Anna Elliotová
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/863/anna-elliotova-863.jpg
4
1167
1167
Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností. Přeložila Eva Ruxová.... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si brala více méně zpětně do čtenářské výzvy z novinek v místní knihovně. Nečekala jsem od ní moc - něco od Austenové jsem četla na střední škole a moc mě to neoslovilo.
Pro jednou jsem byla překvapená příjemně. Nejspíše proto, že hlavní hrdinka je dospělá a chová se podle toho. I ostatní postavy jsou dobře propracované a věříte jim jejich činy i pohnutky.
Oproti modernější literatuře je tu více popisů, které mě ale osobně nerušily a tempo příběhu bylo tak akorát. Hodně jsem ocenila poznámky překladatelky k některým dobovým zvyklostem a výrokům, jelikož dějepis není moje silná stránka.
Celkově si říkám, že bude stát za úvahu vrhnout se i na některé další knihy Austenové, až dojedu svůj současný seznam ke čtení. Zde za mě solidních 5 hvězd bez debat.
Kniha „Anna Elliotová“ od Jane Austen ma zaujala predovšetkým myšlienkou, že hlavná hrdinka dostáva druhú šancu na životné šťastie. Tento motív je pre mňa veľmi silný a oslovuje ma, pretože ukazuje, že nikdy nie je neskoro na to, aby sme sa snažili o naplnenie svojich snov a túžob.
Na druhej strane ma však odrádzali zdĺhavé dialógy, ktoré sú typické pre Austenovú, a ktoré spomaľovali dej. Ako to už býva, román má pomalý rozbeh, ale na konci sa dej rozprúdi a prináša napínavé momenty. Pre mňa je „Anna Elliotová“ takým priemerom medzi Austenovými dielami – má svoje silné stránky, no aj nedostatky, ktoré ma občas brzdili v plnom vychutnávaní príbehu.
Austen vkládá do příběhů ironii, humor a optimismus, ale tady mi to ve srovnání s dalšími knihami nějak chybělo. Sáhodlouhé pasáže, dialogy, úvahy, popisy, to vše nezklamalo, ale jednotlivé osoby, včetně Anny a Fredericka mě tady nenadchly. Hodnověrný obraz doby a společnosti je jistou součástí knihy, ale tady mi nevyvážil chybějící hlubší sladění s postavami.
Co mi nejvíce vadí je název knihy - Pýcha a přemlouvání? Hrozné slovo přemlouvání a ještě v kombinaci s pýchou? Navíc zavádějící název s ohledem na jiné dílo autorky.... Pokud se budu držet přesného překladu Přesvědčení z originálu Persuasion, pak nechápu po přečtení příběhu komu toto výstižné slovo vadilo. Ani další název "Anna Elliotová" dle hrdinky mi nepřijde vhodný, už s ohledem na "párové" názvy děl autorky, ne dle postav.
V rámci ČV'25 kniha splňuje 2v1 - jiné obálky a též jiné názvy stejné knihy:-))
Mám Jane Austen opravdu moc ráda. Líbí se mi její postavy s košatě popsanými charaktery a vztahy. Tuhle knihu jsem viděla zfilmovanou, příběh plynul pěkně. Některé motivy stejné jako v jiných autorčiných dílech - např. odmítnutý nápadník po radě přítelkyně. Ale kniha se hrozně vleče, souvětí jsou až překombinovaná a zbytečně dlouhá. Prostě odkládám na neurčito.
Skvělá knížka.
Ze začátku jsem se bála, že budu knihu horko těžko číst, ale spletla jsem se. Někomu se to bude přelouskávat opravdu těžko, protože jedna věta může zabrat i skoro celý odstavec, takže člověk než ji dočte skoro neví, co vlastně četl, ale mně to nevadilo. Zvykla jsem si na to po pár stránkách a text mi potom krásně plynul. Anna mi přirostla k srdci a popisy ostatních postav byly tak reálné, že jsem celý příběh mohla opravdu prožívat.
