ivca7818 komentáře u knih

Přečteno de facto na jeden zátah. Alena Mornštajnová patří podle mého názoru momentálně ke špičce české literatury a bere si z ní všechno dobré a nejlepší, jak by měla současná česká literatura prostě vypadat. A že oblíbených současných českých autorů mnoho nemám. Kromě předchozí knihy Tiché roky vždy přijde s mistrovským příběhem, v němž se proplétá minulost se současností a musím se přiznat, že zprvu se mi po přečtení anotace této knihy myšlenka úplně nezdála, nepatřím k fanouškům alternativní historie typu co by kdyby, ale nakonec jsem se rozhodla, že ji zkusím. A nelitovala jsem ani na vteřinu.
Příběh mě chytnul už od první stránky, kdy se dostáváme k bouřlivým listopadovým událostem roku 1989 a sledujeme osudy Marie zvané Maji a jejího manžela Josky, kteří se rozhodnou připojit se k všeobecným nepokojům. Pak ale všechno nabere úplně jiný spád, než jaký známe my. Mornštajnová je mistrovská vypravěčka, která umí okolo dobře promyšlené zápletky vystavět skvělý příběh a doslova vás to chytne. Já jsem knížku zhltla, ostatně jako všechny její předchozí, prakticky asi za večer a rozhodně mohu doporučit.

12 08.05.2021

"Věřím, že na světě a v životě máme každý svůj úkol. Když posloucháme svůj vnitřní hlas, jdeme svou cestou a nebojíme se dělat něco jinak - Bůh nebo celý vesmír, chcete-li, nám pomůže to dokázat."

Za mě byla tahle knížka naprostá bomba. Na husitskou farářku Martinu Viktorii Kopeckou jsem narazila čirou náhodou - v podstatě jsem se o ní dozvěděla nedávno z médií, protože je to aktivní, inteligentní a schopná žena, která se nebojí vystupovat v televizi, píše vlastní blog, z něhož vychází i tato knížka, a vlastně boří stereotypy o vnímání žen v církvi, zejména v té husitské. Tohle je prostě žena moderní doby - farářka, která se ke svému povolání a vůbec "údělu", dostala čirou náhodou, prostě se rozhodla studovat teologii, protože se tam nemusí skládat přijímačky, pochází z čistě ateistické rodiny a nalezla svoje poslání. A přitom je to ještě navíc krásná baba, která nezapomíná na to sladit si rtěnku s lakem na nehty, nosí podpatky a ráda si dopřeje i sklenku něčeho dobrého. Zároveň boří mýty o zkostnatělosti církve, vždyť je to vždycky všechno o lidech.
Její myšlenky se mi moc líbily - nejsem věřící, jsem ateistka, ale otevřená a přístupná, a proto mě čtení tohoto textu bavilo. Je plný podnětných myšlenek i pro nás nevěřící Tomáše, jak se říká, a vlastně bych tuto knížku zařadila i mezi ty o osobnostním růstu. Takže za sebe knihu doporučuji všem s otevřenou myslí bez předsudků a přidávám ještě jeden citát z knihy:
"Církev nemá patent na rozum a našeho šéfa nikdy nikdo neviděl. A víra má své nahoru a dolů. Ale tenhle pohyb znamená, že je živá. To, co je živé, doopravdické, musí být křehké."

11 17.10.2021

Detektivka ve stylu Agathy Christie to podle mého názoru rozhodně není, pouze jde opět o šikovné PR, mě ale nenalákalo právě toto tvrzení jako spíše, že mám ráda švédské autory, ačkoli ne detektivky, ale jejich humorné příběhy a pak se mi líbila obálka i anotace, rozhodla jsem se, že to vyzkouším. A já se tedy bavila od začátku až do konce. Není to žádný krvák, není v tom žádné záhadné vraždění, motivy i možní podezřelí jsou příliš prostí a nejspíš to se mi právě líbilo, potřebovala jsem knihu na oddech, u které vypnu, ale zároveň budu napnutá jak kšandy. Takže za mě příběh splnil svůj účel, já se bavila, a proto dávám plný počet hvězd :).

