jakub2199 komentáře u knih

Byl jsem velice spokojený, příjemné překvapení mezi moderními autory. Historické téma bylo zpracované zajímavě a kvalitně. I prolnutí použitých žánrů bylo velice zajímavé. Pro někoho by mohlo být výtkou použití velkého množství historických faktů, ale pro mě to bylo pozitivem. Pro fanoušky historických románů rozhodně doporučení.

6 26.09.2018

Snad jediné, co je možné vytknout je jak je příběh krátký. Bylo by velkým potěšením strávit s Elzeárdem Bouffierem více času. Přesto jde o knihu, která nestárne je stejně poutavá při každém přečtení.

6 24.03.2018

Zvláštní kniha, velice by mě zajímalo jakým způsobem si autoři rozdělili úkoly při tvorbě. Styl knihy je nepřekvapivě kombinací Pratchetta a Gaimana. Lze najít mnoho příkladů humoru, který si pohrává s očekáváním čtenáře a literárními a kulturními klišé. Stejně tak hloubka a zároveň lehkost a až dětská komičnost nutí čtenáře se tu usmát a tu zavzpomínat na dětství. Jedinou výtku, kterou bych měl byla jistá nevyrovnanost plynutí děje. Chvílemi chvátá jako s větrem o závod a chvílemi je stojatý jako kámen. Přesto rozhodně stojí za přečtení.

6 10.03.2018

Rozhodně báječná kniha v žánru dystopického sci-fi (ač se musím přiznat, že je v knize více dystopie, než sci-fi, i když pravděpodobně to bude spíše důsledkem plynutí doby, která některé z invencí dohnala). Rozhodně velice depresivně surový příběh. Pro milovníky žánru srovnatelný například s tvorbou Gibsona a jeho Sprawl série) Tématicky potom přirovnatelné více k 451 Fahrenheita než-li 1984.
Pokud bych měl jednu výtku, tak předmluva autora poněkud zkazila děj, když prozradila osud hlavního protagonisty. Ale mimo tuto výtku rozhodně doporučuji.

5 18.02.2023

Krátká, ale velmi krásná knížečka. Můžeme na ni nahlížet jako na alternativní převyprávění známých mytologických příběhů, nebo prostě jako romantickou literaturu v dopisech. Vezmeme-li v potaz stáří díla nelze než obdivovat talent autor při vytváření živých bytostí (žen), které trpí a milují, jejichž emoce jsou stejně autentické a relevantní dnes jako byly před stovkami let, kdy vznikly.
Rozhodně doporučuji.

5 07.12.2020

Zůstávám fascinován rozličností tvorby Neila Gaimana, každá kniha, kterou jsem od něj četl (bylo jich zatím jen poskrovnu) byla jiná a přitom všechny měli něco zajímavého co čtenáře vtáhne do světa. Ne jinak tomu bylo s Koralínou. Musím se přiznat, že jsem v minulosti viděl filmovou adaptaci, takže jsem byl s příběhem jako takovým seznámen, takže jsem nebyl abychom tak řekli tabula rasa, když jsem do četby vstupoval, to že se mi příběh líbí jsem již věděl. Mnohdy ovšem četba filmové adaptace překvapí. Režisér či scénárista může mít jiný přístup než autor a mnoho toho může být řečeno vizuální cestou, kdežto autor musí vše napsat a je na čtenářově fantazii to dotvořit.
Nyní ke knize samotné. Jde o prototypickou pohádku. Tím nemyslím, že jde o generickou tvorbu pro mladé čtenáře. Myslím tím, že přestože Koralína se odehrává v moderní době, její příběh a způsob jejího podání by se mohl s hrdostí postavit vedle takových klasik jaké napsali bratři Grimmové, či Andersen (ne však jejich moderní převyprávění, ale jejich původní nepřikrášlené a surové příběhy).
Na konci je řečeno, že příběh působí jako pohádka pro děti a horor pro dospělé a musím se k takovému hodnocení přidat. Celým čtením mě provázel pocit, který člověk má, když má zahnout za roh v neosvětlené části města, kde nikdy nebyl - pocit neklidu a nejistoty.
Jak doufám z předchozích řádků vyplynulo, kniha je to navýsost povedená a rozhodně neprohloupí mladý ani starší čtenář, pokud po ní sáhne na polici.

