům hodnoceni jako brutální osoby, které přímo mohou za smrt dvou synovců, respektive syna Dona Carlose, avšak historická realita byla poněkud jiná. První kapitola se věnuje tragickému osudu Anežky Bernauerové, neurozené parnerce (a snad i manželce) bavorského vévody Albrechta III.

24.10.2023

Dlouho mně trvalo, než jsem se do knihy dokázal začíst. Nakonec jsem knihu přečetl, za což jsem rád, ale třetí až pátý díl série (Rudá Sibiř, Rudá můra, Bestie v rudém lese) se mi líbily mnohem více. V případě románu Oko rudého cara se jedná o pozvolný úvod poměrně napínavé série z prostředí Stalinova Sovětského svazu.

21.10.2023

(SPOILER) První kapitolu o působení herce v Národním divadle jsem "přeskočil", vůbec jsem pak nečetl kritiky divadelních představení. Zbytek knihy se mi celkem líbil, dozvěděl jsem se Vladimíru Brabcovi několik zajímavostí. Byl to zřejmě akční člověk, jak alespoň napovídají jeho koníčky - parašutismus, letectví, lyžování nebo myslivost, v jeho případě spojená s fyzickou aktivitou. O působení v seriálu o majoru Zemanovi se kniha zmiňuje jen stručně, o jiných televizních či filmových rolí V. Brabce vůbec.

1 16.10.2023

(SPOILER) Další velice pěkný román od pana Hanibala. Nečekal jsem, že by mě kniha mohla bavit tak jako román Kat lidumil (o chebském katovi Karlu Hussovi), ale stalo se. Nejdříve je potřeba se zorientovat v postavách, poté se kniha čte "sama". Závěr byl velmi dobře udělaný. Hlavní postavy i všichni jejich blízcí příbuzní byli nějak zasaženi válečnými událostmi a německým nacismem. Na osudech rodin Zlámalových a Steinových autor demonstroval, že i náš národ tehdy trpěl, ale zároveň také bojoval proti obrovskému zlu. Tábor a vůbec jižní Čechy byly spolu s Prahou, východními Čechami, Brněnskem a jinými částmi Moravy hodně aktivní oblastí co se domácího protinacistického odboje týče.

1 12.10.2023

(SPOILER) Opět zajímavý a napínavý román od Dicka Francise, který má však s těmi ostatními mnou čtenými řadu styčných bodů. Knihu jsem si přečetl proto, abych věděl, jak se Francis vypořádal s reáliemi či spíše atmosférou Sovětského svazu na konci sedmdesátých let. Řekl bych, že celkem dobře. Dlouho nebylo jasné, kdo za zločiny může stát, kdo nebo co je Aljoša, ale v kapitole 15 dojde v tomto směru k velkému a rychlému obratu. Taky mě zaujalo, že polití nějakou chemikálií způsobilo rychlou smrt polité osobě, navíc pak byla smrt vyhodnocena jako infarkt. Zločinci neměli zřejmě nic společného se sovětskou mocí, KGB apod., avšak byli příznivci západoněmecké teroristické organizace RAF alias Frakce Rudé armády. Každopádně se jednalo o ultralevicové a marxistické fanatiky.

09.10.2023

(SPOILER) Dalo by se říci monotematická publikace o Lidicích, avšak pan Motl nás "zavedl" také do Ležáků na Chrudimsku, Leskovic na Pelhřimovsku a do Velkého Meziříčí. Rovněž tato místa jsou spojena s německými/nacistickými zločiny na českém obyvatelstvu. Pokud se týká samotných Lidic, hodně v popředí je příběh synovraha Františka Saidla, který díky tomu, že v červnu 1942 ještě seděl ve vězení, unikl zastřelení v Lidicích. Hodně pozornosti je věnováno také smutným postavám Václava Říhy a Anny Maruščákové, dále rovněž lidickým Josefu Horákovi a Josefu Stříbrnému, kteří za války patřili k čs. příslušníkům britské RAF. Hodně zajímavé jsou také Motlovy vzpomínky na to, jak se snažil mluvit s německými zločinci, např. Malik, Mendeová, Barth. Část věnovaná tragédii Ležáků patří k nejlepším částem knihy, stejně jako další kapitola, která se věnuje bitvě českých a sovětských partyzánů a odbojářů s německými esesáky. K této zapomenuté bitvě došlo ve dnech 6. - 7. 5. 1945 v údolí potoka Ležák.

