JerryDexter
komentáře u knih
50 let videoher
kolektiv autorů
Ojedinělý a naprosto skvělý počin. K nápadu jako takovému a krásnému grafickému zpracování není potřeba víc dodávat. Teď ale zápory, kterých je na knihu za tisíc korun na můj vkus až příliš. Moc mě zklamala korektura, kniha je plná překlepů a chyb v textu, a je jich opravdu hodně. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle by se u takhle drahého produktu stávat nemělo. Nevím jestli to byl jenom případ mého výtisku, ale na straně 18 mám chybu tisku, nicméně to je ojedinělá drobnost. Co mě už mrzí víc, prakticky všechny rozkládací stránky (mimochodem skvělý nápad, a to bez ironie) v mé knize jsou natržené. Pokud bych měl hodnotit nápad a obsah, bylo by to za sto procent. Hrozně mě ale zklamalo zpracování. Mrzí mě, že někdo prodává produkt za takovou částku s natrženými stránkami a velmi špatnou korekturou. Jako hráč práci pana Dobrovského fandím, ale po dočtení ve mně zůstala hořká pachuť.
Černá smečka
František Kotleta (p)
V první řadě chci říct, že mám rád Františka Kotletu, a sérii SPAD přímo zbožňuju. Už delší dobu mám ale pocit, že čtu jednu a tu samou knihu pořád dokola. Černá smečka mě nebavila a dočetl jsem ji téměř se sebezapřením. Nevím, co k tomu víc napsat.
Uzel
Dominik Dán
Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak na tuhle zvrácenou dobu statisíce lidí dokážou vzpomínat s nostalgií. Úvod do série jak se patří. Nemůžu se dočkat, až se pustím do dalšího dílu.
Tanec papírových draků 2: Hon
Petr Brožovský
Ještě o třídu lepší než první díl. Co bude dál?
V mrtvé zóně
Jakub Mařík
Po předchozím, pomalejším dílu, jsme tentokrát dostali pořádnou nálož akce. Doufám, že další díl je na cestě, protože to vypadá, že teprve teď začne ta pravá divočina.
101 minut
Štěpán Kopřiva
Vzhledem k tomu, že o povolání hasiče něco vím, bych teď mohl vyjmenovat hromadu věcí, které prostě nedávaly smysl a byly dost přitažené za vlasy. To ale dělat nebudu, tahle kniha je totiž krásnou poctou všem, kdo tohle náročné poslání vykonávají, a především těm, kteří se ze směny nevrátili domů. Chápu, že v zájmu příběhu se tyhle věci prostě malinko ohnout musí. Kniha by si zasloužila filmové zpracování.
Bitva o Sinaj
Jan Kotouč
Podle mě zatím nejlepší díl série. Přišli jsme o spoustu oblíbených postav, ale každé vítězství má svoji cenu. Jediné, co mě mrzí, je poměrně dost chyb v textu. Ty se najdou v každé knize, ale tady je jich opravdu nepočítaně.
Pán hor
Kristýna Sněgoňová
(SPOILER) Musím přiznat, že začátkem jsem se prokousával dost těžce. Od naprosto fantastického cirkusu to už ale byla parádní jízda. Teď k tomu, co mě zklamalo. Že někdo z posádky musí z kola ven a že ta volba padla právě na Vodičku, to chápu a vlastně je to v pořádku. Přišlo mi ale hrozně líto toho, že ho autorka prostě nechala jen zemřít a to bylo všechno. Podle mě se nejednalo o důstojné rozloučení s jednou z hlavních postav. A co se týče Brunkára, tak jeho smrt jsem absolutně nepochopil. Je nám představen naprosto zábavný tvor, který se klidně mohl stát členem posádky, a autorka ho zabije. Pardon, ale tohle mi tedy nepřišlo jako dobrý tah. Pořád tajně doufám, že ,,Rocket,, přežil a odletěl s jednovarlákem. Tohle! Ksakru! Není! Hra! O! Trůny! Kristýno, vrať mi Rakka! Prosím.