5 03.08.2020

Skvělá kniha, jedna z rozhodně nutných knih pro přečtení každým, kdo si neví rady v dnešním světě, kdo hledá cestu, kdo chce jak by řekl autor sám Dospět.
Autor je silně ovlivně tvorbou C.G. Junga, pravidla sama se mohou jevit poněkud neortodoxní, ale je za nimi hluboká propracovanost a rozhodně dávají smysl pokud se nad nimi člověk alespoň na okamžik zamyslí

5 21.03.2020

Rád bych pronesl nějaké hluboké shrnutí této bezpochyby výjimečné práce, ale má vlastní slova mi nestačí, takže si vypůjčím ta která použil Christopher Hitchens ve své knize Letters to Young Contrarian, "Vznešený titul „disidenta“ musí být zasloužen raději než přisvojen; implikuje oběť a riziko, více než jen pouhý nesouhlas". V moci Bezmocných se Václav Havel zamýšlí nad tím, jak prolomit statut quo, jaká metoda je ta nejlepší nebo možná nejefektivnější, a dospívá ke svému Životu v pravdě, jako hlavnímu kritériu. Život vedený v pravdě je nezbytnou přísadou jakékoliv změny, protože cokoliv jiného povede jen do další a další spirály totalitarismu a utlačování. Bezpochyby dospěl k mnoha myšlenkám, které se vyplnily, jak můžeme s perspektivou dekád hodnotit. Ale i tak má tato "esej" mnoho, co nabídnout i dnes. Život v pravdě je účinným prostředkem i proti byrokratickému režimu, který nemá přízvisko totalitaritní.

5 21.03.2019

Po dlouhé době jsem narazil na knihu, která ve mně vyvolala silně rozpolcené pocity. Na jednu stranu se mi líbí jako literární dílo. Zvolená forma dopisů, zde dokonce pouze z jedné strany, takže si vlastně konverzaci musíme domýšlet, mi je velmi blízká a díla, která tuto formu užila, patří k mým oblíbeným (namátkou Březnové Idy, Drákula, Válka s Mloky, Žítkovské bohyně). Ono jisté kouzlo, které vzniká při čtení takovýchto fiktivních pramenů (ať už dopisů, deníků, novin, zpráv, úředních podání a podobně) klade jisté nároky na čtenáře, ale je samo sobě odměnou. Proto k této části knihy nemám sebemenší výhradu. Kde nastává můj problém s knihou je v jejím obsahu. Když jsem po knize sahal tak jsem - možná poněkud neoprávněně - očekával, že půjde o jistou náboženskou polemiku. Bohužel musím konstatovat, že ani nejde tolik o polemiku jako spíše o agitaci. Myšlenky autora jsou vcelku zajímavé a z valné části s nimi lze souhlasit, to ovšem platí jen zhruba do poloviny knihy. Z nějakého důvodu se ve druhé části (s výjimkou posledních třech kapitol) autor rozhodl opustit roli milého učitele a nastoupit do role pedanta. S přesvědčením autora - podaném ve formě ďáblova varování - jsem v mnoha případech niterně nesouhlasil, v některých dopisech byla moje averze tak silné, že jsem se musel přemáhat k dalšímu čtení. Nemyslím, že šlo o pouhý nesouhlas s autorem, například při čtení Platóna jsem s ním v některých pasážích také nesouhlasil, ale v těch případech to vyvolávalo pocit dialogu, kdežto zde to působilo jako lekce věrouky. Je to škoda protože jinak jde o krásnou knihu a chtěl jsem ji dát vyšší hodnocení, ale prostě to nebylo možné. Vzhledem k rozsahu myslím, že jde o knihu, kterou lze silou vůle zdolat, ale vzhledem k očekávání, které ve mně vyvolala v začátku četby, způsobila nutnost užití síly vůle zklamání.

5 27.02.2019

Mezi tvorbou ze Zeměplochy není mnoho knih, které obsahují uzavřený příběh, nebo lépe uzavřený ansámbl postav, které se již nevrátí jako hlavní postavy v jiných knihách. Proto je komplikovanější je hodnotit v porovnání s ostatními příběhy, například sérii s Hlídkou. Ale mohu s radostí prohlásit, že Pravda obstojí i v porovnání s těmi nejlepšími knihami ze Zeměplochy. Podle mě patří příběhy, v kterých je představen nový vynález, či koncept mezi ty nejlepší. Hravost fantazie Sira Terryho má otevřené pole a může se plně projevit. A právě jeho "world-building" je tak poutavý protože odpovídá na otázky, co by na to a to asi řekli v Ankh-Morporku? A samozřejmě nic není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Co se tak rozvlekle snažím říct je, že jde o další excelentní knihu excelentního literárního génia.

