Iki1
komentáře u knih

Jemný, komorní příběh, který mi především evokoval pocit varování před neuváženými pokusy na lidech. Aktuálně právě teď v době mohutného rozvoje umělé inteligence. Tahle kniha se skutečně zakousne do čtenářova mozku a ten na ni jen tak nezapomene. V dalším rozměru je hodně o návratu k lidské podstatě, ať už jsme boží či přírodní dílo. Styl psaní formou deníku v ich formě dává vyniknout autorovým velkým myšlenkách, které umně skryl do duše hlavního představitele. Takhle silný příběh jsem už dlouho nečetl.


Čtyři poetické povídky zářící impresionismem. Něžné, zalidněné lidičkami, kteří se ocitli na malé křižovatce svých životů. Autorův jazyk se vrací k prapůvodu lidské řeči, tedy ke smyslu a významu. Ocitáme se v uličkách a důležitých místech Vídně. Vídeňské reálie jsou tu popsány tak úžasně, že se mi hned vybavovaly před očima a vzpomínal jsem na pocity, které jsem cítil při první návštěvě v devadesátkách. Autor nám Vídeň představuje v současné době, kdy tu žijí nejen starousedlíci, ale i přistěhovalci, kteří tu získali azyl. Charakteristiky hlavních postav se postupně upřesňují nejen dějově, ale hlavně vztahově a přímými řečmi. A ti malí obyvatelé jsou nakonec pro vídeňský běžný život hodně podstatní. Tahle útlá knížečka mě k sobě hodně přitáhla. Překladatelce děkuji nejen za výborně odvedenou práci při překladu, ale také za doslov, ve kterém jsem zjistil pro mě překvapivé informace o autorovi.


Skvělé povídání o životě "tehdy", když jsme se snažili budovat zářné zítřky. No, několikrát jsem si říkal, že snad takovéto "budování" nebude čekat naše potomky. Vždyť potlačování jiných názorů leckoho z mocných svádí ke zneužití své moci. V knize mě hodně překvapila několikrát zmínka o Milanu Knížákovi, o jeho vlivu na underground i o jeho levičáctví. Magorova autentická freska se bezvadně čte, vede hodně napřímo k doplnění vzdělání o metodách establishmentu, které nás měly přivést ke komunismu. Umí totiž jednoduše vyjádřit své pocity a ke každému přistupuje napřímo, padni komu padni. A tak ještě k úplnému doplnění vzdělání poslouchám Plastiky na Spotify.


Mám rád nostalgické vzpomínání, takže jsem sáhl i po této knize, i když název sliboval, že půjde převážně o konec osmdesátek. Autor nás ale navedl do dob normalizace a jeho vzpomínání bylo vcelku čtivě příjemné. Také rozsah ohlédnutí byl víc než dostatečný, autorem roztříděný do souvisejících kapitol. Co ale bylo výrazným negativem, je grafická úprava. Nejde ani tak o použité fotografie, které ilustrovaly téma velmi dobře, ale celkové barevné zpracování, zvýrazňování textu a všechny ty malůvky přes fotografie, které mě spíš odpuzovaly než přitáhly ke knize. A tak knihu s úlevou posílám dál. A propos: Ze socialistických škol nevyšli pouze nevzdělanci (viz autorův závěrečný medailonek).


Tahle kniha je teda fakt jízda. Podobně jako v devadesátkách, když se tu jako zjevení objevila muzika, o které tu autor vypráví. Muzikanti jsou nejspíš nádoby křehké, a tak drogám nedokázali říct ne. Je fajn, že svou jízdu Mark upřímně a bez zkrášlování popsal. K tomu použil jazyk, kterým běžně mluvil, takže ona syrovost řeči účinky četby ještě umocňuje. Vznikl tak velmi strhující příběh drogového mlýnku, který autora semlel asi i díky jeho dětství s autoritativní matkou. Je škoda, že je příběh muzikantského snu malinko uřízlý a nedozvíme se už zbytek životní cesty. Jeho skvělé písně jsem si neváhal vyhledat na Spotify a poslechnout si je.


Skvěle zpracovaná monografie, stručná, přehledně členěná, takže se mi velmi dobře četla. Dost informací bylo pro mě nové, třeba že se Jean Marais také věnoval malování. Čtení knihy mě chytlo hned od autorova úvodu, protože chrudimské kino bylo také mým zasvěcovačem do hereckého umu tohoto herce a jak je tu několikrát konstatováno, i vynikajícího a charakterního člověka.