2 06.10.2023

(SPOILER) Čtivě a poměrně objektivně zpracovaná literatura faktu věnovaná osmi dcerám Marie Terezie, z pochopitelných důvodů nemají zbývající tři dcery samostatné kapitoly, poněvadž se dožily věku 1-3 let. Je až s podivem, že Marie Terezie tak preferovala dceru Marii Kristýnu a to zřejmě jen na základě toho, že se narodila v den 25. narozenin panovnice. Poměrně smutný osud neměla pouze Marie Antonie alias Antoinette, ale také její sestry Marie Karolína alias Charlotta a Marie Amálie, jež byly provdány za Ferdinandy v Neapoli, respektive v Parmě. O Marii Josefě a Johanně Gabriele, které zemřely v náctiletém věku na neštovice, ani nemluvě. Marie Anna a Marie Alžběta měly pro změnu život negativně ovlivněn zdravotními problémy (hrbatost, respektive následky neštovic v obličeji) Ve srovnání se Sigrid Marií Grössingovou je Weissensteiner zřejmě o poznání objektivnějším spisovatelem literatury faktu.

02.10.2023

(SPOILER) Sborník 24 různých příspěvků k období let 1938-1945, většina z nich se týká moravského prostoru, avšak stranou zájmu nezůstalo např. ani dění v exilové vládě v Londýně. Čtenář si musí uvědomit, že příspěvky byly sepsány před téměř 30 lety a z toho důvodu zachycují tehdejší stav poznání dané problematiky. Podle mě nejkvalitnější a nejpřínosnější příspěvky sborníku: Gestapo a SD v Brně na počátku okupace (František Vašek), Stíny gilotiny nad Breslau (František Nedbálek), Dvojí role partyzánského hnutí na území Československa v letech 1943-1945 (Petr Kopečný), K perzekuci a odboji duchovních na Moravě (František Vašek), Existovala nerozlučná konfidentská dvojice Velký a Malý Franta? (Vojtěch Žampach), České národní povstání? (Zdeněk Štěpánek), Jihlavsko v prvních poválečných týdnech (Zdeněk Jaroš, Karel Křesadlo). Novější stav bádání v některých oblastech zmíněných ve sborníku Pocta svobodě viz sborník Morava v boji proti fašismu 3, vydáno 2008.

27.09.2023

(SPOILER) Nečekal jsem to, ale zatím se jedná o nejlepší knížku Lenky Chalupové. A to jsem od ní četl až na její první dvě knížky všechno. Dosud u mě vedly román Kyselé třešně a povídková kniha Začátek, ale Svatojánské ořechy situované do bývalé samostatné vesnice Dluhonice, od roku 1976 místní části Přerova, jsou ještě lepší. Autorka skutečně dobře nastudovala kroniku Dluhonic (a možná i publikaci o dějinách obce z roku 2012): v probagrovaném korytě Bečvy se utopil mladý muž a poté pár koní (1941), židovská rodina Weiglova skončila v koncentračním táboře a poté se v obci říkalo, že své cennosti si uschovala u několika místních obyvatel, v Dluhonicích žila i skutečná kolaborantka s nacisty, sekyrky z úlomků bomb skutečně zhotovil kovář Dreiseitl, rozvodna byla střežena postupně německým vojskem, příslušníky organizace SS i českými protektorátními četníky, Zábojův hostinec existoval, část zvaná Stará Bečva zbouraná kvůli rozšíření přerovské chemičky rovněž, svatoblažejská koleda se v obci dodržuje dodnes, ani hasičský sklad a výsek masa v suterénu kaple Povýšení svatého kříže nejsou výmyslem Chalupové. Některé věci (utopení muže v Bečvě, Židé zavraždění v koncentráku, kolaborantka) si "jen" přizpůsobila pro děj románu, stejně tak např. návštěvu L. Štrougala, jež se uskutečnila v Dluhonicích o rok později (9. května 1960, kdy přijel i s prezidentem A. Novotným). Svatojánské ořechy nezapřou rukopis autorky, což se projeví i koncem, který není happy endem. Pravda, některé její romány mají i horší konce. Prozradím jen, že sudetský Němec Karl Wolf, kterého považuji za nejhorší postavu románu, ze všeho vyvázl celkem dobře. Ve srovnání s Kyselými třešněmi a ještě více s Pátým jablkem jsou historické reálie ve Svatojánských ořeších lépe napasovány na děj knihy. Tady jsem si dokonce řekl, že by se přesně takový příběh snad mohl i stát. Pokud by Vás zajímala kniha o dějinách Dluhonic, posílám odkaz (události let 1939-1960 na stranách 121-137): https://cs.wikipedia.org/wiki/Dluhonice (odstavec Literatura, dostupné online).