5 03.11.2018

Většina knih ze série o hlídce jsou konstruována jako procedurální policejní případy. Přesto každý z nich má svůj vlastní "hlas". Komedie je něco vlastní všem Pratchettovým knihám, ale kouzlo této knihy a dalších ze série je způsob jakým vzniká (nebo bychom měli napsat - by vznikala) policejní metodika. Za všechny uvedu příklad forenzní laboratoř zřízená na nepožívaném záchodě. Přes všechen humor jsou to právě témata jako rovnoprávnost, spravedlnost, morálka, které jsou tak mistrně vetkány do příběhu, která dávají Pratchettovým knihám věčnost. Shrnutím rozhodně doporučená četba fanouškům detektivních příběhu, kteří se chtějí trochu zasmát.

5 17.02.2018

Krásný příspěvek do série knih ze Zeměplochy. Tentokrát variace na slavné faustovské dílo a trocha řecké mytologie k tomu. Linie děje je vcelku jasná, ale rozhodně bych vytkl jistou absenci pojící myšlenky. Opakuje se výtka na kterou jsem narazil, když jsem četl Poslední kontinent, měl jsem pocit, že šlo spíše sérii epizodních příběhů rámovaných větším příběhem, který se ozval jen čas od času. Nešlo ani o nějaké komplikované budování, prostě se dějová linka objevila, posunula nás do další scény a zase se zdánlivě vytratila.
Kniha je to krátká a rozhodně jsem se nenudil, ale musím se přiznat, že sérii o čarodějkách a městské hlídce jsem si oblíbil více.
Rozhodně ovšem mohu doporučit. Toto jsou pouhé výtky čtenáře, který je od sira Terryho zvyklý na zajímavější kousky.

4 03.04.2022

Extrémně zajímavý koncept, styl autora samotný není vůbec špatný, ale za vyzdvižení stojí spíše myšlenka a tvořivost s kterou autor představuje příběh osoby, která není svázána časem a jak vnímá svět kolem sebe. Koncepce připomíná děj příběhu filmu Příchozí (Arrival), pro fanoušky rozhodně doporučuji.
I samotná myšlenka knihy v knize, kdy autor sám píše předmluvu o knize a sám se tak stává postavou v příběhu a prolamuje bariéru mezi jím a čtenářem a dějem.

4 04.03.2022

Co dodat. Sir Terry byl mistrem slova. Stejně jako série o Toničce (Tiffany) jde o knihu cílenou na mladší čtenáře, ale to nic nebere kvalitám příběhu. Kniha Maurice je vlastně pratchettovskou bajkou svého vlastního druhu. Příběh je více pohádkový než je u Pratchetta běžné, ale i tak to není na újmu sarkasmu a ironii, která jeho příběhy provází vždy. Přesto, že jde o jeden z příběhů, který se nedočkal navazujících pokračování, tak, jak je pro osamocené příběhy u zeměplochy zvykem, se jedná o velice povedený příběh, který je možné dokonce doporučit i mladšímu obecenstvu, přičemž se v příběhu najde mnoho i pro dospělé či dospívající čtenáře.

4 16.07.2021

Jako divák, který viděl jak originální film, tak i jeho televizní adaptaci jsem šel do četby knihy s jistým očekáváním. A to nebylo zklamáno. Ba naopak, řekl bych, že kniha rozvádí jisté aspekty filmu. V tomto bodě je nutné poznamenat, že seriál jen přejímá prostředí a postavy si více méně přetváří podle svých potřeb, ač samozřejmě jádro příběhu i protagonistů (alespoň z počátku) zůstává. Proto pokud se někdo poohlíží po adaptaci knihy tak film je místo, kde je nutné hledat.
Zpět ke knize, kniha přes i své vážné téma je humoristickým dílem, které ukazuje nejen temné stránky lidství, ale především jak se s ním lidé umějí někdy vyrovnat. V jistém ohledu připomíná romány tzv. ztracené generace (po 1SV) a jisté elementy onoho životního poznání je možné v textu spatřovat.
Shrnuto - pěkná a čtivá kniha, která může sloužit jako relaxující čtení, nebo téma na zamyšlení.

