Anna Elliotová

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román Anna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion), jejichž hrdinky jsou zpočátku odsouzené do rolí Popelky a získávají si lásku nejen svou andělskou povahou, ale i inteligencí, vtipem a morální pevností.
Přeložila Eva Ruxová.

https://www.databazeknih.cz/img/books/86_/863/anna-elliotova-863.jpg 4.2869
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Academia
Originální název:

Persuasion, 1817


více info...
Nahrávám...

Komentáře (126)

Kniha Anna Elliotová

Hypatia1010
05. srpna

Tahle kniha se mi moc líbila. V pubertě jsem od autorky přečetla Pýcha a předsudek a Rozum a cit a už tehdy mě hodně zaujaly. V porovnání třeba se sestrami Brönteovými je mi její suchý humor a svižný styl psaní bližší. Každopádně bych tento titul zařadila mezi autorčina nejpovedenější díla. Anne i Wentworth mi byli velmi sympatičtí a držela jsem jim palce, aby k sobě znovu našli cestu a dali se dohromady. Na Anne mi trochu vadilo, že se nechávala příliš ovlivňovat svou rodinou a hlavně kmotrou, místo aby se řídila vlastními instinkty a vůlí, tím spíše, že ostatní se o její přání nijak zvlášť nezajímali.

Vera Silent
28. července

V pubertě mě kniha trochu nudila, ale po letech mě to chytlo. Je to samozřejmě náročné na nervy, poněvadž postavy prostě jsou tak slušné a cudne, až je zázrak, že se vůbec dokážou na něčem domluvit. Ale Anne i Wentworth jsou velcí sympaťáci a i když člověk ví, jak to celé dopadne, tak je to radost číst. Je opravdu s podivem, jak Austenova dokáže popsat romanci jak řemen pouze pohledy a pocity, v té knize nejsou téměř žádné dialogy.

Teď už jen zbývá porovnat knihu s novou TV adaptaci od Netflix.


Patane
18. července

(+ SPOILER) Moje druhá nejoblíbenější kniha od autorky, první je samozřejmě Pýcha a předsudek :). Poměrně útlá knížka o Anně Elliotové, které je ,,už" 27 a nikdy se pořádně nevzpamatovala ze ztráty své životní lásky. Nechala se přesvědčit, že vztah s nemajetným mužem nemá budoucnost. Anne není tak vtipná a živelná jako Elizabeth, ale já ji mám ráda.
No a Frederik se nám na scénu vrátí a je to takové austenovsky milé i vtipné, plné drobných nedorozumění a zraněných citů. Ale je to samozřejmě Jane Austen, takže láska si k oběma opět cestu najde.

reader.007
28. června

Prvenství má u mne kniha rozhodně v tom, že jsem si ji kdysi v bezbřehém optimismu koupila v angličtině. Sice jsem to vzdala po prvním odstavci, ale doma už zůstala jako relikvie na památku mé naivity. Když jsem po letech s úlevou zjistila, že vyšla i česky (no nebylo to tak jednoduché, milé děti, rozmazlenost internetem dorazila do našich hájů až nějaký ten rok poté, co jsem začala syslit svou knihovnu) i když pod jiným názvem, obratem jsem se k ní dopídila a přestože jsem byla přesvědčena že jsem ji přelouskala, nejspíš skončila u ledu, protože když jsem ji četla teď, zjišťuju, že si ji vůbec nepamatuju.
Neodsýpá to tak jako jiné knihy JA, ale špatné to není a místy jsem se jako bonus bavila představami, že já bych na Annině místě dovedla mnohem lépe mainpulovat marnivým tatíkem i nadutou sestrou... Asi že nemám tu správně čestnou povahu :-) Nicméně nějaká mínus bych přeci jen našla - zatímco v ostatních knihách používá autorka ironii zlehčující lidské nešvary a jednání, tady kupodivu popisuje věci přesně tak jak jsou. Suma sumárum je to trochu kostrbatější četba než Pýcha a předsudek, ale příběh ujde a vzhledem k tomu, že toho Jane tolik napsat nestihla, jsem ráda, že si i za tenhle můžu udělat zářez na pažbě.

petgona
22. června

Toto je spolu s Pychou a predsudkom moj najoblubenejsi pribeh od Jane Austen. Uz som ho samozrejme citala asi 5x a napriek tomu, vzdy citim napatie a ocakavanie, hoci viem ako to dopadne so vsetkymi postavami. Aby som si tuto knihu opat precitala ma inspirovalo to, ze som postrehla, ze netflix vydal trailer k remaku tohto pribehu - a zostala som zhrozena. Z jemnej, pokojnej, diplomatickej a "akuratnej" Anny, ktora je opisovana, ze stratila pel mladosti, je vychudnuta a ostarnuta (krute, tvrdit o 27 rocnej zene, ze je stara :D), tu spravili divozienku s rozviatymi a rozpustenymi vlasmi, ktora zmurka do kamery. Takisto jej vztah s Wentworthom tu vyzera ako nieco, co by sa skor dalo aplikovat pre sucasnost ako pre uvod 19. storocia.

alishek
18. dubna

Milý příběh o tom, jak je důležité mít vlastní názor a nenaslouchat okolí. Sice jsem si cestu k hlavní postavě Anne chvíli hledala, ale našla a ke knize se ráda vrátím.

RoseDadas
15.11.2021

Text Jane Austen se vyznačuje sarkasmem a kritikou tehdejší společnosti, především pak snahy dostat mladé dívky pod čepec s tím nejvhodnějším (a také nejbohatším) partnerem. Na stránkách se mezi postavami odehrává slovní šerm, který baví.

Ženské hrdinky děl Jane Austenové jsou sice svazovány společenskými konvencemi, avšak mají svoji vlastní hlavu, některé dokonce i tvrdší než oříšek, a nebojí si mnohdy prosadit svou nebo předvést své vzdělání a inteligenci. Anna je v tomto případě považována za již vyzrálou ženu, i přes své sny, stojí pevně nohama na zemi, nechce nikomu škodit, naopak všem pomáhá, její povaha je vskutku ryzí.

1271
24.10.2021

Tenhle román se poněkud vymyká ostatním dílům od Austenové. Máme zde hrdinku, která byla na tehdejší poměry už naprosto stará panna, zažila lásku a také zklamání v ní a od života už zřejmě mnoho nečeká. Přesto k ní nakonec přichází štěstí. Na tomhle románu je znát, že ho Austenová psala na sklonku života, kdy se možná ohlížela za svým vlastním zklamáním v lásce a představovala si, jak vše mohlo dopadnout jinak. Pro mě kvůli tomuto trochu depresivní, přesto mám však Annin příběh ráda.

1