Inozuka komentáře u knih

Skvělé, i když ne perfektní. K slabinám počítám zde již zmiňovanou přílišnou fascinaci mapou Berlína dvacátých let - těch místopisných popisů cest komisaře Ratha je až moc. A snad až pomalý rozjezd, kdy se dlouho neděje nic moc podstatného. Jinak ale skvělá noirovka s neřestí prosyceným meziválečným Berlínem v hlavní roli a kotlíkem politických proudů pomalu se dostávajících do varu. Tedy něčím, co lze oproti klasické americké drsné škole počítat jako malý bonus. A jelikož mám tuhle dobu rád, z mé strany spokojenost a skvělý úvod do série. Před další knihou jdu ale nejdříve skouknout první řadu Babylonu Berlin ...

3 06.07.2019

Koupil jsem si jako "průvodce" pro návštěvu Obersalzbergu i Berchtesgadenu a fungovalo skvěle jako transport časem do historie tohoto zvláštního místa. Oba autoři se snaží mapovat Hitlerovu přítomnost na Obersalzbergu a budování zdejšího centra moci nacistické říše. Vše bohatě fotograficky dokumentováno, doprovázeno čtivým textem s častými citacemi přibližujícími denní život nacistických elit v lůně nádherné alpské přírody. Výtky mám v podstatě jen k jednomu chybnému popisku vydávající bombardér Heinkel 111 za Stuku a k absenci detailnějších informací i fotografií stavby Kehlsteinhausu, jakožto takřka jediné plně zachované části někdejšího komplexu Führersgebietu. Kniha se dá v současnosti sehnat ve výrazné slevě, při níž tyto výtky zůstávají jen malichernými drobnostmi.

3 23.06.2019

Kompletní katalog k výstavě v Obecním domě. Krátký úvodní text, kde se kurátor Vladimír Prokop podrobněji věnuje významu Zdeňka Buriana pro moderní československé výtvarné umění a polemizuje s kritikou Tomáše Poszpisyla, který se snaží dílo našeho předního ilustrátora a malíře bagatelizovat. Reprodukce vystavovaných obrazů jsou skvělé a poskytují čtenáři / návštěvníkovi možnost seznámit se s průřezem kompletní Burianovou tvorbou, a to především prostřednictvím ne úplně "profláknutých" obrazů a ilustrací. Pro fanoušky povinnost ...

3 02.06.2019

Musím konstatovat, že toto je nejlepší kniha o agentech-chodcích, kterou jsem dosud četl. Přestože se jedná o autorovu prvotinu, odvedl mimořádně kvalitní práci. Problematiku ozbrojených střetů v šumavském regionu, který by se dal ohraničit prostorem Nová Pec - Strážný, prostudoval opravdu detailně a výsledkem je kniha, která ohromuje svou objektivitou i precizností. Velice vítané jsou mapky přechodových tras s GPS souřadnicemi jednotlivých střetů i bohatá fotografická dokumentace. Vzhledem k tomu, že je mi kraj popisovaných událostí velice blízký, byl zážitek z knihy ještě umocněn znalostí "terénu" i některých osob. Zájemcům o tuto část naší historie jednoznačně doporučuji a doufám, že nezůstane pouze u této knihy a Pavel Moc podobným způsobem zpracuje některou další část Šumavy.

3 25.01.2019

Nedávno jsem od Kleista četl Boxera a tak jsem měl být připraven, že kniha o Nicku Caveovi bude nářez. Ale stejně mě dostal ... Geniálně a s grácií vyprávěný Caveův život prostřednictvím jeho písní a jedné knihy. Propletenec reálných událostí s imaginací, pochybností se sebejistotou a naděje se zatracením. Absolutní esence pojmu grafický román. Styl a forma, která by jinak nemohla fungovat. Obohatíte-li si četbu ještě zvukovou složkou poslechu citovaných písní, dostáváte se rázem až na hranu filmovosti. Ostatně bych se nedivil, kdyby z Mercy on me někdo udělal animovaný film. Higgs boson blues!

