Jana_Hlus
komentáře u knih
Polednice
Jiří Březina
Rozjezd pomalejší, trošku kostrbatý, ale pak už to nabralo tempo a postupně se objevovaly jednotlivé dílky puzzle, které v závěru všechny do sebe hladce zapadly bez nějakých nereálně umělých zvratů. Kniha se čte velmi dobře, oceňuji hlavně propracovanost jednotlivých postav, různorodost prostředí i motivů.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Zvláštní kniha, patří mezi ty, kdy mám pocit, že jsem četla asi něco jiného, než ostatní. Z této si beru zejména to, že člověk, pokud ví, že jde správným směrem, by měl zkoušet brát za kliku dveří, i když se předtím již několikrát přesvědčil, že dveře jsou zavřené. A ten závěr? Osobně jsem ráda, že konec byl právě takový, jaký byl (skoro jako bych viděla autorku se usmívat), napsala knihu s pozitivním přesahem, navíc, až takový „hapík“ to nebyl, nebo snad doživotní boj s depresí je málo?
Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
Pozoruhodný název knihy. Text je hodně osobní, vnímala jsem, že autorka skutečně text prožila, úmrtí "klientů", o které pečovala, silně zapůsobila na její životní cestu. Konkrétní životní příběhy "klientů" vypovídaly o chybách, kterých se ve svých životech dopouštíme a před smrtí jich litujeme. Ze začátku mi to přišlo hodně silné, pak už to tak nějak stále pokračovalo nový klient/úmrtí, až se poselství knihy tak nějak rozmělnilo. Ale rozhodně kniha za přečtení a zamyšlení stojí.
Mít pro co žít
Richard Roper
Velmi příjemné překvapení, opravdu jsem nečekala příběh, který tak působivě vypráví o útěku do imaginárního světa před bolestí po ztrátě milované osoby, schovávání se za lží, ale také o síle lásky. O tom, že člověk se musí buď postavit k problému čelem nebo se zamotá do sítí, ze kterých se jen těžko dostává ven. To je jedna rovina. Ale ta druhá je snad ještě silnější. A tou je samota, nejenom při umírání. Myslím, že to je velká trefa do problému současné společnosti. Sám (sama) mezi lidmi...
Ale nevím, proč má kniha v češtině tak zavádějící název a také obálka je přinejmenším zvláštní. To je škoda, možná by si román jinak koupilo a přečetlo mnohem více čtenářů. A rozhodně by nelitovali…
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Pozoruhodná kniha, ale asi musí mít čtenářka (úmyslně volím ženský rod) už něco odžito, aby vše do sebe zapadlo. Rozjezd není úplně svižný, hrdinka příliš sympatická, děj se neposouvá, spíš tak nějak podupává na místě (prostě Hájíček). Kolikrát by se chtělo na Marii až zařvat, holka prober se, máš všechno, můžeš začít opravdu žít, vždyť to jsi přece chtěla! Ale je snadné znova vzlétnout?
Hájíčkovi se Plachetnicí na vinětách podařilo trefit ožehavý problém současnosti. Jak mají se svým dalším životem naložit lidé středního věku (45+)? Často mají po materiální stránce vše, přesto jim něco chybí. Rodiče stárnou, jsou nemocní, partnerské vztahy vyšuměly, děti vylétly z hnízda. Co si počít? Žít nebo to jen tak nějak doklepat? Tentokrát to není až tolik o tom, co je v knize napsáno, jako spíše o tom, co se dá najít mezi řádky.
Podobné téma (ovšem z pohledu muže) také výborně zachytil ve své knize Poslední stanice Hamburk Martin Vopěnka.
Neznámá společnost: Pohledy na současné Česko
Pavel Pospěch
Privatismus. Dlouhodobý odklon od věcí veřejných k věcem soukromým. Zajímavá sonda do mentality českého občana. Díky za to, že autor své poznatky sepsal a čtenář má tak možnost se nad jeho poznatky zamyslet a vytvořit si svůj privátní názor:-).
