jaroslav0572 komentáře u knih

Na toto zcela zřetelné opus magnum Pana profesora jsem se moc těšil. Zklamán krátce po dotčení rozhodně nejsem! Největší český shakespearolog na tomto více jak 800 stránkovém díle pracoval více jak sedm let. Rozhodně se nejedná o čistý popis katolicismu vs. protestanství napříč dvěma Věky, to by bylo moc jednoduché a příliš předsudečné. Pan Hilský velmi bravurně ukazuje Shakespearovu Anglii (zejména tedy Londýn na řece Temži) v dobových reáliích, které čítají stovky jmen mužů a žen (hlavně těch mužů, ve vší úctě tedy...), kteří postupně, systematicky proměňovali Ostrovy v kolébku raně moderních postojů a zásad. To co Hilský skvěle umí, tzn. zasaditi přímou ránu v podobě svou osobou přeložených Shakespearových sonetů, v člověkovi vyvolává dojem geniality. Je to zkrátka poctivá práce, která pomůže mnohým učencům, které renesanční Anglie s dalekosáhlými důsledky třeba až k nám (nějaká Alžběta z rodu Stuartovců a Fridrich Falcký coby „zimní král" kupř.) velmi zajímá. Na Hilském mi rovněž imponuje, že se v případě svého na rovinu celoživotního miláčka (Shakespeara) nepokusil o převratný objev něčeho, co už se nikdy dověděti nemůžeme. Krásně zmínil jeho trable ve výběru manželky se záměnou oddacího listu, ale ani jej neglorifikoval pročež ani neshazoval. Skvělý job Pane profesore, jste mistr svého řemesla. 95%

9 03.05.2021

Myšlenky a teze študovaného muže Vondrušky jsou mi blízké. Bohužel jsou to však temné vize, předtuchy a postuláty, díky nimž se svět v řiť obrací. Víceméně vše, co ve Svobodě myšlení napsáno jest, stalo se již aktuálním či k tomu později dojde. Svoboda slova dle falešnosti médií a představitelů státu (Vondruška detailně popisuje jak se s námi manipuluje včetně ohýbání veřejného mínění na základě falešných či upravených průzkumů) je ukrajována a kdo nejde s námi, jde proti nám. První půlku covid situace i V. Vondruška neopomněl rozebrat a podíval se na mušku novému světovému řádu a dalším zhůvěřilostem, které postupně ničí civilizovaný svět.

Vřele doporučuji pouze pro ty jedince, kteří chtějí jakýsi návod, čemu se mají v dnešním globalizovaném svinčíku vyhýbat, aby nebyli manipulováni, jinak je to Orwell na druhou. Jenomže vzhledem k rozsáhlému přesahu do antického Řecka a Říma je toto dílko vyzbrojeno zásadními poznatky, které Vondrušku odlišují od jiných, připusťme solidních spisovatelů. Kdo chce trošku více, nechť zabrouzdá na Radio Universum, kde s ním diskutuje Martina Kociánová. Dávám zasloužených 95% spokojenosti.

8 13.06.2022

Zachycení celého života nacistické zrůdy. Co víc dodat, děsivé a aktuální. 100%.

7 24.02.2024

Pana doktora mám „načteného" z jeho neuvěřitelných přednášek a velmi otevřených rozhovorů. Je to Beneš- toho jména druhý velkej profík, který kloubí a drží v úctyhodné korelaci profi stránku se stránkou lidskou. V tomto interview nám mj. sdělí, že je velkým tenistou, nebo nám osvětlí, jak operoval za jiných podmínek bez MR jeho otec a jak bylo na sále veselo. 90% dávám mj. za obrovskou otevřenost i za „polehčující okolnost" o kamarádství s Jirkou „Langošem" Langmajerem. Hold pravou a levou hemisféru nikdy nepochopíme, ale V. Beneš nám leccos přiblížil.

