JankaV80 komentáře u knih
Až má kniha velmi smutný příběh, líbila se mi. Smrt partnera a dostávání jeho dopisů po smrti mi velmi připomnělo romantický film "P.S. Miluji tě". Luke to měl ale v knize mnohem těžší, protože se musel vypořádat nejen se smrtí milované manželky Natalie, ale hlavně s péčí o 3 jejich děti. Celé to pro něj bylo těžší o skutečnost, že mu Natalie v dopisech naznačuje, že před ním měla jedno velké tajemství. Tajemství, se kterým se neumí poprat, takže ho rozčiluje, že se mu Natalie nepřiznala, když ještě žila, následně je z tajemství smutný a když už chce všechno nechat plavat a tajemství neřešit, vyplave na povrch tak nějak samo.
Musím se přiznat, že jsem knihu četla ve chvíli, kdy i v mém okolí někdo umřel a vůbec se mi nečetla lehce (a proto recenzi na knihu píšu až s odstupem času). Na závěru příběhu oceňuji, že je naznačené, jak by mohl skončit, ale třeba taky nemusel.
Nemůžu než nesouhlasit s hodnocením LenRan a Ešína :) Co k tomu dodat víc opravdu nevím, snad jen, že pokud chcete nějakou ne úplně standartní romantickou knihu na dovolenou, určitě si nezapomeňte zabalit právě tuto :)
Kniha pro mě byla utrpením. Hodně špatně se mi četla, vadilo mi přeskakování z přítomnosti do minulosti, často v rámci jednoho odstavce. V ději jsem se pak hůř orientovala. To nejzajímavější se odehrálo na posledních cca 40 stránkách knížky s tím, že kniha má otevřený závěr. Nejdřív jsem si říkala, že druhý díl číst nechci a nebudu. Ale! Když jsem nad knížkou přemýšlela delší dobu, došlo mi, v jaké době byla kniha napsaná (před více než 35 lety) a musím přiznat, že napsat antiutopický román s tématikou služebnice v domě mocného muže režimu a jeho manželky, kde neexistuje svoboda a kde se stala otrokem, v roce 1985, je pro mě obdivuhodné. Zajímavostí na knize taky je, že se čtenář nedozví pravé jméno služebnice - vypravěčky. Takže jsem změnila názor a druhý díl di určitě přečtu. Už proto, že autorka pokračování napsala s téměř 40-letým odskokem.
Romantická kniha, u které všichni víme, kam děj směřuje. A přesto je v knize i mnohem víc, než jen romantika. Mimo smutných chvilek, kdy oba hlavní hrdinové "bojují" s tím, že ztratili jim blízkou osobu, si může člověk užít Afriky. Hlavně přírody, která je v knize moc pěkně popsaná. Současně jsem se z příběhu knihy dozvěděla i něco nového - problém albínů v Africe, který je stále velmi aktuální. Za mě moc pěkná kniha.
Sedmý díl ze série se mi líbil, jen sem tam občas mi u některých částí připadal děj zbytečně natažený zdlouhavým popisem některého místa. Nicméně, už teď se těším na poslední díl ze série a jako všichni doufám, že všechno smutné z tohoto dílu se nakonec v dobré obrátí.
Oddechová romantická kniha vhodná na dovolenou k moři, na chatu nebo při nemoci do postele. Člověk nad ní nemusí moc přemýšlet, je jasné, kam se bude děj příběhu stáčet.
Třetí díl z této série se mi, stejně jako první a druhý, líbil. Děj knihy je stále stejně čtivý, nic se nezměnilo. Až na některé trochu přitažené věci - Gwen její manžel pronásleduje i ze záhrobí, problémy se na ni lepí jako mouchy na mucholapku, .... - je to dobrá série. A jak už tu bylo uvedeno, autorce se třetí díl ze série podařilo uzavřít tak, že může vytvořit nekonečnou sérii s Gwen a její rodinou :)
První díl z trilogie jsem právě odložila a už se těším na další (snad bude stejně dobrý). Období začátku vyprávění několika lidských osudů (Hildy, Elsy, Heinze, Julie, .....) vztahujících se ke Kavárně U Anděla se váže ke konci druhé světové války v Německu. Je to tedy vyprávění ne zrovna veselé a přesto! Přesto je to příběh, který se vám bude líbit. Je vyprávěn pomalu, není žádným způsobem komplikovaný, postavy jsou uvěřitelné. Jako odpočinkové čtení na dovolenou nebo při nemoci doporučuji.