10 10.09.2022

Velmi dobře a objektivně napsaná kniha opírající se o četné zdroje, která přináší kritický pohled na hudební kariéru nejslavnějšího českého normalizačního zpěváka. Nepatřím do věkové skupiny, která by ho poslouchala, ale jeho písně byly a jsou všeobecně známé, moje generace už ho vnímala s prominutím jako trapnou fosílii, někoho, kdo zpíval hlavně v porevolučních estrádách, postaršího chlápka marně se snažícího držet tempo doby s mladými. Jeho neutuchající vítězství v anketě Zlatý slavík jsme vnímali jako frašku a něco, co je pevně dané a s čím se nedá pohnout, neboť se jedná o mistra zpěváka. V knize je velmi dobře ukázáno, že Gott se měl za minulého režimu velmi dobře, otevřeně s ním spolupracoval a lezl mu s prominutím do zadku. Je dobře, že tato kniha vznikla a jako jedna z mála neglorifikuje Gotta na úroveň státního symbolu.

9 06.08.2022

Nádherný, srdcervoucí zážitek autorčina debutu, který jsem si přečetla po její nepříliš povedené druhé knize. A přiznám se, že právě po románu Třpytivá hodina jsem k jejímu debutu přistupovala zprvu poněkud skepticky, protože druhý román se jí prostě nepovedl a má plno hluchých míst. Zato od této knihy jsem záhy věděla, co očekávat - oddechovou červenou romantiku na pozadí druhé světové války, ale v takovém vkusném hávu, který prostě neurazí, s dostatečnou dávkou citu a vřelosti. Je to prostě kniha, která se prostě dotkne vašich srdcí a citlivějším čtenářkám ukápne i nejedna slza. Příběh se četl dobře, byl zajímavý a čtivý a rozhodně by si zasloužil i filmové zpracování. Za mne i trochu sentimentálních pět hvězd :).

9 09.07.2020

Působivá a velmi čtivá kniha o manželce prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Zatímco o Masarykovi vzniklo značné množství knih, dokumentárních i životopisných filmů, různé aspekty jeho života byly zkoumány z různých úhlů pohledu (zejména jeho politické angažování, Hilsnerova aféra a další), jeho manželka Charlotta zůstávala vždy neprávem upozaděna. Lenka Slívová ve své knize představila doposud méně známé aspekty Charlottina života na základě důkladného studia pramenů, literatury a rešerší. Jedná se o text odborný, s přiloženým poznámkovým aparátem a seznamem literatury a pramenů, ale zároveň velmi čtivý, takže si jej může přečíst kdokoli, kdo se o osobnost první dámy zajímá. Autorka zasadila Charlottin život do kontextu doby, v níž žila a v níž se pohybovala a čtenáři předkládá obraz velmi citlivé, empatické a inteligentní ženy, která zůstávala v pozadí svého muže, jenž někdy nebral ohledy na to, co by Charlotta sama chtěla. Jako mladá žena vsadila vše na jednu kartu - na tehdejší poměry stará panna (s Masarykem se seznámila, když jí bylo dvacet sedm let) neprojevovala o manželství velký zájem, spíše se zajímala o sociální otázky. S Masarykem ji spojilo přelomové dílo Johna Stuarta Milla Poddanství žen, podle něhož má být žena muži rovnocenná. Ač se o to oba minimálně v počátcích svého vztahu snažili, jak Masarykova hvězda stoupala, ta její pozvolna uhasínala. Knihu určitě doporučuji a uděluji plný počet hvězd.