7 02.06.2021

Poslední necelé dva roky je to s aureolou slečny Čermínové ze Smíchova bezmála olbřímí: velkovýstava „Snící rebelka" překračující hranice naší země, katalog jejích prací Karla Srpa ml. a zde dočtená monografie paní Štráfeldové. Není divu, tato ženština s tak trochu klukovskými rysy nepřestává fascinovat, a asi i proto dostane od Sekyra Group čestné místo na bulváru Smíchov City. Pokud jde o samotný obsah knížky, pak musím konstatovat, že se nejedná pouze o biografické pasáže TOYEN, nýbrž celého Devětsilu a surrealistů, zejména pak Štýrského, Teigeho, Heislera, Nezvala či Bretona. Nejvíce dojemné a plastické jsou zápisky o rodině ze smíchovského paneláku, kde maminka obě dvě dcerušky (Zdeňka byla od Marie starší o šest let) vede k samostatnosti a k tomu, že každá pořádná ženská se má vdát. Zdeňce se něco takového povedlo poměrně záhy, TOYEN se neprovdala po zbytek života. Místo aby maminku s tatínkem poštmistrem potěšila svou pílí ve škole, maluje obrázky a chodí na schůze začínajících sociálních demokratů a komunistů. Toyen byla vůbec avantgardní prakticky ve všem, včetně dlouhých kalhot, které měly evokovat její „mužství". Významné přátelství získala u Jaderského moře s významnými surrealisty, které přijala za přátele. Čím víc se blížil k hranicím ČSR Hitler, tím více houstla atmosféra, navíc TOYEN už neměla ani tatínka ani milovanou maminku, což je snad nejstatečnější žena celé této monografie.

Po odjezdu do Paříže (exil) se vydala Toyen přeci jen malinko jiným uměleckým směrem, více měla potřebu ukazovat své krásné a niterné ženství, na které nebylo v průběhu desítek let zkrátka vůbec čas. Bohužel paní Štráfeldová sklouzla (není jediná) k onomu hanobení všeho, co se odehrávalo od roku 1948 v Československu, a tak mne trošičku na závěr popudila. Ovšem jinak patří tato literatura mezi bombastické příspěvky mezi sortu umělců, kteří neměli lehké živobytí, přesto nechali nesmazatelnou stopu v umělecké branži s přesahem k empirismu. A jedna středně vysoká žena původem ze Smíchova jim všem vévodila, byť po svém. TOYEN čili Maruška Čermínová ode mne v této knížce dostává 85% hodnocení s příslibem, že se začnu o meziválečné básníky, malíře atp. více zajímat.

6 01.11.2022

Dodnes mě víceméně fascinuje, jak fungoval „systém" vynášení jednotlivých motáků ven z Pankráce. Nechápu to! Samozřejmě, komáři to převzali a stala se z toho nucená propaganda. Jinako je to velmi sugestivní dílo, jednoho socialistického nadšence. Dávám 70%.

6 24.11.2020

Dovolím si lehce kacířskou tezi- Démon, jejž měl Jack London v sobě byl více či méně ztělesněním toho, jak slavný spisovatel žil, kde se zrovna pohyboval nebo kterou práci zrovna vykonával. Víc než o alkoholových opojeních zde London rozehrává studii trpící lidské duše, jež zažila genezi z těžkých podmínek oaklandského resp. sanfranciského zálivu. Chtěl chodit s děvčetem za ruku, moc mu ta sounáležitost nešla. Uvykl si masívně číst tiskopisy, monografie, cestopisy či poezii, avšak když došlo na změnu životních (ne)jistot (např. otrocké práce vykládání uhlí, jež se spalovalo), okamžitě těchto kratochvílí musel zanechat. Bylo to minimálně 15 hodin denního odříkání se, makání jako šroub, aby vůbec mohl jakž takž žít. Svého Démona nikdy nepřevezl, protože se potkával s takovými chlápky, u kterých by se nepití bralo jako urážka potažmo zrada.

75% hodnocení.

5 14.11.2021

Lucie Výborná je prostě výborná! S tím nic nikdo nenadělá. Její záliba v krásné, kvetoucí poezii již má vystavenou dokonce na poličce v koupelně, mne vůbec nepřekvapila. Zde se řekl bych ukázala „v plné nahotě", byť samozřejmě svůj šat v ledových podmínkách hor a vrcholků sundati nemohla. Líbí se mi její přístup k životu, její láska pro profesi a její vlastně obrovská skromnost. Já si mj. odnáším obšírnější poznatky z terminologie hor i to, jak je důležité míti dobré parťáky na těchto cestách do extrému.

Z knihy, která je protkána uchvancujícími fotografiemi přímo z břidlicových či žulových vrchů jsem doslova nadšen. P S: Lucie- snad se Pan manžel, se kterým si dle vlastních slov celý život vykají, neurazí- je pořád nádherná a okouzlující ženská i po padesátce. 85% si toto zhruba 300stránkové dílko rozhodně zaslouží. I Lucčina cesta „Mezi světy".

