Hovory s T.G.M.

od:

Hovory s T.G.M.

Mimořádně ceněné dílo Karla Čapka vznikalo v letech 1928–1935 na základě rozhovorů s prvním československým prezidentem T.G. Masarykem. Spis vypovídá o prezidentově životě od dětství po jeho vstup do vysoké politiky. Seznámíme se s jeho pohledem na svět, s jeho ideály demokracie a humanismu a jho politickými, náboženskými a filosofickými názory....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/12654/hovory-s-t-g-m-Nkh-12654.jpg 4.6340
Žánr:
Literatura faktu, Literatura česká
Vydáno:, Fragment (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (49)

Přidat komentář
martin č.
17. dubna

Těžko psát komentář k něčemu, co mne tolik přesahuje. Četl jsem s obdivem a pokorou.
Zaráží mě, jak si dnes kdejaký politik počínaje prezidentem a jeho mluvčím bere do huby Masaryka, neb jeho jméno je národu svaté. Ale berou do huby jen to jméno, vždyť myšlenky stejně nikdo nezná. Opravdu to ale stojí za to číst. Třeba pomalu, po trochách. Ale mnoho vám to dá.

vitaly0472
15. dubna

Po přečtení této knihy se Tomáš G. Masaryk stál mým vzorem. Přistihl jsem se, že jakmile dojde řeč na politiku, tak se o něm musím zmínit. Takový kontrast s naší současnou vládou. Pro jasnost, duben 2017, Zeman na Hradě a premiér v demisi Babiš s komunisty a SPD v zádech a možná za chvíli ČSSD jako kryti před sebou.

Ema22
28. března

Přiznám se, knihu čtu na etapy. Na jeden zátah by to bylo hodně velké sousto. Obdivuji Tomáše G. Masaryka pro nesmírný přehled ve všemožných oblastech a Čapkův dar společné rozhovory přenést na papír tak, aby byly čtivé pro běžného čtenáře.

tygřík2
02. února

Narodí se vůbec ještě někdy TAKOVÝ ČLOVĚK? A neobrací se v hrobě, když si ho "berou do huby" dnešní politici?

gubesh
27. ledna

Musím se přiznat, hovory jsem četl pomalu a rád. Hlavně to ,,pomalu'' bylo typické, pro tuhle knihu, která byla místy velmi náročná (nebudu skrývat, že v kapitolách o filozofii, jsem musel googlovat pojmy a všechny ty ismy). Cítil jsem to tak,že se tohle dílo ani nedá číst rychle, jednoduše proto, že celá knížka je plná Masarykových názorů, kréd, myšlenek. Na konci, jsem byl rád, že jsem se v tomhle ztotožnil s ,,pisatelem hovorů'', cituji :
,,Masarykova věta má být čtena pomalu, ne jedním dechem, dejte si s ní čas, a vydá vám nejenom svůj celý smysl, ale i osobní přízvuk a duchovní typus toho, jenž ji vyslovil.''
Zcela určitě ji doporučuji všem, co mají zájem o naší historii a personu TGM, ale myslím si, že minimálně druhý díl hovorů ( celá knížka je ze čtyř dílů), by měl být přečten každým historicky vzdělaným Čechem a Slovákem.
Nakonec ještě dodám, že je to kniha, která člověka obohatí, vzdělá, naplní láskou k vlasti, láskou k vědě, vzdělání, víře. Styl vyprávění TGM, podněcuje ke kritickému hodnocení jeho slov, ale možná vás i donutí k přehodnocení vaší ,,filosofie života''. Práce Čapkova na tomto díle, je skvělá, inspirativní a jistě musel být velice trpělivý. Ale i tak hlavní dík patří někomu jinému. Závěrem -
Tatíčku děkujeme!

,,Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii.''
,,Měříme život příliš jednostranně, podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit.''
,,Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.''

legonka
18. ledna

Tuto knihu donesl můj 12ti letý syn ze školy jako vyřazenou knihu na sběr papíru...Jak může ZŠ vyhazovat do sběru takový skvost!!?Jiz po přečtení prvnich kapitol jsem byla uchvacena!Krasny nahled do zivota Masarykova zivota od narození,pohled na venkovský zivot a dobu 19.století za dob Rakouska Uherska,Masarykovy názory,které se v mnohém dají přenést do dnešní doby a dá se z nich čerpat!Povinná literatura!Stačí na jakékoli stránce knihu otevřít a vždy najdete větu,odstavec,který vás nutí se zamyslet.Nektere pasáže jsou velmi náročné a je potřeba na ně více času,ale kniha nádherná!