Psychohry
Leona Deakin
Zajímavá sonda do myšlení psychopatů, příběh je dobře napsaný, čtenář je udržován stále v napětí, postavy se vyvíjejí, také v ději dochází k překvapivému vývoji. Souhlasím ale s komentářem níže, že dějová linie týkající se Seraphine byla z časového hlediska matoucí. Jinak řadím tento román k tomu lepšímu, co jsem v poslední době z tohoto žánru četla.
Pseudonym
Alexandra Andrews
Dobře vymyšlený příběh, čtivě napsáno, díky zvratům v ději je čtenář udržován v napětí, postavy jsou věrohodně vykreslené a také závěr přinesl překvapivé, ale uvěřitelné finále. Román patří k tomu lepšímu, co jsem z tohoto žánru četla.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Mé první setkání s touto autorkou. Trošku jsem se toho obávala, protože ohlasy v okolí jsem zaznamenala různé, od nadšení až po nedočtení, nepochopení. Ale přišlo velmi příjemné překvapení, krásně napsaný příběh z Kladské kotliny, zvláštní postavičky vyčuhující z "ovčího" davu, bojující za spravedlivost nejenom proti myslivecké mafii. Hlavní hrdinka se zálibou v astrologii a velkou morální sílou vzbuzovala mé sympatie, i když nemohu říct, že bych s ní ve všem, zejména ve způsobu řešení celé situace, souhlasila. Ale byla mi milá svou odlišností, nekonzumním způsobem myšlení i života. Autorce se také velice pěkně podařilo vykreslit tamní přírodu, život i představu o životě v Čechách, která mi teda mimochodem přišla trošku naivní, ale tak to asi autorka zamýšlela. Prostě jsem si čtení tentokrát opravdu užila, byla to lahůdka (5/5).
Spřízněné duše
John Marrs
Tak to se autorovi hodně povedlo, skvělý námět, uvěřitelné postavy, velmi dobře psychologicky propracované. Několikrát mě vývoj příběhu překvapil a udržel v napětí až do konce. Asi víc než linie sériového vraha mě bavilo sledovat příběhy setkání románových postav se svými "spřízněnými dušemi", to bylo velice dobře zpracované a uvěřitelné.
Kniha o tichu
Josef Formánek
Přečetla jsem všechny autorovy knihy, tato byla překvapivě asi nejslabší. Začátek byl velmi dobrý, měla jsem pocit, že mezi řádky objevím "NĚCO" zásadního, ale očekávání se nenaplnilo, text se v druhé části rozplizl do podivných historek bez nějakého většího přesahu a dějové gradace. "Kniha o tichu" dostála svému názvu, přestože je velice osobní, zapůsobila na mne dojmem, že toho neměla příliš co sdělit. Aspoň teda mně a v tomto okamžiku, možná, pokud bych se k ní vrátila v jiné životní etapě, tak by se rozpovídala...Kdoví?
Poslední stanice Hamburk
Martin Vopěnka
Dočetla jsem před pár dny a stále ve mne doznívá... Nečekala jsem tak skvěle napsanou, i když dost "temnou" knihu. Podle mého názoru je podstatně lepší než "Serotonin" Houellebecqua, není to jen depresivní čtení, je v tom i spousta naděje, lásky, touhy po citu, hledání smyslu života. Pro mne naprosto uvěřitelné postavy, navíc dokonale psychologicky vykreslené, kdy do sebe přesně zapadá, proč se kdo jak chová a jak skončí, také závěr je věrohodný. Autor mě zaujal, přečtu si i jeho další knihy.