5 29.06.2021

Génius psychologických hororů... a to ve verších povětšinou. Nejvíce mne asi dostalo zazdění Fortunata svým sluhou. Absolutní génius E. A. Poe.

5 18.12.2020

Působivé ozřejmění o Il Divino detto Il Boemo, jehož hudbu z duše miluji. Vidíme snahy o znovuzrození hudby tohoto neprávem opomíjeného mistra vážné hudby, zdaleka nejen filmem pana Václava s Vojtou Dykem. „Muž ze Sovových mlýnů", jemuž otčím za nechal dluhy, s bratrem Jáchymem se vůbec nevídal, měl život roztodivný, ale zcela ne jednoduchý. Jak sám pan Freeman uvádí, životopis Pepíčka Myslivečka vychází největším dílem dík korespondenci s otcem/synem Mozartovými, kdežto prvně jmenovaný zcela nechutně Myslivečka nakonec života hanil. Se ženami si mistr Mysliveček užil, ale nemáme doklady o nějakém tom nemanželském potomku.

Tvůrcům, kteří si dávají práci a nachází nové anály o J. M., fandím. Mají vizi a vědí, čeho chtějí dosáhnout. A kdo ví, třeba nebude Mysliveček tím posledním, koho z epochy barokní aktualizujeme. Dávám jednoznačných 100%.

4 11.12.2022

Právě doposloucháno na ČRO Vltava v tradičně skvělém podání Igora Bareše. Daniel Defoe si dal tu nevděčnou práci a povyprávěl nám, jak to v onom strašlivém roce 65. sedmnáctého věku bylo. Samozřejmě že v takové zhoubné zkáze se ukáží charaktery, lidé se roztřídí na ty oduševnělé a na ty zbabělé. Defoe nám překládá (sám totiž hrdý Londýňan z venkova), že mor se neptal, koho napadne a zkosí či koho ušetří. Kdepak! To sám Bůh (tady bych občas raději vypl zvuk při tezích o Spasiteli, na jehož bedrech vlastně osud lidí byl) nás připraví na těžkou zkoušku a když bude viděti, že (ne)obstojíme, zase nás toho svinstva zbaví.

Pro třeba čtyřčlennou rodinu a její členy bylo přirozeně lepší, když už se nakazili, aby pošli všichni. Páč když zůstalo osamocené juvenilní děvče, s barákem tří mrtvol, které se dle nařízení měšťanů ani neměly spalovati, páč i po stádiu rigor mortis mohli šířiti nemoc, tak to by raději s nimi byla na pravdě Boží. Až se mi tajil dech při reportech o jakési „umrlčí káře", kteroužto byla mrtvá těla vezena jako prasata na porážku.

Je to vlastně pozoruhodná novinářsko- reportérská práce. Defoe- sám člen anglikánské církve byl šťasten, že černé smrti unikl. Dalších cca 100 000 obyvatel hlavního města na řece Temži takové štěstí neměli. Už i díky situaci, ve které jsme v roce 2021, si knížku nepořídím, stačí mi audio verze.

Za poctivou a objektivní práci 90%, za nadpozemské tlachy 65% a za mezilidské vztahy uvnitř toho děsu 100% Tož tak!

4 23.05.2021

Přiznám se, že jsem byl „jako na trní". Minulý rok, to byl rok Kundery, byť ani náhodou v jeho režii. Jean Dominique Brierre velmi srozumitelně a plasticky popisuje Kunderův život a snaží se kličkovati mezi Kunderou Čechoslovákem a Kunderou Francouzem. Daří se mu to skvěle, byl asi plný elánu, když mu dnes 92letý bard s povděkem napsal dopis, což se ne komu u naturalizovaného „česky píšícího francouzského autora" poštěstí. Je viděti, že Brierre, jenž je celým životem portrétistou, chová ke Kunderovi velký respekt a obdiv. Nicméně protože od jisté doby Milan Kundera neposkytuje žádné rozhovory, s nikým moc nevede korespondenci (dopisy) a kromě jedné schůzky před dvěma a půl léty s premiérem Babišem jej v podstatě nevídáme (osobně se mu nedivím a schvaluji mu to), tak to nebylo pro Brierre vůbec lehké, sesumírovati dohromady 350 stránkový spis. Ocenění si zároveň zaslouží Paní Šavlíková za překlad. Kundera je prostě VELIKÁN, v lecčems nedostižný a o to víc jej musí ti, co nic nedokázali špiniti. On, jako romanopisec, jenž lyrickou poezii v podstatě zavrhl, má pořád co nabídnouti. Respektive jinak, prostřednictvím svého suchého humoru a ironie, což jsou dva atributy, které mu dopomáhají vykresliti ontologickou a existenciální podstatu jednotlivých postav svých děl, promlouvá ke čtenářům (ať už francouzských nebo českých, i když pravda, překlady a vydání u nás bývají velmi zpožděné, což ovšem lidem, kteří na Kunderovi pracují nevyčítám) daleko více, než kdyby se nechával spolu s chotí fotiti dennodenně na třídě Champs-Élysées či by jednou ročně jezdil do Česka na autogramiádu. Všechna čest, dávám 8/10.