Za mě je to stejně kvalitní a krásná kniha jako Pýcha a předsudek a tuto knihu si určitě pořídím do knihovny a znovu přečtu.
Tak tohle pro mne byla docela řehole. Vybrala jsem si ji do ČV, neboť ve mně zůstává velmi příznivý dojem z dávného čtení Pýchy a předsudku. Jenže teď už to takto podáváno pro mne není. Sice oceňuji složitá souvětí s důkladnými popisy pocitů ve vztazích, ale pro mne, jakou jsem teď, by bylo stačilo přečíst asi tři poslední kapitoly, kde autorka mistrně shrnuje a vystihuje, jak kdo na konečný happy end reaguje. Také se mi líbil dialog dvou hlavních postav, v němž si vysvětlují, jak to všechno bylo a je. Přílišné popisy tehdejších noblesních zásad mě nudily, říkala jsem si, jak rozdílné starosti měli tito lidé. Připomínkou nějakých vlastněných území v Indii se mi jen oživilo znechucení nad tím, jací už po dlouhá léta jsme, my lidé, chamtiví kolonizátoři. I když dobře vím, jak je korektorská práce náročná, odrazovaly mě nějaké chyby v tisku, dokonce jedna hrubá pravopisná chyba.
Ovšem jedno vyjádření se mi hodně líbilo, asi proto, že to mám podobně: Když se Anna potřebovala uklidnit: "cítila, že se potřebuje uchýlit domů, kde si může po libosti mlčet".
Čítané znovu po rokoch, pre zmenu v origináli a:
- 5 hviezdičiek za občasnú skrytú uštipačnosť, sarkazmus, slovné zvraty, krásny jazyk a inteligentné rozhovory
- 5 hviezdičiek za vykreslenie postáv a prostredia
- 5 hviezdičiek za krásny príbeh, pomalé tempo dokonale odrážalo obsah
- 5 miliónov hviezdičiek za ten list
Pardon, ale na toto sa nechytá ani Pýcha a predsudok.
Anna Elliotová je můj druhý nejoblíbenější příběh od Austenové hned po Pýše a předsudku. Poslouchala jsem poprvé jako audioknihu, četla jsem vícekrát a tři televizní zpracování a vždy se k tomuto příběhu budu vracet.
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Novinku v edici Cooboo Classics jsem si nemohla nechat ujít, obzvlášť, když se jedná o Jane Austenovou.
Anna Elliotová je mou čtvrtou přečtenou knihou od autorky a už teď můžu říct, že u mě stále vede Pýcha a předsudek.
Devatenáctiletá Anna poslechne svou přítelkyni a zruší zasnoubení s bezvýznamným námořníkem Frederickem. Po osmi letech na sebe ale znovu narazí a zjistí, že okolnosti se změnily. Z Fredericka je nyní bohatý muž a kapitán a Anna se musela z rodinného sídla odstěhovat.
Jane Austenová umí skvěle vykreslit charaktery, nejen ty hlavní. Na můj vkus jich ale tady bylo až příliš a občas se mi jména pletla.
Ačkoli má kniha 288 stran, četla se mi ze všech nejpomaleji, děj se vlekl a konec byl zas příliš rychlý.
Jsem ráda, že jsem poznala další dvojici z Austenových knih, a přestože tady ta romantika mezi Annou Elliotovou a Frederickem Wentworthem byla krásná, moji favoriti zůstávají stejní.
Od autorky jsem již několik málo knih četla, proto se domnívám, že její styl je mi poměrně známý. A také tato její kniha se mi líbila, i když je možná zároveň tak trochu zdlouhavě napsaná. Mně to ovšem vůbec nevadilo, právě naopak. Užívala jsem si každou větu a nuanci vyprávění a samozřejmě také celý ten příběh Anny Elliotové, který mne zaujal tak, že jsem knihu v podstatě skoro vůbec nedokázala odložit ;-). Víc už protentokrát psát nebudu, dávám ale hodnocení nejvyšší a mám takový pocit, že autorku a její knihy pomalu, ale jistě dokážu ocenit a docenit...