Karborund
16. ledna

Nezbývá mi než souhlasit s předešlými komentáři.Masaryk pro mě není již pouze panem prezidentem, ale hlavně čistým, obyčejným, slušným člověkem bez mocenských manýrů.Tato kniha mi dala strašně moc do života.Je sice pěkné mít každou druhou ulici či náměstí pojmenovanou po něm, ale raději bych se snažil vštípit jeho myšlenky dnešní i budoucí generaci.Možná jsem naivní, ale nebyla by současná společnost jen přece dál?

Paulus.1987
15.12.2017

Když je v současné společnosti nouze o morální autority, nezbývá než se ohlížet do minulosti. Knihu považuji za velké dílo, významný výsledek spolupráce dvou velikánů naší historie. Ačkoliv se některé pasáže nečtou snadno, např. ty filozofické, nic to nemění na faktu, že tohle by se zkrátka mělo číst. Zvlášť v této době.
Četl jsem vydání z roku 1990 a v rámci zachování objektivního obrazu pana prezidenta bych ocenil kompletní vydání bez zásahů Masarykovy dcery Alice. Možná tento požadavek splňuje nejnovější vydání z roku 2013, nejsem si jistý.

Antonín185
22.11.2017

"mohu odmítnout rozhovor spoluautorovi hry Ze života hmyzu?" :)

1871
23.09.2017

Víc politik, státník, profesor nebo filozof? Velký muž v čele, vlastně každý muž v čele, to má těžké, když má zodpovědně rozhodnout a ovlivnit osudy ostatních. Jen psychopat, kterému je to naopak vlastní, to má asi jednodušší. Když tak člověk nahlédne, tak za sebe říkám, prezidentem osvoboditelem být nechci, tak jako to nechtěl on. Kdybych ale musel...

pepa4081
28.07.2017

Karel Čapek nám tatíčka Masaryka asi maličko přikrášlil, za to ubírám hvězdičku. Jinak je kniha velice hezky psaná a poučná. Našim potentátům bych ji dal jako povinou četbu.

kacimilek
23.04.2017

Je zajímavé seznámit se se životem a názory někdejšího československého hrdiny. Nejvíce oceňuji poslední část - skutečný rozhovor.

eraserhead
16.04.2017

Tuhle knihu mám doma už hrozně dlouho ale vždycky jsem ji obcházel. Z velké části proto, že mi docela vadí adorace a nekritické vychvalování první republiky (jíž je Masaryk v podstatě symbolem) a tak nějak jsem si to promítal i do něj a téhle knihy. Ale nakonec se mi nevyhne žádná kniha a tak jsem se začetl. Masaryk je na tom u mě trochu stejně jako L. N. Tolstoj. Některé jeho názory a myšlenky jsou naprosto super, ztotožnil bych se s nimi, některé mi zase přijdou dost divné a v naprostém protikladu s mým smýšlením (u obou jde hlavně o otázku náboženství). Na knize mě hrozně bavily Masarykovy vzpomínky na dětství, mládí a studium, perfektní náhled do tehdejší doby. Následující část věnující se filosofii a náboženství asi nezaujme kdekoho. Poslední část knihy složená z Čapkových novinových článků o Masarykovi už není tak zajímavá, hodně věcí se v nich opakuje, mnohdy to jsou jen oslavné ódy, za něž by se nestyděli kovaní bolševičtí novináři (rozdíl je jen ten, že v případě dua Masaryk-Čapek to, zdá se, nikomu nevadí). Kniha jako celek je zajímavá. Možná ne k běžnému čtení, člověk asi trochu musí vědět, co mu poskytne a co v ní najde. 3.5*

