Kakho-Oto komentáře u knih

Podobné románu Ledové střepy od stejné autorky. Na rozdíl od "střepů" mi však přišel Lišcí tanec lepší, poněvadž má přece jen pozitivnější závěr. Po smrti zlého člověka má čtenář pocit, že nic nebrání v pokračování dvou vztahů (muž - žena, žena - žena). Manželka zlé osoby se s událostmi jistě vyrovnala, nejhorší to měly její děti. Pachatel "methanolového útoku" mě velmi překvapil, cca od strany 150 jsem velmi podezříval osobu, která byla zapletená do methanolové aféry z roku 2012 (tj. ještě před tím, než jsem se o této postavě dočetl, že měla něco společného se známou kauzou). Ale to jsem se spletl, rozuzlení velmi dobré a překvapující. Tuto knihu Lenky Chalupové mohu ostatním doporučit. Celkové hodnocení: maximálně 75 %

5 19.08.2019

Podle odborníků na tématiku obsahuje Stinglova publikace velké množství omylů. Osobně můžu tvrdit, že Stingl (jednoznačně stranící indiánům, což mi nevadí) popisuje mnoho bojů indiánů bombastickým stylem. Ano, v případě bojů Araukánů, "zlatníků", Tarahumarů, Seminolů, Lakotů či Apačů šlo o heroické boje, které daly bílým dobyvatelům zabrat. V řadě jiných válek byli indiáni snadno poraženi - bohužel, často hrály velkou roli epidemie různých nemocí, na něž neměli indiáni žádné protilátky. Skutečně vyspělé indiánské civilizace vzdorovaly velmi málo: centrální moc šla snadněji porazit než prérijní indiáni, v případě Inků (lépe řečeno Kečuů) navíc probíhala občanská válka, jež Španělům velmi usnadnila dobývání. Apropos: Stingl uvádí jméno náčelníka Sauků ve tvaru Černý Sokol (Black Hawk), ačkoliv se jinak uvádí ve tvaru Černý Jestřáb.

5 16.08.2019

Nejméně zajímavé byly pro mě pasáže o dvouměsíčním pobytu Františka Fajtla ve španělském koncentračním táboře, ale celkově si kniha zaslouží čtyři hvězdičky. Pan Fajtl byl nejen výborný člověk a voják, nýbrž i zdatný literát.

5 20.05.2019

Nejvíce se mi líbí povídka Vesnická historie, k nejkvalitnějším patří i Vyšší princip, Hlídač dynamitu, Nenávist a Němá barikáda. Do stejnojmenného filmu byl zařazen i děj povídek Pancéřová pěst a Zákeřník (rovněž výborné povídky). Zajímavé jsou i povídky Včelař a Až vstanou mrtví. Nejméně se mi líbily povídky Padlý bez jména a Radostné setkání (nejdelší ze všech, s postavou profesora Málka).

5 02.11.2018

První část knihy se mi moc nelíbila, ale od té doby, co se Hasil ocitá v komunistickém zajetí, se příběh perfektně rozjede. Publikace je důstojným literárním připomenutím Josefa Hasila, jednoho z největších hrdinů českého protikomunistického odboje (Klub českého pohraničí a jejich názory nepovažuji za relevantní: obhajoba ostrahy hranic Československa pod totalitní vládou komunistů - WTF?). Kniha připomíná i jiné agenty chodce, případně převaděče: Jaroslav Kaska, Jan Mašek, Josef Ludvík, Vladimír Palma, Bohumil Hasil... Velmi bych ke stejnému tématu uvítal i fundovanou odbornou studii.

5 05.09.2018

Temný dobrodružný román, který je určen spíše dospělým čtenářům (zároveň nelze tvrdit, že by byl primárně určen mužům nebo ženám, podle mě jde o čtení stejně vděčné pro obě pohlaví). Román "Jamaica Inn" byl již minimálně čtyřikrát zfilmován (viz čsfd.cz), v jednom případě s Jane Seymourovou v hlavní roli Mary Yellanové.