3 01.01.2019

Vzpoura mozků, Galaxie, Tvrz, Operace Jericho naprosto skvělé, návrat zpět do dětských let, kdy jsem hltal tyhle příběhy v ábíčku. Spojení Šorelova scénáře s perfektní Kobíkovou kresbou vytváří komiks na světové úrovni. Zbývající příběhy - Zkáza planety Země, Operace Slunce a Biggles - rovněž dobré, ale Petráčkova kresba je ve srovnání s Kobíkovou prostě slabší. Na konci knihy je k vidění pár stránek Operace Slunce, kterou začal Kobík kreslit, leč nedokončil a dle mého názoru je to úplně jiná liga - detailnější a dynamičtější kresba, která by dala scénáři úplně jiné grády.

3 10.09.2018

“Budeš muset dělat špatné věci bez ohledu na to, kam půjdeš. To je základní podmínka života, nutnost jít proti sobě samému. V určité době to musí udělat každé stvoření, které žije. Je to nepřekonatelný stín, porážka tvoření; je to prokletí práce, prokletí, které naplňuje celý život. Všude ve vesmíru. “

3 08.07.2018

"Pach starého prachu, který visel ve vzduchu, byl tak fádní a tupý jako interview se slavným fotbalistou. (...) Olízl jsem si rty a trochu zachrchlal, ale nikdo si toho nevšiml. Vyhrabal jsem se na nohy. Motal jsem se jako derviš, byl jsem slabý jako vyběhaný šroub, skleslý jako jezevčí břicho, vyjukaný jako sýkora koňadra a hleděl jsem vstříc stejně úspěšné kariéře jako tanečník s dřevěnou nohou."

3 15.05.2018

Nakonec spíš zklamání a nesplněná očekávání. Ústřední námět s komandem razícím si cestu Peklem výborný, dílčí nápady dobré a občas fakt povedený vtípek či gore masakr. Ale jako celek Asfalt moc nefunguje. Možná díky až příliš velký zvratům a intrikaření, možná kvůli přepálenému konci a dost možná kvůli čtenářsky krapet krkolomnému stylu. První třetinu knihy jsem si dokonce říkal, že to asi nedám a odložím - "pekelné" jsou zejména vnitřní monology, které vždy brutálně nabourávají plynulost textu. Ale v půlce jsem si buď zvykl (resp. začal přeskakovat kurzívou psaný text) nebo autor trochu polevil či se naučil lépe psát... Každopádně jsem dočetl, celkem s napětím, ale nemohu se zbavit dojmu, že jsem čekal něco trochu jiného a že mohl být super nápad zvládnutý lépe.

3 14.01.2018

Pro ty, kteří o první vlně čs. protifašistického odboje něco vědí, nic nového tenhle komiks nepřinese, ale pro všechny ostatní to bude zajímavý úvod do této části naší historie. Skupina Balabán - Mašín - Morávek si zaslouží, aby byla její činnost připomínána. V komiksu máme možnost se seznámit s jejich sabotážními akcemi i zpravodajskou prací. A jelikož u skupiny B-M-M nebylo o dramatické chvíle nouze, je komiks doslova napěchovaný akcí. Trochu matoucí je jen značný počet postav, což se ale tvůrci rozhodli elegantně vyřešit medailonky na konci knihy. Moc dobrá je i samotná kresba, která je laděná v temnějších tónech a skvěle vystihuje atmosféru Protektorátu. Za mě naprostá spokojenost.

3 26.12.2017

Kniha o vině, trestu a spravedlnosti. Ale také o i ideálech, jejich rozpadu a o svědomí. Originál se dá doslovně přeložit jako "Ten, kdo zbude, má pravdu" ... volně "Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe". Což plně odpovídá vyznění románu. Kniha se čte jedním dechem, vykreslení Berlína podzimu 1944 - dubna 1945 vcelku přesné, zápletka zajímavá, nicméně asi v půlce začnete tušit, jak že to celé asi bylo. Ale postupně se to stává podružným, důležité je morální dilema, které se na pozadí vyšetřování skrývá. Tu jednu hvězdičku nakonec ubírám jen kvůli jedné věci, která v celém příběhu nesedí: tetování.