4 08.02.2021

Skvělá monografie z pera profesora Janáčka. Valdštejn byl oportunistou, myslel především na sebe a na své vlastní zájmy (v tom se nijako neodlišoval od svých současníků jak v armádě, kterou mimochodem miloval nade vše, tak od svých známostí či protivníků při vídeňském dvoře). Nicméně kus dobra v něm přeci jen musel býti. Obou svých manželek si když nic jiného tak vážil, nikdy je nepodváděl, nikdy je nijako nevydíral. Poněkud děsivě na mne působí neskutečné dvorní intriky, stejně jako netečné poznámky a urážky, jimiž byrokrati osočovali Valdštejna a jeho válečné manévry. Jako na rovinu, nebýti jeho, tak se celá říše rozsype v základech; samotný Ferdinand II. nepřímo uznal, že byla chyba Valdštejna sesaditi z čela císařského vojska. Ať dělal Valdštejn co dělal, nikdy se oficírům nezavděčil, vždycky nad ním poněkud metaforicky řečeno, visela oprátka. Janáček bravurně vykresluje epochu třicetiletého konfliktu, kdy v popředí všeho (chtě nechtě) stojí obrovské utrpení, hladomor (a to i ve vojsku) a strach z budoucnosti. Až krátce před Bílou horou se Valdštejn definitivně rozhodl „skrze" nemalé pletichy zrádných a vyděračských jezuitů, že se oddá monarchii. Pan profesor rovněž výtečně nastoluje zrcadlo postojům tehdejších mocipánů- ať už Karla st. ze Žerotína, či kardinála Dietrichštejna. Suma sumárum: Těžká to doba, nicméně nebýti Valdštejna a jeho zatvrzelosti, tak nemáme na Malé straně nádherný, nebojím se říci megalomanský palác, stejně jako Jičín by dnes možná stál ještě na torzech středověkého městečka. Kniha je brilantní, stejně jako oba dva horoskopy „amatérského" astronoma Jana Keplera. Dávám 90%

Doslova mne mrazilo v zádech, když jsem takřka jedním dechem toto Fílovo dílo o doktoru Krieglovi četl. On se opravdu těch tanků nebál, po tom co zažil na frontách jako de facto polní lékař neměl ze smrti vánek. Je úžasné, že se autor nezdráhal rozprávěti o poněkud tajuplné ženě Rivě, jež jak známo viděla na vlastní oči zatknutí Júlie Fučíka. Těžká doba, někteří to zvládli (Kriegel, Smrkovský aj.), jiní(Husák, Švestka a další) se přidali na stranu „bratrské pomoci" ze strany tanků. Líbí se mi pasáž, kde autor popisuje, jak si František Kriegel dělal stranu z esenbáků, když jej sledovali prakticky na každém kroku. Kličkoval autem v Praze, a oni bloudili. Je to na pár kapesníků, ale víme, že on jediný nezradil. 95%.

4 18.12.2020

Samozřejmě se nejedná pouze o souboj Serveta s Kalvínem a Castellia s Kalvínem, nýbrž o nadčasové vytyčení souboje humanity s tyranií. Ono upřímně, viděli jsme co se stalo, když u nás „vládl" falckrabě Fridrich; „vyčištění" chrámu Svatovítského byla odporná akce radikálního kalvinismu. Popravdě na toto úžasné nadčasové dílo mne přivedlo nastudování pro ČRO Vltava s nezapomenutelným Františkem Derflerem, a tak jsem si to nemohl nechati ujíti. „...Chtějí aby i lidé svobodní, aby i menšina nezávislých se stala jejich chvalořečníky a otroky. A aby prosadili své dogma za JEDINOU PRAVDU označují z moci státu každý odlišný názor za zločin." Myslím si, že by si to měl přečísti každý- věřícího či pohana nevyjímaje. 95%