Mahuleno
02.04.2017

Konečně jsem se rozhodl, knihu vytáhnout z knihovny, kde už je docela dlouho. A dobře jsem udělal. Samozřejmě to není román a kniha není ani klasickým životopisem. V první části - Věk mladosti - Masaryk vypráví o svém dětství, krátce o klukovských hrách a zábavách. Potom škola - Brno, Vídeň a také Lipsko kde se seznámil se svojí budoucí manželkou Charlotte Garriguovou (Kapitoly Na školách, O školách, Universitánem...), ale už v této části je mnoho jeho úvah o tehdejším školství, církvi a dalších aspektech života. Samozřejmě už z pohledu dospělého, ale je zřejmé, že Masaryk se ke všemu vyslovuje s hlubokou znalostí problému, s náznakem možného řešení. A toto se projevuje v celé knize, tedy v jeho životě - když cítil a věřil, že má pravdu, dokázal za ní stát neochvějně. Čímž si samozřejmě vytvářel řadu ne právě přátelsky nakloněných odpůrců. To se mnohdy projevilo v hodnocení jeho osobnosti - zvláště v pozdějším historickém pohledu na Masaryka, což zřejmě přetrvává i u některých čtenářů. Sám Masaryk je ovšem schopen sebereflexe: "...je pravda a ochotně to připouštím, že jsem dělal i chyby. Ostatně jsem za ně vždycky dostal co proto."
Život a práce - Masaryk se stává tzv. Privatdozentem na vídeňské univerzitě, ovšem bez platu, živí se, už tenkrát ženatý se dvěma dětmi, kondicemi a suplováním na gymnaziu. Zvažuje odchod do Německa, ale naštěstí dostává nabídku z Prahy, kde se zakládá česká universita. Zajímavé je, že ač zná několik jazyků, přiznává svoje obavy z češtiny.
Masaryk hodně cestoval, za pozornost stojí postřeh po jeho první návštěvě Ruska: "Celkem jsem si odnesl z Ruska totéž, co Havlíček: Lásku k ruskému lidu a nechuť k oficiální politice a k panující inteligenci."
Po příchodu do Prahy se seznamuje s českým novinářským a politickým prostředím a stává se později poslancem za mladočechy. Čte, píše, přednáší i stávkujícím dělníkům a iniciuje vznik Dělnické akademie. V této době se o něm mluví jako o socialistovi - sám říká: "Můj socialism, to je jednoduše láska k bližnímu, humanita."
Po vypuknutí války zvyšuje svoji snahu o rozbití Rakouska-Uherska. Ve snaze získat spojence hodně cestuje, často na cizí pasy a inkognito, protože je v hledáčku rakouských a německých špehů. V Americe se připravuje na mírová jednání, zdůrazňuje potřebu držet se slovanskými národy, ale na druhé straně říká - patříme k západní demokracii. Tuto část knihy uzavírá poměrně stručná kapitola Úřad prezidenta, která je spíše opět úvahou, jak by prezidentský úřad měl vypadat a fungovat. Poslední odstavec této kapitoly je trochu dlouhý na citování, ale dal by se tesat zlatým písmem. Snad jenom zkráceně část vyznání: "....stoje u moci, nenacházím u sebe nižádného jiného mravního zákona ani jiného vztahu k bližním, k národu a k světu, než jaké mne řídily předtím.....nemusel jsem změnit nic na své víře v humanitu a demokracii, ani na nejvyšším mravním a náboženském příkazu lásky k člověku..."
Třetí část knihy - Myšlení a život - už koresponduje s titulem knihy. Čapkovy otázky a Masarykovy většinou obsáhlé odpovědi. Bohužel úvodní kapitola Noetika - teorie poznání a část následující kapitoly Metafyzika je pro laického čtenáře, nepolíbeného filosofickými definicemi a pojmy, velmi problematická. Přiznávám, že pro mne přemírou - ismů byla v podstatě "nečitelná".
V daších kapitolách Náboženství, Křesťanství, Církev a stát, Víra a věda a další jsou tyto filosofické otázky podány způsobem přijatelným a pochopitelným i "řadovému" čtenáři. Masaryk mj zdůrazňuje potřebu vzájemné tolerance ve vztahu vědy a církve. Zvláštní pozornost si podle mne zaslouží závěrečná kapitola třetí části knihy - Politika.
V ní se potvrzuje skutečnost, že řada Masarykových úvah je ze současného pohledu poplatná době a situaci, ale většina z nich má univerzální platnost a jsou i dnes velmi aktuální, možná víc než jindy - Politická teorie a praxe, Dějiny a svět, Dějiny a my, Národ, Láska k národu, Demokracie, to jsou kapitoly, které by měly být povinné pro politiky a u nás předčítat před každou schůzí paramentu :-)
Masaryk byl nepochybně Evropan - viz jeho hodnocení Přemyslovců: "...to byla politika v pravém smyslu evropská ... naše včlenění do širšího celku Evropy, jako naše zajištění na exponované cestě mezi východem a západem..." a "...poutal mě osud malých národů; viděl jsem pro ně jedinou cestu - politickou součinnost a vzájemnost hospodářskou i kulturní."
Závěrečná čtvrtá část knihy Mlčení s T. G. M. se mi velmi líbila a Čapkovi se nepochybně povedla. Je to dobrý epilog a zvýraznění charakteru a osobnosti T. G. Masaryka.
Já osobně jsem byl doslova fascinován šíří "záběru" T. G. M. a jeho vzdělaností. Po přečtení knihy můj pohled na Masaryka dostal nový rozměr.