3 25.11.2017

Zakoupeno druhý den po skvělém koncertu v O2 Aréně. Ten název tak nějak odpovídá a způsob, jakým Cave knihu napsal také. Nesourodá změť nápadů, myšlenek a básní/textů zachycených kdesi v letadle, tourbusu nebo na hotelu. Kniha se sice čte dobře, ale neobjevil jsem v ní nic převratného. Snad krom celého toho nápadu, psát si poznámky na pytlík na zvratky z letadla. A tak musím, ač nerad, utrousit něco na ten způsob, že značka sice prodává, ale ne vždy se za ní skrývá i kvalitní produkt. Publikovat totiž tohle někdo jiný, ani pes po něm neštěkne.
P.S. jeden známý z Berlína pytlíky na zvratky z letadel sbírá a je to opravdu hodně zajímavý předmět "denní" potřeby.

3 19.11.2017

Čteno podruhé a opět spokojenost. Promyšlené a svým způsobem geniální. Ostatně A.C. Clark - spisovatel, vědec a fantasta, vynálezce telekomunikační družice (jak zněl kdysi úvod jeho televizního pořadu) - není žádné ořezávátko. Bohužel z literárního pohledu trochu utahané. Některé popisné pasáže mi připadaly, jako bych snad já sám putoval vesmírem bez možnosti hibernace. Na druhou stranu oproti filmu mnohem jednoznačnější závěr.

3 19.11.2017

"Někdy stačí tak málo, aby to znamenalo tak mnoho, někdy stačí jedno slovo, aby se zapomněla celá věta, celý odstavec, celá kniha, aby se začala vedle stavět nová slova do nových vzorců a odstavců. Jo, jsem tady, abych zapomínal a ne se rozpomínal, nebo se rozpomínal, ale nejdřív zapomínal, teď hltám lačně to slovo, které fungovalo jako roznětka, a nuluju mozek. To sloví zní: ,Šukej mě.'"

3 04.09.2017

Až do poslední chvíle jsem netušil, že se jedná o povídky. Skočil jsem po knize v antikvariátu prostě proto, že znám Maltézského sokola a že Dashiell Hammet je považován vedle Chandlera za předního představitele americké drsné kriminalistické školy, což je styl, který zbožňuji. A byl jsem naprosto spokojený. Ani jedna povídka není slabá, právě naopak... mají drive a jsou patřičně tvrďácké, přestřelkami a mrtvolami se v nich nešetří. Anonymní obtloustlý agent Kontinentální detektivní agentury, který všechny povídky spojuje, je sympatický cynický chlápek, který vás svým pragmatickým přístupem k lidským slabostem vždycky dostane na svou stranu. Navíc mě pokaždé odrovnalo to lakonické konstatování na konci každé povídky: "Pověsili ho, " a tak podobně.
Jako hodnotný považuji i doslov od překladatele Michaela Žantovského, dozvěděl jsem se z něho hodně o Hammetově životě a řadou faktů jsem byl docela překvapený (třeba, že byl po své názory vězněn neblaze proslulým McCarthyho Výborem pro neamerickou činnost).
P.S. těch těstovitých obličejů jsem si všiml také :-)

3 13.08.2017

"Vypadal uhlazeně a dobře, ale v jeho očích jsem zahlédl hlubokou bolest, kterou jsem tam nikdy dřív neviděl. Namísto muže, který chtěl být šťastný, vypadal spíš jako člověk, který v prvních tazích šachové partie přišel o dva pěšce, aniž by z toho měl nějakou výhodu."

Holywood mě překvapil svou lehkostí a čitelností. Bál jsem se toho, že příběh o tom jak se točil film Barfly / Štamgast bude nuda, ale opak byl pravdou. Bukowski to celé pojal hodně umírněně, bez velkých snah šokovat, takže to asi i povětšinou bude nepříliš přikrášlená pravda. Vše proložené typickým nihilistickým nábojem a smyslem pro humor. Rajská to hudba pro můj sluch.

"Pokud jde o mne, mým hlavním životním cílem bylo lidem se co nejvíc vyhýbat. Čím míň lidí jsem viděl, tím líp jsem se cítil."