5 17.08.2018

Nejlepší dílo, které jsem o babických událostech četl a troufám si tvrdit, že komplexnější a objektivnější práce na toto téma neexistuje. A proč slušní lidé podporovali opilce a psychopata Malého? Protože ho často neodhadli od začátku a poté již byli do jeho činnosti zainteresováni, někdy jim bylo i ze strany Malého vyhrožováno. To všechno si lze v knize přečíst. Stejně jako to, že události se uskutečnily v době největšího komunistického teroru, kdy bylo i nejvíce případů ozbrojené formy protikomunistického odboje. Lidé jako A. Plichta starší se chtěli podílet na svržení totalitního režimu a byli ochotni za tímto účelem spolupracovat i s osobou typu Malého. Autor Stehlík snad mohl události zasadit do celkové mozaiky třetího odboje, poněvadž skupina kolem Ladislava Malého patří do této tématiky, ať již chceme či nikoliv. Je také zajímavé, jak je postava Malého i dnes obecně negativně vnímána, ačkoliv ne nepodobní bratři Mašínové jsou částí historické obce a pravicovými žurnalisty vyzdvihováni jako největší hrdinové protikomunistického odboje. Stehlík se věnuje i komunistické "soudní" mašinérii, jež měla za cíl a také nakonec postihla i řadu nevinných lidí. Stranou zájmu autora nezůstala ani propaganda (včetně reflexe v seriálu Třicet případů majora Zemana), památníky, rehabilitace... Zkrátka komplexní či takřka komplexní pohled. Výborná historická práce.

5 07.08.2018

Skutečně "objektivní" dílo - autor není historik, přesto se nebojí hodnocení prezidentů. Zejména jeho náhled na Beneše je zcela neseriózní. Junek je také příznivec monarchie, poněvadž útěk z rakouské armády a následný přestup do zahraničních legií považuje za morální prohřešek (proč být věrný někomu, kdo nás utlačoval a kdo se ani nenechal korunovat českým králem???). Po přečtení knihy jsem nabyl dojmu, že nejlepšími prezidenty byli Hácha a Klaus, což je samozřejmě nesmysl. Autor nám předložil svůj krajně subjektivní pohled na naše prezidenty, o kterých se v knize dozvíme pár základních údajů a poté již čteme autorovy "hodnotné" náhledy na hlavy státu.

5 24.08.2016

Velinský napsal to, co soudného čtenáře napadlo při přečtení Foglarových děl: opravdový plán létacího kola by se nikdy nemohl vlézt do kuličky ježka v kleci, nalezení hlavolamu ve stoce by bylo rovněž nepravděpodobné (na druhé straně jeho nalezení v kabátu po dvou či třech letech není také nejpravděpodobnější). Jedná se o velice povedené pokračování. Na prahu těžké pomnichovské doby a pár měsíců před vyhlášením protektorátu se Stínadla s Druhou stranou nejenom sblíží, ale v podstatě spolu splynou (Mirek Dušín či Alžběta Prknářová co by členové Vontské rady). Autor údajně chystal další pokračování - to si ale vzhledem k ději této knihy nedokážu moc představit. Apropos příjmení Kisbel zní ještě hůře než Tleskač.

5 24.12.2015

Nevídané - kvalita a čtivost knihy jsou na obrovské úrovni. Líčení těžké doby 17. století celkem odpovídá tehdejší realitě.

5 10.02.2013

Velmi dobrý a originální román. České filmové zpracování není žádný zázrak. Kniha je mnohem lepší!

5 10.02.2013

(SPOILER) První dvě kapitoly jsou spíše takové seznamovací, ale poté (po opuštění Káhiry) začne být děj velmi zajímavý a také dramatický. Nejvíce se mi líbí část, kde jsou Kara a Selim uvězněni v podzemí a tam se seznámí s dalším vězněm, Ben Nilem. V této části též do děje vstupuje jedna z nejzápornějších postav cyklu. V neposlední řadě je román skutečně dobře přeložen, takže si čtenář užije i řadu zajímavých i vtipných dialogů. V prvním dílu je i zbabělý "hrdina" Selim celkem snesitelný, ale v dalších dílech už tomu tak není. Knihu/celý cyklus čtu nyní na jaře 2024 už potřetí v životě, ale po dlouhých 23 letech (1997, 2001). Prvnímu svazku čtyřdílného vydání cyklu, tj. Na březích Nilu, uděluji 90 %.