francouz
25.03.2017

Souhlasím s komentáři, že bohužel naše stávající vládnoucí garnitura, sice TGM zná, ale jenom jako posatvu z dějin, z kterých by stejně většina zkoušku složiti nemohla. Nicméně tu poctatu, kterou zde náš první prezident zanechal, tu nectí nikdo.
Ano jde o pravdu a o lásku. Možná trošku vyšumělé pojmy řekneme si, ale v jeho slovech je skryto to základní, bez pravdy a lásky, nemůže člověk poznat člověka. Ano protože naše doba je založena na lži a nenávist, na závisti a na pomluvách. Nesnažíme se jeden druhého pochopit, nehledáme pravdu, ale laciné řešení, které je mnohdy lživé a hlavně mamonářské.
Ano asi se změnila úloha církve a náboženství, i kluci na vesnici již nepotřebují umět pískat na pysky, luskat prsty, zápasit, chodit po rukách, střílet z praku, z luku, umět vylézt na každý strom.....
Ale to jsou pouhé drobnosti, to ostatní je stále platné a mělo by nás zajímat.
Ale nás opravdu spíše zajímají doktorské diplomy, než přirozené nadání, a to nemluvím o slušnosti a čestnosti, kterou zejména lidé, kteří si dovolují tvrdit ve svých výrocích, že jsou pokračovatelé tradic TGM, mě opravdu irituje a je mě z nich, za nás, trochu smutno.
Toto by měla být povinná četba pro každého, kdo chce svůj život spojit se službou vlasti.
Toto byla opravdu kniha, za kterou se jako Češi nemusíme stydět, bohužel jí nečetlo tolik lidí, kolik by mělo, protože pak by na Hradě seděl opravdu důstojný pokračovatel ideí našeho prvního prezidenta.
Musím říci, že to nyní mám ještě umocněné filmem Masaryk, protože ta doba byla opravdu těžká, jejich rozhodování s tím, co nyní řeší figurky na Hradě, to je opravdu sranda....
Protože ač čemukoli sloužíš drž se reality.

Matoskah
13.01.2017

Pohled na kladné postavy historie se často průběhem času idealizuje. U pana Masaryka to ani není potřeba.

Insignitka
08.09.2016

Zaujala mě ta sexuální pasáž... neubránila jsem se škodolibému smíchu :-)) Celkově dobré

fojtikjirik
21.07.2016

V první části bylo zvláštní pozorovat Masarykovo mládí. Druhá část obsahovala i mnoho napětí a sporů (ani nemůžu uvěřit tomu, že člověk, kterého ještě na přelomu 19. a 20. století většina národa neměla v lásce, se po vzniku ČSR stal prezidentem). Třetí část pro mě byla nejlepší, protože obsahovala mnoho myšlenek, které jsou aktuální dodnes.

