janamaluveckova komentáře u knih
Fejetonky, podezřele poslepované do celku, hluboko pod úrovní autorovi obvyklou.
Články z časopisu by se neměly natahovat na knihu. Je to dojemná miniaturka do nedělní přílohy, ale kniha to není. Muži jménem Ove to sotva líže paty.
Takové výpisky z brouzdání netem, články do populárního obrázkového magazínu, nic, co by nebylo jinde, a často lépe (žánr Součkův, Pacnerův, Lesného aj.). Kultivované čtení do vlaku. Alé série viditelně upadá a slábne.
Ke dvěma skvělým prózám přidej grafomana - dáš mu tak vydělat. JIný důvod tahle zvláštní trojkniha nemá. Kozákovy knihy za komunismu vycházely v šílených nákladech, ale neprodávaly se.
Skvělé téma s velkým potenciálem, napsáno ale úplně pitomě a nejspíš i blbě přeloženo. Zklamání.
Plácání stárnoucí tetky. Floskule, rádobymoudra, nesnesitelná zjednodušení (plastiky, střídavá péče, nákupy online atd.) Chtějí to být české variace na Roky Arnauxové, ale autorka to neumí.
Marná sláva, překladatel a esejista jedinečný, básník - až na výjimky - průměrný.
Takhle má moderní dětská kniha vypadat - dobře propracované postavy, děj, co má spád, humor... Jde to i bez čarodějů a brumbálů. :) — Doporučuju audioverzi - podání D. Novotného je geniální, katapultuje knihu mnohem výš. A ráčkování dr. Proktora nedostanete z hlavy.
Ve srovnání s předchozími (skvělými!) díly hodně slabá slátanina, jako by to místo autora psala nějaká umělá inteligence.
A) čte se jako román, B) extrémně poučné, C) budete se za Západ stydět.
Nebýt ilustrací, není to kniha, jen pár odstavců, co vypadly při redakci minulé knihy. Bonus pro čtenáře Winterberga; nic víc.
Postmoderní hravý balanc mezi vysokou literaturou a kýčem. Autor nikdy z lana naštěstí nespadne. Zajímavý motiv: eutanázie.
Hezky napsané, hezky napínavé. Člověk si nad tím nemůže nepřipomenout Rosemary má děťátko...
Takové kavárnové klábosení hipstera nad bioespressem. Moc slov, málo důvodů je číst.
Kniha má dobré jádro, ale jinak je to produkt amerických škol kreativního psaní, moc vaty a nudy. — Pro zajímavost: v pražském divadle Minor to uvádějí jako představení, vykuchali to a nechali jen to jádro a najednou je to síla. Stojí za vidění.
Navždy si budu pamatovat scénu, kdy hlavní hrdina vstoupí do pokoje a uvidí tam svoji manželku souložit s jiným. Nic neudělá, tiše odejde, ale od té chvíle se ženou nepromluví. Psychologický popis toho, co následuje, to je vrchol literatury. Řada politických motivů v knize čtenářsky vyprchala, jsou pro nás moc dobové a nesrozumitelné, ale tyhle psychologické sondy z toho dělají nadčasový flák.
Skvělé téma (život v pečovateláku, euthanasie), ale hlavně skvělá forma. Člověk propadne na místo hlavního hrdiny jako Alenka králičí dírou a má pocit, že se to všecko odehrává kolem něj.
Člověk si musí zvyknout na styl vyprávění a pochopit, jak je kniha udělaná. To je docela těžké. Kdo to dá, užije si. Nápad i konec jsou 100%.
Čteno anglicky, česky vychází až teď v lednu 2022. Zatím asi nejlepší kniha od Tany French.