9 23.12.2018

Milovala celý život jednoho muže. A obětovala mu vše. Kam je až schopna zajít láska k jednomu muže ženou, která se narodí ve špatné době a kterou nakonec semele kolo temných dějin Estonska pod jhem Sovětského svazu. Aiide je schopna obětovat vše - zradit svou sestru, zradit svou zem a zaprodat se, jen aby se nakonec vykoupila prostřednictvím vnučky své sestry, která se zčistajasna objeví před jejím prahem jako raněné ptáče s potrhanými křídly po pádu komunismu. To však Aiide zpočátku nemá tušení, přesto se té mladé cizinky ujme a poskytne ji přístřeší, neboť v jejím pohledu spatří to, co se pokoušela vymazat si za ta dlouhá léta z paměti. Autorka nám tu podává naturalistickým stylem silný příběh lásky, zrady, hanby a vykoupení na příběhu dvou žen, které si prošly obdobným peklem, aby nakonec dospěly ke svému vykoupení. Sexualizované násilí na ženách v moderních lidských dějinách bylo dlouhou dobu tabu, dokud se několik odvážných žen nerozhodlo promluvit a dokud se jím odborní badatelé-historikové nezačali zabývat. Jedním z takových výstupů je například kniha německých badatelek Helgy Amesbergerové a Katrin Auerové Sexualizované násilí, která se zabývá násilím páchaným na ženách v koncentračním táboře Osvětim. Kniha Sofi Oksanen je beletristickým ztvárněním prakticky téhož a poukazuje na fakt, že nejvíce spáchaných krutostí v lidských dějinách odnášeli ti nejnevinnější - ženy a děti. Název románu byl přeložen jako Očista, ale jak uvádí v doslovu Lenka Fárová, slovo "Pudhistus" se dá přeložit i jako očištění nebo čistka. Rozhodně doporučuji.

8 25.01.2020

"Všechno, co prožíváš, se ti zapisuje do buněk v podobě vzpomínek a vzorců, které se přenášejí na další generaci. A i když v životě nezvedneš lopatu nebo nezasadíš zelí, každý den se do tebe něco zapíše. A když zemřeš, celý tenhle záznam o tvém bytí se vrátí do půdy. Jediné, co na tomhle světě máme, jediné, čím jsme, je tenhle záznam. Možná že jediné, co přetrvává, nejsou zlosynové a démoni (i když bezpochyby mají jistý dar dlouhověkosti), ale kopie věcí. Originál dávno zmizel ze světa, ale my ho dál kopírujeme a kopírujeme."

Romány z čínského nebo japonského prostředí se vyznačují určitou specifičností. Je v nich většinou patrná jistá lyričnost, často pojednávají o náročných nebo tabuizovaných tématech a jsou obtížně čtenářsky uchopitelné, tedy jinými slovy nečtou se lehce. Ale přesto pokud jim dáte šanci a začtete se do nich, máte pocit, že jste si z nich odnesli více než z jakýchkoli jiných knih, které se například odehrávají v Evropě. S náročností textu však čtenář musí počítat a není to pro každého. Stejně tomu tak je i v případě knihy Neříkej, že nemáme nic.
Hodnocení jsou lehce rozporuplná a kolísají zpravidla mezi třemi až čtyřmi hvězdami, značně však převládá průměrné a dle mého názoru ne zcela spravedlivé ohodnocení třemi hvězdami. Pokud se nezajímáte o čínské dějiny a nejste čtenář náročnějších textů, rozhodně se ani neobtěžujte začít s četbou této knihy. Nejspíš skončíte na několika prvních stranách, případně se dostanete do poloviny a pak knihu znechuceně odložíte a napíšete negativní hodnocení. Pokud se však zajímáte o čínské dějiny, počítáte s náročností textu i s tím, že se v něm vyskytují dvě časové roviny, což je vždy čtenářsky náročnější a setkáte se na více než čtyři sta stranách s větším množstvím románových postav, rozhodně vytrváte až do samotného konce, byť jsou některé pasáže méně záživné než jiné.
Kniha je plná zajímavých myšlenek, které se vám vryjí do paměti a nesmazatelně si je uchováte. V románech z čínského prostředí se obvykle vyskytují postavy s neobvyklými jmény nebo přezdívkami, proto Snílek Wen, Vrabčák nebo matka Kudla či táta Loutna. Ústřední leitmotiv románu tvoří klasická hudba a láska k hudbě vůbec. Je to skutečně bolestně nádherný román o krutém období čínských dějin v letech 1949-1989, který na pozadí těchto událostí sleduje osudy jedné rodiny a především hudebníka Vrabčáka a jeho strýce Snílka Wena. Já mohu knihu rozhodně doporučit a dávám čtyři hvězdy.