Pavelkova-k
08.05.2016

Stále aktuální a inspirativní

Mijagi
19.04.2016

Nesobecký, myslící v prvé řadě na národ, stmelující. Kam se tohle vytratilo u současných následovníků T. G. Masaryka? Tohle čtení by nemělo zapadnout v prachu regálů knihoven. Tenhle cenný Čapkův obraz by měl otevřít oči všem. Nechtějme v čele státu kreatury z laciného výprodeje "vládci aneb kupte si, co zbylo", chtějme toho, pod kým bude radost vytvářet společný demokratický a oduševnělý prostor. Hovory s T.G.M. jasně ukazují, že to není fikce ani dětinský idealismus.

"Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky, a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti."

"Dobrého je v řádu světa víc; ale to zlé člověk cítí silněji. Poctivě vyložit, k čemu slouží nedokonalost, utrpení a tak dále, nedovedu; ale vidím, že člověk a lidstvo mohou a mají nedokonalostem čelit. Bez přemáhání překážek, bez naléhavých a někdy i bolestných příčin k jednání by život nebyl životem plným."

"A věřte, nerad se ukazuju na veřejnosti. Kdybych byl mohl žít po svém, bylo by mně stačilo číst, študovat a psát třeba sám pro sebe; zkrátka poznávat... Jsem šťastný, mohu-li v klidu číst, a jsem podnes čtenářem. Nerad se seznamuju s lidmi, mám před nimi ostych; každé, i jen formální seznámení, je pro mne kus práce. To všechno mi dělalo politiku a veřejné působení těžší než jiným - proč jsem to tedy dělal? Protože jsem musel: to se ovšem snadno řekne, ale říkám-li to, není to výmluva, není to omluva."

Marky.F
04.03.2016

Kniha plná mouder, úžasných myšlenek a námětů k přemýšlení. Byl to, jak sám říkal o jiných, krásný člověk.

yenda1
12.11.2015

Kniha čtená nepřetržitě, takže přečtena nemůže být nikdy. V určitých mne neznámých cyklech si ji bez okolků vytáhnu z knihovny a čtu. Stačí pár odstavců, pár vět, několik myšlenek. Například nedávno prožitý čtenářský okamžik při kapitolce Starý strom. Na malém prostoru tří stran mnoho podnětů k zamyšlení. Zde výňatek:

"A neztratit živý zájem: protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života.
Měříme život příliš jednostranně: podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to jak život prodloužit, než na to, jak jej opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že oni sami a tolik jiných žijí de facto jenom položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti."

A to byl jen letmý kuk a námětů ke kontemplaci přehršel.

Naprosto klíčovou částí knihy jest je třetí část: Myšlení a život. Několik desítek stran, které nenechají po hloubavých myšlenkách hladové čtenářstvo v klidu. Zde nastupuje tvůrčí čtenář, diskutující, odporující. Kontinuální čtení, které knihu nedovolí odložit s pocitem ukončenosti dává čtenáři šanci nahlédnout vlastnímu myšlenkovému vývoji. Souhlasím s čím jsem souhlasil před lety? Vyvíjím se? Nestojím dlouho na místě?
Klíčovou pasáží jsem ji nazval pro koncentraci zásadních myšlenek, s kterými se bytostně ztotožňuji. Na samém vrcholu ční věta z diskuze o zlu světě:

"Dobrého je v řádu světa víc; ale to zlé cítí člověk silněji."

Mnoho let tuto větu, či pasáž, stále dokola převaluji ve své hlavě, promýšlím, odmítám, přijímám....
Pokud bych měl doporučit nějakou knihu, její konkrétní část, tak tuto třetí. A co rozmluvy o poměru k náboženství, církvi; teorie x praxe; víra x věda; láska x sentimentalita; život prodchnutý tajemstvím?
Víří mi hlavou mnoho dodatků, které bych zde rád vypsal, můj kručící žaludek však velí končit.

Hrefna
17.09.2015

Kniha je plná ušlechtilých a krásných myšlenek a tak je potřeba si na ní udělat čas a přemýšlet nad napsaným. Jak by byl svět krásný, kdyby takto smýšleli a jednali všichni, ale čistých lidí jako on je však málo, hlavně v politice. Nevadila by mi delší pasáž o jeho životě, který stojí za vyprávění.

