Iki1 Iki1 komentáře u knih

☰ menu

Malujte každý den Malujte každý den Carol Marine

Velmi dobře připravená příručka pro začínající i pokročilé malíře. Najdeme tu spoustu rad, něco triků pro ulehčení malování a hlavně spousty reprodukcí obrázků, které autorka namalovala a na kterých předvádí své zkušenosti. Je patrné, že vede workshopy pro studenty, takže ví, na co je třeba se zaměřit, abychom se zlepšili.

15.02.2017 5 z 5


Šel malíř chudě do světa Šel malíř chudě do světa Jaroslav Seifert

Když jsem dočetl knihu Ivana Wernische S brokovnicí pod kabátem, řekl jsem si, že si spravím chuť básnickou klasikou Jaroslava Seiferta. I když v téhle knize vlastně jen "doplňuje" obrázky Mikoláše Alše. Ale je to pro mě pořád pohlazení po duši. Možná i kvůli vzpomínkám na vlastní dětství.

13.02.2017 4 z 5


Jedničky a nuly Jedničky a nuly Tomáš Grombíř

V románu je velmi dobře popsána tehdejší doba a možnosti, které přinášela. Vlastní příběh je ovšem zbytečně rozpolcený na tři kontinenty a to mu ubralo na čtivosti. Roztahanost totiž není dobrá vizitka autora, který chce zaujmout své čtenáře.

13.02.2017 2 z 5


Kráva nebeská Kráva nebeská David Duchovny

Po přečtení prvních stránek této pohádky pro dospělé, jak uvádí sám autor, jsem byl uhranut, jak krásně využívá hraní se slovy, jak dokáže čtenáře naladit a pobavit. Posléze mé nadšení pomalu ale jistě vyvanulo a z hračičkování se stala prachbídná agitka veganů či vegetariánů. Jak je komu libo. Ano ten původní nápad, předestřít čtenářům názory vzdělané krávy, je fakt dobrý. U nás byl třeba úžasně využit v dětské literatuře panem Nepilem (Já Baryk).

12.02.2017 1 z 5


S brokovnicí pod kabátem S brokovnicí pod kabátem Ivan Wernisch

Kniha básní i básnivé prózy přináší zapsané pocity. Jeho texty kdysi zhudebňoval Milan Hlavsa a hráli Plastici, proto jsem byl na tuto knihu zvědavý. Na rovinu: dost mě zklamala. Přišlo mi to, jako rychle zaznamenané, nedopsané, nedodělané. Z toho povedenějšího:
Masový piroh v záchodové míse
Tonul celý den
Telefon pořád zvonil
Její manžel žárlil na služební cestě
Jeho župan mě škrtil

06.02.2017 1 z 5


Jak postavit vesmír Jak postavit vesmír Ben Gilliland

Právě v téhle knize si můžeme zopakovat znalosti fyziky. Dost důkladně a dost pohodově a názorně. Hodně zdařilá knížka poutavě přibližuje nejnovější poznatky týkající se vesmíru kolem nás. Vycházejí pochopitelně ze zákonů pánů Newtona a Einsteina. Knihu jsem četl s nadšením. Sem tam jsem sice něco nepochopil a musel se vrátit o pár stránek zpátky. Celkově mě ale obohatila. Fajn je i to, že je doplněna fotografiemi a grafickými popisky textu. Pro fajnšmekry jsou tu i nejnovější hypotézy o mnohovesmíru, vzniku dalších vesmírů z černých děr. Opravdu parádní počtení.

05.02.2017 5 z 5


Praha plná strašidel Praha plná strašidel Miloslav Švandrlík

Parádní počtení plné humoru, jazykově krásně podané hříčky. Doplněné nádhernými ilustracemi. Aby autoři dodali svému dílu nádech autentičnosti, přidali plán centra Prahy s přesným umístěním strašidel, jejichž příhody zpracovali. Kniha je vhodná k pasivnímu odpočinku místo sledování televize.