16 20.09.2023

(SPOILER) Na knihu jsem narazil náhodou v tovačovské knihovně. Přečetl jsem ji během tří dnů a vůbec mě nenudila. Příběh románu je zvláštní a neotřelý. V románu není žádná kladná postava, buď se jedná o těžké narkomany závislé na heroinu (to musí být šílená droga), nebo o fanatiky, kteří drogy nenávidí tolik, že jsou schopni bavit se pozorováním drsného umírání narkomanů. S Hunger games to má společné boj lidí o přežití, avšak v úplně jiných souvislostech.

1 16.09.2023

Uživatelé s nicky "1v8na" a "Mermaida" ohodnotili román i za mě. Námět knihy Osvětimský proces (v originále však Německý dům) by se dal jistě zpracovat mnohem lépe, než jak to předvedla v Německu uznávaná Annette Hessová. Po přečtení cca 90 stran jsem chtěl dokonce román "položit", ale nakonec jsem se kousl a přečetl ho. Děj i jeho rozuzlení mě navíc ničím zásadním nepřekvapily.

1 11.09.2023

(SPOILER) Obsahově poměrně zajímavá knížka, ale nakonec jí uděluji pouze silnější tři hvězdičky. Nejvíce mě zaujaly kapitoly o útěcích/ilegálních odchodech Vladimíra Krajiny, Petra Zenkla nebo Karla Ladislava Feierabenda. Zrovna tak kapitola o nezdařeném útěku/ilegálním odchodu lidovců Jana Šrámka a Františka Hály. Tato událost se stala inspirací pro 5. díl seriálu o majoru Zemanovi: spolu s agentem Pavlem Bláhou se pokusil o úlet také agresivní kněz střílející s pistole (sic!), což samozřejmě neodpovídá pokusu Šrámka a Hály. Apropos ilegální odchod K. L. Feierabenda pomocí lodní dopravy poněkud připomíná dopravu agenta Bláhy v seriálu o Zemanovi, který loď využil naopak pro ilegální návrat do Československa. Kniha je věnována zejména těm příslušníkům národních socialistů, lidovců i sociálních demokratů, kteří po únoru 1948 nechtěli kolaborovat s komunisty. Většinou by ani kolaborovat nemohli, poněvadž se jednalo o politiky, jež proti komunistům vystupovali dlouho před únorovým převratem v roce 1948. Petr Zenkl, Hubert Ripka či Vladimír Krajina se pak na Západě stali významnými protagonisty III. čs. zahraničního odboje.

05.09.2023

(SPOILER) Velmi čtivý román se zajímavým dějem. Karel Huss je líčen velmi sympaticky. Navzdory nepřízni osudu (příslušnost ke katovské rodině) a vztahům s blízkými, které často nedopadly vůbec dobře, se věnoval celý život sebevzdělávání a sběratelství různých předmětů. Kromě toho byl také kvalitním léčitelem, znalcem bylin. Hodně líto mně bylo chlapce, pomocníka Karla Hussa, jenž se stal obětí surových "léčitelů", kteří nenáviděli skutečného léčitele Hussa. Nakonec se Huss dočkal zasloužené úcty a uznání - povýšení do měšťanského stavu, ukončení profese kata a získání místa kustoda sbírek Metternicha na zámku v Kynžvartě, kam byly převezeny i Hussovy sbírky.