8 29.04.2019

Strašné, slabé, děj k uzoufání nudný a předvídatelný od samého začátku až do konce. Postavy bez charakteru, bez jakéhokoli vykreslení, jakoby okopírované z jiných příběhů a jiných knih. Nápady neoriginální a obšlehnuté, děj taky nic moc, části, které by měly vyznít napínavě, jsou tak slabé, že by si i Stephen King nad tím ufrknul. Omlouvám se všem, kteří knihu opěvují a říkají, jak je úžasná a perfektní a jsou z ní na větvi. Možná kdyby mi bylo těch třináct, čtrnáct let, dám vyšší hodnocení. Jenomže ta autorčina aréna, kde se konají veřejné popravy jakoby trochu z oka vypadla Hunger Games a zbytek mi trochu připomíná, jako by si autorka dala kafe s Kierou Cassovou a holky spolu konzultovaly svoje nápady, přičemž Selekce taky ničím zvlášť neoplývá. Především v obou případech tomu chybí vypravěčský talent, schopnost vykreslit postavy, promyslet jejich charaktery a jejich způsob uvažování. Hlavní hrdinka je nesympatická fňukna, která se akorát vzteká jako vzdorovitý spratek, protože svět je přece tak strašně nefér. Milostný trojúhelník je k pláči, oba princové panáci a totální mamlasové, tomu Mavenovi bych teda nevěřila, že je hajzlík ani za mák.
Autorka zmixovala vše, co se zmixovat dalo ze všech možných fantasy počínaje Selekcí, což bije přímo do očí. Jenom mě napadlo, pane bože, to byla ale blbost. Jasně, nejspíš budu ukamenována, ale nemělo to grády, nemělo to pořádný příběh, mělo to strašně nesympatické bezcharakterní hlavní postavy a ta terminologie - ehm kytkář a nymfář? No co to sakra je? Ale abych nebyla tak strašně zlá, na knize se mi líbila jedna jediná pasáž:
"Ve škole jsme se učili o tom, co bylo před naším světem. O andělech a bozích, kteří žili na nebesích, odkud vládli zemi laskavou a milující rukou. Někdo tvrdí, že to jsou jenom pohádky, já jim ale nevěřím. Bohové nám vládnou dál. Jenomže sestoupili z nebes. A už nejsou laskaví." Amen. Pokračování číst nebudu, první díl mi bohatě stačil.

8 01.04.2016

Jedna z nejlepších knih, jakou jsem za posledních pár měsíců četla. Nadchla mne a hltala jsem každé její slovo. Prolínají se v ní vlastně dvě vypravěčské linie - všudypřítomná Smrt, která je velmi neobvyklou, zato skvělou vypravěčkou a svým způsobem i malé Liesel a její postřehy, jenž později zvěční do své Zlodějky knih. Příběh se liší od jiných knih s válečnou tématikou. Válka není "pouhým" pozadím pro nějaký milostný příběh nebo nedoprovází katastrofy, uvědomíte si, že za války mohli lidé zažít i něco zcela výjimečného. Poznat sílu přátelství, smát se i plakat zároveň, krást knihy v domě starostovy ženy a najít novou rodinu. A po přečtení máte pocit, že se tento příběh, příběh Liesel Memingerové mohl skutečně odehrát.

8 04.07.2014

Tohle je ideální oddechová četba pro ženy na dovolenou nebo, jako v mém případě, na mateřskou dovolenou. Ačkoli vlastně předem víte, jak to celé dopadne, autorka si udrží vaši pozornost od začátku až do konce. První kniha, která se mi od ní dostala do rukou, byla Tchyně a ta mi přišla celkem průměrná, tenhle příběh mě bavil daleko víc,a i když to není žádná velká literatura, dávám plný počet hvězd.

