Kakho-Oto komentáře u knih

(SPOILER) Obrana Starohrozenkovského průsmyku nebyla zmařena jen zbabělostí Jiřího Valeriána Podstatského z Prusinovic, ale také útěkem toho, kdo velel, respektive měl velet, bojujícím Valachům. Navíc měli Turci mezi obyvateli Uher i Moravy své zvědy, moravské zemské úřady se chovaly špatně a nelogicky (mj. největší finanční i jinou zátěž nesli opět Valaši, kteří byli útoky Turků a Tatarů nejvíce ohroženi), uherská šlechta neměla zájem bránit Moravu navzdory tomu, že jí na východní Moravě patřilo několik panství... Zřejmě "jen" cca dvě stovky Valachů tak dne 6. 10. 1663 padly ve Starohrozenkovském průsmyku v boji proti obrovské přesile nepřátel. František Dostál uvedl, že tato událost byla s uznáním reflektována v zahraničí, zatímco u nás upadla v zapomnění. Už jenom z toho důvodu uděluji velmi čtivé a zajímavé studii pět hvězdiček.

16.03.2023

Přehledně a čtivě zpracovaný přehled českých dějin v 17. a první polovině 18. století, navíc se jedná o vyvážený pohled se snahou o objektivitu. Osobně však zmíněné období považuji za období temna, alespoň 17. století. Platilo to však nejen pro české země, ale i pro řadu dalších oblastí. Závěrečné kapitoly o barokním umění mě příliš nebavily, což je dáno však jen mým velmi malým zájmem o tuto část lidské historie. Naopak stavovské povstání, celá třicetiletá válka, turecké ohrožení Balkánu a střední Evropy nebo války za Marie Terezie považuji za velmi zajímavá témata.

14.03.2023

Velmi dobře zpracovaná historie valašských povstání za třicetileté války, neobsahuje ani moc dobových ideologických vsuvek. Historie popsaných povstání není obecně známou záležitostí, snad s výjimkou samotného Valašska. Kvalitnější publikace k tomuto tématu neexistuje, proto trochu nadsazuji v hodnocení (objektivně maximálně 4,5 hvězdičky). Na rozdíl od Zdeňka Nejedlého neodsuzuji Prahu (a tím pádem ani jiné místo v republice, které bojovalo proti švédské armádě), která na konci třicetileté války na rozdíl od Valachů bojovala na katolické straně proti Švédům (i když to vlastně někteří Valaši po potlačení povstání taky, když po boku katolických vojsk neúspěšně dobývali Švédy drženou Olomouc). Za třicetileté války se všechny armády chovaly stejně, muselo to být něco otřesného. Valaši si prostě jen vybrali jinou stranu, což bylo dáno zejména silným evangelickým zakořeněním tohoto koutu naší vlasti. Jako český patriot si vážím valašských povstání proti katolickým vrchnostem, katolické církvi a Habsburkům, stejně tak si ovšem vážím i obrany Prahy či Brna před švédskou armádou v závěrečné fázi třicetileté války.

10.03.2023

Kniha vyšla 16 let po smrti Bohumíra Štégera, o což se zasloužila zejména jeho dcera Olga Nimmerfrohová. Kniha je pěkně napsána a zpracována, Tovačov a jeho okolí jsou mně navíc velmi blízké, takže o hodnocení pěti hvězdičkami není žádných pochyb. Zvlášť oblíbené pověsti, případně pohádky: O černé paní tovačovské, O labuti s červeným zobákem, Ptačí lidé na Škaredově dubu, Kokorská slečna, Křivopřísežný rychtář, Moudrý pastýř, Rytíř Modrovous, Chytrou ženskou ani čert nedoběhne, Chrastavá žaba. Historickému pozadí některých vyprávění jsem věnoval pozornost ve své vlastivědné tvorbě: dvakrát jsem psal o Matyáši Žalkovském z Žalkovic alias rytíři Modrovousovi z Dobromilic, také o smyšleném ukrývání korunního prince Rudolfa ve věži tovačovského zámku a v podzemí loveckého zámečku v Trní u Věrovan jsem psal dvakrát, okrajově jsem psal o pověsti Chytrou ženskou ani čert nedoběhne (váže se k původnímu zámku v Doloplazech, který vyhořel na začátku 20. století).