4 21.04.2024

(SPOILER) Román pojednává o posledních větších bojích Apačů proti Američanům a Mexičanům, v popředí je postava slavného válečného šamana Geronima. Na začátku a na konci je pozornost věnována právě událostem z posledních bojů Geronima v letech 18841886, uprostřed se dozvídáme údaje o jeho předchozím životě a válkách. V příběhu defilují také postavy dalších známých apačských válečníků jako byli Mangas Coloradas, Cochise, Victorio či Juh. Vzhledem k tématu je kniha velmi krvavá a brutální, psaná se značnými sympatiemi vůči Apačům, kteří byli skutečnými mistry partyzánské války, měli neskutečnou výdrž, dovedli splynout s krajinou apod. Zaujmou scény, kdy Apači přepadnou mexické město v převlečení za bandity, případně nasazení uniforem americké armády na kaktusy, aby běloši tušili v krajině přítomnost nebezpečí. Nemohu si pomoci, ale Apačové byli mnohem lepší bojovníci než publicistou Gwynnem tolik oslavovaní Komančové. Kniha se asi moc nelíbi historikovi Josefu Opatrnému, jenž o Geronimovi píše jako o vrahovi a renegátovi. Osobně proti Carterovu náhledu na tématiku apačských bojů proti bělochům a Mexičanům nic nemám. Dnes se totiž často o indiánech píše příliš tvrdě a negativně, krutost většiny jejich kultur nemůže přece obhájit bezohledné dobývání jejich území, tj. obou amerických kontinentů! Bohužel, zmáhá se i druhý extrém, kdy je samotný pojem indián považován za rasistický, uvádí se vymyšlené údaje o sto milionech zavražděných indiánů (většina z nich zemřela na nemoci a vůbec nevíme, kolik těch obětí bylo, zřejmě však podstatně méně než sto milionů apropos někdo počet obětí nesmyslně vztahuje pouze na území dnešních USA, ačkoliv drtivá většina indiánů zemřela na území dnešních latinskoamerických zemí).

4 03.04.2023

(SPOILER) Velmi krátký severský thriller, spíše novela než román. Nečekal jsem tak drsné rozuzlení, kdy se čtyři mladí lidé během pití a hraní monopolů v průběhu silvestrovského večera rozhodnou vyřešit problémy s lhostejnými či zlými rodiči skutečně radikálním způsobem.

4 15.02.2023

(SPOILER) V lednu 2023 přečteno potřetí v životě, předtím v letech 1992 a cca 2000. Dojmy z předchozích přečtení byly velmi pozitivní, avšak dnes se mně kniha líbila o poznání méně. Hodnotím ji nyní nikoliv silnými čtyřmi hvězdičkami, avšak 3,5 hvězdičkami, ke čtyřem jsem se přiklonil také vzhledem k předchozím čtenářským zážitkům stejného románu. Výborné jsou první dvě kapitoly a posledních pět kapitol, zejména ta úplně poslední. Zbytek knihy, tj. její dvě třetiny, je příliš rozvleklý a až zbytečně moc naplněn humornými příhodami ztřeštěné trojice Morgenstern, Kiesewetter, Parmezán. Na rozdíl od filmu Haukaropora na konci neumírá. Mayův cyklus z jižní Ameriky (Dobyvatelé Gran Chaca) považuji za viditelně zdařilejší dílo než je román Odkaz posledního Inky ze stejného prostředí. Odkaz posledního Inky byl Mayem zařazen mezi tzv. osm románů pro mládež, které nedoporučoval číst dospělým. Na rozdíl od Ducha Llana Estacada či Pokladu ve stříbrném jezeře skutečně pozoruji, že "Inka" byl zřetelně určen především dětem a mládeži. Mimochodem rovněž vlastním archaické vydání z roku 1932 – nakladatelský počin Jana Toužimského doprovázený kvalitními ilustracemi Zdeňka Buriana. Zbývá snad ještě dodat, že román Poklad Inků je zcela totožný s románem Odkaz posledního Inky. Databáze knih se přitom tváří, jako by šlo o dvě odlišná díla.