Hajajan
06.02.2015

Osud T.G.M, tak jak jej zachycuje vlastními slovy (zachycenými Čapkem), mne zásáhl. Ta síla, čistota a přímost, která z jeho vypravování číší, dělá v mích očích z Masaryka největší Osobnost, která v naší zemi byla. Děkuji Čapkovi, že si dal tu práci, díky které si i my můžeme po sto letech znovuprožít dobrodružný a naplňující život T.G.M Pro mne osobně kniha a její poselství znamená velkou životní motivaci a silný impuls k přehodnocení svého způsobu pohledu na sebe a na svět.

HTO
08.01.2015

Vynikající kniha!

Výpisek: A jak tak běží řeč, začalo se mluvit, jak to bylo za války a kdy se kdo octl v nejhorší situaci. „Má nejhorší situace," začal pan prezident, „to bylo, když jsem za války přijel do Moskvy." A pak vypravoval, jak ho naši z revolučního Petrohradu poslali do Moskvy, tam že je klidněji. Vystoupil v Moskvě na nádraží — slyšet střílení. Jde pěšky do hotelu, ale před nádražím ho zastaví kordon vojáků, prý nelze dál, střílí se tam. Přece se dostal na náměstí, a tam se z obou stran pálí z ručnic a kulometů, na jedné straně kerenští, na druhé straně bolševici. „Jdu," vypravoval, „a přede mnou jde člověk, dá se do běhu a vklouzne do velkých vrat, která mu pootevřeli. Byl to hotel Metropol. Tož já za ním, ale zatím mně zabouchli vrata před nosem. Tluču na ně a volám: ,Co to děláte, otevřte!' ,Jste náš host?' volal na mne portýr. ,Jinak vás nemůžeme pustit, máme obsazeno!' Nechtěl jsem lhát, tož jsem na něho vykřikl: ,Nedělejte hlouposti a pusťte mne!' On se zarazil a pustil mne dovnitř." A tak dále; pan prezident se rozpovídal a vzpomínal na obléhání hotelu Metropol, na boje v Kyjevě a na „naše hochy", jak říká legionářům. Ale pisatele Hovorů upoutala jedna malá větička: to „nechtěl jsem lhát". Střílí se na moskevském náměstí, z obou Stran cvrnkají kulky o dlažbu i průčelí domů, a profesor Masaryk stojí před zavřenými vraty hotelu, kam ho nechtějí pustit. Kdyby řekl, že je tam hostem, byli by ho pustili hned; ale on ani v tu chvíli, kdy jde o život, nechce lhát. A pak to vypravuje, jako by se to rozumělo samo sebou, jen suchou a malou větičkou: „nechtěl jsem lhát." To bylo všecko.

Tehdy poprvé zapsal a otiskl pisatel Hovorů slova pana prezidenta: jen pro tu jedinou malou větičku, aby nezapadla, aby si jí jednou někdo všiml, jak je krásná ve své prostotě a samozřejmosti.

Marbo
08.01.2015

První setkání s TGM, byť zprostředkovaně přes pana Čapka. Náhled filosofie našeho prvního presidenta zaujme, jeho vzpomínky potěší

kacaabba
06.09.2014

Na tuhle knihu mi nestačí ani těch pět hvězdiček. Pro mne mimořádný duchovní i duševní zážitek. Když zmiňuji i duchovní, uvádím to s plným vědomím, že nemám s Masarykem plný zákryt toho, co chápe ve víře a skrze víru v Boha on a co já. Nicméně dle biblického: strom se pozná podle svého ovoce. A já zde vidím ovoce dobré; ale stejně to bude Bůh sám, kdo bude soudit každého člověka.

Janek
13.08.2014

Asi jsem se na knížku moc těšila, nakonec jsem byla trochu zklamaná.
Sama jsem idealistka, nemůžu si pomoci, i Masaryk se mi zdá více idealistou než realistou...

DolceVita12
11.04.2014

Nečtu mnoho chytrých knih a nerada se nechávám v knihách poučovat, ale tady je tolik moudra, že se stále k hovorům s TGM vracím a hledám. Asi to bude znít divně, ale podle mého je to "bible". Nástupce bible. Byla bych ráda, kdyby se četla ve školách povinně.

kolagen
08.04.2014

Až na pár pasáží o vývoji církve, zajímavé čtení