08.03.2023

Po šedesáti letech znovu vydaný soubor povídek nazvaný Hanácké pohádky a pověsti. Oproti vydání z roku 1957 zde však chybí celkem 15 pověstí či pohádek. Práce Bohumíra Štégera si rovněž vážím, vždyť ho mám jako jediný v oblíbených spisovatelích. Líbí se mi i jeho literární styl, jakým pověsti a pohádky vypráví. K nejoblíbenějším "kusům" z tohoto souboru řadím: Jak přišly ke jménu Rakodavy, O zlé mlynářce, O zlém vrchním (Kojetínsko), Zeman Grubiš, Smrt kmotrou, Josefka, Pes Guráš (Záhoří). Z těch 15 pověstí a pohádek publikovaných pouze v roce 1957 mě nejvíce zaujaly tyto: Divotvorný šátek, O máselném vozíčku, Správce vlkodlak, Laciné pivo v Týně (nad Bečvou), O bezedné studni, O selce, která byla čarodějnicí.

06.03.2023

Román se mi dobře četl a nenudil mě, avšak román Apatykář od stejné spisovatelky se mně líbil o trochu více. Román Kdo šije u Podolské? se totiž odehrává v mnohem známějším historickém prostředí než Apatykář. Dějové zvraty v "Podolské" mě příliš nepřekvapily, protože o období přelomu čtyřicátých a padesátých let v Československu se celkem zajímám. Sám jsem o něm publikoval několik populárně-naučných článků i odbornějších pojednání.

3 26.02.2023

Přehledná a čtivá publikace o českém a moravském středověku. Dočtete se zde nejen o řadě známých událostí a osobnostech, ale také o těch méně známých. Na příklad v závěru knihy mě zaujaly kapitoly shrnující život židů na našem území v průběhu středověku či o třech markraběcích válkách z konce 14. století. Morava, která netrpěla za husitských válek tolik jako Čechy, si své vytrpěla právě v markaběcích válkách, jež proběhly pár desítek let před husitskou revolucí. Markraběcí války probíhaly nejen na Moravě, ale třeba také v Lužici a Lucembursku.

1 23.02.2023

Pokud o daných herečkách již trochu něco víte, o moc víc se z knihy nedozvíte, respektive jen dílčí informace, např. kde a co hrály, což stejně nejspíš brzy z větší části zapomenete. Autor napsal knihu na základě údajů z renomovanějších knih o filmu a též využil novinové a časopisové články a rozhovory o herečkách/s herečkami. Celkové hodnocení knihy tedy nemůže být lepší než tři hvězdičky.

2 15.02.2023

(SPOILER) Velmi krátký severský thriller, spíše novela než román. Nečekal jsem tak drsné rozuzlení, kdy se čtyři mladí lidé během pití a hraní monopolů v průběhu silvestrovského večera rozhodnou vyřešit problémy s lhostejnými či zlými rodiči skutečně radikálním způsobem.

4 15.02.2023

Brožurka o velmi zajímavém a zároveň málo známém tématu: několik povstání proti katolické moci na Valašsku v průběhu let 1620/1621–1644. Mám v plánu si o stejném tématu přečíst odbornou knihu z roku 1956, kterou napsal František Dostál. Téma knihy je jedním z příkladů, že obyvatelé českých zemí bránili své území i po porážce stavovského povstání z let 1618–1621. Po bitvě na Bílé Hoře se na Valašsku bojovalo proti katolickým vojskům, v Praze či Brně naopak proti armádě protestantského Švédska, na začátku čtyřicátých let 18. století byla na Moravě organizována domobrana bojující proti Prusům, v roce 1848 byly boje v Praze, v roce 1919 válčilo mladé Československo s Polskem o oblast Těšínska, v září 1938 probíhaly menší boje s Němci v pohraničí, v květnu 1945 se proti německým nacistům bojovalo nejen v Praze, ale také v Přerově, Vsetíně, na Kladně a v řadě jiných míst. V Rusku se totiž veřejně tvrdí, že jsme své území naposledy bránili v roce 1620. S tímto názorem jsou však vedle jak ta jedle.