3 03.06.2017

Četl jsem již podruhé a opět jsem stejně nadšený. Persepolis je kniha o hledání. Hledání vzorů v dětství, sebe sama v čase dospívání a po celý čas o hledání svobody. Marja má tu smůlu, že žije v místě, kterým se přehnaly v době jejího dětství dějiny, autokratický režim svrhla demokratická revoluce, aby se záhy přetavila v nový totalitní režim. Persepolis je tak i lekcí o křehkosti míru, o mechanismu revoluce i o budování totality. Vše navíc podáno velice vtipnou a poutavou formou pohledu jedné přemýšlivé a nepodajné holky. A jak již tady padlo ... může být velice poučné pro všechny ty, kteří se dnes dívají na uprchlíky ze středního východu skrz prsty.

3 21.05.2017

Kurt Knispel je pro našince rozhodně zajímavá postava. Legendární německý tankista, který začal i skončil svůj život na našem území, zarostlý bouřlivák opovrhující nadřízenými i nacistickou ideologií, přesto nejúspěšnější tankové eso se 169 vítězstvími. O to víc zamrzí jakým způsobem je kniha o něm zpracovaná. Franz Kurowski moc psát neumí a jeho text je neskutečným mišmašem, kde je někdy za těžko se vyznat. Moc tomu nepřidává ani veskrze problematický překlad z němčiny a v mnoha případech věty vůbec nedávají smysl. Ve spleti všelijakých frází a opakujících se informací se tak Knispelův příběh rýsuje jen velice těžce a až na pár vzpomínek kamarádů by se dalo říct, že text je až zbytečný. Jako doslova blesk z jasného nebe tak působí bezchybný doslov Vlastimila Schildbergera z Moravského zemského muzea, kdy máte najednou pocit, že text dává konečně smysl, je poutavý, napínavý a dozvíte se z něj pomalu víc než z předcházejících stránek. Druhá věc, která stojí za zmínku je bohatá fotografická příloha, kdy sice ne všechny fotky se týkají Knispela, ale jsou zajímavé a veskrze dobré.

3 10.04.2017

Již jsem to psal u komentáře k Národní třídě a tady musím opět zopakovat, že styl Rudišova psaní mi připomíná Hrabala. Stejný cit pro zvláštnůstky a ulítlosti jeho hrdinů, podobný rytmus v textu a odposlechnutá hovorová řeč. Malinko uspěchaný mi přišel konec, ale není to nic, co by mělo knihu stát jednu hvězdu.
Na Grandhotelu je zvláštní, že ač jsem viděl filmové zpracování a nyní četl i knihu, nemůžu se rozhodnout, co z obou je lepší. Často se to nestává, ale musím konstatovat, že film i kniha jsou rovnocennými partnery, i když každý pojímá příběh trochu jinak.

"Měl jsem pocit, že jsem objevil její čáru života, kterou má každý někde jinde. Já ve svých grafech s počasím. Franz ve svých mrtvých kamarádech. Zuzana v testech. Jégr v muzeu východního bloku. Patka v lahvích hepylajfu. Každý má nějakou čáru života, i když to neví nebo na to nevěří nebo mu to zatím nikdo neřekl. A někdo nemá jen jednu čáru, ale má jich víc."

3 19.02.2017

Do detailu propracovaný životopis jednoho z nejslavnějších japonských mistrů meče. Kedži Tokicu se snaží důsledně oddělit legendu od doložitelných skutečností, což vzhledem k tomu, že Musaši žil kolem roku 1600 není zrovna jednoduché. Tahle detektivní práce je někdy na překážku, protože se v tom začne čtenář ztrácet - hlavně kolem nejasností s Musašiho původem. Další části knihy je nový překlad Musašiho psaných textů, který je opět důkladný a zachované záznamy o cestě strategie jsou rozpitvány do nejmenších detailů. A do třetice se Kedži Tokicu zaobírá odkazem Musašiho v moderním bojovém umění i vývojem samotného budó. Shrnu-li to, hodně faktů, trochu hůře čitelné a bez vlastní zkušenosti v bojových uměních občas krapet nepochopitelné.

3 01.01.2017