Přímo hrůzostrašné čtení přinášející příběh puberťačky, která měla životní smůlu, že se narodila matce desetiletí. Tahle holčinka se totiž vymyká jejím představám, a tak ji tvrdě šikanuje. Úplně stejně tvrdě nastupuje i na svého manžela a ten, aby měl klid dcerunku řeže a řeže. A tohle děsné rodinné dusno autorka naprosto skvěle přenesla pomocí vnitřních myšlenek a pocitů jednotlivých aktérů do knihy. Vznikl tak příběh, při jehož čtení jsem si dost často musel mezi kapitolami oddychnout. Prostě jsem to vcelku nedal, tak mi to rezonovalo v hlavě. A ten (ne)čekaný konec nás vlastně vrátil na počátek. Určitě je fajn, že autorka zpracovala právě tohle téma, určitě by nemělo platit, že mámina sukně má překrýt všechny rodinné nesrovnalosti.


Velmi kvalitní průvodce po Polsku doplněný mnoha fotografiemi a mapkami. Jsou tu popsána místa masivně navštěvovaná turisty i místa polozapomenutá, kde si lze užít relativního klidu. Je tu množství doporučených výletů autem i hromadnou dopravou, zaujaly mě různé pěší túry s doporučeními, které jsou pro výletníky potřebné. Dále tu najdeme i zprůměrované přehledy počasí s doporučeným vybavením do jednotlivých míst. Se zájmem jsem si pročetl zmínky o polských dějinách, kultuře, etiketě či jazyku. Nechybí užitečné informace pro bezpečné cestování ať už samostatně či s rodinou. Polsko je co se týče možností opravdu rozsáhlé (za zmínku stojí například velké množství hradů či muzeí).


Velmi dobře sestavená kniha rozhovorů se skutečně inspirativním člověkem. Je skvělé číst odpovědi člověka, který to má ve své hlavě srovnané a je za ním vidět kus poctivé práce pro společnost. Zajímavé otázky s neméně zajímavými odpověďmi šly k jádru problému, proto je kniha za mě hodně čtivá. V otevřené rozhovoru nechybí vtip, i když se hovoří o věcech spíše z druhého spektra emocí. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí, i když leccos se několikrát zopakovalo. Je fajn, že na konci najdeme policejní slovníček a foto přílohu.


Film jsem neviděl, a tak jsem si užil parádního vyprávění v ich formě, a proto taky hodně čtivého, které by dnes v upjaté Evropě nejspíš nikdo nevydal, jak je nekorektní. Příběh je to hodně uvěřitelný, psán hovorovým jazykem. Autor nám předkládá autenticky zpracované americké dějiny 19. století. Pomalu ale jistě se usídlila v mé mysli a já se rád vracel k pokračování čtení včera odložené knihy. Čtení tak pěkně odsýpá, reálně tu vystupují hezky popsané reálie, postavy jsou charakterizovány tak dobře, že plasticky vystupují před očima čtenáře. V příběhu nechybí humor, sem tam vypadne hezké moudro. Snad jen ten hodně natahovaný konec to trochu zplošťuje, ale celkově se jedná o skvělou knihu už jen kvůli málem zapomenuté životní romantice.


Tato kniha nikterak nevybočuje z hranic edice Původní česká detektivka a bohužel disponuje také tím, co tuto edici trápí nejvíc - záměrným natahováním psaní, nejspíš aby byl splněn domluvený počet stran. Autorův jazyk je jinak čtivý, takže pro oddechovku či čtení před spaním ideální. Do knihy ovšem nasypal nesmyslné množství zápletek, módním hledáním pokladů počínaje, únosy a vraždami konče. K tomu český James Bond v sukních a naopak obstarožní Bond girl v kalhotách by mohlo svědčit vzniku dobrého příběhu s mnoha dějovými odbočkami a množstvím humorných situací. Tomu se ovšem autor obloukem vyhnul a tak nám zbyla hodně průměrná detektivka s jednoduchoučkou dějovou linií místy se až třepící a nikterak nenapínavým rozuzlením.


Skvělé čtení z dob (snad) dávno minulých na mě zapůsobilo mnohem víc autentičtěji než film Želary, kterému byla předlohou. Aňa Geislerová prostě nebyla Hanou Novákovou, jejíž na první počtení zřejmý autobiografický příběh autorka v knize zpracovala. Důraz kladla hlavně na citové pochody, které se uvnitř hlavní představitelky odehrály a hlavně na vývoj její lásky k prostému "venkovánkovi". Krásně popsaná je příroda i nelehký život v beskydské vesnici, jednoduché zábavy, kterých se účastní, celkově prosté zpomalení životního rytmu, které bychom si i dnes mnozí zasloužili. Útlá knížečka mě prostě do sebe vtáhla a díky vyhřezlým emocím nehodlala pustit. A best of je tu i vylíčení řádění východních hord na konci války.