Audio ČRo: Zřejmá klasika, která na rozdíl i od jiných románů tohoto typu mě zde nijak neoslovuje.
Dostala som chuť na klasiku, a tak som dala druhú šancu Anne Elliotovej, ktorú som ako násť ročná považovala za nudnú.
Po rokoch môžem skonštatovať, že je to klasický román plný jemnej ironie a presného pozorovania spoločnosti. Pozitívnou stránkou knihy je určite autorkina schopnosť vytvárať komplexné postavy a analyzovať spoločenské dianie tej doby, v ktorej sa dej odohráva. Hlavná postava, Anne Elliot, je dobre vykreslená s hlbokými emocionálnymi vrstvami, a príbeh ponúka jemný pohľad na otázky spoločenských očakávaní a druhých šancí v láske.
Na druhej strane musím priznať, že tempo príbehu je naozaj pomalé a romantická línia tohto románu nie je tak intenzívna ako sa mi páčila napríklad pri Jane Eyrovej.
Nahlížejíc optikou doby, je neuvěřitelné, jak odvážná a nadčasová autorka byla. Kpt. Wentworth bojoval v bitvě u Trafalgaru, což bylo v roce 1805, tedy před více než 200 lety. Přesto je jazyk v rámci možností stravitelný a příběh, ač možná úsměvný, stále velmi pochopitelný i v dnešních reáliích.
Představuju si, jak šel v tehdejší době jistě z ruky do ruky a četl se na tajňačku. A to, jakkoliv dělá z většiny žen lehce bezduché slepice, mě fakt baví.
Druhá kniha od této autorky a není zřejmě moje krevní skupina. Bylo to zdlouhavé,ztrácela jsem se v postavách. Nezaujalo mě to.
Poslechnuto na Českém rozhlase v podání Růženy Merunkové a Hany Kofránkové. Nenadchne ani neurazí. Pohádka pro dospělé.
Velice predvidatelne, hodne naivni a takove plytke. Nenadchne, neurazi. Za tyden uz nebudu vedet, o cem to bylo.
Nedočteno ani napodruhé. Místy baví ironický tón vypravěčky, místy to ale dost nudí a postavy splývají...
Tak tuto knížku jsem neměla poslouchat jako audio na ČR, ale půjčit si ji v papírové formě. Nemohla jsem se soustředit, postavy mi splývaly. Jinak je to klasický příběh lásky ze staré Anglie.
Štítky knihy
láska zfilmováno 18. století romantismus anglická literatura romantika historické romance důstojníci regentská Anglie anglické rományAutorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Nečekala jsem, že se mi kniha bude tak moc líbit. Romantická linka takového typu mě nikdy moc nelákala, tuhle jsem si přečetla jen proto, že jde o dílo Austenové. A byla jsem mile překvapená jak si mě dokázala získat.
Kontakt mezi protagonisty nebyl tak častý jak jsem čekala, např. oproti Pýše a předsudku.
Kniha se převážně odehrává z nekonečných popisů míst, postav, chování a pocitů. U kohokoliv jiného by se jednalo o negativum, ale Austenová je královnou pera. Cokoliv co popisuje hltám jako hladový vlk a nemám dost. Ani jsem se nenadála a knihu jsem přečetla během pár chvil. Celý příběh, ač nebyl v ich formě, jsem silně prožívala.
Anna je jiná. Vyzrálá, pasivní a přitom poměrně vyrovnaná na svůj stav v tehdejší době. Uvědomuje si důsledky svých činů a má své emoce na uzdě, ale nijak negativně. Je přátelská a taktní, zároveň si udržuje smysl pro humor a bystrou mysl. Líbí se mi.