31.01.2017 4 z 5


Ďáblova pečeť Ďáblova pečeť Peter Tremayne (p)

Historická detektivka nás zavádí do Irska. Odehrává se v počátcích křesťanství. Hlavní postavou je advokátka Fidelma, která objasňuje za pomoci svého manžela Eadulfa sérii vražd. Přímo se nabízí srovnání s českým autorem Vlastimilem Vondruškou, i když ten se zabývá středověkem. Osobně historii Irska na rozdíl od českých zemí neznám, proto pro mě byla kniha z větší části nesrozumitelná. Dějová linka vlastního pátrání byla totiž zanesena balastem historických jmen, událostí a zvyků. Na vlastní rozuzlení jsem se tak víceméně těšil. Na čtenáře totiž čeká zhruba na posledních padesáti stranách.

30.01.2017 2 z 5


Syndróm E Syndróm E Franck Thilliez

Kdo má rád pohodové konce, nechť nečte závěrečný epilog. V tom si autor buduje předmostí pro další pokračování spolupráce dvojice, nyní už do sebe zamilovaných policistů. Jedná se o hodně dobré a značně napínavé čtení. I když příběh spěje k jednoznačnému konci, přesto mě autor dokázal udržet doposledka v napětí.

21.01.2017 5 z 5


Mrazivé hry Mrazivé hry Markéta Harasimová

Moderní červená knihovna. Mix zamilovanosti, erotiky, sexu a detektivní zápletky přináší kupodivu dobré čtení. Autorka je zdatnou vypravěčkou, umí své čtenáře přitáhnout a zdatně posunovat místy až statický děj. Hlavními postavami jsou dvě sestry, které postihne nepříjemná událost - jednu smrt manžela, druhou přítelova nevěra, trable v práci a nepříjemný stalker. Jejich osudy se prolnou a obě najdou svou další životní lásku. Kniha je vázaná, a proto je škoda, že nakladatelství Čas nemá pár korun na jazykovou korekci zbytečných překlepů.

13.01.2017 3 z 5


Prevítovi Prevítovi Roald Dahl

Dobrá knížka k pobavení a odreagování.

11.01.2017 4 z 5


Poslední zkouška Poslední zkouška Hans Rosenfeldt (p)

Výborně propracovaný děj, aktuální kritika rádoby celebritek propagovaných televizí i sociálními sítěmi. Vlastní popis odhalování vraha je románově obalen psychologickými sondami do nitra vyšetřovatelů, opepřen líčením jejich vzájemných vztahů. Navíc se postavy také vyvíjejí, což je jen dobře. Pěkné počtení je to.

08.01.2017 5 z 5


Strach Strach Jozef Karika

Podtitul "Mysteriózní thriller - Když venku udeří mráz, z teplých domovů začnou mizet děti" slibuje dobré počtení. Pravdou je, že kniha mě vcelku spolehlivě přitáhla. Je nutné se překousat přes první kapitoly, kde jsou shromážděny především pocity hlavní postavy kombinované s popisem krajiny podané pohledem z okna a zprávami z poslouchaného rádia. Předměstí Ružomberoku je popsáno fakt depresivně. Pokud bych tu nikdy nebyl, asi bych se na Liptov po přečtení téhle knihy nikdy nevydal. Autorovi nelze upřít dobré řemeslné zpracování snad až detektivního pátrání po příčinách úkazů, které se tu dějí. V okolních zasněžených lesích mizejí záhadně děti, později jsou masakrováni i dospělí. Celkovému vyznění prospívá vyprávění v první osobě, využití sdělených šifer, pátrání ve starých dokumentech, záhady archeologických nálezů. Správný thriller nemůže být bez napětí. V této knize mi přijde polovičaté, samoúčelné, bez tahu na branku. A v závěru najednou zjistíme, že vlastně ani žádné branky neexistují, že jsme se po hřišti pohybovali bezcílně. Propracovaný konec tu prostě nenajdeme. Škoda.

26.12.2016 3 z 5