7 27.07.2022

Tahle knížka je fakt pecka. Jako učitelka angličtiny na základce se snažím neustále vstřebávat nové podněty a inspirace z různých zdrojů a Bronuv kanál na YouTube patří k tomu, co doporučuji náctiletým ke studiu angličtiny vtipně a efektivně. Autor všechny svoje postřehy shrnul do jedné knížky a inspiroval i mě samotnou, jak se neustále zlepšovat tak, aby to bavilo mě i mé žáky. A navíc ten fakt, že on sám se učil jako samouk až po dvacítce s tím, že ve škole mu tvrdili, že na jazyky nemá buňky. Prostě inspirativní člověk a jeho knížku s anglickými cool výrazy si určitě také pořídím ;)

7 20.09.2021

Navzdory všem pochvalným komentářům zde mne kniha již od samého začátku nesedla, a to jak stylem vyprávění, tak i samotnou hlavní hrdinkou, ale rozhodla jsem se jí dát šanci a knihu jsem celou přečetla. I tak mi nesedla, příběh mne nebavil, nejspíše to nebylo podle mého gusta a měla jsem jiná očekávání. Tak především jazyk a styl vyprávění, které bylo na můj vkus příliš popisné, hrdinka se hodně pitvala ve svých pocitech a to navíc ještě prokládala akademickými termíny, což byla pro mne prostě naprosto příšerná kombinace. Styl vyprávění i jazyk jako takový mi přišel jako jazyk sedmnáctileté zmatené dívky, a to po celou dobu. Možná bych si takovou knihu přečetla právě v sedmnácti a pak bych neměla tak vysoká očekávání, jaká jsem bohužel měla. Dále mi asi nesedlo příliš vyprávění o psychicky narušené rodině náboženských fanatiků, pokud to řeknu takto bezprostředně. Mormoni jsou pro mne naprosto nepochopitelná sekta, která se mi touto knihou o to více zhnusila a nechci se o nich dozvědět už nic dalšího. A naposled dodávám, že mi připadalo jako by autorka napsáním této knihy podstoupila terapii a vyrovnávala se s minulostí, ale přínos knihy pro ostatní je takřka nulový. Za mne tři hvězdy.

6 25.07.2022

"Pane náš, vyslyš mou modlitbu, modlitbu mého srdce. Požehnej, Bože, velikosti ve mně, ať už se bojím jakkoliv. Požehnej mým perům a inkoustům. Požehnej slovům, která napíšu. Kéž jsou podle tvého názoru krásná a zůstanou zjevná i očím těch, kteří se ještě nenarodili. Až se změním v prach, zpívej nad mými kostmi tato slova: byla hlas."
Co by se stalo, kdyby měla hlava křesťanství, Ježíš Kristus, manželku? A navíc ženu, jejíž hlas by byl znám a nebyl umlčen? Tuto otázku si kladla autorka románu, která se trochu provokativním způsobem pokusila vylíčit život posvátné a uctívané ikony tak, jako by to byl obyčejný muž se svými touhami, muž, jehož kroky částečně ovlivnila i žena jeho života. Tato kniha mnou silně zarezonovala. A to nejen jiným uchopením Ježíšova příběhu. Je to totiž hlavně příběh o umlčovaných ženách v historii. O těch, které neměly hlas. Vždyť sama Ana, hlavní hrdinka příběhu, píše o umlčovaných, zastrašovaných a porobovaných ženách, které jsou předně majetkem mužů a nemají žádná práva, nemohou si určovat, jak naloží se svým životem. To se mi zdá být hlavním poselstvím knihy. Poselstvím velmi silným a já už vím, že i tato kniha, stejně jako autorčina Křídla ve větru, která jsem četla rovněž, ve mě dlouho zůstane.