4 13.12.2020

Ocenuji, že Martin Daneš na cca 300 stránkách vynechal zbytečný patos a tak vlastně většinu díla(i z Poláčkových vzpomínek) bere dosti s humorem a eufemismem. Líbí se mi to nenápadné načrtnutí základu Hostince u kamenného stolu, stejně jako rozmluva „stařenko/stařečku", kterou se častovali s Dorou. Asi jsem malinko více čekal od závěru, ale stejně o tom málo víme(ono datum úmrtí není stejně na 100% ověřitelné). Celkově dávám 65%.

4 30.10.2020

Brilantní ekonomka levicového ranku popisuje (rok 2015, zdůrazňuji) příšerný marasmus, do nějž se Česká republika dostala za dob Svobody a Demokracie. Rád si začtu i ve studiích pana Miloše Picka, kterého Švihlíková několikrát vyzvedává.

Podívá- li se člověk co všechno jsme byli s to vyrobit, opravit, vyvézt a těžit z toho na vlastním hřišti, nelze konstatovat nic jiného, než že jsme špinavá, exploatovaná kolonie výhradně západního kapitálu. Vývoz stovek miliard na dividendách matkám dceřinných firem u nás působících se dnes rovná pul bilionu korun. To je příšerné! Samozřejmě, že pokud Švihlíková napíše nějaký druhý díl, zajisté budou výsledky ještě tristnější než tehdá. Viz. třeba elektrika. 85% rozhodně dávám, mj. i za jasné ukázání na viníky v českých barvách neboli na diluviální pravici.

3 22.12.2023

Život a dílo herečky Brejchové, již nám svět záviděl, pardon, možná odtáhl. Terezka Brodská je milé děvče, má spoustu citu uvnitř, což prokazatelně verifikuje v obsažné vzpomínce na maminku. Nelituje ji, dokonce jí leccos když ji matička chovala i vyčítá, ale v žádném případě si nedovolí zpochybnit mámin talent, sex appeal a neuvěřitelně proměnlivou osobnost, která se vyvíjí vždy, když změní mužského. Exkluzivní fotografie z nichž mi nejvíc učarovaly momenty z Německa, kdy nádhernou Hanou dostal Ulrich Thein.

Nic co bych neočekával, nic nad čím bych se sentimentálně pohoršoval. Určitě 70-75% mohu ohodnotiti.

3 09.05.2023

Myslím si, že éra svévolnosti CIA a americké government se postupně blíží ku svému konci. Ale to co prováděly tajné služby vyspělého Západu" rovnalo se vměšování se do svobodných států a jejich rozhodování. Zjednodušeně, to co nekonvenovalo liberalistickému-kapitalismu, a kde se byť pouze slůvkem hovořilo o podvratných živlech z SSSR či jiných satelitech, tam musely jůesej" strkat své rypáčky. Philip Agee má můj obdiv, že ač byl odhodlán splniti svůj úkol ať už v Ekvádoru nebo v Uruguay, už tehdá mu to nepřišlo košér. Paradoxně nejvíc jde mráz tělem, když Agee vypráví o přihlašovacích túrách po roztodivných barácích pod hlavičkou CIA, obehnaných ostnatými dráty, kde hlavní slovo měly detektory lži, coby příprava cvičných psů na míse v zahraničí.

Super dílo, které je slušně dostupné v knihovničkách. Jednoznačných 100% za otevřenost i za kritiku praktik vlastní velmoci.

3 04.03.2023

Klausovi nelze zapomenout a už vůbec ne prominout zločinecká éra devadesátek, stejně jako desítky tisíc puštěných delikventů na svobodu v roce 2013. Přesto se s ním od doby koronaviru prakticky ve všem shoduji, což je samo o sobě pozoruhodné. Tato „příručka" pro evropské činitele, co (ne)činit s uprchlickými krizemi dostává aktuální ráz vzhledem k situaci ve východní Evropě. Je to další dílko do mozaiky velice zasvěcených statí a úvah obecně, které z Klause a jeho bezprostředního okolí v IVK dělají brilantního analytika a poměrně- byť bych si to ještě před pár lety nepřipustil- odvážného vlastence. Není to má poslední četba tohoto autora. Dávám 80%.

3 18.04.2022