Když jsem hledala nějakou zajímavou knihu do Čtenářské výzvy (bod 14. Literatura faktu) a objevila jsem knihu Sestry, ani na chvíli jsem neváhala. A udělala jsem dobře, protože kniha ukazuje život několika řeholních sester i v jiném světl, než tom duchovním a pracovním. V civilu by je možná někdo z nás ani nepoznal (až na to, že by nemluvily sprostě a v některých případech by dýl přemýšlela než rychleji jednaly) - cestují jako my, nakupují jako my, potkávají se s rodinou jako my, ..... a přesto jsou odlišné, protože si zvolily jinou cestu života. Knihu určitě doporučuji, moc se mi líbila.
Souhlasím s tím, co už tu bylo o knize napsáno :) Moc dobře se to čte a děj knihy se odehrává v naprosto úžasném prostředí Saint-Malo. Od poloviny pro mě byla kniha nereálná, jedno odpuštění následovalo druhé, v závěru knihy nelze očekávat nic jiného než happyend. I když, abych byla spravedlivá, jedno velké překvapení na v knize našla.
Chvíli jsem váhala, co o knize napsat. Kniha má originální námět. Více, než detektivní práci, se věnuje té psychologické - psychologickému rozboru vraha. V tomto případě hlavně tomu, jak jsou někteří lidé ovlivnitelní a jiní mají dar našeptávat. Z této stránky se mi kniha hodně líbila.
Co mi na knize vadilo, byla místy její zbytečná rozvláčnost. Určité pasáže se v knize, dle mého názoru, zbytečně opakovaly. Jiné byly zbytečně košatě popisovány. Ubrat knize tak 50-80 stránek, tak jí to prospěje.
Rozhodně ale nebudu váhat pustit se do druhého dílu s hlavní hrdinkou Milou. Její minulost už znám, první díl má neuzavřený děj, tak uvidíme, co bude v díle následujícím :-)
Knížku jsem četla před spaním synovi a oba dva jsme byli smutní, když její příběh skončil. Jak tu píše uživatel marlowe, kniha mi připomněla mé vlastní dětství, kdy jsem byla víc venku, než doma (jak by taky ne, když jsem žila v malém městě) a kdy jsem patřila do party.
Příběh Petra (alias Peteho), kterému chvíli trvá, než si uvědomí, kam chce opravdu patřit a s kým chce trávit čas, je prostě ze života. Tady naštěstí Pete najde odvahu a dojde mu, že parta dětí s Alicí v čele, jsou ti, kdo v něm probouzí to lepší já.
Knížka je moc pěkná, dobrodružná a doporučuji ji všem mladým čtenářům.
Knihu jsem přečetla již před nějakou dobou a dlouho jsem přemýšlela, co o ní napsat. Protože za mě je to "VAU!". Příběh o chlapci, který musel dospět jako hodně mladý, protože život mu to cesty postavil plno překážek. On se s nimi ale popral, na život nezanevřel a některé okolnosti ho posílily.
Doporučuji a jsem toho názoru, že by tato kniha prospěla i jako povinná četba dětem ve vyšších ročnících.
Moc zdařilé pokračování knihy Hodinky! Knihu Minutky lze označit za příběh dvou lidí nebo také celé jejich rodiny. Na knížce se mi moc líbí, že v ní není žádná protivná postava a že je v ní plno myšlenek, se kterými se člověk ztotožní. Třeba (není doslovná citace, tu si nepamatuji a autorka s manželem, doufám, promine): "Hladová ženská se blíží rozzuřené sani." nebo "Smrt si nevybírá. Nezajímá ji, jestli člověk stihl vše, co chtěl a jestli žil tak, jak si představoval, jestli stačil říct vše, co měl na srdci."
