Jana_Z komentáře u knih
Neplánujte si práci, ale volno! To je zajímavá myšlenka. Zkusím to.
Krutá doba a její lidé, ale zajímavá kniha. Čtivá.
První polovina mě moc nebavila - taková uvzdychaná červená knihovna není můj šálek čaje - a už jsem přemýšlela, co tu asi napíšu... Přestože Mary mi byla protivná, oceňovala jsem autorku, jak si Mary dokázala odporovat snad i v jedné jediné větě. Později, v Bathu, se děj více rozběhl a začalo mě to i bavit. Sečteno a podtrženo, dávám tři hvězdičky.
Knihu napsali vědci a je znát nedostatek literárního talentu, takže jsem se ke čtení musela spíš nutit. Ale donutila jsem se, protože píšou o zajímavých věcech a já jsem se tak naučila něco nového. Teď by to chtělo nějakou novější práci, ve které by se uplatnily možnosti dnešní techniky.
Knihu jsem četla před několika lety a moc se mi líbila. Chystám se k ní brzy vrátit.
Naprosto úžasné. Líbilo se mi snad všechno. Forma i obsah, jazyk a humor. Kniha mi připomněla Seznam pana Rosenbluma, který napsala Natasha Solomons. Komu se líbil Spolek, Seznam ho rovněž nezklame.
Je zajímavé přečíst si příběh někoho z "té druhé strany". A je to moc potřebné. Vždycky mě rozčílí, když někdo říká, jak ti Němci byli krutí - ano, byli i takoví a stejně tak i Češi.
Moc mě bavilo tuhle knížku číst. Originální nápad a jako vždy perfektní jazyk.
Zrovna jsem chtěla napsat, že se chci k románu brzy vrátit (četla jsem ho před několika lety) a pohledem jsem zabloudila na komentář od lenkaknel a vidím, že nejsem sama - no není to nejlepší doporučení? Bulgakov mě přivedl k zájmu o ruskou literaturu vůbec a stojí to za to.
Vtipná knížka. Lekárna už v našem slovníku úplně zdomácněla.
Dávám pět hvězdiček, protože jsem ještě nikdy nečetla knihu, ke které bylo tolik komentářů. Přestože jsou dost protichůdné, mám pocit, že můžu souhlasit se všemi. Ano, není to vrcholné dílo literatury, ale ano, je to autorova upřímná výpověď o jeho současném životě, která má také svou váhu. A přes všechno smutné je i úsměvná.
Asi jsem od klasika čekala víc, ale je to absurdní drama... takže hra byla zkrátka absurdní. Někteří z ní dokázal vyvodit hlubší myšlenku (viz komentáře níže) a po jejich vysvětlení jsem ochotna s nimi i souhlasit, ale sama jsem ji tam neviděla.
Bulgakov je zkrátka moje srdeční záležitost. Neotřelá témata, dokonalý jazyk. Mňam.
V knize jsou obsaženy dva příběhy. První se jmenuje Pasáček - bez vypravěčského talentu pojednává o devítiletém chlapci, který jede z Paříže do služby na venkov, aby si vydělal na živobytí. Cestou jsou na něj zlé jeptišky, pak násilnický sedlák a od všeho trápení ho zachrání sekretariát Komunistické strany Francie. Prostě slátanina, která má vyzvednout komunistický smýšlející dělníky a zadupat do prachu nenažrané sedláky a duchovenstvo.
Druhý příběh - Pionýr - se odehrává v jakési české škole. Po větě "I strýček ho chválí, když o něm mluvívá, jak dobře s ním pracuje v městské organisaci komunistické strany." - jsem to definitivně vzdala.
Záměrem pisatelovým se zdá být snaha ukázat dětem, jak se u nás mají dobře (Pionýr) a jak je na tom Západě zle (Pasáček).
Z dnešního pohledu se kniha jeví jako etnografický popis života v horách kdesi na Moravě ve 20.letech 20.století. Nechybí popisy zvyků (velikonočních apod.) a třeba různá rozpočítadla. Je to vyprávění pro děti, takže není nijak dramatické, i když je někdy také smutné. Pokud si chcete odpočinout od dnešní neurvalosti a násilí vůbec, mohu vřele doporučit.
Čtivá knížka s laskavým humorem, když máte chuť na něco lehčího.
Tenhle příběh tak zvláštně plyne - je to jako kouzlo, které vás přenese do jiného světa. Přestože to není veselý příběh, je na něm něco uklidňujícího - možná to je osobou Krysaře, jeho přijetí života takového, jaký je. Nevím, ale prostě se mi to líbí.