1 15.02.2023

(SPOILER) Historická detektivka, která se vyjma prologu a poslední kapitoly odehrává v prostorách Pražského hradu na počátku 17. století. Vraha astrologa Braha, jeho sestry i trpaslíka Jeppa jsem si tipl správně. Ocenil jsem, že cynický vrah dojde v závěru spravedlivého trestu. Jedná se o čtivý román, který je asi tak na úrovni těch lepších výtvorů Vlastimila Vondrušky. A stejně jako v případě Vondrušky i Astronomův sen obsahuje explicitní sexuální scény.

3 09.02.2023

(SPOILER) Čtivá publikace o dvou autorech, kteří žili v Ostravě a poté v Ostravici, kde tvořili literární díla. Vyšla jen slabá polovina toho, co manželé Grubhofferovi napsali, poněvadž po únorovém převratu v roce 1948 byla v kurzu jiná literatura a jiní autoři. Autor publikace, který je ředitelem Státního okresního archivu Frýdek-Místek, uvedl, že některé čtenáře by možná některé dílo Grubhofferových oslovilo i dnes. Za sebe mohu říci, že sci-fi Prázdniny ve hvězdách či dobrodružný román Poklady Čtyř Sluncí bych si klidně zkusil přečíst. Tahla díla by mě zřejmě bavila. Záslužný počin, jenž připomněl dva neprávem zcela zapomenuté autory beletrie.

1 06.02.2023

(SPOILER) V lednu 2023 přečteno potřetí v životě, předtím v letech 1992 a cca 2000. Dojmy z předchozích přečtení byly velmi pozitivní, avšak dnes se mně kniha líbila o poznání méně. Hodnotím ji nyní nikoliv silnými čtyřmi hvězdičkami, avšak 3,5 hvězdičkami, ke čtyřem jsem se přiklonil také vzhledem k předchozím čtenářským zážitkům stejného románu. Výborné jsou první dvě kapitoly a posledních pět kapitol, zejména ta úplně poslední. Zbytek knihy, tj. její dvě třetiny, je příliš rozvleklý a až zbytečně moc naplněn humornými příhodami ztřeštěné trojice Morgenstern, Kiesewetter, Parmezán. Na rozdíl od filmu Haukaropora na konci neumírá. Mayův cyklus z jižní Ameriky (Dobyvatelé Gran Chaca) považuji za viditelně zdařilejší dílo než je román Odkaz posledního Inky ze stejného prostředí. Odkaz posledního Inky byl Mayem zařazen mezi tzv. osm románů pro mládež, které nedoporučoval číst dospělým. Na rozdíl od Ducha Llana Estacada či Pokladu ve stříbrném jezeře skutečně pozoruji, že "Inka" byl zřetelně určen především dětem a mládeži. Mimochodem rovněž vlastním archaické vydání z roku 1932 – nakladatelský počin Jana Toužimského doprovázený kvalitními ilustracemi Zdeňka Buriana. Zbývá snad ještě dodat, že román Poklad Inků je zcela totožný s románem Odkaz posledního Inky. Databáze knih se přitom tváří, jako by šlo o dvě odlišná díla.