Opička na gumě
Eva Kollerová–Střihavková
Příjemné překvapení, skvělý název knihy a ani obsah nezklamal. Uvěřitelný příběh, věrohodné byly pro mě emoce, myšlení i představy hlavního hrdiny - muže třicátníka, aspoň teda pokud si to jako žena jiného věku umím představit (minimálně mám teda podobnou představu o mužském uvažování jako autorka), navíc příběh se odehrával v nádherném prostředí Beskyd a přinesl i sondu do života tetřevů. Trošku mi to sice pokazil konec knihy, který mi přišel poněkud bezradný, ale i tak to bylo fajn čtení.
Borůvky
Barbara Nesvadbová
Báru čtu už dlouho, občas mi kniha sedne, občas ne. Ale z "Borůvek" mám pocit, že jsem konečně sehnala ten poslední střípek puzzle a díky trefným fejetonům pochopila mužský svět. Báře tentokrát tleskám (i když trošku posmutněle), a děkuji, asi mi to pomohlo od pravděpodobných těžkých chvil v budoucnu. Ovšem pro romantičky a nepoučitelné láskařky to asi vhodná četba není.
Trojdílné plavky
Martina Formanová
Výborný název knihy, ale tím to více méně končí. Marně jsem hledala nějakou pointu, poučení či moudro mezi řádky, Takže takový nenáročný "zlatokopkový" dýchánek, na který čtenář okamžitě po dočtení zapomene. Ale napsáno je to svižně a občas autorka svými postřehy i pobaví...
Dům bez zrcadel
Iva Pekárková
Trošku jiná kniha, než jsme u IP zvyklí. Neobyčejný příběh stárnoucí ženy, v jejímž životě se střídají tři zcela odlišná období. Ta stejná žena působí v každém životě trošku jinak, jiná je ošetřovatelka v Anglii, matka-babička v Čechách, milenka-manželka v Tunisu...Příběh mě zaujal tím více, že se jedná o skutečný příběh, tentokrát však vyprávění nepůsobilo až tak svižně, jak jsem u IP zvyklá, místy se skoro zastavilo a jen pozvolna nabíralo na obrátkách k závěrečnému finiši. Ale i tak se mi kniha líbila.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
S touto knihou si buď padnete do náruče nebo vás úplně mine. Záleží asi hodně i na osobním rozpoložení. U mě to klaplo do posledního detailu, tak citlivě napsanou knihu plnou emocí jsem dlouho nečetla. Smutný příběh vyprávěný s nadhledem a optimismem mě zaujal už od úplného počátku, od skvělého názvu až po způsob, jakým je příběh napsán, postavy jsou vykreslené věrohodně, barevně, pochopitelně. Krásné čtení.
Hendrixova kytara
Kateřina Dubská
Skvělý název, výborně napsaná anotace i pěkný přebal, to vše mě moc na knížku natěšilo... Ale místo pořádného rockového nářezu jsem v knize našla jen takový "socialistický popík", který neurazí, ale ani příliš nenadchne. Chyběly mi tam skutečné emoce...Je to takové více méně poklidné vyprávění, což je škoda, příběh měl mnohem větší potenciál (3/5).
Serotonin
Michel Houellebecq
Marně přemýšlím, co takové dílo čtenáři přinese kromě toho, že upadne do deprese...Ale třeba jen nejsem ta správná cílová skupina.
Deník jóga matky
Šárka Vojáčková Konečná
Hlavní myšlenka, kterou jsem si z knížky vzala, je, že jóga není jen o cvičení ásan, je to o praktikování principů jógy v našem běžném životě. Obrazně řečeno by se dalo říct, že život přináší spoustu příležitostí, kdy můžeme procvičovat jógovou praxi, aniž bychom přitom cvičili ásany.
Už v první knize mě Šárka Vojáčková překvapila, jak dobře dokázala text napsat, u knih deníkové formy to nebývá pravidlem. Text je čtivý, vhodně doplněný příběhy východní filozofie a celkově příjemný dojem z knihy ještě umocňují ilustrace Báry z Nikolajky.