kacimilek komentáře u knih
Tohle je jediná kniha, kterou jsem si pouze vypůjčila a nemám ji doma ve své harrypotterovské knihovničce (musí ji co nejdříve doplnit)! Ale přesto že je velmi dlouhá byla výborná. Jedna z nejlepší ze všech sedmi.
Moc dobrý díl, kde se narozdíl od prvního dílu, všechno urychluje a zdůrazňuje. Je morbidnější. Nejhrůznější je pro mě část s pavouky. Brrr...
Výborná kniha na válečné téma. Toto hrůzné období by si měli připomínat především ti, kteří jej nezažili a snad si ani nedovedou představit, co se tehdy odehrávalo. Mými favorizovanými povídkami jsou Třetí fronta, Zákeřník, Až vstanou mrtví.
No prostě Babička. I přes to, že vím, že je značně zidealizovaná, pořád mě vždy okouzlí. A také samozřejmě černobílá filmová adaptace. Je úžasná.
Kniha neoslní, ale také neurazí. Romantický příběh o tom, že láska je víc než válka. Hodně naivní postavičky, ale moc hezky vykreslené prostředí. Mně osobně se kniha líbíla hlavně v tom, že je určena přesná doba, od kdy do kdy se to děje, co se kdy stane. Jak faktické! :)
Bohužel mě kniha nijak více nezaujala, nesnadno se čte. Pointa je sice věrohodná, ale podána stylem, který není mým šálkem kávy. Mám ráda klasickou literaturu, ale tato k ní nepatří.
Od knížky jsem se nemohla odtrhnout! Sama žiju ve Valašském Meziříčí celý život a byla jsem zaskočena, jak málo o něm vlastně vím. Z hlavní postavy mám rozporuplné pocity, ale rozhodně to musel být zvláštní člověk, ať už v dobrém nebo méně dobrém slova smyslu.
Je zajímavé seznámit se se životem a názory někdejšího československého hrdiny. Nejvíce oceňuji poslední část - skutečný rozhovor.
Docela příjemný čtivý příběh. I když se mi zdálo, že všechno jde až moc snadno. Není to zrovna typ knihy, který bych běžně četla.
Nejstrašnější dějiny z pohledu dětí musí zasáhnout prostě každého.
Vždy jsem se Londonovi velkým obloukem vyhýbala. Důvodem byly úryvky ve čtenářských denících ještě na základní škole, které mě mírně řečeno nezaujaly. Nutno přiznat, že je to jednoduše klasika, kterou by neměl vynechat žádný čtenář. Překvapilo mě, jak dobře se povídky četly, a některé mě dokonce i bavily. K autorovi se plánuji vrátit knížkou Tulák po hvězdách, která je trochu z jiného soudku.
Nějak mě to nezasáhlo tak, jak jsem při prvním otevření knihy očekávala. Joan pro mě byla na začátku jen šedou zakřiknutou myškou, která se vyvinula v neuvěřitelně otravnou osobu. I přesto se mi četla dobře, ale vracet se k ní jistě nebudu.
Dočítala jsem knížku trochu posmutnělá - příběh je přesně jako život: jednou nahoře, jednou dole. Avšak jsem se přesvědčila, jak je komunikace ve vztazích (rodinných i partnerských) důležitá.
Za mě jedno z nejlepších Irvingových děl. Zrovna v tomhle příběhu pro mě bylo fascinující, jak autor něco lehce nakousnul a poté se k celému příběhu vrátil třeba až za několik stran - přistihla jsem se, že se nemůžu dočkat, až mi vysvětlí, co se vlastně stalo, a chtěla jsem se přesvědčit, že jsem narážku pochopila správně.
Potřebovala jsem si po vážnějších tématech trochu oddychnout a touhle knihou jsem nešlápla vedle. Zatímco jsem se do první poloviny smála jako pominutá, tu druhou jsem propřemýšlela. Nic není jen světlé nebo temné, stejně jako tento příběh.
Kromě Kvílení a Kadiše mě osobně hodně zaujala báseň America. A rozhodně doporučuju přečíst.
Tohle není zrovna příběh, který bych si chtěla přečíst podruhé - chápu, že chtěl Čapek upozornit na zneužívání nových vynálezů "zlem", ale téma nadvlády jiných tvorů (robotů nebo mloků) je pro mě prostě přitažlivější.
Příběh, který mě zaujal tak, že bych to ani nečekala. Jsem asi divná, ale možná bych více ocenila, kdyby to dopadlo mnohem tragičtěji...tak, aby si opravdu každý uvědomil, že ženy a muži jsou si rovni.
Čapka mám opravdu ráda, ale tohle prostě nešlo =( Úplně se to minulo tomu, co bych považovala za dobré, ale myslím, že vina bude spíše na mé straně.
Autor jako by lásku a milostná trápení chtěl připodobnit přírodním krásám a krutosti. Přišlo mi, že téměř všechny jeho básně byly napsány s tímto účelem, a když už po několikáté čtete o přirovnání ženy k růži nebo zapoštění kořenů jako stromy, začnou být básně jednotvárné. Nejvíce mi utkvěla v hlavě báseň "I tvoje stříbro" - právě proto, že byla jiná.