(SPOILER) Kniha je psána s hlubokou znalostí ruských a zejména sovětských dějin a také se znalostí postsovětského/současného Ruska. Rusofilové či Putinofilové by tuto publikaci jistě považovali za protiruskou propagandu apod., avšak podle mě to tak rozhodně není. Rusko/ruský stát má po staletí velmi negativní rysy, které nezmizely ani po roce 1917, ani po roce 1991, ba naopak. Carové, bolševické vedení a nyní Putin se snaží vybudovat mocné a nebezpečné impérium, avšak bez ohledu na životní úroveň obyvatel Ruska. Mitrofanov přesvědčivě ilustruje, jak Putin v prvních letech 21. století kopíroval Leninovu Novou ekonomickou politiku (NEP), kterou pak vystřídal neskrývaným imperialismem a stalinismem. Odpůrci Putinova režimu jsou šikanováni, mučeni či dokonce zabíjeni, případně sami či s pomocí státu odešli pryč z Ruska. Mitrofanov má navíc sám ruské kořeny, poněvadž do roku 1979 vyrůstal a žil v Rostovu na Donu. S některými jeho názory na Miloše Zemana jsem nesouhlasil a nesouhlasím, ale v případě této knihy před ním smekám a vážím si ho jako českého publicisty se specializací na Rusko.

4 20.01.2023

(SPOILER) Čtivý a celkem i zajímavý román, jehož děj se celkem pomalu rozjížděl, ale dobře se četl po celou dobu. Jsem rád, že se nakonec František "vykrystalizoval" jako kladná postava, a navíc skončil dobře. V románu vlastně nejsou ani žádné vyloženě záporné postavy, přesto bylo co číst. Překvapilo mě rozuzlení záhady, proč umíraly ve vile děti. Ve Štramberku jsem byl jenom jednou, přesto na mě zapůsobil svým geniem loci. Kopřivnice a Štramberk byly také místy, kde vyrůstal slavný malíř Zdeněk Burian.

5 16.01.2023

Poměrně čtivá publikace o historii českého filmu, zejména o období třicátých a čtyřicátých let 20. století, avšak většina informací v ní uvedených je docela známá. Kniha je tak podle mne určena spíše obecně zvídavějším lidem, než skutečným znalcům české kinematografie. V publikaci je největší pozornost věnována slavným hvězdám našeho stříbrného plátna – Vlastovi Burianovi, Jaroslavu Marvanovi, Oldřichu Novému, Zdeňku Štěpánkovi, Karlu Högerovi. Z režisérů jsou samostatné kapitoly věnovány Otakaru Vávrovi, Vladislavu Vančurovi, Františku Čápovi, Martinu Fričovi, Elmaru Klosovi, Jiřímu Weissovi a Věře Chytilové. Další kapitoly jsou věnovány filmům (Jan Cimbura, Městečko na dlani, Přijdu hned, Uloupená hranice), Karlu Hašlerovi, Miloši Havlovi či fenomenálnímu Jiřímu Brdečkovi.

1 16.01.2023

(SPOILER) Ze začátku se mi kniha trochu hůře četla, ale po 50 stránkách se to dost zlepšilo a knihu jsem rychle přečetl. To podstatné obsahují dřívější komentáře: kvůli jakési tradici, pro nás zcela zvrácené, dochází v Jordánsku k tzv. vraždám ze cti, které jsou trestány velmi směšně. Woldová románovou formou popisuje případ, kde mj. jeden starší Jordánec vypravuje, jak v dětství zavraždil svou matku, protože opustila jejich rodinu, a o desítky let později zastřelil svou dceru, poněvadž se dozvěděl o její homosexualitě. Stejný muž ještě v dětství sledoval, jak byla ukamenována jeho malá sestřenice. Stalo se tak proto, že byla znásilněna...Naprosto šílený obsah, bohužel popisující realitu jednoho koutu světa.

3 10.01.2023

Napsali to sice novináři z Blesku, avšak přesto to stojí za přečtení. Nejvíce mě zaujaly medailony některých herců z filmových mayovek a část věnovaná přátelství Pierra Brice a Karla Gotta. Škoda jen, že kniha obsahuje řadu nepřesností a vyložených omylů. Dokonce i tvrzení, že postavu Vinnetoua proslavily až filmy z šedesátých let 20. století, což rozhodně není pravda.