6 19.08.2021

Bohužel se se svým hodnocením nepřidám k součtu pochvalných komentářů pějících ódu na tento titul. Jelikož se zajímám o dějiny druhé světové války a nacionální socialismus již od dob dospívání, přečetla jsem za tu dobu stohy beletristických, odborných a memoárových knih na toto téma a viděla nespočet dokumentů, filmů a měla možnost hovořit i s několika pamětníky. Proto mi tento příběh připadá jaksi nedotažený do konce, rovněž také nereálný, už jen ten závěr to zcela podtrhl a pak také hrozně plochý. Plochost a šablonovitost se projevuje zejména v hlavních postavách, chybí jim přesnější vykreslení jejich motivů, charakter i cit. Franka Gerberová mi připadala po celou knihu studená jako psí čumák a nepomohla tomu ani dějová linka, podle které se angažovala v hnutí Bílá růže. Stejně tak i tajný agent a spojenecký voják John působil jako nadpřirozený hrdina, který nemá prakticky žádné chyby ani záporné povahové rysy, o svých činech takřka nepochyboval a vznášela se kolem něj aureola nepřemožitelnosti. Pokud bych byla v náctiletém věku, hodnotím výše, ale je to prostě taková válečná pohádka. Jsem zvědavá na autorovu další knihu Najdi Rebeccu, zda mne přesvědčí, či nikoli. Růže bílá, černý les mne však nepřesvědčila a velká očekávání, která jsem do knihy vložila, se neproměnila. Za mne se jedná o průměr, který hodnotím třemi hvězdami.

6 02.07.2020

Výborná špionážní jednohubka z prostředí 2. světové války a britské šlechty ve stylu Panství Downton. Autorka vykreslila prostředí i zápletku nesmírně čtivým a strhujícím způsobem s britskou nonšalancí a navíc se inspirovala i skutečnými událostmi. Čtenáři se tak například dozví, že jistá část britské aristokracie usilovala za války o smír s Německem a s dosazením dřívějšího krále a pozdějšího sympatizanta nacistů vévody z Windsoru. Jen konec mi přišel poněkud uspěchaný, za což uděluji čtyři hvězdy.

6 14.08.2019

Intelektuální pseudoblábol určený snobům a zabalený do zdánlivě inteligentních řečí, plný citátů, rozprav z učených knih a Havla. Na jedné straně chápu autorčinu potřebu takový román v dnešní době napsat, nicméně jej napsala jazykem, který bude pro řadu čtenářů nesrozumitelný a příběh těžko stravitelný a těžko uchopitelný. Celé mi to přišlo trochu jako póza, čistý snobismus pro rádoby intelektuály, a že už jsem toho přečetla dost, včetně řady filozofických i intelektuálních spisů. Ocenění prestižní ankety Magnesia Litera v kategorii Kniha roku 2019 nemusí znamenat kvalitní četbu. Je to prostě v řadě věcí velmi kontroverzní román, který balancuje mezi stupiditou a velkou literaturou. Za mě tři hvězdy.

6 09.08.2019

"To nejsi ty, zlato, jsem to já a můj duch
a tvůj svatý duch.
Říká se, že minulost nás dožene,
ta má mě nejen dohnala, ale předehnala přítomnost.
Takže zítra, když nastane budoucnost,
budu sedět v pozadí se surrealisty."