4 19.04.2021

Prazvláštní čtení. Na jednu stranu jsem knihu chtěl milovat, na druhou to nešlo. Příběh jako takový mi byl samozřejmě znám z mnoha zdrojů, ale v podání autora původního jsem ho četl poprvé. Musím rozhodně docenit představivost a živost s jakou jsou postavy vykresleny. Nepůsobí, jak je tomu u některých starších děl jako pouhé figurky, ale jako bytosti z masa a krve. Stejně tak popisy hrůz války jsou vykresleny tak živě, že není možné, aby jich autor nebyl sám svědkem, a přestože jim dává punc velikosti jejich hrůzy nikterak nezlehčuje a ukazuje, že i stateční mužové mohou ztratit nervy v posledním okamžiku.
Příběh je vcelku sevřený, odehrává se během všeho všudy cca 50 dní. Hlavním tématem je křivda a hněv Achillea.
Zvláštní bylo číst text a všímat si jistých historických reálií. Například rituály pohřbívání, náboženské praktiky a představy. Rozdělování kořisti, způsob vedení boje. A další a další příklady.
Rozhodně nelituji čtení a musím doporučit, ale spíše pro význam a k pochopení děl, které přišly později a byly Iliadou inspirovány, než pro samotný požitek z čtení.

4 29.09.2020

Historická kniha, stěží pochopitelného významu, citovaná a opěvovaná. Nevím jestli bych se ztotožnil se všemi výše uvedenými tvrzeními. Jde o knihu, která má své místo v historii literatury. Její význam při vedení války byl jistě nezpochybnitelný. Dodnes je užívána vrcholnými managery jako inspirace a má mnoho, co říci i moderní generaci.
Ale myslím, že její význam tkví spíše jako komentář své doby, jako vhled do uvažování, jako historický dokument.
Bohužel jako pro všechny takto staré knihy, není objektivně možné je kvalitně přeložit. Mnoho z textu je nepřeložitelné pro úmyslnou ambivalenci použitých slov a nesouladu některých jazyků. Některé věci prostě nepochopíme prostě proto, že je nečteme v originále. Mnou čtený překlad byl z anglického překladu, kolik se muselo ztratit při těchto dvou překladech. Originál byl veršovaný, český text je v próze. Kolik textu je nepochopitelné i pro soudobé obyvatele Číny a tím spíše pro nás?
Nemám na otázky odpovědi, chce to si knihu přečíst a udělat si o ní obrázek každý sám za sebe.
Co ale mohu doporučit je navrhnout ke srovnání texty evropského původu - Vladař od Machiavelliho, Zápisy o válkách od G I Caesara či z Japonska Knihu Pěti kruhů od Musashiho.

4 11.03.2020

První díl v podání překladu Otokara Fishera. Nádherná báseň či nádherné drama? Možná obojí. Německý romantismus ve své plné kráse a síle. Jako většina romantických děl užívá Goethe řadu alegorii, které jsou pro moderního čtenáře dále komplikovány faktem, že jde o dílo inspirované středověkou literaturou, která byla alegoriemi prodchnuta ještě více. Navíc fakt, že jde o dílo veršované svazuje možnosti překladatele překládat věrně. Bohužel nejsem schopen porovnat překlad s originálem, takže se pokusím vyhledat jiný překlad uvidím zda existují nebo neexistují velké změny v obsahu.
Určité pasáže mi připadaly nadbytečné a jako by se do díla ani nehodily. Mám na mysli především úvodní Předehru na divadle a Sen Valpuržiny noci. Z obsahu a komentáře chápu že se mělo jednat o komentáře událostí doby vzniku (politická situace v Německu a v revoluční Francii).
Příběh sám je perfektní, můžeme klidně říci biblický - pokušení, hřích, trest... Překlad Otokara Fishera je nádherně zbásněn.
Jedna z klasik literatury ke které se vrátím více než jednou.

4 29.11.2018

Je nutné hned v úvodu zmínit, že nejsem (pravděpodobně) zamýšlené obecenstvo knihy. Přes tuto poznámku musím říct, že kniha rozhodně stojí za přečtení. Je v ní rozhodně cítit potenciál. Některé z básní jsou nádherné a zasahují, přesně tam, kde má poezie zasahovat. Dokonce i některé z autorčiných ilustrací je nutno pochválit. Hlavním problémem je nekonzistentnost. Obecně nejsem příznivcem volného verše. Proto aby mě oslovil musí stát za to a sbírce by rozhodně prospěl zásah editora (tím nechci snižovat hodnotu sbírky) takto působí spíše jako hrubý diamant než opracovaný klenot. Ale pro ženy/dívky 12-18 a muže/chlapce, kteří se pokoušejí zahlédnout za oponu ženství rozhodně zajímavé čtení.

4 17.09.2018

Jako ostatní knihy Sira Terryho, solidní četba. Kvalita Zeměplochy ve své skvělé formě. Pratchettův tradiční humor si tentokrát bere na paškál bankovnictví a měnový systém. Série s Vlahošem je velice konzistentní, co se kvality týče a rozhodně stojí za přečtení (jako prakticky vše ze Zeměplochy).

4 16.09.2018