(SPOILER) Kniha je psána s hlubokou znalostí ruských a zejména sovětských dějin a také se znalostí postsovětského/současného Ruska. Rusofilové či Putinofilové by tuto publikaci jistě považovali za protiruskou propagandu apod., avšak podle mě to tak rozhodně není. Rusko/ruský stát má po staletí velmi negativní rysy, které nezmizely ani po roce 1917, ani po roce 1991, ba naopak. Carové, bolševické vedení a nyní Putin se snaží vybudovat mocné a nebezpečné impérium, avšak bez ohledu na životní úroveň obyvatel Ruska. Mitrofanov přesvědčivě ilustruje, jak Putin v prvních letech 21. století kopíroval Leninovu Novou ekonomickou politiku (NEP), kterou pak vystřídal neskrývaným imperialismem a stalinismem. Odpůrci Putinova režimu jsou šikanováni, mučeni či dokonce zabíjeni, případně sami či s pomocí státu odešli pryč z Ruska. Mitrofanov má navíc sám ruské kořeny, poněvadž do roku 1979 vyrůstal a žil v Rostovu na Donu. S některými jeho názory na Miloše Zemana jsem nesouhlasil a nesouhlasím, ale v případě této knihy před ním smekám a vážím si ho jako českého publicisty se specializací na Rusko.

4 20.01.2023

(SPOILER) Klasická indiánka, která nabízí stejné prostředí jako román Duch Llana Estacada, tedy poušť Llano Estacado. Čtenář se znovu setká nejen se slavnými pokrevními bratry, ale též s Bloody Foxem a Komančem Šiba-bigem. Postava starého kovboje Old Wabblea zaujme snad ještě více než titulní Old Surehand. Jedná se o klasický příběh plný lstí, přepadů, zajetí, osvobození, v závěru románu Old Shatterhand a Vinnetou přijdou o své slavné pušky, ale jen na krátko. Životy nepřátelských Komančů jsou v tomto románu maximálně šetřeny, o což se zasloužili především Vinnetou a Old Shatterhand. Záhada, která se točí okolo pomatené indiánky Tibo-vete-elen, prstenu prapodivného "generála" a Old Surehandova pátrání po jeho původu, se začne postupně odhalovat v pokračování románu, jenž osobně považuji za jeden z vrcholů Mayovy tvorby. První díl Old Surehanda je určitě nadprůměrnou mayovkou, ale mezi ty úplně nejlepší nepatří. Howgh!

Hodnotím jako velmi dobře udělanou popularizační práci o historii. Kniha obsahuje medailony 60 českých žen, které žily v průběhu uplynulých více než 1100 let. Zatímco některé jsou notoricky známé, o některých jsem pro změnu dosud nikdy neslyšel, nebo si to neuvědomuji. Nevadil mi ani feministický ráz vyprávění, jenž je patrný zejména u předělových kapitol od Renáty Fučíkové.

4 14.11.2022

(SPOILER) Úvodní část Hunger games je ze začátku pochopitelně seznamovací s krutým distopickým prostředím a důležitými postavami, následuje průběh 74. ročníku Hladových her, jehož vítězi se poprvé v historii stali dva účastníci, navíc ze stejného kraje. Jednalo se o teprve třetí vítězství splátců z Dvanáctého kraje. Výhry tohoto kraje však stály vždy za to – 10. ročník ovládla Lucy Grayová, do které byl chvíli zamilovaný mladý Snow. V 50. ročníku, tzv. druhých Čtvrtohrách, zvítězil Haymitch Abernathy, trenér Katniss a Peety. Proti němu stálo ve zvláštním ročníku nikoliv 23, nýbrž 47 protivníků.

(SPOILER) Výborné povídky, nejvíce se mi líbily titulní Ptáci – povídka s otevřeným koncem (Hitchcockův film jsem neviděl). Pětihvězdičkovou kvalitu mají také povídky Alibi (výborné rozuzlení, kdy se potencionální vrah rozhodne nevraždit, přesto se pak přizná k vraždám, které nespáchal) a Modré čočky – povídka mě obzvláště děsila, poněvadž jsem absolvoval operaci očí, konkrétně korekci krátkozrakosti. U povídky bych však uvítal optimističtější konec. Zbývající tři povídky hodnotím třemi hvězdičkami: povídce Nechoďte po půlnoci (o vykrádání vraku lodi u řeckého pobřeží) jsem původně chtěl dát také pět hvězdiček, ale zklamal mě závěr. Povídka Jabloň je ze souboru nejslabší, ale i tak je dobrá. Úvodní povídka Teď se nedívej mě dost překvapila svým závěrem.

4 08.08.2022