Ready Player Two: Nová hra začíná
Ernest Cline
Jestli mám použít slovo, které naprosto vystihuje druhý díl, je to ZBYTEČNÝ. Jednička byla jako zjevení, povinnost pro všechny geeky. U dvojky jsem přeskakoval celé pasáže, jak moc jsem se nudil. Na knihu jsem se těšil, ignoroval jsem zahraničí recenze a doufal, že dostanu další pecku. Nestalo se. Dějová linka je dost chabá a kniha vás vlastně nemá čím překvapit. Obávám se, že Ernest Cline vyčerpal svůj potenciál už v prvním dílu. Co fungovalo tehdy, tady dost skřípe. Třetí hvězdičku dávám za popkulturu, kterou má autor v malíku. Ale tím to bohužel nezachrání.
V Krvavém pásu
Jakub Mařík
Česká military sci-fi světového formátu. Třetí díl mi nicméně přišel malinko pomalejší, než dva předchozí. A musím přiznat, že mi malinko začíná vadit, že už za sebou máme třetí knihu, ale o Korzárech nevíme zhola nic.
Stopy na cestě
Valerij Markus
Knížek z války, a především těch autobiografických jsem přečetl hodně, ale žádná z nich ve mně nezanechala tolik pocitů jako právě Stopy na cestě. Vůbec nezáleží na tom, jaké máte politické preference, nebo na jaké straně konfliktu zmiňovaného v knize stojíte. Na ničem z toho nezáleží. Příběh je vyprávěn bez jakéhokoliv patosu, který většinou podobná díla přímo zaplavuje. Nevím, co víc bych dodal. Přečtěte si to.
Proud času
Michael Crichton
(SPOILER) Michaela Crichtona a jeho vědecky podané knihy miluju, tohle byl ale velký přešlap. Skoro mi to přišlo, jako kdyby to napsal někdo úplně jiný. Akční dějová linka je v pořádku, vlastně to bylo docela zábavné. Do očí ale doslova bilo neuvěřitelně stupidní chování snad všech postav. Kdybych se díval na lacinou komedii, tak budiž, ale u takového autora... Hned na začátku středověkého dobrodružství skupina například přijde o dva průvodce, kteří jsou popisování, jako neohrožení mariňáci. A tihle profesionálové si jen tak stojí s otevřenou pusou, když se na ně žene skupina rytířů na koních, a nechají se stupidně zabít hned v úvodu. A takových nesmyslů je v knize více. Tenhle Crichton mě zkrátka zklamal. Nižší hodnocení nedám jenom z toho důvodu, že když si čtenář odmyslí tu hromadu nesmyslů a přistoupí k tomu jako k zabavnému braku, docela to funguje.
Noci běsů
Kateřina Šardická
(SPOILER) Chtěl jsem toho ke knize napsat hrozně moc, ale všechno už za mě vlastně napsala uživatelka s linkem Espesita. Originální příběh, nádherná obálka, ale hrozně moc nezodpovězených otázek a logických nesmyslů. V jaké době se příběh odehrává? Nejdřív to na mě působí jako období před první světovou válkou, a vzápětí se zmiňuje policie, sanitky... Všichni muži jsou burani, kteří mlátí ženy a každý druhý ve vesnici je náboženský fanatik. Dobře, pokud přistoupíme na to, že se příběh odehrává na přelomu devatenáctého a dvacátého století, bude to dávat smysl. Jenže autorka si očividně nedokázala ujasnit, v jakém období se vlastně pohybuje. Ale abych jen nehanil, příběh je opravdu originální. Možná si autorka ukousla příliš velké sousto. To ale nic nemění na tom, že vymyslela poměrně děsivou vesnici, obývanou děsivými obyvateli, kterou obchází děsivé přízraky. Nižší hodnocení dát nemůžu i kdybych chtěl, nebylo by to zkrátka spravedlivé.
Svět v bouři
Kristýna Sněgoňová
(SPOILER) Jak už je napsáno v komentáři níže: nejslabší díl série. Za mě osobně je největší problém v množství postav. Bylo jich hrozně moc. A... já vlastně nevím, co mě tak zklamalo. Cesta za zničením hnízda nebyla vůbec špatná, ale zatímco po druhém dílu jsem zůstal sedět s otevřenou pusou, po tomhle jsem udělal jen: hm.