Tahle kniha je spíš takové kratochvilné čtení ve stylu pana Krameria a jeho nakladatelství z dob našich obrozenců. Tedy z doby, kdy lidé mnoho nečetli, neb nebyl čas, a když už, šlo o lehký žánr. V tomto případě je v knize mišmaš různé kvalitních vzpomínek na přátele, kolegy, rodinné příslušníky, zaměstnance. K tomu jakési takési návody na nákup různých surovin a jejich zpracování. A aby to vše drželo pohromadě, je kniha vyfutrována velkým množstvím receptů. Nakolik jsou v pohodě a vynikající, netroufám si posoudit, vařit a péct podle nich nebudu. A proklamované a autory chválené fotografie jsou tak moc mimo mísu, jak jen lze. Člověk by spíš očekával foto zde prezentovaného jídla - tím by se aspoň jednalo o plnohodnotnou kuchařku.


Trochu víc jsem se v této knize vydal do svého mládí na gymnáziu. Ano, to jsme do sebe byli hodně zamilováni. A poezie byla ta, která tu velkou lásku mohla zvěstovat světu. V této knížečce láska až za hrob jde a je čas od času třeba uvědomit si, že je pro náš život nezbytná, a její magií je fajn nechat se nejen ovanout, ale přímo se nechat pohltit. Při tomhle hodně laskavém čtení si čtenářova duše užije. Nejen lásky, ale i smutku s upřímností a nadšením ve vzájemný hluboký nejen manželský cit.


Vstoupil jsem do seniorského věku, proto nezaškodí seznámit se s moudrostí jiných o tom, co mám očekávat a jak se s tím popasovat. Tato kniha je sepsána pohodově, jasně, se spoustou příkladů. Je zaměřena především na čtenářovo duchovno, což je ostatně dobře, fyzické síly máme každý jiné a každý má jiné způsoby, jak potrénovat. Občas jsem si sice říkal, že je ta která kapitola příliš rozsáhlá, stačilo by stručněji, na druhou stranu, ne všichni senioři máme stejnou výchozí pozici co se týče vědomostí. A tak jsem tuto knihu bral jako jednu z možností, jak se dozvědět, co sám se sebou.


Značně překombinovaný thriller, který mě zpočátku pohltil, ale zhruba od poloviny toho začalo být moc - zápletek, navzájem propletených postav, technologických vychytávek a hlavně násilí. Do čtení jsem se už musel nutit. Tak ještě že ten úplný závěr mě zase nabudil a knihu jsem nakonec dal celou. Z jiného pohledu se dá říct, že se jedná také o fajn zamyšlení nad vývojem technologií a jejich využití k vylepšení lidských těl i v rámci úprav DNA. Což trochu překvapí u thrilleru, ale proč ne?


Existencionální knížka, ve které si vychutnávám autorův mistrný jazyk a jeho popisy míst v centru Prahy 19. a počátku 20. století. Navozená atmosféra těchto dávno neexistujících vináren, hospod, ulic či všemožných zákoutí je vskutku brilantní. Dnes už úsměvné je podání charakteristiky oněch pěti žen spjatých se Severýnem (židovská krev, slovanský půvab...).


Jednoduchý děj s jednoznačným tahem na branku. Skvělá charakteristika nové hlavní postavy v autorových detektivkách. Několika črty poctivě vykreslené prostředí malé vesnice, kde se každý s každým zná a kam se hlavní postava po spoustě let vrací. Zločin, který se vlastně ani nestal mimochodem odhalí závažný trestný čin, i když zůstane trochu viset ve vzduchu. Jiskření mezi bývalým detektivem a současnou vyšetřovatelkou. A to vše mícháno autorovým skvělým vyprávěčským stylem, co se tak pěkně čte a není nijak uměle natahován. To vše signalizuje prima českou detektivku pro chvíle oddechu.


Pěkně koncipovaná příručka, která obsahuje dotazy, které položili různí uživatelé naší mateřštiny. Je pravda, že mnohá vysvětlení pravopisu daného jevu jsou příliš složitá. Já jsem se ale spíš při listování knihou soustředil na slova, která nám přinesla nová doba - tedy počítače, internet a angličtina obecně. A sem tam obdivoval, jak si dokáže čeština poradit s jejich začleněním do jazyka.


Výborná detektivka s trochou psychologie přinesla pátrání po ujetém úchylovi, co vraždí herečky přecházející z němého filmu ke zvukovému. Perfektně vykreslené prostředí počátku třicátých let v Berlíně. Také hlavním postavám autor věnoval pozornost, takže jejich charakteristika, myšlenky i dialogy jsou pěkně zpracované. Co mě ale nejvíc zaujalo, je nápadité vedení příběhu s dílčími odbočkami a jejich rozpracování tak, aby podpořily hlavní děj. Jako by byl loupán banán, postupně se nám odkrývá motivace vraha a příčiny jeho vyšinutosti, k čemuž autor využil také ich formy. Celkově se jedná o velmi dobré počtení, zvláště pro delší zimní večery.