1 09.01.2023

(SPOILER) Na úvod konstatuji, že jsem knihu Vinnetou III přečetl již popáté (3x ve vydání KOD, 2x ve vydání Návrat, rok 1994)...Smrtící prach, první novela knihy, je parádním westernovým příběhem, který se trochu podobá novele Old Death. Old Shatterhandovým druhem je tentokrát starý zálesák Sans-ear, jenž se s žádnými nepřáteli nepáře, zejména s indiány ne. Musím říct, že postavu Old Deatha mám rozhodně radši. Kromě indiánů Sans-ear zlikvidoval osm bílých darebáků, kteří mu kdysi zavraždili manželku a dítě. Zbývající dva vrahové představují největší padouchy novely Smrtící prach. V tomto příběhu se čtenář setká s nepřátelskými Ogallaly, s tentokrát spíše neutrálními Komanči, stakemany Llana Estacada, osazenstvem ranče, hoteliérkou v San Francisku, se zlatokopy a přátelskými Šošony. Skvělá dobrodružná "road story", mnou již pětkrát přečtená. Druhá novela Na Západě obsahuje dvě dobrodružství. V prvním z nich Vinnetou, Old Shatterhand a jejich nový přítel Sharp-eye pomáhají železničářům v boji proti banditům a Ogallalům. Na severu Divokého západu objeví malou zapadlou osadu Helldorf, kterou obývají převážně němečtí osadníci. Když jsou tito uneseni Ogallaly, rozpoutá se v kráteru hory Hancock krutý boj. Na jeho začátku je smrtelně zasažen Vinnetou, takže tentokrát nelze ani od Old Shatterhanda očekávat žádné milosrdenství. Ogallalové a bílí bandité jsou pobiti do jednoho a Vinnetou pak umírá v náručí bílého bratra a za zpěvu křesťanské písničky Ave Maria (navíc verze, kterou zkomponoval samotný Karel May!), přičemž oznamuje svou příslušnost ke křesťanství (sic!). Je s podivem, že tentokrát autorovi nevadila následující skutečnost: němečtí osadníci zřejmě žili na indiánském území, aniž k tomu měli oprávnění. Stejná věc mu však vadila u osadníka Cropleye v závěrečných sekvencích II. dílu Vinnetoua. Novela Na Západě pak dále pokračuje: v důsledku truchlení velmi nepozorný Old Shatterhand padne do zajetí Santera a následně Kajovů, kteří se těší, jak svého nepřítele umučí u kůlu. K tomu samozřejmě nedojde, Old Shatterhand se osvobodí a za pomoci Apačů i Pidy, syna náčelníka Kajovů Tanguy, pronásleduje Santera, který se vydal na Tmavou vodu ukrást apačské zlato. Jak skončí, je zcela jasné. Novela Na Západě je zejména kvůli této části ještě lepší než novela Smrtící prach. Celkově považuji knihu Vinnetou III za jednu z nejlepších mayovek vůbec, zřejmě patří spolu s prvním dílem Vinnetoua a románem Duch Llana Estacada do TOP 3. Tolik můj názor. Howgh!

Kniha má sice podle mého názoru celkem pitomý název, avšak její obsah je kvalitní. Miroslav Šiška podává formou literatury faktu 28 různých událostí 20. století. Zpracování příběhů je velmi podobné, co se týče obsahu hodnotím jednotlivé kapitoly třemi až pěti hvězdičkami. Kapitoly, které mě nejvíce zaujaly: Experiment, který měl spasit svět (VŘSR), Tragická smrt maršála Tuchačevského, Georg Elser mohl změnit chod dějin, Praha se v květnu 1945 zbraní nedočkala, Příběh Gottwaldova osobního lékaře, Tajemství Hitlerovy lebky, Hvězdné hodiny Nikity Chruščova.

31.12.2022