Popravdě jsem ani nepochopil linku se Sagou, ta podle mě byla úplně zbytečná.
Série jako celek je super, ale přesto se po dočtení třetího dílu nemůžu zbavit pachuti, kterou ve mně příběh zanechal.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Znovu se budu opakovat s tím, že autorka píše velice čtivě a její romány tak čtenář proletí jedna radost. Otázkou ale zůstává, co si z toho odnese. Tohle je moje třetí zkušenost a přiznávám, že byť mě tenhle díl z celé série o strašidelných domech zatím bavil nejvíc, nemůžu se zbavit myšlenky, že jiný autor by z toho dokázal jistě vytřískat víc. Možná ohraný, ale pořád zajímavý námět, perfektní atmosféra, pokulhávající druhá polovina knihy a rozpačitý konec. U tohoto dílu navíc tak přeslazený, až mi málem nešly otáčet stránky, jak byly slepené cukrkandlem. Je to jako přes kopírák. A další věc, která mi na téhle sérii začíná vadit je, že to pokaždé dojde ke stejnému závěru. Opravdu to aspoň jednou nemůže být všechno jinak? Musí za vším vždycky být nadpřirozeno? Ale jak říkám, dobře se to čte. Jdu na další díl.
Tajemství sídla Craven Manor
Darcy Coates
(SPOILER) V prvé řadě bych rád zdůraznil, že Darcy Coates píše velice čtivě. Což je ale asi jediné plus druhého románu ze série strašidelných domů. Objektivně vzato byl příběh neuvěřitelná kravina. Musím přiznat, že v první půlce to bylo fakt strašidelné a koukal z toho solidní horor. Jenže ve chvíli, kdy se dozvíme, kdo je onou tajemnou bytosti obcházející v noci zahradní domek, a kdo je majitelem domu, a v neposlední řadě kdo "straší" ve věži, veškeré napětí jde do kopru. A co se týče ztraceného městečka, ve kterém dvě stě let hnijí ostatky jeho obyvatel, aniž by to někomu připadalo divné... WTF???
A konec to zabil úplně. Nicméně autorka mě baví a dám ji ještě šanci s dalším dílem.
Tristanská občanská válka. Část první
Jan Kotouč
Jan Kotouč je naše domácí hvězda tohoto žánru. Příběh o tom, jak se pár (pár tisíc) lidí rozhodne vyrazit na pomoc slabšímu, je neuvěřitelně aktuální. Těžko uvěřit, že už je více než deset let starý.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Jednoduše, ale čtivě napsaný příběh se sympatickou hrdinkou a jejím kocourem. Adrienne zdědí starý dům, do kterého se nadšeně nastěhuje s vidinou nového začátku. Netrvá dlouho a začnou se dít věci.
Četlo se to samo, stránky mi doslova mizely pod rukama. Je pravda, že nejde o nic světoborného a i když jsem se místy opravdu bál, jako horor mi to nepřišlo. A jinak, chápu, že každý má nějaký vkus, ale ty odpady níže to je tedy mazec.
Lars mele maso
Daniel Gris
S Larsem je to jako na houpačce, jednou vás neskutečně baví, a podruhé si říkáte, že už jsou na něm ty roky trochu znát. Tenhle díl je rozhodně ten první případ. Lars se při snaze pomoci jednomu z mála přátel, co mu zbyli, dostává do prostředí ilegálních zápasů. A tady jsem byl jako doma. Lars už má něco za sebou, ale rozhodně ještě neřekl poslední slovo. Za mě asi nejlepší díl.
Strašák
Frank Goldammer
V podstatě se jedná o obyčejnou detektivku v neobyčejných kulisách bombardovaných Drážďan. Celý příběh má i lehce mysteriózní nádech. Inspektor Max Heller se musí vypořádat s brutálním sériovým vrahem a přitom přežít válečné běsnění, které je tu popsané velice naturálně. Jdu na druhý díl.