Ivka82 komentáře u knih

Dojemné čtení, ačkoli poplatné době... až se ve člověku něco sevře, když si uvědomí, že i po 60 letech strach z války pořád trvá

Čekala jsem od téhle knihy malinko něco jiného. Měla jsem po přečtení pocit, že v knize je vlastně jen jedna myšlenka, která se s typickým americkým přeháněním omílá pořád dokola.

Já jsem zase tak zklamaná nebyla. Co jsem od autora zatím četla bylo vždy tak trochu "přitažené za vlasy", takže jsem ani neměla přehnaná očekávání. A navíc mám ráda šťastné konce a "nesmrtelné" hrdiny

Jednoduché, jasné, stručné. Takové opakování toho, co se člověk učí s hafanem na cvičáku v kapesní podobě

Pokud někdo čte podobný žánr, nepřijde mu poselství knihy asi nijak převratné. Co ale oceňuji je podobenství se zahradou, které je tak "bizár", že si ho člověk snadno zapamatuje a rychleji mu pak naskakují různá "aha"

Bezva tipy na zajímavá místa v Rychlebských horách. V létě se tam chystám toulat, takže mi přišla akorát vhod

Tahle knížka se mi od Zibury líbila zatím nejvíc. Je mi blízký jeho humor, který byl v příjemném poměru k myšlenkám hodným rozjímání.
"Cítím v ní dobro. Někde hluboko, ale je tam." Tuhle větu si chci zapamatovat

Ziburovy knihy mám moc ráda, stejně jako se pokaždé ráda zasměju na jeho přednáškách. Je úžasné číst o tom, jak se lidé vždy dohodnou a domluví, postarají se o sebe navzájem v nouzi a jsou prostě obyčejnými lidmi, ať už je politická situace jakákoli.

Slovy paní Tiché - už je to trochu "přenošený děcko". Přesto musím uznat, že se mi po tom panoptiku postav bude stýskat.

Vtipná oddechovka. Smála jsem se možná trochu míň než u jiných dílů, ale i tak to bylo zábavné čtení.

Protože jsem nadšená turistka neustále objevující nová zákoutí rodných Jeseníků, tak mě tahle knížka nadchla.

Protože taky ráda chodím pěšky s krosnou, tak tohle byl přesně můj šálek kávy. Vtipné, čtivé, poučné.

Kniha bezesporu zajímavá, ale nemohla jsem se vyhnout dojmu, že si občas protiřečí. Občas jsem také z vyprávění cítila německou povýšenost. Nebo mi jen unikl smysl sdíleného... Každopádně po přečtení ve mně vyvstalo mnoho dalších otázek po smyslu celého tohohle projeveného hmotného divadla... Mám o čem přemýšlet a tím kniha splnila svůj účel.

Knihu bych zhustila do polovičního množství stran a myslím, že by to poselství neubralo. Takhle to bylo chvílemi už nudné točení kolovrátku o tom, jak sice chlastám, ale vlastně to nepotřebuji, ani mi to nechutná a nebýt toho všeho okolo, tak ani nepiji, takže vlastně ani nejsem alkoholik. Mám z toho spíš smíšené pocity, rozhodně to není kniha, kterou bych někomu doporučila k přečtení..

Tato kniha u mě patří do škatulky - čtené jedním dechem. Děj měl spád, téma zajímavé, konec trochu přeslazený, ale já mám dobré konce ráda.

Já k tomu snad napíšu jen... Díky Bohu, že tahle doba je dávno pryč.

Knížku jsem si vybrala do výzvy a nelituji. Mám ráda historické romány, obzvlášť když nechybí šťastný konec.

Tuhle knihu jsem opravdu hltala Místy jsem se "zažrala" až moc a slzela jsem s postavami, občas jsem nevěřícně kroutila hlavou. Napínavé a čtivé, co víc dodat.

Určitě zajímavé téma, ale pro mě velmi nezajímavě podané. Kniha mě bohužel nebavila.

Neměla jsem velká očekávání, ale kniha příjemně překvapila.