3 23.08.2023

Hanácké pohádky a pověsti i kniha Kam až dohlédneš z věže tovačovského zámku se mi líbily o něco více. V této knize je zastoupena řada pověstí, jež jsou uvedeny také v obou zmíněných knížkách. Pokud bych Pověsti o hradech a zámcích četl dříve, dal bych jim o hvězdičku více (zatímco jedna z prvních dvou zmíněných knih by získala "jen" čtyři hvězdičky). Nejvíce se mi líbí pověsti a pohádky z těchto míst: Branná, Čertův Hrádek, Dobromilice, Doloplazy, Helfštýn, Ježův Hrad, Kokory, Kovalovice u Kojetína, Loučná, Majetín, Medlice, Plumlov, Polkovice, Potštát, Špranek, Unčovice, Víceměřice.

1 20.08.2023

(SPOILER) O něco lepší než Ulička hanby ze stejné série. Tentokrát se jedná o vyšetřování zločinů v Prachovských skalách a okolí. Zločiny se točí okolo záležitostí souvisejících i s Čeňkem z Vartemberka, významným šlechticem husitské doby, jenž byl v době románu již sto let mrtvý (což Vondruška samozřejmě ví).

1 20.08.2023

(SPOILER) V první části publikace je beletristickou formou podána historie odbojové organizace Obrana národa v letech 1939-1941, zatímco zbývající dvě části jsou věnovány příběhu několika odbojářů ze severní Moravy. Tito, podle všeho fiktivní hrdinové, se musí vypořádat se třemi bývalými konfidenty gestapa, kteří jsou po roce 1945, respektive 1948, ve službách komunistické strany, konkrétně jejich bezpečnostních složek (zrovna tohle se mi moc nelíbí, už je to otřepané klišé). Knihu jsem přečetl za čtyři dny, nakonec jí uděluji čtyři hvězdičky, avšak doporučit ji mohu "pouze" těm, kteří se zajímají o český protinacistický odboj. Ano, existovala i partyzánská skupina Jiskra, vedená Jakubem Bílkem, ale žádný Bedřich Záruba (hrdina románu) v ní zřejmě nikdy nepůsobil. Tolik na ukázku toho, že v knize vystupují nejen skuteční, ale též smyšlení hrdinové.

16.08.2023

(SPOILER) Kniha se mi líbí, i když v ní někdy zaznívají až příliš tvrdá slova na český národ. Lída Baarová by to po válce neměla nikde lehké, např. kdyby se jednalo o nizozemskou, nebo francouzskou herečku. Nacismus byl velké zlo a Gobbels jeden z jeho největších představitelů. Baarová s ním kamarádila ještě v první polovině roku 1938, kdy již propagandisticky "dštil síru" na český národ. Poválečný soud k ní byl poměrně spravedlivý, poněvadž uznal, že její chování nebylo možné posuzovat podle velkého retribučního dekretu (ale na základě malého ano). To však logicky neznamenalo, že by musela dostávat filmové nabídky jako na běžícím pásu. Z pochopitelných důvodů dali tvůrci po válce přednost jiným herečkám. Taky mě při čtení napadlo, že si i desítky let po období 1945-1948 až příliš stěžovala na svůj krutý osud. Její život však nebyl zřejmě zdaleka tak zlý, myslím od 50. do začátku 90. let. Poté si ho sama zkazila tím, že začala pít. Její nadřazené a "hvězdné" vystupování na veřejnosti v Československu po roce 1989 bylo také dost zvláštní. Byla to určitě specifická osoba a za spoustu věcí si mohla sama. Největší škoda, že to za ní neprávem odnesla i její levicově orientovaná sestra Zorka Babková-Janů. Od Motla jsem četl většinou ještě lepší knihy, ale také minimálně jednu horší.

1 12.08.2023