Kniha je napsána od srdce, příběh je napsán tak dojemně, že byly chvíle, kdy mi tekly slzy po tváři. Oba díly knížky doporučuji.
Já osobně řadím mezi průměr, co se detektivek týče. Příběh se mi místy zdál až zbytečně rozvláčný, některé věci/skutečnosti se v knize opakovaly zbytečně i víckrát. Ani jedna z hlavních postav (Alex a Chloe) mi moc k srdci nepřirostla. Propojení přítomnosti s minulostí hodnotím kladně, stejně tak krátké kapitoly.
Moc pěkně napsaný příběh o hrůzách, které si člověk neumí (a ani nechce) představit. Dobře vykreslené postavy - Florian, Emilia, Joana (ty si čtenář hned zamiluje, stejně jako mnoho jiných - zbloudilého chlapce, básníka v botách, Ingrid, ...) a Alfred (čtenář neví, zda ho nesnáší nebo lituje), které mají mnoho společného - snaží se dostat na loď, která by je měla odvést do bezpečí. Tou lodí má být Wilhelm Gustloff. Lodí, o níž já jsem nikdy před tím neslyšela a o to víc mě námořní neštěstí popisované v knize ohromilo.
Oceňuji, že na úplném konci je naznačené, jak to s kterou postavou dopadlo.
Knihu rozhodně doporučuji, stojí za přečtení. Pro mě je to první kniha od této autorky a určitě ji ještě vyhledám.
Knížku jsem přečetla (spíš zhltla) v době nemoci a byla to moc prima oddychovka (stejně jako ostatní díly z této série, co jsem četla). Po jejím přečtení by se člověku chtělo hned vyrazit na Island a poznat zdejší prostředí - hlavně vidět tu polární záři a zkusit si výstup na ledovec (bez toho ošklivého pádu, jak jinak). No a co se mi z příběhu o Islandu ještě moc líbilo, byla skutečnost, že na Islandu pojmenovávají rodiče svoje narození děti až po tom, co je poznají.
Souhlasím s těmi, kteří tu píší, že by si Hekla zasloužila svůj vlastní příběh pasující do této série. Hekla (hodná i výbušná), jako postava, se mi moc líbila.
Za mě super, druhý díl se mi líbil stejně jako první. Pořád se v příběhu něco děje, pořád je třeba být ve střehu, kdo koho vlastně loví a kdo je lovec. Kdo na čí straně stojí, kdo je padouch a koho opravdu zajímá pravda. Oproti prvnímu dílu je díl druhý vyprávěný z pohledu několika dalších postav (Sama, Connora a Lanny), nejenom Gwen (Giny).
Zkusím i třetí díl z této série, doufám, že bude mít stále stejnou úroveň.
Nápad, udělat hlavním hrdinou knížky dvanáctiletého Arthura Conana Doyla, se mi moc líbí. Ten řeší v Edinburghu v roce 1872 (ano, v době bez počítačů, mobilů a internetu), se svým kamarádem Edwardem Hamiltonem (přezdívaným Ham), záhady. V příběhu nazvaném Klub hrobníků jde o to, zda se Artiemu a Hamovi podaří přijít na to, proč někdo krade mrtvoly z hrobů z různých hřbitovů v Edinburghu? A má to nějakou spojitost s duchem Šedé paní, kterou při pátrání kamarádi potkají na hřbitově nebo se stopy obrovského psiska?
Kniha se líbila mně, dospělé osobě, i desetiletému synovi. Určitě doporučujeme všem (nejen mladým) čtenářům, kteří mají rádi dobrodružství. Snad brzy vyjde další díl z této série.
Kniha se mi líbila, byl to super relax. Annie byla vtipná tím, jak se uměla dostat do naprosto trapných situací. Chris byl príma svým humorem. Hvězdu dolů za ten, pro mě, roztahaný začátek, kniha mě začala bavit až od setkání Annie s Chrisem. No a pak už se to četlo samo. Kdybych ji nezačala číst až odpoledne (a dočetla druhý den dopoledne), dalo by se to zvládnout za jeden den.
Jestli hledáme knihu na dovolenou, ať už k moři, na hory nebo s dětmi, doporučuji. Není nutné při ní moc přemýšlet.