Když jí bylo sedmnáct, potkala Boba, který ještě nebyl Dylanem a ten jí navždy změnil život. Ještě předtím žil poněkud roztržitý kluk jménem Robert ("Bob") Zimmerman. Měl hlavu plnou vzletných myšlenek, vypravěč-pohádkář, jehož historky ze životy mohly a nemusely mít pravdivé jádro. Ale ten kluk měl kolem sebe zvláštní auru a jiskru, a tak začal příběhy své i příběhy jiných zpívat a hrál k tomu na kytaru. Jemu bylo dvacet, jí bezmála osmnáct a byla to taky trochu roztržitá holka, která se ještě hledala a potřebovala se najít. Myslela si, že on bude jejím majákem, bezpečným přístavem, světlem na konci tunelu, protože zoufale potřebovala uniknout ze světa své alkoholem věčně zpité matky, která tu pro ni nebyla, když ji potřebovala a temperamentní sestry. Trochu roztržitá, trochu horkokrevná, ostatně v krvi jí kolovala italská krev a rodiče jí vychovávali v "rudých plenkách", chtěla bojovat za lepší svět a pochodovala i s dalšími mladými lidmi v toužebné snaze něco změnit. Mladí lidé měli v 60. letech po éře tuhého Mccartnismu v USA pocit, že nejen mohou, ale že dokonce musí.
Jednou si šla poslechnout folkový koncert a na něm poznala Boba. Byla z toho láska trvající čtyři roky, bolestně nádherná a obohacující, pro oba rozhodně první a velmi intenzivní. Jenomže oba byli mladí a čím víc se z Boba stával Dylan, tím více se od něj ta chytrá hezká holka vzdalovala. Nechtěla totiž být jenom jeho "kotě", jak se tehdy říkalo dívkám slavných muzikantů, chtěla být něčím víc. A to jejich vztah zničilo.
Jeho múza, jeho první láska Suze Rotolo vypráví svůj životní příběh na pozadí svého milostného vztahu s folkovým muzikantem Bobem Dylanem. A kdo čeká, že bude celá kniha jenom o něm, musím ho připravit na zklamání. Já však nebyla zklamaná ani trochu. Přede mnou se otevřela celá ta bohémská scéna Greenwich Village 60. let, až jsem měla pocit, že jsem se ocitla přímo v centru dění. Suze byla po celou tu dobu výbornou vypravěčkou i myslitelkou a já před ní smekám. Tohle byla Dylanova první láska a múza. Tohle je dívka, která se objevila na jeho druhé desce Freewheelin Bob Dylan, se kterou v roce 1963 prorazil. Tuhle knihu stojí za to číst, pokud vás zajímá folková hudební scéna a chcete znát i pozadí, které ji utvářelo.

"Nit času, dnů, týdnů a měsíců se smotala do jednoho klubka, bez ladu a skladu. Dopad všeho toho zlého, co se přihodilo, vyrovnávalo to hezké, co nás pojilo. Jedné noci na Avenue B jakoby se mi rozbřesklo. Kousky a kusy myšlenek se rozlétly do temných koutů mozku. Byla jsem nyní změť poletujících, němých a již zaniklých zvuků. V budoucnu už nebylo žádné MY. Konečně se nad obzorem vyjasnilo."

5 24.03.2020

"Láska je jako obyčejný kus plátna. Teprve až celý prožitý život ho vytvaruje do šatů. Ale nikdo v těch šatech nevidí to plátno, nikdo neví, že kdysi existovalo jen ono. Nikdo nechápe, že bez něho by se žádné šaty nedaly ušít."
Dobře napsaná červená knihovna se sice předvídatelnou dějovou linkou, která ale nepůsobi nijak kýčovitě a příběh pěkně utíká. Autorce se podařilo také dobře propojit obě časové linie mezi minulostí a přítomností. Za mě pět hvězd.

5 07.03.2020

Ke knize jsem od začátku přistupovala poněkud skepticky, neboť se na ni v komentářích objevovalo příliš negativních hodnocení a postulátů ve smyslu, že čtenáře kniha zklamala a že se nemůže srovnávat s autorčinou prvotinou. Ano, Dívka ve vlaku je jiná, je to psychothriller, jehož ústřední postavou je žena-alkoholička, vyčleněná na okraj společnosti, která viděla něco, co vidět neměla. A která byla ve skutečnosti oběť. Ve své druhé knize, která je opět temným psychothrillerem, autorka rozvíjí příběh s pomocí vícerohlavních postav, a to je právě problém pro značnou část čtenářů, jenž si stěžují, že se díky tomu v příběhu těžko orientují a je pro ně komplikovaný a obtížně uchopitelný. To je však chyba. Autorka mistrně rozehrála zdánlivě komplikovanou zápletku s pomocí několika hlavních postav, jež jsou klíčové pro pochopení celého příběhu. Kniha mne chytla v podstatě od první strany a nemohla jsem se od ní odtrhnout celý víkend. Je velmi čtivá, strhující a dokazuje, že Paula Hawkins je mistrnou vypravěčkou. Je to však poněkud jiný šálek kávy, než Dívka ve vlaku, díky které zůstane dílo Do vody hodně upozaděné. A tak to bude i s dalšími knihami avizované autorky, k nimž budou fanoušci Dívky ve vlaku přistupovat vždy poněkud skepticky. Avšak neprávem.

5 17.06.2018